Lidovky.cz

Jak se vaří zákon o Šumavě

  9:20

Kulaté stoly o novém zákonu definujícím národní park Šumava z rozhodnutí ministra životního prostředí Tomáše Chalupy skončily. 

foto: © Česká poziceČeská pozice

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa svolal k jednání nad chystaným zákonem o Národním parku Šumava několik kulatých stolů. Účastnili se jich současný management parku, zástupci stínové vědecké rady, reprezentanti krajů a šumavských obcí a také mluvčí nevládních organizací z obou názorových pólů. Dva kulaté stoly proběhly, ten třetí sám ministr toto pondělí rozpustil.

Úvodem připusťme, že nápad by měl jakýs takýs smysl, pouze však v případě, kdyby každá předložená připomínka byla závazně projednána. Jenže velké množství jich spadlo pod onen kulatý stůl a nedočkalo se odpovědi ani příště, ani v následující korespondenci. Dva realizované kulaté stoly proto nesplnily očekávání a mnozí účastníci začali pochybovat o jejich smyslu. Na druhou stranu se například zástupci platformy ŠumavaPro obávají, že zrušením kulatých stolůpro němožnost dialogu skončila dřív, než byly vzaty v úvahu alespoň nejzásadnější požadavky.

Pohnutá historie

České národní parky byly, až na zatím poslední České Švýcarsko, zřizovány vládními vyhláškami. Ústavnímu pořádku České republiky by však odpovídalo zřízení národních parků zákonem. Ta potřeba se už od poloviny devadesátých let nejvíc pociťovala právě na Šumavě, kde spolu stále soupeří dvě koncepce – skutečného národního parku po vzoru sousedního Bavorského lesa s unikátními prvními zónami, ponechanými přirozenému vývoji, a koncepce lesnicky učesávané přírody, která se valně neliší od hospodářského lesa.

Fenomén kůrovce tento víceméně odborný spor málem proměnil v celonárodní diskusi. V ní se skoro pokaždé zapomíná, že vně parku by člověk neměl následky kůrovcového žíru v bezzásahových zónách vůbec pocítit, protože tři čtvrtiny šumavských lesů by měly být obhospodařovány podle obou koncepcí úplně stejně. Tedy tradičním lesnickým způsobem a důsledným tlumením kůrovce.

Národu se však daří prezentovat spor v primitivní podobě: nechat Šumavu sežrat kůrovcem nebo ji zachovat věčně zelenou? A tak nyní za velké podpory místních vítězí kácení i v místech, která byla předtím ponechána divočině. Co je však na rozsáhlých plochách pařezů zeleného, ještě nikdo nikomu nevysvětlil. Ale kupodivu jen málokdo se na to ptá. Staříci srovnávají současný stav s bujným jehličím v jejich mládí. Ale kdo ty stromy viděl, když byly za elektricky nabitými dráty, hlídanými pohraničníky?

Za ministra Ladislava Mika se zdál být šumavský konsensus na dosah ruky. Za ministryně Rut Bízkové se podařilo připravit strategii národních parků. To vše bylo následným politickým vývojem v krajích a neodborným vedením ministerstva zmařeno.

Příběh Chalupových kulatých stolů zaslouží podrobnější komentář

Zákon o národním parku Šumava musí mít především ideu, jež by opodstatnila jeho přijetí. Má-li být touto ideou hospodářský les, pak se vyplatí žádný zákon neschvalovat, park rozpustit a ušetřit spoustu peněz. Ale má-li to být vskutku národní park, jak velí tradice, pak v něm musí být jasná priorita ochrany přírody. Myslet si, že se tyto dva přístupy nějak smísí při sedánkách na ministerstvu, byl hrubý omyl.

Když ministr Tomáš Chalupa toto pondělí kulatý stůl o novém zákonu definujícím národní park Šumava narychlo rozpustil, mohl si leckdo myslet, že konečně prohlédl. A že po varování přírodovědecké obce, která naznačila, že nemá ochotu jen tak přihlížet, jak se rodí monstrum, jež honí všechny zajíce najednou a jen na onu přírodu zapomíná, si uvědomil, že musí konečně zvolit jasnou koncepci ochrany.

Marně čekat na prozření

Patřil jsem k těm naivkům, kteří věří na zázraky prozření. A požádal jsem ministra Chalupu o sdělení, jak hodlá problém dál řešit. Napsal: „Budou probíhat jednání s jednotlivými skupinami zúčastněných tak, abychom dospěli k řešení prospěšnému pro Šumavu – pro přírodu i lidi.“ Ministr viditelně žádnou koncepci nemá. Jen povšechné průpovídky, omluvitelné jen v předvánočním čase. A jestliže má koncepci, pak je taková, kterou se neodvažuje ČESKÉ POZICI, o níž se ví, že kriticky píše ve prospěch přírody, sdělit.

Odvoláním kulatých stolů získal ministr jedinou jistotu – že se mu schůzovníci na půdě ministerstva nepustí do křížkuOdvoláním kulatých stolů získal ministr jedinou jistotu – že se mu schůzovníci na půdě ministerstva nepustí do křížku. Kdyby se však měla dál rozvíjet předkládaná blátovitá norma, pak je nezbytné rozjetou aktivitu, která připomíná spolkové schůze o tom, jak má vypadat na příštím bále tombola, zastavit.

Je pro to mnoho důvodů. Ten první, že ministerstvo životního prostředí vždycky mívalo dobré legislativce. A jestli tam ještě někteří zůstali, museli by se studem propadnout. Ministerstvo také mívalo dobré odborné pracovníky. A vědělo o desítkách dalších, které dokázalo zmobilizovat ke smysluplnému dílu. Jedním z posledních je strategie národních parků.

Dokončena byla za působnosti ministryně Rut Bízkové. Ta zvažovala, že si původně oborový vnitřní dokument pro jeho exemplární působnost dá schválit vládou. Ale nestačila to, protože ji záhy vystřídal její stranický kolega Pavel Drobil. Ten zřejmě dával přednost jiné literatuře – a strategii odložil. Že by o ní jeho následovník Tomáš Chalupa, když si neví rady, co s národním parkem na Šumavě, nevěděl?

Politický národní park

Stále vyhraněná atmosféra mezi zástupci obcí a vědci, kterou ministerská rozhodnutí ještě víc rozdmychávají, nemá velkou šanci vést ke konsensu. Než do sněmovny poslat ukvapenou normu, může jistě ještě nějaký čas posloužit dosavadní vyhláška.

V současné atmosféře hrozí zpolitizování řízení Národního parku Šumava. Do návrhu zákona se dostal požadavek na vytvoření výboru, který má značné pravomoci a bude řediteli správy mluvit do řízení parku. Převahu ve výboru mají mít komunální politici, slabou roli má hrát stát a kdesi na okraji vědci. Šumava spěje k prazvláštní podobě politického národního parku.

Podaří-li se takovou normu ochrany-neochrany prosadit a najdou-li politici zálibu v řízení parku, pak se mohou i další dva národní parky v Krkonoších a v Podyjí, které také dosud nemají svůj zákon, těšit na politické řízení parku. Co tomu řeknou tetřevi, puštíci či modráčci tundroví, se těžko dovíme.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.