Cena pitné vody a stočného poroste úměrně se zvyšováním ceny energií, materiálů, stavebních prací, poplatků a daní. Tam, kde jsou vodní a kanalizační sítě ve špatném stavu, musí být nárůst po několik let podstatně vyšší.
Samotná základní surovina potřebná pro výrobu pitné vody je levná, její cena představuje zhruba dvě až sedm korun za metr krychlový. Podstatnou část vodného a stočného představují náklady na budování vodovodních sítí. Budou-li malé obce a malá města, především ty, které mají sítě na prahu životnosti, nadále vybírat za vodné a stočné nízkém částky, mohou brzy pocítit havarijní situaci. Zdrženlivost při vytváření zdrojů do vodárenství bude draze zaplacena. Několik dní bez vody v kuchyni si dokážeme představit, velmi obtížná situace pak vzniká bez vody v koupelnách a na záchodech.
Většina spotřebitelů cenu vody nezná, jenom si stěžuje na její nárůst. Komfortní spotřeba vody je zhruba 100 litrů na člověka za den. To je dnes v průměru šest až sedm korun denně, na venkově, kde není stočné, polovina. Člověk by se pohodlí – mít kdykoliv kvalitní pitnou vodu k dispozici – neměl vzdávat. Přitom ovšem musí počítat s tím, že za pohodlí musí zaplatit.
Sociálně únosná cena v ohrožení
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) a Světové banky by cena vody (vodné a stočné) neměla být vyšší než dvě procenta příjmů rodiny. Konkrétně v podmínkách České republiky by neměla překročit 80 až 90 korun za metr krychlový.
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace a Světové banky by cena vody neměla překročit dvě procenta příjmů rodinyCo to znamená? Komu je toto doporučení určeno – Africe nebo Evropě? Vládám nebo prodejcům vody? Zohledňuje poplatky za čerpání a vypouštění, věcná břemena vůči státním institucím a daně uvalené na vodu?
V České republice zaplatíme z ceny vodného a stočného více než čtvrtinu v poplatcích a daních státu. Sociálně únosná cena, o které neustále hovoříme, ale nevytváříme podmínky pro její zachování, je jistě v některých regionech na několik let ohrožena. Dnes je v některých regionech na úrovni zhruba 85 korun za metr krychlový vodného a stočného. Je jasné, že toto číslo bude v některých městech a obcích brzy značně překročeno. Radikálně se zvýší cena vody tam, kde je dosud nízká, tam, kde jsou sítě a technologie přestárlé a nekvalitní.
Nedostatečné financování
Na jednoho občana naší země připadá vodárenský majetek v hodnotě zhruba 100 000 korun. Měl by být obnoven zhruba jednou za 55 až 65 let. To znamená, že ročně by mělo jít na obnovu sítí a technologií 1700 – 1800 korun na občana. Ten zaplatí za vodu zhruba 2 500 korun ročně. Z uvedených čísel vyplývá, že financování obnovy je u nás nedostatečné, ve většině případů kvůli nouzi o finanční zdroje.
Samozřejmě je to bolestivé, především pro lokální politiky, kteří berou cenu vody jako populistický nástroj. Těm doporučuji jednat se státem, který vybírá za vodu daně a poplatky. Výrobci pitné vody mají s vodou výrobní náklady, většina nákladů jde ovšem na budování a obnovu vodárenských sítí a technologií. Je jasné, že ne všude je činnost vodárenských společností optimální. Je na vlastnících a dostupných kontrolních mechanismech, aby zajistili hospodárnou a efektivní činnost takových společností.
Raději solidární cena
Výroba pitné vody není příliš drahá, drahá je její hygienizace, doprava ke spotřebiteli, následné odkanalizování a vyčištění. Drahé jsou platby za věcná břemena – pozoruhodné je, že nejdražší jsou ta, která platí vlastníci majetku státním, krajským a municipálním institucím.
V žebříčku rodinných rozpočtů nebude rozhodně voda na čelných místech při hledání úsporDnes stojí komfortní spotřeba vody a její vyčištění občana za den zhruba šest korun. To je cena skleničky minerálky. V žebříčku rodinných rozpočtů nebude rozhodně voda na čelných místech při hledání úspor. Tím nechci ospravedlňovat nárůst cen vodného a stočného.
Není pravděpodobné, že nastane výrazné omezení spotřeby, přesáhne-li cena vody zmíněnou hranici dvou procent příjmů domácnosti. K tomu totiž v některých oblastech musí dojít – byť pouze na několik let –, aby vodárny získaly prostředky na obnovu.
Měli bychom přestat požívat termín sociální cena vody. Je nepřesný a mnoho nevyjadřuje. Copak může být voda nejlevnější tam, kde jsou nejmenší příjmy – v řadě zemí Afriky a Asie, naopak nejdražší tam, kde je vysoká životní úroveň.
Hovoříme-li v našich podmínkách o ceně vody, je na místě spíše termín solidární cena. Solidaritu silnějšího se slabším, ve vodárenství města s venkovem. Je zřejmé, že výroba pitné vody je ve městech vzhledem k hustotě zástavby a vyšší spotřebě podstatně levnější než na venkově. Přesto se daří udržet ve většině regionů naší země jednotnou cenu vodného a stočného právě díky zmíněné solidaritě.
O významu dotací z fondů EU při obnově vodohospodářského majetku si přečtete v článku:
