Britská politická satira je stejně kousavá jako tamní bulvár. Na nikom nenechá nit suchou a viníky nesmyslů a průšvihů si podává k odpolednímu čaji. A když se zpracování chopí zkušený a osvědčený autor, jako je Charlie Brooker, lze očekávat určitou kvalitu. Snímek Smrt do roku 2020 nabízí možná příliš brzkou rekapitulaci zmíněného roku, ale díky retrospektivě a hrané složce, o niž se postarali skvěle vybraní herci, by tato komedie mohla být blockbusterem.
To by se však humor intelektuálů musel shodovat s mainstreamovým... Nabízí se srovnání s historicky úspěšnou kostrou vtipu, která se snad nikdy neomrzí, „Sejdou se Čech…“, pak už zbývá jen dosadit další dvě národnosti dle potřeby a okolností – a výsledek nejspíš pobaví i tu nejvybíravější společnost.
A co když se ke komentování reálných událostí sejdou pošahaný úzkoprsý historik v podání Hugha Granta, intelektem málo obdařený „úspěšný“ freelancermileniál Joe Keery, rasistická panička v domácnosti zahraná Cristin Miliotiovou, načež se přidá jedna z pěti nejprůměrnějších lidí na světě s tváří Diane Morganové a sem tam se objeví i neoficiální tisková mluvčí, jež umí zatloukat i to, co bylo natočeno, Lisa Kudrowová? Divák spatří epický herecký výkon mapující 365 dní na katastrofy více než štědrého uplynulého roku.
Příběh, který se píše sám
Zatímco lidstvo čekalo, až pošle rok 2020 ke všem čertům, Netflix (jeho komediální úsek) nečekal a pár dní před koncem prosince zveřejnil jeho filmové shrnutí. Ústředním tématem sice je koronavirová pandemie, ale neméně důležitými stavebními kameny událostí uplynulých měsíců byly protesty v USA, volby nového prezidenta v této zemi rozdělené válkou demokratů a republikánů – a jak jinak i brexit. Mohlo by se zdát, že snímek je vůči USA shovívavější, a veškeré urážky sklízí především britský premiér Boris Johnson.
Jenže jde spíše o chronologii. Austrálie v plamenech, švýcarský Davos jako Coachella pro miliardáře, kde mimo jiné vystupuje Greta Thunbergová, Donald Trump čelí ústavní žalobě a Její Veličenstvo královna Alžběta při náhodném sledování zpráv na vlastním mobilním zařízení zjišťuje, že se její milovaný vnuk Harry s manželkou Meghan rozhodli zbavit okovů povinností náležících královské rodině a stěhují se do USA, kde je „méně rasových potíží“.
Satira s tematikou rasismu, sexismu, neschopnosti čelních představitelů států, nesmyslů okolo pandemie – tento příběh se píše sám, stačí jej jen okomentovat. Sestříhat tolik reálných zpravodajských záběrů trvalo dlouho a vybrat ty opravdu stěžejní nebo takové, na něž se skvěle píše vtip, nebylo snadné. Divák by mohl mít pocit, že sleduje historický pořad. |
Dříve pro svět neznámé čínské město Wu-chan ještě ani netuší, jaká sláva ho čeká, proto precizně tutlá a svépomocí se pokouší ukočírovat velký kapénkový průšvih, jenž se na jeho území odehrává. A to je teprve začátek roku! Na řadě jsou ještě Oscaři, róby za statisíce se přece musí provětrat, a co se děje na východě, Západ obvykle začíná zajímat o něco později – až se problém bezprostředně přiblíží.
Jména kandidátů amerických prezidentských voleb ještě nejsou zcela jistá, vždyť Joe Biden musí čelit obvinění, že trochu pomáhal svému synovi Hunterovi vytunelovat jistý východoevropský stát. Ale jak víme dnes, kauza jeho přesun do Bílého domu nijak nepoznamenala. Satira s tematikou rasismu, sexismu, neschopnosti čelních představitelů států, nesmyslů okolo pandemie – tento příběh se píše sám, stačí jej jen okomentovat.
Hlas vyprávěče zařídil monotónní projev Laurence Fishburna, kterého široká veřejnost zná nejvíc jako postavu Morphea z několikadílného průlomového snímku Matrix. Sestříhat tolik reálných zpravodajských záběrů trvalo dlouho a vybrat ty opravdu stěžejní nebo takové, na něž se skvěle píše vtip, nebylo snadné. Divák by mohl mít pocit, že sleduje historický pořad.
Zásadní trumf
Aby se to nestalo, Smrt do roku 2020 obsahuje i hranou složku s jedním zásadním trumfem – na světě je jen málo herců, kteří dokážou kohokoli poslat do luhů a hájů s takovým šarmem jako britská hvězda Hugh Grant. Jeho přirozené charisma se neztratilo ani v namaskované roli stárnoucího historika, který si často plete dějiny s Hvězdnými válkami nebo Hrou o trůny, mezi monology se přicucne ke sklenici a pořád hlídá, aby neřekl nic, co by mohlo být postiženo mravní cenzurou.
Smrt do roku 2020 obsahuje i hranou složku s jedním zásadním trumfem – na světě je jen málo herců, kteří dokážou kohokoli poslat do luhů a hájů s takovým šarmem jako britská hvězda Hugh Grant. Jeho přirozené charisma se neztratilo ani v namaskované roli stárnoucího historika, který si často plete dějiny s Hvězdnými válkami nebo Hrou o trůny. |
Jeho linka je na vtipy nabitá, aniž by herec musel přehrávat. Ostatně ztělesnit namyšleného, úzkoprsého a názorově zaseknutého hrdého Brita, který opovrhuje vlastním premiérem, není nic, co by bylo příliš těžké předstírat. Dalším populačním vzorkem, který se s chutí vyjadřuje ke každodenním událostem, je běžná maminka z povolání Kathy Flowersová.
Kromě úžasného čistého domu, dokonalého manžela, dětí i mazlíčků je „nezávislá“ na sociálních sítích a také si neuvědomuje, že to, co považuje za vlastní informovanost, je výtahem všemožných překroucených konspiračních teorií. A její největší zálibou je projevovat rasismus lidem tmavé pleti. V tomto případě je zajímavé, že herečka Christin Miliotiová od tvůrců dostala stylizaci Latinoameričanky. Hned se vybaví postava Gabrille Solisové, již ztvárňuje Eva Longoria v legendárním seriálu Zoufalé manželky.
Miliotiová přitom má italský, belgický, irský, a dokonce český původ, maskérky v jejím případě odvedly práci na jedničku s hvězdičkou. Zpracování zvolených postav a scénáře retrospektivní komedie, jež spadá do žánru mockumentary, se stopáží 70 minut se ujalo hodně lidí, v jejich čele stál ostřílený autor a v minulosti třeba také komentátor přílohy The Guardian Charlie Brooker. A Smrt do roku 2020 pro něho jako jednoho z tvůrců veleúspěšného seriálu Černé zrcadlo není prvním příspěvkem do satirického žánru.
Odlišný úhel pohledu na stejnou věc
Předcházela mu televizní série Wipe, v níž se věnoval kritice pořadů, jež se objevují na obrazovkách s požehnáním tradičního média. Otázka odlišného úhlu pohledu na stejnou věc byla zjevně tím, co Brooker při tvorbě filmu z distribuce Netflixu sledoval. Jak se nechal slyšet, nehledě na to, že události loňského roku celý svět prožíval ve stejnou dobu, každý je vnímal jinak v návaznosti na to, jak žije, odkud pochází a z jakých médií čerpá informace.
Dle Brookera britskou produkci bavilo vytvářet americké postavy, a aby co nejlépe odrážely tamní specifika, byla nutná přítomnost amerických kolegů. Celá tato anglicky mluvící sešlost usoudila, že snob s hystericky se usmívající ženou v domácnosti nejsou dostačujícím populačním vzorkem. Vtipy přece nevznikají bez podnětu, také by to nebylo zcela vyvážené, proto k partě přidali „mileniála“, což je termín, který už nějakou dobu štve nejen marketéry na celém světě, ale i mileniály.
Otázka odlišného úhlu pohledu na stejnou věc byla zjevně tím, co Brooker při tvorbě filmu z distribuce Netflixu sledoval. Jak se nechal slyšet, nehledě na to, že události loňského roku celý svět prožíval ve stejnou dobu, každý je vnímal jinak v návaznosti na to, jak žije, odkud pochází a z jakých médií čerpá informace. |
Nazývá se tak jedna generace, momentálně v produktivním věku, jež se v podstatě rozdělila na ty, kteří se snaží žít jako jejich rodiče, a ty, kteří už v devíti letech usínali vedle modemu s pevným diskem místo polštáře. A i když tím nemění svět k lepšímu, aspoň se pokoušejí z digitálního věku vycucat nějaký ten bitcoin nebo monetizovat vlastní videa na YouTube. Americký herec Joe Keery ztvárnil Duka Gooliese, jenž je esencí, co lidé na online generaci nenávidí – snahu být všude, předstírat, že se vše daří, a zároveň nedat dva a dva dohromady.
Ale pojďme dál. Ještě tu jsou konzumenti mediálního obsahu – včetně toho na sociálních sítích, kteří nakonec ve volbách rozhodují. Proto na scénu přichází Diane Morganová a její postava Gemma Nerriková – britská samotářka, která žije, aby sledovala televizi. Americké události vnímá coby show a právě probíhající volby jako nejnudnější soutěž na světě, na jejíž pravidla nedokáže přijít, proto prý není divu, že se odehrává jen jednou za čtyři roky.
A na druhé straně obrazovky máme i politiky, jejich tiskové mluvčí a nikdy nekončící závod v popírání zjevného. Takže tu máme plno nedorozumění, absenci přehledu a mraky otázek. Pochopitelně lze se snobsky zvednutým nosem (přesně takovým, jaký má historik zahraný Grantem) šťouchnout do tvůrců s dotazem: „Jaký je smysl rekapitulovat uplynulý rok?“
Film Život
Většina věcí, které lidé dělají, je vesměs zbytečná, přitom pro ně nesmírně důležitá. Následky událostí roku 2020, ať sociální, nebo ekonomické, se budou projevovat postupně. Až s časovým odstupem se ukáže, co bylo skutečnou příčinou událostí od průběhu voleb přes brexit až po koronavirovou krizi. Je ale mnohem příjemnější zasmát se vtipům ze scénáře této komedie než to neudělat.
Lidstvo můžeme donekonečna rozdělovat do skupin a sociálních bublin, faktem však zůstává, že společnost je jedním velkým, dnes až závisle globalizovaným organismem. A aby vše fungovalo, je třeba nejen těch, kdo jsou volení a vidět a lidi rozčilují, ale i těch, kteří sedí celý den před obrazovkou – těch, kteří nevylézají ze svých skupin na sociálních sítích, jež jim s každým dalším příspěvkem vytvářejí realitu na míru, ve které neexistuje jiný názor, dialog ani teoretická alternativa vnímání dění ve společnosti.
Posláním snímku však není jen se smát něčí omezenosti, povýšenosti, vyšinutosti nebo se podívat na čerstvé dějiny jako na grotesku s komentářem pod čarou. Jde spíše o to uvědomit si malý, ale nesmírně důležitý fakt, že každý člověk je součástí tohoto světa. Ať se aktivně podílí, či jen tiše přihlíží, píše dějiny. A nezáleží na tom, zda jde o Británii, USA, nebo o zbytek světa. Nový rok je tu a necelých osm miliard herců právě hraje ve filmu Život. |
Film proto nabízí i interview s falešným technologickým magnátem, v němž zazní tvrzení tazatele, že dnes aby se z běžného člověka stal beznadějný radikál, je třeba, aby byl vystaven působení sociálních sítí přibližně šest měsíců. Na to Mark Multiverse, tedy ten boháč, který si už obstaral vlastní bunkr ve skále, odvětí, že cílem je stáhnout délku tohoto procesu na pět minut. V mezičase, kdy Smrt do roku 2020 zamířila do postprodukce a pak na obrazovky těch, kdo mají předplacený Netflix, sociální sítě nepřestaly fungovat.
Algoritmy dále nabízely obsah, vše na míru a v plném proudu. Dějiny roku 2021 se ještě nestihly rozeběhnout a příznivci Donalda Trumpa už stihli uspořádat postsilvestrovský večírek ve washingtonském Kapitolu. A k inauguraci nového prezidenta byl třeba nouzový stav a tisícovky příslušníků národních gard ve službě, aby Joe Biden, neskončil dřív, než začal. Ano, to je rok 2021. Pokud Brooker bude ve svém filmovém konceptu pokračovat, další díl Smrti do roku... bude mít nabitou stopáž.
Posláním snímku však není jen se smát něčí omezenosti, povýšenosti, vyšinutosti nebo se podívat na čerstvé dějiny jako na grotesku s komentářem pod čarou. Jde spíše o to uvědomit si malý, ale nesmírně důležitý fakt, že každý člověk je součástí tohoto světa. Ať se aktivně podílí, či jen tiše přihlíží, píše dějiny. A nezáleží na tom, zda jde o Británii, USA, nebo o zbytek světa. Nový rok je tu a necelých osm miliard herců právě hraje ve filmu Život.