Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jak se dělá byznys za státní peníze. Kapitola: Povolenky.

Evropa

  5:06

Dnes se zbytečně vydá 50 miliard za povolenky zdarma, zítra desítky miliard na ekotendr... Asi budeme muset ještě něco privatizovat.

Přidělování bezplatných emisních povolenek má smysl jen za předpokladu, že se stane investiční pobídkou pro snižování emisí. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Větší zneužití ekologické politiky, než jsou emisní povolenky zdarma a ekotendr, těžko pohledat. O ekotendru ještě bude řeč, začněme však povolenkami. Po slovních přestřelkách, kdy se premiér Petr Nečas projekt bezplatného přidělování povolenek výrobcům elektrické energie snažil prosadit a ministr financí Miloslav Kalousek ho naopak zpochybňoval, vláda nakonec ve čtvrtek večer kývla a teď se bude už jen čekat na potvrzení Evropská komise.

V mediálních diskusích se o tom v posledních dnech spletlo páté přes deváté, a tak uveďme nejprve rámec, v němž se příběh pohybuje. Cílem obchodování s povolenkami je snížit emise oxidu uhličitého a v druhém plánu šetřit neobnovitelné zdroje energie, jako jsou plyn a uhlí. Až dosud se v celé Evropě přidělovaly povolenky zdarma a podniky na burzách podnikaly s jejich přebytky. Ne všude však měli povolenek nadbytek jako v Česku a v dalších nových členských zemích unie. To se to pak obchodovalo se značnými přebytky, když podnikatelům ve „staré Evropě“ povolenky scházely! Jestliže měla česká firma šikovného obchodníka, mohla spekulativním prodejem a nákupem výtěžnost z povolenek znásobit.

Rozdáváním povolenek stát za celé zúčtovací období do konce roku 2020 prodělá zhruba 50 miliard

Do budoucna má být rozdíl mezi starou a novou Evropou ještě vypjatější. Podniky „staré dobré Evropské unie“ budou muset nakupovat všechny povolenky na burzách. Východ si však prosadil část povolenek zdarma. V roce 2013 by se mělo ve „východních zemích“, které o úlevu do konce září požádají, rozdat až 60 procent potřebných povolenek. Teprve na konci nového zúčtovacího období v roce 2020 by se poměry vyrovnaly a všechny povolenky by se nakupovaly na burze.

Tímto rozdáváním povolenek stát za celé zúčtovací období do konce roku 2020 prodělá zhruba 50 miliard. A jak vychází z logiky té úlevy, největší ztráta přijde hned první rok.

Fantastická čísla

Podniky dostaly podmínku, že zmíněnou úlevu budou muset proinvestovat na ozelenění své technologie. Zní to pěkně, ale seznam konkrétních zelených opatření českých firem stát pečlivě, i když protizákonně, do poslední chvíle skrýval.

Štěstí, že jsme v Česku, kde se nic neutají. Našli se lidé, kteří seznam opatření, honosně nazývaný národní plán investic, někde „omylem“ zapomněli ležet.

Většina podniků, které žádají o povolenky zdarma, by podle kritéria používaného MŽP propadla

Je to velmi truchlivé čtení. Uvedené „zelené inovace“ v pojetí českých podniků trvale sníží emise o jednu tunu oxidu uhličitého za cenu investice od tří set korun za každou tunu po neuvěřitelných šest milionů korun za tunu. Jan Šrytr z Ekologického právního servisu pochybuje, že tak drahá zařízení mohou být nákladově efektivní. Upozorňuje, že ministerstvo životního prostředí pro účely operačního programu Životní prostředí počítalo s investicí 25 000 korun za ušetřenou tunu. A jen žadatel, který to splnil, měl šanci na pomoc z onoho operačního programu. Většina podniků, které žádají o povolenky zdarma, by podle tohoto kritéria propadla.

Investice s „ozeleněním“ (greeningem) dražším než 25 000 korun na tunu oxidu uhličitého zaujímají v národním plánu investic 138 z celkového počtu 291 položek. I při zvýšení investičního limitu na 100 000 korun na tunu by 38 investic neprošlo, přičemž jejich celková hodnota činí víc než 33 miliard. Úředníkům ministerstva životního prostředí navíc nepřekáželo, že u 79 investic některá potřebná data úplně scházejí.

Investiční Potěmkinové

Celý seznam „ozelenění“ je jen takovou malou investiční Potěmkinovou vesnicí, aby formálně splnil podmínku pro udělení výjimky Evropské komise.

Podniky zkrátka daly na seznam investice, které tak jako tak připravují pro změnu nebo pro rozšíření svých zařízení na posílení svého byznysu. V seznamu jsou i investice započaté před 25. červnem 2009, kdy o bezplatných povolenkách nemohli mít majitelé podniků ani potuchy. To se dle Šrytra týká minimálně devíti velkých investic v celkové hodnotě 51 516 400 000 korun. To je třetina hodnoty všech investic uvedených v seznamu. Je zřejmé, že tyto investice by byly realizovány nehledě na přidělení bezplatných povolenek. Z pohledu státu jsou to vyhozené peníze.

Nikoli volná souvislost

Nejsou to jediné miliardy, která hodlá stát v rámci ekologické politiky vynaložit. Celý týden už podle nejnižší nabídky konsorcia Marius Pedersen Group víme, kolik by měl stát vydat za ekotendr na odstranění starých ekologických zátěží – víc než 56 miliard. Kdo si oddechl, že to je jen polovina omílaných 114 miliard, nic nepochopil. Jen podlehl mocnému masírování, po němž každá nižší částka může leckomu připadat přijatelná.

Tak to otočme – 56 miliard je polovina všech peněz, které stát získal za privatizaci veškerých podniků zařazených v ekotendru. A jsou mezi nimi drobečci jako Vítkovice, Třinecké železárny, Unipetrol, ČEZ Distribuce se svými sítěmi, Benzina se všemi čerpacími stanicemi, Avia, Aero Vodochody, Tatra Kopřivnice a tak dál. Celý zisk z privatizace se totiž stal garancí na to, že stát odstraní jedovaté dědictví po všech předchozích érách a zejména po době komunismu. Pro pořádek je třeba připomenout, že tam, kde byla část znečištění odstraněna už před ekotendrem, byla odpovídajícím způsobem krácena i garance.

I tak je to ohromná částka, z níž odlupovat peníze připadá tak snadné. Jenže odhad ceny za skutečné práce, který zveřejnil sám předpokládaný vítěz tendru, je 35 miliard. To všechno ostatní je navíc. Jen za převzetí rizik od státu si vítěz nechá zaplatit více než 5 miliard, jako vlastní zisk více než 4 miliardy atd.

Suma sumárum činí navýšení vůči sanačním pracím 21 miliard. Stát přitom sice na vítěze převede nějaká fiktivní rizika, ale ne smluvní odpovědnost vůči nabyvatelům podniků v privatizaci. Když cokoli v kontaktu s majiteli zahapruje, odpovědnost zůstane na státu.

Bude-li spuštěn ekotendr, nikdo nikdy už nerozluští, jaké byly skutečné náklady na likvidaci jednotlivých zátěží. Pracovat na
nich bude řada subdodavatelských firem, které bude vítěz nepochybně vyplácet na základě skutečně provedených prací. Sám však bude státu účtovat podle virtuálního klíče – cena se odvine od výše garance bez ohledu na to, jak velké znečištění bylo v daném podniku třeba sanovat. Výsledkem bude takzvané Kalouskovo hausnumero, které po schválení ukončené sanace vítěz vepíše do účtu.

Teorie účetnického přístupu k sanacím v ekotendru předpokládá, že se výhodné sanace velkých provozů s malými zátěžemi postupně vyrovnají s nevýhodnými velkými zátěžemi v malých podnicích. Vítěz by ovšem byl hlupák, kdyby nezačal těmi nejjednoduššími sanacemi, neboť za málo muziky dostane rychle hodně peněz.

Bude-li podepsána smlouva, bude stát muset za ukončené práce každý rok vyplácet sedm miliard.

Povolenky zdarma neřeší žádný klíčový problém a jsou jen měkoučkým polštářem pro české podniky, jichž se opatření dotýká

Privatizační fond však žádnými nadměrnými zdroji neoplývá. Peníze na sanace lze ze státního rozpočtu přesunout leda nějakou oklikou. Vládou čerstvě schválený rozpočet na příští rok ovšem s takovou variantou nepočítá. Velkým problémem pro koaliční dohody o rozpočtu byly už dvě miliardy na církevní restituce. V  souvislosti s těmito očekávanými výdaji bylo velice nešťastné schválit povolenky zdarma. Neřeší žádný klíčový problém a jsou jen měkoučkým polštářem pro české podniky, jichž se opatření dotýká. Vláda rozhazuje, jako by ve Strakově akademii měla generátor na peníze.

Aby to mělo smysl...

I pro českou energetiku by bylo zdravější, kdyby stát přestal dělat chůvu podnikům, které dosud nevyřešily nadměrné spalování uhlí a jiných neobnovitelných zdrojů a vypouštějí příliš mnoho emisí. Předpokládaný výnos z prodeje povolenek by částečně mohl posílit rozpočet, částečně by mohl být investován do občanské a veřejné sféry na pokračování slibně započatých energetických úspor v domácnostech a veřejných budovách. Nejčistší energií je ta nevyrobená.

Přidělování bezplatných emisních povolenek má smysl jen za předpokladu, že se stane investiční pobídkou pro snižování emisí. Stát se naopak snížil k tomu, aby velkým výrobcům elektřiny pomohl uskutečnit jejich dlouho připravované investice. Není divu, že všelijak zpytlíkovaný národní plán investic ministerstvo životního průmyslu nepředložilo k veřejné diskusi.

A tak se potom nedivme ani tomu, že až se rozběhne také ekotendr, kvůli naplnění patřičného fondu vzápětí přijde nějaká nečekaná privatizace.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!