Nikdo se nerodí politikem a ani přes opravdu dobré dispozice v politika v dnešním medializovaném světě nemusí dozrát ten, kdo není schopen neustále inovovat, utvářet a formovat svůj image. Za tímto účelem se již vytvořilo celé průmyslové odvětví, jehož experti dokážou po způsobu profesora Henryho Higginse z Shawova Pygmalionu vytvořit takřka z ničeho hotový zázrak. O tom i o jeho vlastních zkušenostech týkajících se postsovětského prostoru jsme hovořilii s jednou z nejznámějších osobností tohoto odvětví ruského trhu, moskevským politologem Jevgenijem Minčenkem.
ČESKÁ POZICE: Můžeme-li to tak říct, jednou z vašich známých prací je vytvoření image Julije Tymošenkové, přesněji řečeno spolupráce na něm. Bylo těžké vybrousit z venkovské obchodnice z Dněpropetrovsku stylovou dámu z velkého světa, která si dokáže získat masy?
MINČENKO: Hned na začátek musím podotknout, že na tvorbě tohoto image se nás podílelo mnoho. A nikoliv neúspěšně, v tom nám však velmi pomohly ambice Julije Vladimirovny. Měla neuvěřitelnou motivaci, díky čemuž jí také bylo jasné, že se musí změnit, což vyžaduje spoustu práce. Byla plná energie, která ji posouvala kupředu, takže se s ní dobře spolupracovalo. Cílem bylo, aby se z ní po vzoru „Lady Di“ stala „Lady Ju“. Poté se pokračovalo za použití lidových motivů v budování určité reinkarnace všeobecně známé a populární básnířky Lesji Ukrajinky, která je považována za třetí největší postavu ukrajinské literatury, aby se v další fázi změnila v době prezidentských voleb v Železnou lady. Prošla tedy hned několika proměnami, k čemuž je bezesporu zapotřebí také veliké pracovní nasazení a výdrž.
ČESKÁ POZICE: Podívejme se dál na východ. Jaký je podle vás průměrný ruský politik?
MINČENKO: Nic takového neexistuje, a to je právě problém. Dokonce bych šel ještě dál a řekl, že v Rusku se dá mluvit pouze o dvou skutečně vážných politicích, a těmi jsou Vladimir Putin a Vladimir Žirinovskij.
„V Rusku se dá mluvit pouze o dvou skutečně vážných politicích, a těmi jsou Vladimir Putin a Vladimir Žirinovskij“
ČESKÁ POZICE: A co Gennadij Zjuganov, možná už trochu opotřebovaný vůdce komunistů, jediné skutečně klasické strany?
MINČENKO: Dobře, máte pravdu, tak jsou tedy tři. Ostatní na to pouze aspirují, ale já je za profesionální politiky nepovažuji.
ČESKÁ POZICE: Ani exprezidenta Dmitrije Medveděva, excelentního uživatele Twitteru, který je tak populární na Západě?
MINČENKO: Ne. Už proto, že místo toho, aby měl na zřeteli očekávání svých voličů, pokouší se druhým vnutit profil, který si pro sebe vymyslel. Možná se úrovni „skutečného politika“ přibližuje ještě Michail Prochorov, který kandidoval v prezidentských volbách jako umírněný liberál, ačkoliv i on se dopustil stejné chyby.
ČESKÁ POZICE: Ale proč? Nepochopili snad ještě ruští politici, že je občas dobré dát na rady poradců?
MINČENKO: Vezměme si právě zmíněného Medveděva a Prochorova. Oba si myslí, že všechno znají a nemusejí nikoho poslouchat. I do svého týmu berou pouze ty, kteří se nehádají, ale úslužně vykonávají, co je potřeba. Profesionál se přitom neustále kontroluje, snaží se učit, tak jako Žirinovskij v devadesátých letech, zatímco amatér si připadá ihned jako mistr světa. Do této skupiny patří představitelé takzvaných demokratických sil, kteří si hned připadali hrozně na koni.
ČESKÁ POZICE: Jako profesionálního politika jste zmínil Putina. Jak promyšleně na sobě pracuje, s jakou taktikou se prezentuje?
MINČENKO: Když byl poprvé pouze premiérem, věnoval zvláštní pozornost svému týmu. Pochopil například, že v očích široké veřejnosti ještě nepůsobí dost věrohodně a že na tomto image musí zapracovat. Což taky udělal. Kromě toho zevnitř vyzařuje, že má politické poslání a k tomu jasnou filozofii. Stejné klasické konzervativní politické přesvědčení je ostatně příznačné i pro Žirinovského, který je v mnoha ohledech podceňován. A právě to se nedá říct o Medveděvovi nebo Prochorovovi, kteří sebou kymácí sem tam.
„Putin zevnitř vyzařuje, že má politické poslání a k tomu jasnou filozofii“
ČESKÁ POZICE: Zůstaňme ještě chvíli u Putina. Ke kterému známému dřívějšímu či současnému státníkovi byste jej přirovnal?
MINČENKO: To je těžké. Možná proto, že právě čtu jeho životopis, bych ho přirovnal k císaři Augustovi. A sice proto, že oběma z nich bylo jasné, co jsou kromě jejich silných stránek také jejich slabiny.
ČESKÁ POZICE: Třeba to, že vstoupil na scénu jako nevýrazný šedý politik, zatímco dnes je zcela nezpochybnitelné jeho charisma. Lze podle vás charisma nějak rozvíjet?
MINČENKO: Myslím si, že charisma je v zásadě možné vytvořit a nejedná se o něco, s čím se člověk musí narodit. Podobné osobnosti se s touto vlastností většinou nenarodily. Slavný aténský řečník Démosthenés měl například v dětství slabý hlas, jeho gesta byla nejistá a třásla se mu ramena. K vytvoření charisma je podle mě nezbytné vědomí poslání a schopnost neustále na sobě pracovat, zlepšovat svůj vlastní obraz.
ČESKÁ POZICE: Dalším problémem – obzvlášť v případě politiků, kteří jsou tak dlouhou dobu v popředí a na vrcholu jako Putin – je potřeba inovace…
MINČENKO: Na to je jednoduchý recept. Měnit je třeba styl nebo okolí anebo vlastní stoupence, kteří se často objevují v médiích. Pokud jde o Putina, nebylo například příliš šťastné dělat z něj sex symbol, a ještě méně pak do krajnosti prosazovat jeho chlapácké image macha. To už nefunguje. Mnohem víc mu dnes třeba vyhovuje role otce národa.
„Charisma je v zásadě možné vytvořit a nejedná se o něco, s čím se člověk musí narodit“
ČESKÁ POZICE: V jakém ohledu se Putinovo image v poslední době nejvíc změnilo?
MINČENKO: Největší změny si lze povšimnout ani ne tak v Rusku jako spíše na mezinárodním poli. Z Putina už je dnes totiž jeden z matadorů světové politiky. Je jedním z nejzkušenějších vůdců velmocí, ne-li tím nezkušenějším. S vědomím toho může své názory formulovat svobodněji, díky čemuž se odlišuje od politicky korektních představitelů Západu i politiků z Východu, kteří jsou zdvořilí až k úplné bezvýraznosti.
ČESKÁ POZICE: Jaké politiky by si podle vás nejraději představovala většina průměrných ruských voličů?
MINČENKO: Pro konzervativní putinovskou většinu jsou nejdůležitější řád a bezpečí, takže hlasuje pro politika, který jim je dokáže zaručit.
ČESKÁ POZICE: Při utváření této většiny je bezpochyby neopominutelným faktorem také chybějící alternativa. Vidíte v řadách opozice politika, jenž by byl schopen získat na svou stranu významnou část voličů?
„Z Alexeje Navalného se může stát profesionál, tedy pokud v něm nepřeváží obchodník nad politikem“
MINČENKO: Mluvíme-li o chybějících alternativách, musíme podotknout, že nestačí například jen kritizovat korupci v mocenských kruzích. To v Rusku nikoho nepřekvapuje. Volič je spíš zvědav na to, co kritici chtějí dělat, jaká je záruka toho, že pokud se dostanou k moci, přestane se krást. Hlavně za situace, kdy se lze s korupcí často setkat také v řadách opozice.
ČESKÁ POZICE: Zpravidla je ovšem třeba vůdce. Kdo by jej mohl představovat v rámci opozice?
MINČENKO: Zatím nikoho takového nevidím. Jakž takž z tohoto okruhu vyčnívá Alexej Navalnyj, ale ještě pořád je moc slabý a navíc se zdá, že je jeho pole působnosti omezeno dohodou uzavřenou s některými skupinami, které mají blízko ke Kremlu. I přesto se z něj může stát profesionál, tedy pokud v něm nepřeváží obchodník nad politikem.
