Poté, co jsme v roce 1972 vyhráli hokejový mač nad sovětskou „sbornou“, tedy již čtyři roky po okupaci ČSSR „spojeneckými vojsky“, se říkalo, že tehdejší prezident Ludvík Svoboda obdržel z Kremlu blahopřejný telegram: „Gratulujeme k vítězství. STOP. Ropa. STOP. Plyn. STOP.“
Byl to žert dobový, leč vizionářský. Pro Ukrajinu určitě. Pokusím se tedy o krátkou rekapitulaci.
- V roce 2006, ale zejména 2009 byly omezeny, případně zastaveny dodávky plynu přes Ukrajinu. Postiženy byly všechny odběratelské státy ležící na jihovýchod od České republiky – Slovensko nevyjímaje.
- Po celou tu dobu tlačila ruská plynárenská společnost Gazprom na ukrajinskou firmu Ukrtransgaz, aby mu prodala svůj plynárenský systém. V roce 2009 byla na jednáních tehdejších premiérů obou zemí Vladimira Putina a Julije Tymošenkové uzavřena pod zjevným nátlakem smlouva o dodávce plynu, jehož cena byla nekřesťansky vysoká. Ani podmínky smlouvy zřejmě nebyly zcela košer, když nyní umožňují Gazpromu měnit cenu plynu pro Ukrajinu jako Don Juan partnerky.
Je docela možné, že dikce byla volena tak, aby ze hry odstranila Tymošenkovou a dosadila na ukrajinský trůn kremelského přítele Viktora Janukovyče. Tymošenková byla tedy zatčena a uvězněna za podpis pro Ukrajinu nevýhodných smluv. Trochu zvláštní. Ono ale řešit dilema, zda dopustit v zimě, kdy je spotřeba plynu nejvyšší, úplné zastavení dodávek, či podepsat nehoráznou smlouvu, není právě jednoduché. (To není omluva Tymošenkové, jen konstatování faktu.) - Jak jsem již napsal, tok plynu dálkovými plynovody mezi Ruskem a Ukrajinou není měřen. Měření je pouze na odbočkách z páteřní plynovodní soustavy. Jsem tedy mimořádně zvědav, jak bude zastavení plynu pro Ukrajinu reálně probíhat. Evropské měřící stanice (obec Ruská na Slovensku, Baumgarten v Rakousku a zčásti Waidhaus a Frankfurt nad Odrou v Německu) zcela spolehlivě změří, kolik ruského plynu do Evropské unie přes Ukrajinu proteklo. Kdo ale změří, kolik plynu do ní vteklo? Můžeme tedy opět očekávat nějaké půtky o „krádežích plynu“?
- Zdá se, že bruselský trialog selhal – jakkoliv se všichni dušují, že budou v jednáních pokračovat. Gazprom podal ve Stockholmu arbitrážní návrh proti Ukrajině o zaplacení dluhu za dodávky plynu. Reakce ukrajinských představitelů byla poněkud folklorní: „Jó, my vám dáme peníze, a vy z nich zaplatíte zbraně pro východoukrajinské teroristy. Tak to tedy ne, holenku!“
Také si mohli najít kulantnější odpověď. Čekám, kdy Ukrajina podá arbitráž (třeba ve Vídni, tam to Gazprom dobře zná) stran korektnosti a platnosti smlouvy z roku 2009, jejíž změny se přirozeně a oprávněně domáhá. Zdá se, že právnický cech bude mít žně. - Ukrajina v současnosti volí taktiku „mně to neva, já do vydr“ – oblíbené to rčení z mých let klukovských, když mi někdo kroutil ruku. Prohlašuje, že má v podzemních zásobnících více než 20 miliard metrů krychlových plynu (tedy asi 40 procent své roční spotřeby) a zastavení dodávky ji nijak nepoškodí.
Klíčové jsou ovšem dvě otázky: Existuje opravdu oněch 20 miliard metrů krychlových v zásobnících? Odkud Ukrajina naplní zásoby na zimu? Členské země Evropské unie mohou částečně vypomoci, ale 30 miliard metrů krychlových je 30 miliard metrů krychlových – objem ročního importu plynu z Ruska. - A aby toho nebylo málo, na jeden z páteřních plynovodů v Luhanské oblasti, tedy uprostřed Ukrajiny, byl spáchán teroristický útok a plynovod byl vyhozen do povětří. Útok byl usnadněn tím, že zde byl plynovod veden po povrchu na betonových patkách – to se dělá tehdy, chce-li se buď šetřit na investicích, či prochází-li plynovod bažinatým terénem.
Nevím, která z těchto možností je správná. V každém případě je přístup k otevřenému (pod zemí neuloženému) plynovodu pro každého záškodníka výzvou. Věřme, že to byl exces první a poslední. Mimochodem, velmi by mne zajímalo, v čím zájmu byl tento teroristický útok na plynovod proveden. Jinak je také možné, že to byl jen nějaký militantní trouba, který se omylem dostal k dynamitu.
Diverzifikace dodávek plynu
A co dále? Pokud zvláštní velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška označil veřejně ruské zastavení plynu pro Ukrajinu za vyhlášení války (můžeme diskutovat, zda obchodní, či „horké“), žádná arbitráž to nevyřeší.
Nebudu vyjmenovávat soubory právních a technických opatření, jimiž by bylo možné Ukrajině ulevit v této svízelné situaci. Je ovšem nezbytné, aby získala volný přístup k evropské plynovodní síti, a to zrušením všech dlouhodobých exportních kontraktů stejně jako dlouhodobých kontraktů na přepravu ruského plynu.
Potom bude moci volně diverzifikovat dodávky plynu stejně, jako jsme to před řadou let udělali my podpisem kontraktu s Norskem. Ukrajinci budou moci na evropských plynových burzách nakupovat plyn za ceny třikrát nižší, než od nich nyní požaduje Gazprom. Zrušení uvedených kontraktů umožní tento plyn na Ukrajinu volně dopravit.
Věštění
Zřejmě již nastává pravá chvíle, abych ze skříně vyňal a náležitě vyleštil svou křišťálovou kouli – a to i s tím rizikem, že se pořádně seknu (v tom případě, promiňte, věštectví není mojí hlavní specializací). Myslím si, že:
- Ukrajina vyhraje stockholmskou arbitráž a zaplatí Gazpromu dluh odvozený od tehdejší, nikoliv současné pirátské ceny ruského plynu. Tento dluh – s pomocí Boží a EU – Gazpromu zaplatí.
- Ukrajina dosáhne – s pomocí EU – změny smluv na dovoz plynu. Za pravděpodobné považuji, že nová smlouva nebude uzavřena s Gazpromem, ale s Gazexportem. Umožní to podpis druhé části dohody EU a Ukrajiny.
- Budou urychleně postaveny předávací stanice na měření plynu na ukrajinsko-ruské hranici.
- Ukrajina výrazně urychlí prospekci a těžbu břidlicového plynu, jež může snížit závislost na dodávkách z Ruska nejméně o polovinu. Pokud vím, některá ložiska již byla vytýčena ve prospěch známých těžebních firem.
- Po zrušení všech dlouhodobých kontraktů na dovoz a přepravu plynu, které mají uzavřeny některé velké evropské plynárenské společnosti (a to nikoliv jako evropská „revanš“, ale jako poslední krok k úplnému dokončení projektu liberalizace trhu s energiemi v EU), získá i Ukrajina svobodu volného obchodu s plynem.
- V projektu Evropské komise na snížení závislosti na dovozu energií je velký důraz kladen na urychlené zateplování budov jako cesty snižující spotřebu plynu.
Omlouvám se za „osobní“ příklad: žiji v domku vytápěném plynem. Není nějak třeskutě zateplen, takže účty za plyn nejsou nejnižší. Jeden z mých synů investoval do kompletního zateplení svého domku – o něco většího – a jeho účet za plyn (od stejného dodavatele) je třetinový. O vlivu zateplování panelových domů by mohli vyprávět jak spotřebitelé tepla, tak jeho producenti…
Pokud by stát namísto miliard do nových energetických zdrojů vložil své prostředky do zateplování budov – a to nejenom těch státních –, jsem přesvědčen, že spotřeba paliv užívaných k vytápění by výrazně klesla. Zkrátka taková „zelená úsporám“ ve velkém. Časově je to z atletického hlediska asi „čtvrtka“.
Mimochodem – jakkoliv nechci pomíjet vývoj ročních teplotních křivek a klimatických výkyvů –, Česká republika ještě v devadesátých letech dovážela 9,6 miliardy metrů krychlových plynu ročně, dnes něco přes sedm. Zkusme najít odpověď na otázku: Čím to asi je? (Návrat některých domkářů k uhlí či dřevu má vliv zanedbatelný).
Dlouhé stíny hořkosti
Ukrajinská krize – a nejen plynová – se nevyřeší za týden. Zůstane po ní mnoho hořkosti – a ta má velmi dlouhé stíny. Přesto, či snad právě proto je nezbytné Ukrajince podporovat v jejich cestě od vlády proruské oligarchie k demokracii.
To zní pěkně, jenomže proč by Evropská komise i Ukrajina rády co nejdříve podepsaly i druhou část asociační dohody? Jen proto, aby Ukrajina nespadla do žumpy Eurasie? To by byl slabý důvod pro tolik aktivity. Uvidíme…
