Lidovky.cz

Jak uchopit sucho

  16:20

Až do letošního roku se riziko sucha v České republice naprosto podceňovalo, píše Petr Havel.

V Rusku odhadují tamní experti v některých oblastech pokles hektarových výnosů pšenice až o polovinu (na snímku suchem a kobylkami zdevastovaný lán pšenice u Stavropolu). foto: © ReutersČeská pozice

Na rozdíl od vody, která sice obvykle za chvilku proteče mezi prsty, ale je si na co „sáhnout“, je nehmotné sucho neuchopitelné. Tato novinářská nadsázka je přitom docela symbolická pro postoj naší společnosti včetně politiků vůči suchu.

Voda v potocích teče, z kohoutků většinou také a v přehradách, pokud se zrovna neopravují, jí také vidíme. Takže jaký problém, když navíc občas zaprší, někdy dokonce tolik, že se obáváme rizik povodní. Kupodivu jsou ale viditelné povodně a neviditelné sucho spojenými nádobami – míra ohrožení suchem nebo vodou je totiž do značné míry dána schopností naší krajiny zadržovat vodu (retenční schopností).

Tato schopnost, zejména někdejším scelením zemědělských ploch, intenzifikací zemědělské výroby a necitlivými zábory kvalitní „vsakovací“ půdy v posledních desetiletích stále klesá, a ani v současné době se nic podstatného na tomto stavu nemění. Dosud jsme ovšem řešili jen příliš velké „mokro“, neboť zejména prudší deště naše krajina nezadrží, a voda z oblohy spolu s bahnem z polí končí pravidelně na komunikacích, zahrádkách či ve sklepích.V Česku se zdroje podzemní vody doplňují především v jarních měsících z tajícího sněhu a jen v menší míře z dešťů

V případě sucha nikde nic neskončí, respektive jeho průběh a zejména následky nejsou obvykle na první pohled tak viditelné. Mluvit by se ale dalo například o větrné erozi, což je v menší míře stejný problém pro kvalitu zejména zemědělské půdy jako eroze vodní. I v tomto případě ubývá z polí kvalitní zemina.

Nebyl sníh, není voda

Málokdo si ale dokáže představit vliv sucha na stav podzemních vod, neboť pod zem obvykle nevidíme. Ne každý také ví, že podzemní zdroje vody se podílejí na zásobování obyvatel ČR zhruba z jedné poloviny, a mají tak větší strategický význam, než se zdá. Do třetice je ne každému známo, že se v ČR zdroje podzemní vody doplňují především v jarních měsících z tajícího sněhu a jen v menší míře z dešťů – ty se totiž nestačí, vzhledem k obvykle krátké době dešťových srážek, do půdy díky její malé retenční schopnosti vsáknout.

To vše ústí do situace, kdy se až do letošního roku riziko sucha v ČR naprosto podceňovalo. Nepočítá se s ním ani ve vodohospodářských materiálech, které se primárně zabývají kvalitou vody nebo investicemi do protipovodňové prevence.

Absence sněhu v průběhu letošní zimy ale ukázala, že sucho může být problémem i v ČR, zejména v případě dlouhodobějšího nedoplňování zásob podzemních vod. Mimochodem, podle všech dostupných prognóz bude svět, a tedy i ČR, potřebovat v budoucnosti vody víc než dnes, a to jak v průmyslu, tak zřejmě i v zemědělství.Se suchem se nepočítá ani v materiálech, jež se primárně zabývají kvalitou vody nebo investicemi do protipovodňové prevence

Taková „vodní stopa“ potravin ukazuje, kolik tisíců litrů se například „spotřebuje“ při výrobě potravin – zvláště živočišného původu. A vzhledem k tomu, že stoupající počet lidí na planetě bude potřebovat více jídla, poroste také spotřeba vody – zejména v rozvojových zemích. Ale i vyspělému světu přisuzují prognózy jen do roku 2025 nárůst spotřeby o 10 až 20 procent.

Nejde jen o nové přehrady

O suchu se v ČR nikdy moc nepsalo a neinformovalo. V současné době je ale denně více či méně „suché“ téměř každé významnější médium, což je sice na jednu stranu dobře, z obvyklého přístupu v tuzemských poměrech ale víme, že všeho moc škodí. Co tedy s tím suchem?

Každopádně by bylo velmi žádoucí, aby se současná situace využila především k racionální diskusi o tématech, která byla dosud v klatbě. Třeba o možné výstavbě přehrad, v místech, kde není možné volit k zadržování vody (nejen při velkých deštích, ale i pro případ nedostatku vody) takzvaná k přírodě blízká opatření, jako jsou různé rozlivové lokality nebo poldry. První vlaštovky už jsou na světě, například finální rozhodnutí o výstavbě sice léta kritizované, ale nakonec přece jen přínosy nad negativy převažující přehrady Nové Heřminovy.

Samozřejmě nejde zdaleka jen o přehrady nebo obecně o místa akumulace vod. Současná situace je také impulsem k revizi podmínek správné zemědělské a environmentální praxe (GAEC), které jsou sice zemědělci vnímány jako omezování jejich hospodaření, pokud by ale dohlédli v časovém horizontu dále, museli by přiznat, že rozumně stanovené GAEC naopak jejich hospodaření a konkurenceschopnosti pomohou.

Výzvou je i zpřesnění podmínek při nakládání s pozemky, které byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu – ty v současné době nejsou, pokud se týká pravidel zachovat na zastavěných pozemcích nějakou retenční schopnost půdy, vůbec upraveny.Rizika sucha by se však neměla stát dalším fotovoltaickým mementem, které platíme a zaplatíme všichni

Ačkoli je opticky voda „všude kolem nás“ i v nás samotných, měli bychom jako společnost podporovat a oceňovat všechny, kteří s vodou dokážou úsporně hospodařit – tedy s ní šetřit. I v této oblasti existují, zatím spíše testovací aktivity komerčních firem, které se k šetření s vodou hlásí a přímo tak již činí. Zatím jsou ale v pozici pověstných Popelek, které se nezúčastňují plýtvajícího vodohospodářského bálu.

Rizika sucha vnímat, ale nepanikařit

Na druhou stranu by bylo velmi nešťastné, kdyby se téma sucho uchopilo jako nástroj k prosazování lobbistických, privátních či politických zájmů. Což zrovna u nás hrozí, a dokladovat to lze značnou nedávnou publicitou další etapy katastrofických vizí světových klimatologů. Rizika sucha by se prostě neměla stát dalším fotovoltaickým mementem, které platíme a zaplatíme všichni. Na opatřeních snižujících rizika sucha bychom naopak mohli paradoxně ušetřit.

Cílené moderní kapkové závlahy v zemědělství například potřebují ke stejnému efektu daleko méně vody než točící se vodopády vody zavlažovacích zařízení dopadající na místa, kde nezavlažují vůbec nic. Šetření vodou v průmyslových podnicích zase v praxi šetří náklady a prostřednictvím určitého oslího můstku lze konstatovat, že zlevňují výsledné výrobky.

Výstavba na vyjmuté půdě, která bude respektovat základní zásady retenčních schopností příslušného území, je sice v prvé fázi dražší, ale zvýšená retence fakticky znamená nižší množství čištění dešťových vod, což je kamínek do mozaiky možných nižších nákladů na stočné, a tedy i cen vody.

Rizika sucha je nutné a potřebné vnímat, a je správné, že se tak začíná dít. Neměli bychom ale z nich zbytečně panikařit.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.