Co může městský stát v jihovýchodní Asii nabídnout České republice? O Singapuru jako o úspěšné zemi, která by mohla být inspirací v konkurenceschopnosti pro tápající tvůrce zdejší hospodářské politiky, se již ČESKÁ POZICE zmiňovala v polovině letošního roku. Teď se tam vypravili načerpat zkušenosti poslanci z hnutí Starostové a nezávislí Petr Gazdík a Stanislav Polčák.
Cílem jejich návštěvy bylo prozkoumat úspěšný systém tamní státní správy a využít jeho zkušeností při reformě té české. Například v boji proti korupci nebo při práci na novém zákonu o úřednících. O své dojmy z výpravy, která se uskutečnila na konci listopadu, se v rozhovoru pro ČESKOU POZICI podělil místopředseda Starostů Stanislav Polčák.
ČESKÁ POZICE: Proč právě Singapur?
POLČÁK: Singapurská státní správa byla vyhodnocena jako nejefektivnější na světě. Na pracovní, ale i soukromou návštěvu nás s Petrem Gazdíkem pozval během setkání v Praze singapurský velvyslanec. Částečně ji hradila singapurská strana a částečně my sami.
ČESKÁ POZICE: Stálo to za to?
POLČÁK: Překvapilo mě, jak podnětné to bylo. I když většinu postupů, které Singapur ve státní správě má, nelze do našich poměrů jednoduše přenést. Ale podíváte-li se na jednotlivá opatření, je možné leccos v českém prostředí uplatnit. Byli jsme především na protikorupčním úřadu a na ministerstvu školství a vzdělávání. To jsou oblasti, v nichž je Singapur velmi úspěšný.
ČESKÁ POZICE: Jak vypadá singapurský boj s korupcí?
POLČÁK: Když nezávislý stát Singapur v roce 1965 vznikl, dal si ministerský předseda, pan Lee – jejich idol a legenda, něco jako Václav Havel u nás –, boj proti korupci jako jeden z prvních cílů.
Až dosud mají pouze dva protikorupční zákony a protikorupční úřad, který podléhá pravomoci premiéra. U nás by asi nebyl považován za nezávislý, ale za politicky ovlivňovaný. Je to vyšetřovatelský úřad, který prověřuje všechno, co je jako korupce nahlášeno. Dnes jeho agendu tvoří pouze z 20 procent korupce úředníků, 80 procent je korupce mezi soukromými subjekty. Například přeprodávání zakázek nebo to, že si platíte zaměstnance jiné firmy a ten vám dohazuje kšefty, které jeho zaměstnavatel vypisuje. Tahle soukromá korupce je i u nás proti zákonu, ale až na výjimky není trestná.
ČESKÁ POZICE: U nás se takovým věcem říká provize...
Naše policie má plné ruce práce s korupcí spojenou se státní správou. V Singapuru se už se zásadnímu kauzami vypořádali.POLČÁK: Zprostředkovatelská provize nebo jiná služba. Ovšem, kdo je takhle „zprostředkováván“, je ve střetu zájmů, protože jedná proti svému zaměstnavateli. Je to jednání, které porušuje pravidla hospodářské soutěže. Podle obchodního zákoníku je protizákonné, ale ve většině případů se vůbec nestíhá, protože úprava trestního zákoníku na mnoho těchto věcí nestačí. A naše policie má plné ruce práce s korupcí spojenou se státní správou. V Singapuru je to naopak. Tam se už se zásadnímu kauzami vypořádali.
Je dokonce řada případů, kdy vyšetřovaný singapurský úředník raději spáchal sebevraždu. Včetně ministra tamní vlády. Na stěně protikorupčního úřadu mají jako příklad vylepenou i kauzu jednoho českého občana, nějakého pana Váni. Běželo proti němu vyšetřování, a tak poměrně strastiplnou cestou ze Singapuru uprchl. Loďkou se přeplavil do Indonésie a nakonec se vrátil zpět do České republiky. My podle Ústavy své občany k trestnímu stíhání mimo země Evropské unie nevydáváme.
ČESKÁ POZICE: Úspěch singapurské státní správy je založený až na vojenské kázni. Mentalita obyvatel i kultura státní služby je prý úplně jiná než u nás...
POLČÁK: To máte pravdu. Systém jako celek do České republiky přenášet nelze. Singapurský občan má hlavně obrovskou důvěru ve stát a v jeho státní správu. U nás je to naprostý opak. To je základní podmínka, kterou nemůžeme splnit. Ale můžeme se zamyslet nad tím, zda je možné přenést pravidla pro oznamování korupce i následné rychlé vyšetřování speciálním úřadem, jež by šlo mimo státní správu.
ČESKÁ POZICE: Jak by měl podle vás takový úřad u nás fungovat?
POLČÁK: Pod nějakou nezávislou mocí, což by mohl být nejvyšší státní zástupce. Asi nemůžeme zřizovat vedle státního zastupitelství nějaký další, nezávislý vyšetřovatelský úřad. Vláda nad tím na můj vkus až příliš dlouho dumá. Celá debata se také možná vede proto, aby se řešení odkládalo. Myslím, že by to měl být speciální útvar, jehož patronem je nejvyšší státní zástupce a jím jmenovaný ředitel toho úřadu.
Podnětem, který by občan mohl podat, by měla být i soukromá korupceJe to jeden z modelů, který se v zahraničí osvědčuje a byl by vhodný i u nás. Důležité je poskytnout oznamovateli ochranu a podobně. Jinak se náš systém nikdy nezlepší. Ale nakonec je vidět, že stačí i málo. Paní Bradáčová (pražská vrchní státní záastupkyně – pozn. red.) rozhýbala několik kauz na státním zastupitelství a lidé začínají mít důvěru ve vyšetřování.
Podnětem, který by občan mohl podat, by měla být i soukromá korupce. Možná to tak nevnímáme, ale poznatek ze Singapuru říká, že když si lidé zvyknou na „provize“ v soukromé sféře, pak se to poměrně jednoduše přenáší do státní správy a prorůstá společností celkově.
ČESKÁ POZICE: Není to i proto, že stále nemáme dobrý zákon o úřednících? Navíc i ten připravovaný neziskové organizace silně kritizují.
POLČÁK: Zákon o úřednících se bude určitě potýkat se dvěma problémy:
- Pokud vedoucí nějakého útvaru nebo úřadu má dobrého úředníka, měl by mít možnost odměnit ho tak, aby to nevyplývalo jen z nějakých prostých škatulek. Třeba z toho, kolik má ten člověk na úřadě odsezeno let. Ti úředníci, kteří jsou opravdu schopní, přicházejí s inovacemi, s nápady, jak zlepšit a zefektivnit činnost a fungování úřadu, a prokazují i manažerské schopnosti, by neměli být odměňováni jen v rámci tabulkových výkazů.
- Úředník musí mít garantováno, že má neotřesitelné postavení, postupuje-li podle zákona. To zajišťuje, ne snad jeho nezávislost, ale nestrannost. Postupuji-li podle všech uznaných metod, znám praxi, vím, jak soudy rozhodují v konkrétních situacích, a řídím se tím, měl bych mít garanci, že mě státní správa nevypudí.
Souhlasím s názorem neziskových organizací, že prioritní je garantovat, že veřejná správa je plněním úkolů, které jsou stanoveny právními předpisy ve prospěch občanů této země.
ČESKÁ POZICE: Vraťme se do Singapuru. Jakou inspiraci jste našli na ministerstvu školství?
POLČÁK: Tamní školství má systém dobrovolného přezkušování v určitých stupních. Žák – nebo jeho rodiče – si dá určitý plán, který má za čtyři až šest let zvládnout. Následuje dobrovolné přezkoušení, kde se podle jednotlivých kritérií zjistí, jak na tom se vzděláním je. Dobrovolné přezkoušení v Singapuru absolvuje 95 procent dětí. Bylo by docela zajímavé sledovat u nás, jaká by byla účast v přezkoušení na dobrovolném základě.
Výsledkem vzdělávacího procesu je, že nikdo systém neopouští, aniž by měl kvalifikaci nebo vzdělání odpovídající svým schopnostemVýsledkem vzdělávacího procesu pak je, že nikdo systém neopouští, aniž by měl kvalifikaci nebo vzdělání odpovídající svým schopnostem. Jedno procento škol je určeno pro extrémně nadané děti, ty mají zvláštní programy. Pak je hlavní proud. A děti, u kterých se při přezkušování zjistí, že jsou způsobilejší k tomu, aby se věnovaly nějaké řemeslné činnosti, se pak vzdělávají v různých oborech, kde jim umožní seznámit se s nejlepšími technologiemi, které jsou v té či oné oblasti dostupné.
ČESKÁ POZICE: Je žák, jenž podstoupí přezkoušení, nějak zvýhodněný oproti těm, kteří k němu nejdou?
POLČÁK: Jenom zjistí, jak na tom se svým vzděláním je. Pokud se někdo ocitne v té extrémně dobré skupině, má právo získat výjimečné vzdělávání. V Singapuru je zvyk zveřejňovat pět nejlepších studentů v tom kterém stupni a jejich fotografie vycházejí na titulních stranách novin.
ČESKÁ POZICE: Je to pro žáky a studenty velká motivace?
POLČÁK: O tom se dokonce bavili v singapurském parlamentu. Poslanci se rozhodli to změnit. Říkají, že je to systém, který klade příliš velké nároky na výkon. Tento rok se celostátní žebříček nesmí dělat. Školy si jej ovšem udělaly samy a pověsily na internet. Diskuse se vede i o tom, zda systém neustálých přezkušování není pro děti příliš zatěžující. Zjistilo se, že u části té méně úspěšné singapurské populace se objevily psychické problémy. Jakmile je při přezkoušení vyřadí z hlavního proudu a jdou cestou středního odborného nebo učňovského školství, jak tomu říkáme u nás, mají pocit, že jim život uniká. Singapurská společnost je dominantně ovládaná výkonem, potažmo penězi. To sami přiznávají. Úspěch je pro ně základním kritériem hodnot. To bych zase tak úplně k nám přenášet nechtěl.
Nicméně to, že se u nás jakékoliv přezkušování, třeba státní maturity, považuje jen za stresování dětí a že ho ani po základní škole nikdo nechce, také považuji za podivné. Stejně jako to, že dítě může propadnout nejvýše dvakrát, takže pak už se může klidně flákat, protože má ze zákona zaručeno, že projde. Nejsem odborník na problematiku školství, ale řadu podnětů jsem našel.
ČESKÁ POZICE: Jak byste si představoval aplikaci singapurského modelu u nás?
POLČÁK: Po každém stupni školy by mělo existovat nějaké přezkoušení, aby bylo jasné, co dítě umí, či neumí. Je to informace i pro rodiče, jakého vzdělání jejich potomek dosáhl.
Každý žák nebo student dostává od singapurské vlády na rok určitou částku, tuším 700 singapurských dolarů (zhruba jedenáct tisíc korun), kterou může vyčerpat na vzdělávací kurzy. Nebo si je může na zvláštním účtu uspořit, a posléze je dát na vzdělávání na vysoké škole. Když je nevyčerpá, propadají zpátky do systému, ale to si nikdo nedovolí. Mohli bychom žákům a studentům nabídnout takový vázaný příspěvek, který by umožnil, aby si každý z nich vybral, v čem se bude vzdělávat. Zda jej vloží například do jazykových kurzů, nebo do něčeho jiného.
Inspirativní také je, že se v Singapuru pokoušejí i těm méně nadaným dětem dát v jejich oboru maximální vzdělání. Ano, jsi učeň, ale my ti v tom tvém oboru dáme tu nejvyšší kvalifikaci. Řemeslo mělo v Čechách vždycky zlaté dno a my bychom měli budovat povědomí, že to není podřadné vzdělání.
ČESKÁ POZICE: Zkoumali jste i jiné oblasti státní správy?
POLČÁK: Potkali jsme se členy parlamentní skupiny Singapur-Evropa a probírali jsme singapurskou efektivní diplomacii. Oni mají v celé Evropě jen šest rezidentních diplomatů a všichni ostatní jsou takzvaní nerezidentní, což znamená, že do té které země dojíždějí dvakrát, třikrát za rok. A vykonávají třeba dva nebo tři takové úřady. Kumulace funkcí je v Singapuru běžné pravidlo, samozřejmě jen pro ty nejlepší.
Velmi podnětné je, jakých výsledků Singapur efektivní diplomacií dosahuje třeba v rámci ekonomických styků. I když v České republice nemají rezidentního velvyslance, uspořádali u nás singapurské fórum, na němž 150 špičkovým odborníkům, vědcům, průmyslovým podnikatelům, té nejvyšší elitě, dokázali prezentovat své technologie.
ČESKÁ POZICE: Na singapurské hospodářství a jeho závratnou konkurenceschopnost vám už asi čas nezbyl...
POLČÁK: Oni mají vždycky určitá období – nejsou to pětiletky, jaké známe ze socialismu, ale třeba desetiletky nebo čtrnáctiletky – a v nich se snaží dosáhnout maximum z předem vytčeného cíle. Nejdřív to byla od roku 1965 industrializace. Potřebovali se ze slumů a zaostalé výroby dostat na nějakou průmyslovou úroveň. Další období do roku 1996 věnovali zlepšení vzdělávání a efektivitě. Dnes jsou v konkurenceschopnosti hned za USA. Pak šli na znalostní ekonomiku. Věnovali se rozvíjejícím se technologiím, jako jsou telekomunikace. A právě nyní začíná nové období inovací. Zvyšují vědecký potenciál, chtějí mít co nejvíce patentů, budují obrovské vědecké parky.
Celý národ na tom pracuje, pokud se v Singapuru vůbec dá hovořit o národu, který je složený z Číňanů, Malajců, Indů... A podobně rozvrstvené je i náboženské vyznání. Je to velmi náboženská společnost a v ní mají své místo buddhisté, vyznavači islámu, křesťané, hinduisté i taoisté. Líbilo se mi, že i v té různosti mají jednotu. Že se na společenských vizích domluví bez ohledu na národnost či vyznání. Tolerantní jsou i v otázce homosexuality. V tomto směru je to inspirativní společnost. Nějaké různosti, které jsou mezi nimi, neřeší, ale jedou si po vytýčené cestě.
ČESKÁ POZICE: Našla by se i nějaká inspirace v sociální oblasti?
POLČÁK: Navštívili jsme úřad pro plánování výstavby. Jediným singapurským potenciálem jsou lidé a území, které mají k dispozici. Půdy je tam málo, proto se věnují vysušování. Za uplynulých 15 let tím získali deset procent rozlohy. Jejich nejčilejší obchodní styk ze zemí EU je s Nizozemím, kde mají s vysušováním velké zkušenosti.
Speciální systém pobídek umí pro každého najít způsob, jak bydlení získat. Je nezbytné do něj vstoupit do 32 let, jinak byt v životě nesplatíte.Půda je tam to nejcennější. Byty jsou proto strašně drahé a z těchto důvodů mají i úřad, který se věnuje jejich výstavbě. Speciální systém pobídek umí pro každého najít způsob, jak bydlení získat. Je nezbytné do něj vstoupit do 32 let, jinak byt v životě nesplatíte. Skoro celý jeden plat páru jde na náklady bydlení. To je u nás neopakovatelné. Spíš se nám chtěli pochlubit, jaké mají výsledky.
V Singapuru skoro neexistují bezdomovci. Když na někoho takového natrefí, dají mu sociální byt za nestandardních podmínek. Ale skončit v něm je velká pohana. Takže se všichni snaží dostat do toho normálního, průběžného systému přidělování bytů, které si musíte za drahé peníze koupit. Nájemních bytů jsou jen tři procenta.
ČESKÁ POZICE: Mají Starostové v úmyslu věnovat se české státní správě nějak systematičtěji?
POLČÁK: Co nás čeká jako vize a co musí být co nejdřív naplněné, je právě zákon o úřednících. V rámci programového prohlášení vlády je to popsáno. Na té kapitole jsem spolupůsobil. Nemůžeme si dovolit drahý systém francouzské státní správy, kde máte zaručenou určitou pozici, můžete v jejím rámci cestovat po úřadech, ale to postavení máte zajištěno nadosmrti.
ČESKÁ POZICE: Takže žádná definitiva?
POLČÁK: Otázka definitivy je trochu vytržená z kontextu. Nejsem jejím příznivcem, ale zároveň říkám, že pokud úředník postupuje podle zákona, mohl by být propuštěn pouze v rámci jasně daných reorganizačních změn. „Odejití“ z funkce ve smyslu, že si na vás vedoucí zasedne, a proto se raději domluvíte a jdete pryč sami, to by v rámci státní správy určitě fungovat nemělo. To vytváří tlaky. Ale už systém správního soudnictví, kdy většina aktů státní správy je přezkoumatelná soudem, vytváří určitou bariéru. Ovšem než se toho domůžete, přináší to další, obrovské náklady. Státní správu je důležité zreformovat co nejdřív. Máme jediný fungující předpis, a to o úřednících samosprávy. Pro státní správu právní předpis neexistuje, jen služební předpisy nebo zákoník práce. To je špatně.
ČESKÁ POZICE: Vy sám se v tvorbě zákona o úřednících angažujete?
POLČÁK: Když byl na ministerstvu vnitra Radek John, zval nás k pracovním schůzkám. Za pana ministra Kubiceho to takto nefunguje. Byl jsem přizván jen k těm, které se týkaly činnosti samospráv. Na tu se budou v oblasti takzvaného boje proti korupci a transparentnosti znovu dávat další administrativní požadavky, což je někdy až zarážející. K zákonu o úřednících jsem ještě přizván nebyl. To neznamená, že bych neměl možnost jej ovlivnit, až přijde z vlády. Podle Ústavy také funkce poslance nastupuje až ve chvíli, kdy dojde zákon do parlamentu. Někdy to ovšem bývá docela pozdě, takže je třeba se na něj podívat s předstihem. V rámci vlády je zákon o úřednících dost diskutovaná norma a nemyslím si, že by byla schvalována v průběhu jednoho měsíce. Ta možnost do jejího vzniku vstoupit, tady asi je.
ČESKÁ POZICE se dění kolem přípravy zákona o úřadnících pravidelně věnuje, naposledy v článku:
Obrat v přípravě zákona o úřednících: Vnitro pokračuje podle původních not