Seděli jsme onehdy na obědě s českým vědcem, chemikem. Po zábavných tématech a debatě nad marasmem v politice přišlo i na vážnější záležitosti. Povídali jsme si o citacích, měření vědecké výkonnosti, inflaci napsaných článků, publikování částečných výsledků a podobně. Když tu od mého spolustolovníka zazněl zvláštní nápad...
„A co kdyby měli vědci jen několik ,pokusů´, které mohou využít k publikování? Podmínkou je jediná věc: nesmí to být polotovar, ale to nejlepší, co dotyčný v té chvíli umí. Žádné rozmělnění typu něco sem, něco tam,“ navrhl kolega.
Bylo to docela šokující. Že by se nějak omezovaly počty „započítávaných“ výstupů? A co s těmi superpracovitými výzkumníky, kteří ve špičkové kvalitě dokáží publikovat během jednoho roku třeba v magazínech Nature, v Science, ale i v Cell? Nepoškodili bychom je? Nevýhod a překážek napadne člověka hodně, ale... Je to natolik provokativní nápad, že vám chvíli vrtá hlavou, zda by omezený počet „pokusů“ nepozvedl celkovou kvalitu publikací. Best of, které se vyplatí číst, které se dá v oboru obsáhnout a obstojí i v čase.
Publikování jen stěžejního
„Východiskem k té myšlence je fakt, že v publikacích existuje obrovská inflace. Nadbytek věcí. Hodnotí se primárně počet prací, až sekundárně kvalita časopisu, pak obsah. Teze je založena na omezení příležitosti publikovat na jakési okno vlastní ,výkladní skříně‘, která pojme jen konečný počet prací, třeba dvě ročně. A je na autorovi, čím svou ,výlohu‘ naplní a je v jeho zájmu vystavit tam jen skvosty,“ míní inspirační zdroj ČESKÉ POZICE.
Zvýšilo by pravidlo párkrát a dost kvalitu oněch několika vycizelovaných prací, nebo by spíše uškodilo rozvoji výzkumu?Jistá omezení už ve světě platí. Někde se k hodnocení předkládají jen vybrané „top“ výstupy daného pracoviště v řádu několika let, podle čehož se rozhoduje o kvalitě ústavu a třeba i o přiřazených penězích. A co v osobní rovině? Musí se vskutku vyprodukovat tolik článků a knih? Zvýšilo by pravidlo „párkrát a dost“ kvalitu oněch několika vycizelovaných prací, anebo by spíše bránilo v rozvoji bádání?
Ale jak bylo řečeno, cosi je na té myšlence atraktivního; třeba ji někdo promyslí a rozpracuje do studie, jež by zvážila její přínosy, ale také možné škody. A to v různých disciplínách.
