Jakub Unucka (43) je výkonným ředitelem ostravské firmy Gaben, která se specializuje na oblast identifikačních systému (například RFID čipy) pro výrobní a logistické podniky. Unucka se ČESKÉ POZICI ozval v reakci na článek Jak z alkoholové krize ven? Varianta čipová., v němž podnikatel Martin Hausenblas nabídl alternativní způsob řešení kauzy s metanolem prostřednictvím emitace RFID čipů a vzniku centrálního registru těchto kódů.
RFID čipy jsou novou generací identifikátorů navazujících na systém čárových kódů; slouží k bezkontaktní komunikaci na krátkou vzdálenost. QR kód je zase příklad dvojrozměrného kódu zapisovaného do čtverce. QR kódy obsahují internetovou adresu nebo kontaktní informace. Svým vzhledem připomínají „rozsypaný čaj“.
Jelikož je Unucka ve vedení firmy, která zmiňované RFID čipy vyrábí, požádali jsme ho o rozhovor. Ostravský podnikatel v něm vysvětluje například technickou a finanční náročnost výroby těchto kódů a jako hlavní výhodu uvádí, že prostřednictvím čipů by ke kontrole alkoholu přispěli především sami občané.
ČESKÁ POZICE: Jsou RFID čipy nebo QR kódy na obranu proti černému trhu vhodnější než kolky?
UNUCKA: Jednoznačnou výhodou RFID nebo QR kódů je možnost automatického a bezkontaktního čtení. V případě RFID i bez přímé viditelnosti (čtení takovýchto kolků v zabalené krabici nebo tašce). QR kód má výhodu v čitelnosti i při značném poškození – pokud je zachována alespoň polovina kódu, je možné získat celý obsah.
ČESKÁ POZICE: Nebyly by například QR kódy lehce zfalšovatelné?
UNUCKA: QR kód je možné samozřejmě zkopírovat i laicky, je to jen určitý tiskový font. Při použití QR kódu na kolcích by musel být zachován i dosavadní způsob ochranných prvků.
ČESKÁ POZICE: Jaká je výhoda RFID čipů oproti QR kódům?
UNUCKA: Takzvaný RFID tag je možné zkopírovat, ale docela komplikovaně a za značných nákladů. K tomu je nutné vysvětlit princip fungování RFID tagu: ten se skládá z miniaturního elektronického obvodu s pamětí, kondenzátoru a antény. Pokud se anténa dostane do elektromagnetického pole vysílače, nabije kondenzátor a ten pak funguje jako baterie a z paměti elektronického čipu je možné vyčíst data. Ty jsou rozděleny do dvou paměťových bloků. V jednom je uloženo unikátní sériové číslo, které je celosvětově jedinečné. Ve druhém jsou uživatelská data. Tato uživatelská data se sice čtou i zapisují pomocí elektronických klíčů, ale ty lze prolomit a obsah této paměti přepsat. Zato unikátní sériové číslo (ID) prostě nijak zkopírovat nejde, protože ta paměť není fyzicky přepisovatelná.
Pokud by tedy černý trh chtěl takové „kolky“ zkopírovat, musel by zjistit unikátní ID oficiálních kolků a nechat si u některého z výrobců vyrobit identické kopie. Vzhledem k tomu, že tento čip má rozměry 0,3 krát 0,3 milimentru, výrobu zvládá jen několik málo firem na světě, nelze ho vyrobit v garáži a postavit linku na výrobu je investice v řádu stovek milionů korun. Jedinou možností je tedy zkorumpovat některého ze světových výrobců, aby vyrobil duplikát toho, co už jednou vyrobil.
Teoreticky si to lze představit, prakticky je to otázka desítek milionů korun, znalosti mezinárodního obchodu a zkorumpování prakticky celé obrovské firmy, která by po odhalení byla ihned vystavena sankcím.
„Vložení RFID čipu do kolku je na stejné úrovni jako vložení jiných ochranných prvků a Státní tiskárna cenin to jistě zvládne.“
ČESKÁ POZICE: Jsou RFID čipy technicky náročné na výrobu? A finančně je to jak nákladné? Mohla by případně čipy do kolků aplikovat Státní tiskárna cenin?
UNUCKA: Vložení RFID tagu do kolku je na stejné úrovni jako vložení jiných ochranných prvků a Státní tiskárna cenin to jistě zvládne. Stroje na takovouto výrobu existují, naše firma jeden podobný vlastní. Ve státní tiskárně již tyto stroje mají, vyrábí se na nich pasy s biometrickými údaji a další podobné dokumenty.
Cena RFID tagu by se při množství desítek milionů kusů pohybovala na úrovni jedné koruny. Cena ruční čtečky připojené k PC nebo pokladně je v řádech stokorun. Mobilní terminály, které čtou RFID tagy, máme možnost vidět například u průvodčích Českých drah.
ČESKÁ POZICE: Musela by kvůli RFID čipům vzniknout nějaká speciální databáze?
UNUCKA: Celý princip označení kolků identifikátorem (ať už RFID nebo QR) spočívá právě v existenci centrální databáze. Bez ní by jakýkoliv další ochranný prvek neměl smysl. Do databáze by se zapisoval každý pohyb RFID tagu. Jeho výdej, zaplacení daně, nalepení na lahev, příchod do distribučních skladů. Při první duplicitě by databáze automaticky oznámila celní správě problém a došlo by k okamžitému řešení.
Výhodou je, že takovéto centrální databáze již existují. Zcela jistě by úředníci namítali, že je nutné vyvinout za stamiliony nějaký specificky český registr (jak je tomu u ostatních centrálních databází), ale není to potřeba. Existuje centrální světová databáze systému GS1, což je sdružení všech výrobců, které jim přiděluje současné čárové kódy. Všichni legální výrobci alkoholu již v tomto sdružení jsou, jinak by jejich výrobky nemohly používat čárové kódy pro prodej v řetězcích. V těchto databázích jsou již dnes miliardy pohybů různých palet, kontejnerů a konkrétních výrobků. Ať už jde o námořní kontejnery nebo jednotlivé láhve vína.
ČESKÁ POZICE: Jaké by byly daňové přínosy takového řešení?
UNUCKA: Použití centrální databáze a možnost kupujících dohledat původ alkoholu by výrazným způsobem ztížily distribuci nelegálního alkoholu. Prakticky by se černý trh omezil pouze na distribuci v restauracích. Už jen tento krok by pro státní kasu znamenal stomilionové příjmy. V kombinaci s registračními pokladnami by se dalo zamezit i prodeji nelegálního alkoholu v restauracích, kdy by se jednoduše porovnal prodaný alkohol s nakoupeným množstvím.
ČESKÁ POZICE: Padělatele a obecně černý trh nikdy zcela nevymýtíte. Spíše jde o to eliminovat riziko na minimum, k čemuž by napomohlo, kdyby lidé sami byli schopni kupovaný alkohol namátkou kontrolovat. Myslíte si, že u QR kódů či RFID čipů by lidé byli schopni k této „veřejné“ kontrole přispět?
„Byl-li by tento systém zaveden, každý by si mohl ověřit, zda nakupovaná láhev patří mezi oněch 15 tisíc podezřelých, nebo ne.“
UNUCKA: Veřejná kontrola je tím nejjistějším nástrojem. Pokud by někdo zkopíroval lístky na koncert a u sedadla by se sešli dva majitelé, byl by pachatel zcela jistě odhalen velmi rychle. Všechny současné mobilní telefony mají kameru se čtečkou QR kódů. Většina novějších a všechny nové telefony mají čtečku NFC, což je v podstatě čtečka RFID tagů.
Každý kupující by si mohl přečíst identifikátor RFID tagu a dotazem v databázi zjistit, jaký je původ alkoholu a zda odpovídá skutečnost deklarovaným údajům. Pokud začneme vypočítávat výhody tohoto řešení, popíšeme několik stran. Byl-li by tento systém zaveden, každý by si mohl ověřit, zda nakupovaná láhev patří mezi oněch 15 tisíc podezřelých, nebo ne. Každý obchodník by si mohl ověřit, zda je láhev legální.
K tomu bych ještě uvedl jednu zajímavost z Tchaj-wanu, o které jsem nedávno četl. Tamní ministerstvo financí přibližně na začátku padesátých let minulého století vymyslelo velmi chytrý krok. Jde o to, že všichni tchajwanští podnikatelé musejí používat registrační pokladny. Každý účet z takové pokladny má své unikátní číslo. Ministerstvo v každém lichém měsíci pořádá velkou loterii. Ta probíhá tak, že se vylosuje šest výherních čísel a finanční výhry jsou odstupňovány podle toho, kolik se vám shoduje čísel na vaší účtence. To je geniální princip. Tchajwanský berňák si vlastně z občanů udělal kontrolní orgán, který žádnému obchodníkovi nedovolí, aby mu nevystavil účtenku.