Jak se nestat rektorem Univerzity Karlovy

Akademický senát Univerzity Karlovy vyhlásil 26. dubna rektorské volby. Lhůta pro podávání návrhů na kandidáty je do 25. září, dosud své kandidatury potvrdili tři adepti: Michal Stehlík, Stanislav Štech a Tomáš Zima (ČESKÁ POZICE se všemi chystá obsáhlejší rozhovory). Daniel Münich se nyní zamýšlí nad tím, jak si největší česká univerzita stojí v mezinárodním srovnání a co by měly obsahovat záměry kandidátů, aby renomé školy zvýšili.

Univerzita Karlova (UK) v Česku vzdělává nejvíce studentů, má zřejmě největší podíl absolventů v populaci, zaměstnává největší podíl akademiků a od státu dostává nejvíce peněz. Význam úspěšnosti či neúspěšnosti této obří univerzity pro všestranný dlouhodobý rozvoj České republiky je nepochybný. A navíc dále poroste s tím, jak roste význam vysokoškolského vzdělání a výzkumu ve vyspělém světě obecně.

Význam úspěšnosti UK pro republiku je v tomto ohledu srovnatelný s významem dobrého fungování nesoukromých institucí, jako je třeba Všeobecná zdravotní pojišťovna, České dráhy nebo Česká pošta (vzato namátkou), byť působí ve zcela jiných oblastech. I proto by se nadcházející volba rektora UK měla stát celonárodním tématem, o které se zajímá mnohem větší okruh lidí než 70 senátorů univerzity (34 zástupců studentů a 36 zástupců pedagogů), kteří budou kandidáty na rektora s jejich vizemi koncem října posuzovat a volit.

Zatracované žebříčky

O mezinárodní pozici Univerzity Karlovy se lze něco dozvědět pouze z různých mezinárodních univerzitních žebříčků. Na nich UK poslední roky buď stagnovala, nebo se propadala, byť peloton českých univerzit stále ještě vede.

• Na nejnovějším žebříčku QS se Univerzita Karlova nachází až na konci třetí stovky světových univerzit, konkrétně na 286. místě. To představuje další meziroční propad v řadě. Vždyť ještě v roce 2009 byla na pěkném 229. místě. Tento žebříček, na rozdíl od ostatních, mimo jiné postihuje mezinárodní charakter školy. Mnohé nám napoví srovnání UK s dalšími evropskými kontinentálními univerzitami z druhé padesátky žebříčku QS. Celkové pořadí školy je v něm dáno úspěšností školy v šesti dimenzích: první dvě jsou reputační a reputace se do velké míry odvíjí od výkonu školy v dalších čtyřech kritériích, která jsou tedy pro pořadí školy zásadní.
  Ztrátu Univerzity Karlovy na evropskou kontinentální špičku má zřejmě a mimo jiné na svědomí nízký podíl zahraničních akademiků a nízký ohlas, tedy citovanost, jejího výzkumu. Na základě znalostí situace odhaduji, že k relativně nízké reputaci mezi světovými zaměstnavateli výrazně přispívá nízký počet studentů ze západního světa, přílišná lokální zaměřenost, nízká míra institucionální spolupráce se soukromým podnikatelským sektorem a laxní udržování kontaktů s vlastními absolventy.

Konstrukce hodnot skóre je popsána v QS 2012/2013.

• Alternativně se můžeme podívat na žebříček Times Higher Education, který postihuje další akademické dimenze. Na tomto žebříčku Univerzita Karlova již roky stagnuje na hromadném 301–350 místě. Opět zde najdeme slabé hodnocení výzkumu, a navíc také nízkou míru spolupráce se soukromým sektorem. Ta je vyjádřena penězi, které je škola díky spolupráci ve výzkumu a vývoji schopna získávat navíc k tomu, co dostává od státu.

• Na asi nejznámějším Šanghajském žebříčku (ARWU) je Univerzita Karlova dlouhodobě zavěšena v kolektivní třetí stovce univerzit. Tento žebříček je ale téměř výhradně zaměřen na excelenci a rozsah výzkumu a s kvalitou výuky souvisí jen nepřímo potenciálním vztahem mezi kvalitou výzkumu a výuky.

• A konečně tu máme Leidenský žebříček CWTS. Ten univerzity hodnotí opět velmi jednostranně podle jejich časopisecké publikační produktivity ve výzkumu, citačního ohlasu, případně podle spoluautorství vědeckých publikací. Posuzováno podle publikační produktivity a vědeckého ohlasu tam Univerzitu Karlovu jako celek najdeme až na konci páté stovky univerzit.

Na to, že je Univerzita Karlova stále hodnocena jako nejlepší česká univerzita, to není velká sláva. Nemusíme ji hned srovnávat s americkou nebo britskou špičkou světa, stačí srovnání s kontinentální Evropou. Zároveň je třeba připomenout, že v těchto paušálních srovnáních celých univerzit zaniká skutečnost, že některá pracoviště UK si vedou diametrálně lépe než univerzita v průměru.

Jak dohnat ztrátu na evropskou špičku

Je alibistické shazovat informační hodnotu většinou pečlivě konstruovaných žebříčků a vymlouvat se nepodloženým argumentem, že kvalita je na UK schovaná jindePřipomeňme zde vizi nyní dosluhujícího rektora Václava Hampla z roku 2010, která dnes Univerzitu Karlovu viděla v druhé stovce světových univerzit (konkrétně na Šanghajském žebříčku, který je dominantně o rozsahu a špičkové kvalitě výzkumu). Ne že by se UK každým rokem neposunovala kvalitativně kupředu, ale ostatní školy ve světě také nelení. Aby byl její posun kupředu výraznější, bude prostě třeba začít dělat řadu věcí výrazně jinak než doposud. Budoucí rektor z řad navržených kandidátů, ale i senátoři, kteří ho budou 25. října volit, by si tedy již teď měli klást seriózní otázky, jak toho dosáhnout. A navíc by se měli snažit hledat na tyto otázky odpovědi.

Jistě, mezinárodní žebříčky nejsou ideálním měřítkem kvality a úspěšnosti univerzit. Je však alibistické a pohodlné shazovat informační hodnotu většinou pečlivě konstruovaných žebříčků a vymlouvat se ničím nepodloženým argumentem, že kvalita je na UK schovaná někde jinde. To platí hned dvakrát v situaci, kdy toho o kvalitě našich vlastních vysokých škol z národních zdrojů víme opravdu hodně málo. Rád si nechám připomenout, která česká univerzita nebo jen fakulta se v posledních letech nechala nezávisle a přísně zhodnotit nějakou renomovanou zahraniční hodnotící autoritou? Za současného informačního vakua o kvalitě našich vysokých škol prostě mezinárodní žebříčky vodítkem při hledání cest jejich rozvoje jsou a ještě dlouho zřejmě budou.

Když vezmeme v potaz informace z žebříčků a přidáme zkušenosti z terénu, záměry kandidátů na rektora Univerzity Karlovy by měly obsahovat mimo jiné i následující:

1. Ve většině magisterských a všech doktorských programů je třeba svižně přejít na výuku v angličtině (či v dalších světových jazycích) a angličtina se na fakultách stane rovnocenným komunikačně-úředním jazykem.
2. Rázně se skoncuje s najímáním vlastních absolventů do akademického stavu. Mladí akademici budou vybíráni na mezinárodním akademickém trhu absolventů PhD.
3. Pracoviště začnou procházet přísným nezávislým zahraničním zhodnocením formou peer-review. Bude věnována mnohem větší systematická pozornost tomu, co a jak kvalitně jednotliví akademici učí a jak na sebe věci navazují a jak se doplňují.
4. Pracoviště, která neprokážou mezinárodně solidní kvalitu výuky a výzkumu, změní způsob řízení, nebo projdou restrukturalizací, a nebo budou zrušena.
5. Profesury se začnou udělovat podle mezinárodních oborových standardů a postupů, podle kterých se udělují definitivy na solidních světových univerzitách. Skoncuje se s bazírováním na primitivních a často zavádějících počtech publikací a citací bez ohledu na jejich kvalitu.
6. Budou výrazně posíleny pravomoci univerzitního vedení ve strategickém řízení a hodnocení a v tomto směru bude oslabena rozvolněné konfederace fakult.
7. Ve správní radě a vědeckých radách univerzity a fakult bude výrazně zvýšen podíl renomovaných zahraničních osobností a akademiků, včetně v zahraničí úspěšných absolventů UK. I v těchto orgánech se proto stane angličtina rovnocenným jednacím jazykem.
8. UK bude konstruktivními návrhy podporovat reformní úsilí směřující k takovému systému vnějšího řízení a financování vysokých škol a vědy, který bude mnohem více než dosud zohledňovat skutečnou kvalitu výuky a výzkumu a přestane podporovat obyčejnou kvantitu.
9. Reálnými změnami fungování bude propojen dnes velmi izolovaný akademický život jednotlivých fakult.
10. Z univerzity bude vytlačen vědecký individualismus – tedy obcházení univerzity silně individualistickou až ryze soukromou spoluprací jednotlivých akademiků se soukromým sektorem.

Otázkou je, zda se s tak revolučními body programu dá ve volbě rektora Univerzity Karlovy uspět. Mnoho akademiků i určitě studentů by takové změny určitě uvítalo. Ale jistě se najde i mnoho těch, kteří se právě takových změn obávají. Odhaduji proto, že kandidáti na rektora s ambicí ve volbě uspět budou při odpovědích na tyto otázky spíše mlžit jako vodník Rákosníček...

Co slibují kandidáti

Teze volebních programů tří dosud oficiálně navržených kandidátů na rektora UK si již lze přečíst. Z výše uvedených bodů tam najdeme jen některé a povětšinou jen velmi decentně a nekonkrétně naznačené. Udělal jsem si z nich stručné výpisky, ale není nad vlastní přečtení:

Michal Stehlík

• Podpořit aktivity směrem k absolventům. Zapojit absolventy do realizace priorit a cílů.
• Otevřít diskusi o přerozdělování prostředků a o Prvouku.
• Vytvářet podmínky pro otevřenost zahraničním odborníkům.
• Dát důraz na zavedení systému hodnocení kvality.
• Posilovat mezinárodní aspekt studia.
• Rozvíjet servis pro zahraniční studenty.
• Vymezit svou roli na mezinárodním poli.
• Rozšířit výuku v cizích jazycích na univerzitě.

Stanislav Štech

• Atrahovat zahraniční vyučující.
• Pěstovat vztahy s absolventy.
• Vytvořit systém vnitřního zjišťování kvality, který eliminuje výkaznictví na samé minimum.
• Cílem Univerzity Karlovy není být v nějakém jednodimenzionálním rankingu.

Tomáš Zima

• Být nadále protagonistou kritické reflexe vývoje kvality vysokoškolského vzdělání.
• Zvýšit prostupnost mezi fakultami.
• Vypracovat metody hodnocení vědecké práce. Provádět evaluaci vědecké činnosti v rámci oborů. Na základě evaluace a prokazatelných výsledků (...) rozdělovat prostředky. Každý obor je třeba hodnotit podle skutečných objektivních výsledků. Podílet se na utváření metodiky hodnocení vědy v České republice včetně projektu Ipn Metodika. Pravidelná evaluace fakult (vzdělávání a výzkum), v rámci ČR i mezinárodně. Vnitřní evaluace na základě kritérií z mezinárodních hodnocení.
• Podpora dalšího rozvoje výuky na Univerzitě Karlově v angličtině pro další obory (přírodovědné a humanitní).
• Vyhodnotit systém Prvouk.
• Rozvíjet „triple i“ PhD degree: international – interdisciplinar – intersectoral.
• Podporujme brain-gain, nikoliv brain-drain.
• Pracovat s úspěšnými absolventy.
• Přijímání a postup v akademické kariéře nesmí být náhodným procesem přijímání toho, kdo má zrovna zájem.
• Podmínky pro zaměstnávání zahraničních kolegů ve výuce a ve vědě. Podpořit příchod kvalitních a perspektivních zahraničních pracovníků.
• Věnovat se problematice univerzitní školky (tohle považuji za velký společenský dluh nejen Univerzity Karlovy – pozn. DM).