Aktivity prezidenta Miloše Zemana už stačily zdvihnout ze židle nejednoho politika i komentátora, ať už z pravé či levé části spektra. Zatím se ovšem jen zamýšlejí nad tím, jaké budou jeho další kroky, koho pověří sestavením nové vlády a jak bude dál upevňovat prezidentskou moc. Málokdo uvažuje o tom, jestli je přímo zvolený prezident také odvolatelný. Jaké možnosti mají jeho odpůrci, kteří by se ho chtěli zbavit?
Při zatím poslední úpravě Ústavy pro přímou volbu prezidenta si poslanci z ne zcela pochopitelných důvodů svou pozici značně ztížili. Možnost sesadit prezidenta však zcela nevyloučili. Podívejme se, co by pro to museli udělat.
Ústava v čl. 65 odst. (2) říká:
„Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.“
V tomto bodě se možnost odvolání prezidenta poněkud rozšířila. Už to nemusí být jen velezrada jako za minulých prezidentů, stačí ústavní žaloba pro hrubé porušení ústavního pořádku. Zatím ponechme stranou, jaký skutek se jako porušení ústavního pořádku vůbec kvalifikuje, ostatně vzhledem k tomu, že by to bylo poprvé, mělo by k tomu asi hodně právníků ještě víc právních názorů.
Pojem „velezrada“ už v ústavní žalobě na prezidenta nemusí figurovatPodstatné je, že pojem „velezrada“, který tolik vadil odpůrcům senátní žaloby na prezidenta Václava Klause, už při tom vůbec nemusí figurovat. Hrubé porušení ústavního pořádku může znamenat i to, pokud by se prezident, dejme tomu, aktivně vměšoval do jednání poslanců vítězné strany a chtěl zbavit jejího předsedu funkce. Podrobnosti projednávání pak definuje Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Ústava dále v odstavci (3) téhož článku praví, jak musí být ústavní žaloba podána:
„K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán.“
Zatímco před poslední úpravou stačila pro podání ústavní žaloby prostá většina přítomných senátorů a sněmovna se k tomu vůbec nevyjadřovala, dnes potřebuje třípětinovou většinu přítomných senátorů, a dokonce třípětinovou většinu všech poslanců. V minulé sněmovně bylo naprosto iluzorní o takové většině přemýšlet, jak proti prezidentu Klausovi, tak proti Zemanovi. Dnes tu ovšem budeme mít novou sněmovnu a nové prezidentovy aktivity, a proto už situace vůbec není tak jasná. Senát má momentálně 80 senátorů (Tomio Okamura zvolením do Sněmovny pozbyl svého mandátu), takže pro třípětinovou většinu je potřeba nanejvýš 48 hlasů.
Zatímco dříve stačila pro podání ústavní žaloby prostá většina přítomných senátorů, dnes je navíc potřeba třípětinová většina všech poslancůPo pokusu Michala Haška o puč v ČSSD se 31 členů senátorského klubu ČSSD postavilo za Bohuslava Sobotku. V Senátu je dále 15 členů klubu ODS, 8 v Klubu pro obnovu demokracie (KDU-ČSL), 5 v klubu Starostové a Ostravak a dvě nezařazené senátorky. Klub SPOZ a KSČM asi spíše počítat nebudeme. Tady by nemusel být problém třípětinovou většinu najít, pravicoví senátoři by jistě uvítali možnost „posílit demokracii“ tím, že by se prezidenta Zemana zbavili.
Situace ve sněmovně ještě není vyzkoušená, ale z 50 sociálnědemokratických poslanců hlasovalo 30 pro Jeronýma Tejce, který podporuje Michala Haška, a nemá tedy s prezidentem Zemanem problémy. Takže pro hlasování o ústavní stížnosti, kde je potřeba 120 hlasů, jich zbývá nanejvýš 20. Když ale poslanci Ano (47), TOP 09 (26), ODS (16), Úsvitu (14), KDU-ČSL (14), celkem 117, dospějí k názoru, že se parlamentu bude dařit lépe bez prezidenta Zemana, asi by potřebnou většinu 120 hlasů dohromady dali.
Pak už by záleželo jen na Ústavním soudu, jak by s touto žalobou naložil. Kromě žaloby pro velezradu proti prezidentu Klausovi je s podobným obviněním málo zkušeností, když navíc ÚS toto řízení zastavil, aniž by ve věci rozhodl. Odmítl i definovat, jak musí vypadat skutek, kvůli kterému lze prezidenta sesadit – to prý si mají poslanci sami pořádně napsat do zákona.
Nuda nebude
Volby, do kterých skoro všichni vkládali velké naděje, tedy nejprve dopadly překvapivě a vypadalo to, že se těžko najde vládní většina. Pak se ukázalo, že alespoň co se ochoty týče, je tu velká vstřícnost v případné koalici ČSSD – ANO – KDU-ČSL. Ale než vůbec mohlo předvolební vyjednávání a případné komplikace nesourodých programů začít, rozpadlo se – možná za aktivní účasti prezidenta – 50 sociálnědemokratických mandátů vejpůl a vládní většina je opět v nedohlednu.
Vypadá to ovšem, že ještě zdaleka není zajímavým událostem konec, takže se ani nadále nebudeme s politiky nudit. Snad si ale aspoň někteří z nich uvědomí, že tu nejsou jen pro zábavu.
