„Každý den slyšíme a čteme příběhy lidí, kteří se pozvedli nad zatuchlost průměru, aby si užili slávy a štěstí. V jediném okamžiku jednoduše učiní rozhodnutí ,jít si za svým snem‘ a dosahují úspěchu, ačkoliv se mohlo zdát, že šance zvítězit je minimální. Jak se taková věc stane?“ táže se v knize Ovládněte svůj vnitřní hlas Blair Singer.
Jako lektor a instruktor v oblasti prodejní komunikace od roku 1987 spolupracoval s tisícovkami jednotlivců i společností, kterým pomáhá zvyšovat tržby, výkonnost a produktivitu zaměstnanců. Minulý víkend zavítal do Prahy a vystoupil na konferenci Rich Dad Advisors. Na svých přednáškách učí, jak zvládnout „vnitřní hlas“, a tím dosáhnout v životě téměř čehokoliv. Co je to „vnitřní hlas“? Je to ten hlásek, který pokaždé, když se chcete pustit do nového projektu, nahlodává vaše sebevědomí tvrzeními: „To je nemožné. To se nepovede. Něco se pokazí.“ Když ale bitvu s ním vyhrajete, nic vás již nezastaví na cestě k úspěchu, přesvědčuje Singer. V rozhovoru pro ČESKOU POZICI se snaží shrnout své poselství.
Jedničkáři pracují pro trojkaře
ČESKÁ POZICE: Co byste doporučil mladým lidem, vzdělaným, jazykově vybaveným, plným idejí a nápadů, chuti změnit svět, jenže bez zkušeností a kontaktů? Když vstoupí na pracovní trh, nemohou najít práci.
SINGER: Jde o dva faktory. Jednak je důležité mít psychickou sílu. Pokud věříte, že pracovní trh je na tom špatně, pak sami sebe přesvědčíte, že nemáte šanci. A práci nikdy nenajdete. Pokud si však udržíte vnitřní sílu a optimismus, spatříte možnosti tam, kde je ostatní lidé nevidí.
Druhým faktorem je, že za každé situace je důležité investovat do vzdělání. Nové věci se můžete učit kdykoli: jak dobře psát, prodávat... A především, můžete zlepšit způsob myšlení. Deprese či recese, to jsou psychologické pojmy. Pokud dovolíte, aby přebraly kontrolu nad vaším myšlením, vidíte svoji budoucnost černě. Proto mladým lidem radím, aby byli psychicky silní a dále se vzdělávali. Dnešní pracovní trh je založen na koncepci celoživotního vzdělávání. Generace našich rodičů mohla zůstat celý život v jednom zaměstnání. Dnes však lidé vydrží v jedné práci průměrně dva a půl roku. Takže zkoušejte nové věci. Nebojte se chybovat!
ČESKÁ POZICE: Jak se to podařilo zvládnout vám?
„Přestal jsem se starat o to, co si o mně myslí ostatní, a udělal si z toho hru.“
SINGER: Když jsem dostal první práci, ani jsem nevěděl, co dělám. Skoro mě vyhodili. Měl jsem šest týdnů na to, abych prodal deset tisíc počítačů, ale strašně jsem se bál lidem volat. Říkal jsem si, že ty počítače jsou moc drahé a nikdo je nekoupí. Místo abych se snažil zboží prodat, pořád jsem si zdůvodňoval, proč to nejde. Po nějaké době si mě zavolal šéf a řekl mi, že pokud si chci udržet práci, mám 24 hodin na to, abych počítače prodal. Druhý den jsem překonal stud a udělal jsem 68 telefonátů. Sice jsem neprodal nic, ale v ten moment jsem vyhrál svoji první bitvu nad sebou. Přestal jsem se starat o to, co si o mně myslí ostatní, a udělal si z toho hru. I když jsem neprodal žádný počítač, „prodal jsem sebe sobě samému“.
ČESKÁ POZICE: A vyhodili vás?
SINGER: Ne. A později jsem se stal nejlepším obchodníkem ve firmě. A pak si založil vlastní byznys. Jelikož jsem nevěděl nic o skutečném podnikání, hodně jsem prodělal. Ale chybování je důležité. Každý vzdělávací systém na světě učí, že chyby jsou špatné. Jenže pokud se bojíte chybovat, nezkoušíte nové věci, neboť máte strach z posměchu okolí. Také nerad chybuji, ale důležité je své chyby pochopit. Se svým kamarádem Robertem Kiyosakim (americký podnikatel a autor knižního cyklu Bohatý táta, chudý táta – pozn. red.) si děláme srandu, že jedničkáři nakonec v realitě pracují pro trojkaře. Protože trojkaři se nebáli v životě chybovat. Kašlali na učitele, byli rebelové. Abyste byli úspěšní podnikatelé, musíte mít v sobě kousek rebelství.
S talentem se nerodíte
ČESKÁ POZICE: Mimo jiné zmiňujete, že lidé o sobě mají nízké mínění, neboť se ve škole naučili, že úspěšní mohou být jen ti nejlepší. Jen ti se samými jedničkami. Podle vás je to tedy omyl.
Výzva vašeho života spočívá v tom objevit, v čem jste dobří a dělat to. Jediný způsob, jak to objevit, je cesta pokusu a omylu.
SINGER: Osobně věřím, že každý z nás má v sobě něco jedinečného. Nevěřím, že bůh stvořil hloupé děti. Nevěřím, že jsou tady lidé, kteří by nebyli skvělí. Můj život je vlastně o tom, jak najít tu lepší a větší osobnost ve mně. Proto jsem se dal na dráhu učitele, neboť pokud vám mohu pomoci se zlepšit, zároveň nacházím své lepší já.
Jako lektor jsem v životě pracoval s tisícovkou lidí a nikdy mě nezklamali. Jistě, někteří lidé se předčasně vzdávají anebo se již nic nového učit nechtějí. To je pak něco jiného. Ale pokud něco opravdu chcete, pak máte kapacitu toho dosáhnout. Netvrdím, že se každý může stát kýmkoli chce. Pokud bych se dnes rozhodl být nejlepším hráčem basketbalu, pak to možné není. Ale každý je geniální v nějaké oblasti. To znamená, že se můžete stát tím, kým ve skutečnosti jste.
Výzva vašeho života spočívá v tom objevit, v čem jste dobří, a dělat to. Jediný způsob, jak to objevit, je cesta pokusu a omylu. Mám rád myšlenku, že talent se vytváří v průběhu života, s talentem se nerodíte. Talent je něco, co vznikne neúnavnou dřinou a stálým opakováním. Podívejte se na Beatles. Zpočátku hráli velmi špatně. Ale bavilo je to, a tak hráli do té doby, než začali hrát dobře. Bohužel, spousta lidí to příliš brzy vzdá.
ČESKÁ POZICE: Tehdy by měl člověk využít toho, čemu říkáte „kodex cti“?
SINGER: Určitě. Kodex cti jsou vlastně pravidla, která by vám měla pomáhat ve chvílích emočních krizí. Seznam pravidel a cílů, kterých chcete dosáhnout. Sami sebe zavazujete, že je budete dodržovat. Kupříkladu, kdybych byl tanečník, slíbím si, že tento rok budu hrát v pěti představeních. Udělám pro to všechno. Nakonec se mi podaří dostat jen do tří. Ale nevadí. Analyzuji, co se mi podařilo, či nepodařilo, a proč. Současná generace však chce výsledky hned. Pokud se nedostaví, nechají toho a jdou dál. Bohužel v takovém případě nemají šanci stát se úspěšnými. Proto je na cestě k úspěchu kodex cti velmi důležitý nástroj.
Jsem idiot?
ČESKÁ POZICE: Jednou z technik, jak ovládnout svůj vnitřní hlas, kterou v Ovládněte svůj vnitřní hlas zmiňujete, je technika „vychloubání se“. Člověk se má před skupinou lidí co nejvíce vychloubat. Nehrozí, že ztratí sebereflexi a stane se opravdu arogantním?
„Pokud si sami o sobě myslíme, že jsme malí, i naše výsledky budou malé“
SINGER: Jeden můj učitel mi řekl, že naše výsledky nikdy nepřekonají náš pohled na sebe samé. To znamená, že pokud si sami o sobě myslíme, že jsme malí, i naše výsledky budou malé. Vždy máte možnost si vybrat. Buď si budete říkat: „Zvoral jsem to, ale i tak se mám rád, a příště to udělám lépe.“ Anebo: „Zvoral jsem to, protože jsem idiot.“ Na základě svých myšlenek vlastně programujete svůj mozek. Tyto myšlenky můžete změnit. Není to jednoduché, a možná ze začátku to bude trochu umělé, ale mozek je velmi programovatelný.
ČESKÁ POZICE: Píšete také: Důvodem, proč necháme vnitřní hlas zvítězit, je, že se moc zabýváme tím, co si o nás druzí myslí. Více se snažíme uspokojit rodiče a kamarády, místo toho, abychom se snažili být šťastní. Je však možné, abychom byli šťastní bez ohledu na to, jak naše počínaní hodnotí okolí?
SINGER: Už ve škole jsme se naučili, že musíme uspokojit své spolužáky a učitele. Že pokud budeme odlišní, nikdo nás nebude mít rád. Jenže ve skutečnosti nás okolí nebude mít rádo více, než nakolik se máme rádi my sami. To vám řekne každý psycholog či psychiatr. A pokud vás kamarádi nemají rádi takové, jací jste, nejsou to skuteční přátelé.
Náš školský systém bych vyhodil do povětří
ČESKÁ POZICE: Jak zní vaše rada, jak zvládnout současnou finanční krizi? A kde se podle vás nacházejí potenciální příležitosti k investování?
„Toto je doba, která nabízí vždy a všude nejvíc příležitostí pro investory. Mnoho podnikatelů se zaleklo a stáhlo své investice“
SINGER: V prvé řadě, nevidím to jako finanční krizi, ale jako krizi vzdělání. Trh kolísal vždy. Jen dnešní generace ještě nezažila fázi, kdy šly trhy dolů. Jediná cesta, jak se dostat z jakékoli krize, je vzdělání. Já ani vy nemůžeme ovlivňovat kurz eura anebo to, zda Česká republika bude posílat peníze na záchranu Řecka. Můžeme však ovlivnit to, co se děje mezi naším pravým a levým uchem. Tedy, pokud se nenecháme strnout davovou psychózou a dokážeme se na situaci podívat racionálně. Co mi tato příležitost může dát? Jak ji mohu využít? Kde jsou potenciální oblasti pro podnikání? Neznám situaci v Praze nebo v České republice tak dobře, ale toto je doba, která nabízí vždy a všude nejvíc příležitostí pro investory. Mnoho podnikatelů se zaleklo a stáhlo své investice. Tím vytvořili prostor tam, kde dříve nebyl. V době, jako je tato, kdy emoce jsou vypjaté a racionality ubývá, má dobrý podnikatel velké příležitosti.
ČESKÁ POZICE: Často kritizujete současný vzdělávací systém. Jak byste ho reformoval?
SINGER: Nejsem proti vzdělání, ale v podstatě bych současný školský systém vyhodil do povětří. Domnívám se, že byl vytvořen někdy v průběhu 19. století, má velmi omezený pohled na schopnosti a možnosti jednotlivce. Předpokládá, že někteří lidé jsou hloupí a nemají v životě žádné aspirace. Ale když se zeptáte čtyřletého dítěte, neřekne vám, že nemá ambice. Chce být astronautem nebo králem, chce změnit svět. Jenže v momentě, kdy vstoupí do vzdělávacího systému, ambice ztratí.
Když se kupříkladu podívám na své dva syny, jednomu je devět a druhému šestnáct, ten mladší je v některých věcech lepší. Ale naše školství nedovolí mému mladšímu synovi zabývat se některými předměty, které jsou určené pro starší děti. A můj starší syn se zase nemůže vrátit mezi čtvrťáky, protože by to bylo společensky nevhodné. Všichni by se mu smáli. Přitom by mu to pomohlo.
ČESKÁ POZICE: Co byste navrhoval?
SINGER: Podle mne by bylo dobré, kdyby si studenti mohli víc vybírat předměty, které je baví. Měli by však u každého předmětu slíbit, že jej dokončí. Tím by se naučili zodpovědnosti. Dnes až 30 procent dětí ve Spojených státech amerických nedokončí ani střední školu! Jsme nejvyspělejší zemí světa, a přesto 30 procent dětí prostě propadne! Škola je nebaví, protože mají pocit, že není relevantní. Systém prostě nefunguje. Podle posledních statistik čím víc se snažíme standardizovat testování na školách, tím víc máme dětí závislých na drogách! Takže čím jsou školy rigidnější, tím víc se zhoršují sociální problémy společnosti.
S tím také souvisí, že je mnoho dětí diagnostikováno jako hyperaktivní. Dnešní svět je rychlý, mění se. Navzdory tomu školství chce, aby děti byly soustředěné a pozorné. Ale jak by takové mohly být? Pokud chceme, aby to fungovalo, buď musíme dnešnímu světu přizpůsobit školství, anebo naučit děti, jak se soustředit.
