Nový policejní prezident Petr Lessy toho zatím moc nenamluvil, ale o to víc se děje. V situaci, kdy hrozí, že se platy i počty policistů budou spíš snižovat, do nich řeže ještě inspekce. Vypadá to, že policejní prezident Lessy zvolil v předtuše temných zítřků cestu spíše podobnou sauně – něco jako přirozený výběr. Horko, zima, metličky a kopřivy.
V minulých dnech policie zatýkala policisty. První případ se týká neformálního „bicího“ komanda, jež má na svědomí jedno úmrtí. Ve druhém případě jsou policisté podezřelí, že ve svém volném čase pomáhali filmařům – jen se jaksi zapomněli doma převléknout a přesednout do soukromého auta. Ani pak by to však nebylo v pořádku. Ve třetím případě jsou policisté v podezření, že úmyslně neřešili především hospodářské kauzy a takzvaně je zakopávali pod koberec.
Kdo Lessyho saunu vydrží, měl by stát za to. Při perspektivě, že policie bude muset propustit značnou část sboru, a přitom zastat v podstatě tutéž práci, asi není jiné východisko. Slabé kusy odpadnou. Doufejme, že tomu nebude jinak.
Čárkový systém coby bolševník
Existují spory o správnost analýzy, proč je na tom policie v současnosti natolik špatně. Je-li to lidmi, nebo penězi, či obojím? Asi všichni se shodnou, že nejhorší je, když se do práce policie pletou politici. Nikdy nezapomenu v této souvislosti zopakovat geniální zkratku, kterou mě do problematiky policie uvedl již v prosinci 1989 kapitán z hospodářské kriminálky. Ten tehdy stručně a výstižně prohlásil: „Do budoucna bychom rádi, kdyby ustaly politické tlaky a přestal být aplikován čárkový systém.“
Nectnost politiků a čárkový systém policie se drží houževnatě jako bolševník. Čárkový systém používají zejména ti, kdo se dostanou na vedoucí místa, aniž by měli dostatečnou praxi a zkušenosti. Vyhodnotit práci podřízených policistů je komplikované i pro zkušeného policistu. Nezkušený proto činnost policistů zformalizuje a nechá zpracovat statisticky. S reálným životem to někdy má sotva co dělat.
Čárkový systém používají zejména ti, kdo se dostanou na vedoucí místa, aniž by měli dostatečnou praxi a zkušenosti
Zhruba řečeno, ukradený favorit, jedna čárka. Vražda, další čárka. Navzdory tomu je ministerstvo vnitra s touto prezentací činnosti policie spokojené. Poslanci totiž nade vše milují grafy! To blaho, dozvědět se, o kolik bicyklů bylo loni ve Višňové ukradeno méně než předloni v Třešňové! To víte, spoluobčané, neustále jsem interpeloval ministra! A je to vidět!
Nekonkurenceschopnost
Mnozí právem žehrají na to, že policie kvalitní odborníky neudrží. Čtyřicetiletý policista je na vrcholu svých sil. Prošel mnoha školeními, nasbíral mnoho zkušeností. Dostane od banky nabídku ve výši dvojnásobku svého platu, k čemuž si přidá výsluhový příplatek, který si nepochybně zaslouží. U banky bude mít šanci na zvýšení platu, u policie na reálné snížení. Ještě nějaká otázka?
Ti, kdo poukazují na nedostatečné technické vybavení policie, mají také pravdu. Detektivní agentury nesporně disponují lepší technikou! Mrzuté na tom je, že by nebyla až natolik finančně nedostupná. Kde stále brát motivaci, když se třeba stane, že v dobře rozpracovaném případě „exne“ technika? Jedinečný okamžik, kdy mohly být zadokumentovány důkazy použitelné před soudem, je pryč. Ještě nějaká otázka?
Někteří namítají, že výše „zvláštních finančních prostředků“ (ZFP), které policie může použít na financování sítě svých agentů, je v dnešní době komická. Stačí na nákup informací – bez urážky – tak na „okresní úrovni“. Pro získání zásadních informací by bylo třeba částek o několik řádů vyšších. Vzpomeňme jen, že Heinrich Kieber si nechal v roce 2006 od německých úřadů zaplatit několik miliónů eur za informaci z databáze lichtenštejnské banky LGT o osobách, které se dopustily daňových úniků. Není pochyb, že se Německu tato investice velmi vyplatila – jak na doměření daní, tak co do zvýšené platební morálky.
Spor o dominanci
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) ve své výroční zprávě za rok 2009 uvádí: „Zatímco u běžné kriminality je ústředním bodem konkrétní pachatel a konkrétní trestný čin, jsou tyto faktory u organizované kriminality druhotné. Jádrem trestné činnosti není totiž již spáchaný čin a pachatel, ale dosažení zisku. Prioritním cílem organizovaného zločinu je dosahování maximálního zisku, následná trvalá legalizace a pronikání do společenských struktur.“ Ve své výroční zprávě o rok později však píše: „Neoddělitelnou součástí autokriminality je tedy i následná legalizace výnosů z trestné činnosti. K legalizaci dochází ve dvou základních formách, a to buď demontáží na náhradní díly, nebo změnou identity celého vozidla, tedy jeho identifikátorů a dokladů.“
Výše „zvláštních finančních prostředků“, které policie může použít na financování sítě svých agentů, je v dnešní době komická
S takovým posunutým až zkresleným pochopením „legalizace výnosů z trestné činnosti“ (coby demontáž na náhradní díly) opravdu nedojdeme daleko! Je proto logické, že vzniká napětí mezi ÚOOZ a Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), jehož jedním z hlavních úkolů je právě zabavování zisků z trestné činnosti. Fatální logika střetu spočívá v tom, že na určitou oblast trestné činnosti jsou zaměřeny dva celorepublikové útvary. Jeden je konstituován podle převládající (organizované) formy zločinu. Druhý dle nejúčinnější metody, jak mu čelit.
Je zřejmé, že ÚOOZ je zaměřen víc na trestnou činnost než na související finanční toky – i když ve své výroční zprávě uvádí, že organizovanému zločinu nejde o samotný trestný čin, ale o zisk z něj. Na ten je zase zaměřen ÚOKFK. Vedení policie proto bude muset udělat podstatné rozhodnutí, kterou cestou jít. Zda zvolí mediálně vděčné akční záběry zásahů řvoucích policistů proti zloduchům, nebo neefektní, o to však efektivnější práci na finančním „vyšťavení“ zločinců, obstavení jejich účtů a majetků. Každý si dokáže představit, nakolik ho jako průměrného občana této země poškodila činnost dejme tomu kosovských struktur organizovaného zločinu. A jak ho poškodila „kriminalita bílých límečků“.
Podfinancování je sabotáž
Bude zajímavé sledovat, zda se policejní odbory postaví proti současnému ministrovi vnitra Janu Kubicemu, protože pro ně „nevybojoval“ vyšší rozpočet, stejně hrdinně , jako se postavily proti jeho předchůdci Radku Johnovi. Nebo už pochopily, že ministr vnitra těžko něco zmůže proti návrhu rozpočtu ministra financí Miroslava Kalouska „nenaladěného“ vůči ninisterstvu vnitra? Proč tento rádoby pravicový politik nepochopil krásu investice do policie, která by mohla přinést státu užitek a ještě by prospěla řádu? Anebo to možná pochopil až příliš dobře?
Co se bude dít, když policii budou fatálně chybět prostředky k její řádné činnosti? Budou se množit systémová pochybení policie, daná nedostatečným výcvikem a metodikou. Policisté budou stále veleni do výkonu, aniž by bylo možné je v průběhu služby proškolovat. Bude jich málo a budou muset být vidět na ulicích. Budou nezkušení a zmatkovat. Excesy budou tvrdě trestány, a proto se policisté budou bát zasahovat – ještě více než teď. A nebude čas je neustále cvičit v odhadu situací a přiměřenosti prostředků a zásahů. Nebude ani, kdo by je to učil.
Co se bude dít, když policii budou fatálně chybět prostředky k její řádné činnosti?
Nebude dostatek zkušených policistů na velících místech. Kontrolní činnost bude skomírat. Na inspekci nebudou ti nejlepší, ale spíše jen ti, kterým inspekční činnost činí potěšení až návykové. Stará policejní zkušenost napovídá, že to je většinou špatně. Finančně podhodnocení policisté, kteří se přísahou zavazují nasadit i vlastní život, budou ve vzrůstajícím počtu případů hledat různé cesty, jak se finančně zahojit. Morálka bude dále upadat. A výkon policie bude kopírovat tyto sestupné tendence.
Úkol pro ministra Kubiceho
Opravdu to tak chceme? Je to všechno jen souhra okolností? Neměl by se ministr Kubice chytnout za nos a vypracovat konečně pořádnou zprávu o pronikání organizovaného zločinu do veřejné správy? Nebo lépe: O různých vlivech, ať už pocházejí odkudkoli a jsou motivované sebeušlechtileji a seberacionálněji, v jejichž důsledku se policie ocitá ve stavu neschopném plnit zásadní úkoly?
To by však nesměl strkat hlavu do písku a mluvit jen na půl úst, aby mohl kvalifikovaně popsat jev nazývaný „privatizace bezpečnosti a obrany státu“, který děsí, obcházeje západním světem. Jev, který počíná cílenou devastací těchto činností státu a je završen nabídkou, že vám služby, jež stát poskytuje bídně či vůbec, za úhradu zajistí privátní sféra. Pokud na to budete mít.
Pak by ovšem měl onu zprávu nikoli pouze dojemně zarecitovat před poslanci, ale použít za základ, jak z toho ven. Je tu dosud mnoho odborníků, kteří by do toho šli s ním. Zatím.
