Přestože je Írán kvůli svému kontroverznímu jadernému programu předmětem mezinárodních sankcí, v hlavním městě Teheránu se i přes americké embargo překvapivě dobře prodávají iPody, iPhony a jiné produkty americké společnosti Apple. Obchodů, které je nabízejí, je jen v Teheránu něco okolo stovky.
Například obchod RadanMac, kterému se agentura Reuters ve své reportáži věnovala, je s dvaceti zaměstnanci už od roku 1995 jedním z nich. Paradoxně mezi zákazníky obchodu prodávajícího zboží z „ďábelské Ameriky“ patří i zaměstnanci centrální banky nebo státní televize. Podle jednoho z obchodníků musí počítače Mac používat aspoň tisícovka státních íránských novinářů. Navíc, mezi majetnějšími Íránci se iPhony pomalu stávají nutným módním doplňkem.
I když hlavním cílem sankcí jsou íránské banky a ropný průmysl, do Íránu by se neměla dostat ani elektronika od Applu. Žádná americká firma tam nesmí cokoliv vyvážet bez zvláštního povolení. V případě Applu se do Íránu oficiální cestou „přímo z Kalifornie“ dostává pouze software, hudba a videa přes internetový obchod iTunes, kam se Íránci registrují s fiktivními neíránskými adresami a posléze za služby platí dárkovými šeky zakoupenými v jiných zemích. Elektronika od Applu putuje do Íránu jiným způsobem – podnikaví íránští obchodníci dovážejí iPhony či iPody z jiných zemí svými vlastními způsoby.
Někteří Íránci jsou applovskou subkulturou vyloženě nadšení. Třeba teheránská firma Apple Iran prodávající jejich produkty, a ačkoli není jakkoliv spojená s kalifornským Applem, používá na svých internetových stránkách ten samý design jako právě oficiální stránky americké firmy. Apple se pochopitelně web Apple Iran v perštině neúspěšně pokoušel zablokovat. Osmadvacetiletý Ali Afghan, majitel obchodu i stránek Apple Iran je však i přesto nadšeným fanouškem Applu. O historii společnosti dokonce napsal ve svém rodném jazyce studii. To zase majitele firmy RadanMac přístup Applu k Íránu mrzí a bere to celkem emotivně. Pro Reuters řekl: „Za ty roky jsem tu osobně nainstaloval víc než čtyři tisíce Maců. Apple by na mě byl tak zatraceně hrdý, ale vlastně mě ani nezná. Bolí to, skutečně to bolí.“
Íránští státní zaměstnanci nemají až zas tolik odlišný životní styl než většina obyvatel Západu, protože hračky od Applu milují
I přes jejich vlastní zásobovací kanály se íránských „Apple firmiček“ tvrdší sankce posledních měsíců dotkly. Hodnota íránského rijálu klesla a navíc je mnohem těžší provádět z Íránu platby do zahraničí. Firmy si většinou produkty od Applu objednávaly z Hongkongu nebo Singapuru, ale poslední dobou je těžší vyjednávat přímé objednávky, a tak většina Apple produktů teď do Íránu putuje s mezizastávkou v Dubaji nebo Turecku. I tak jsou ceny porovnatelné s těmi v autorizovaných obchodech Applu mimo Írán; například počítač MacBook Pro je v Teheránu dražší oproti New Yorku pouze o 50 dolarů, tedy stále levnější než ve většině evropských měst. Ještě před několika lety prý produkty Apple stály v Íránu dvojnásobek.
Cesta poštou z Hongkongu přes Dubaj je ale dlouhá. Nejnovější modely produktů od Applu do Íránu putují přímo s překupníky, kteří je pořídí v zahraničí, přiletí s nimi do Íránu a „střelí“ je s vysokou přirážkou. To je běžná praxe v mnoha zemích, kde nemá Apple oficiální zastoupení. Je celkem zajímavé sledovat, jak se díky sankcím a íránské poptávce po západních produktech po staletích přibližně ve stejné trase znovu otevírá jakási obdoba hedvábné stezky spojující Čínu, Persii a Evropu.
Důležitější je však jiný poznatek, a to ten, že ani íránští státní zaměstnanci nemají až zas tolik odlišný životní styl než většina obyvatel Západu, a že ani oni tudíž nemohou brát divokou protiamerickou propagandu Ahmadínežádovy administrativy příliš vážně a proti USA toho asi osobně moc nemají; iPhony a iPody jsou dnes už stejným symbolem Ameriky jako třeba Coca-Cola nebo Big Mac.
