Jen si to představte. Mít tak v peněžence jedinou identifikační kartu, která vám splní vše, co v běžném životě potřebujete. Bude vám občankou, pasem, řidičským průkazem, dokladem o zdravotním pojištění, tramvajenkou, průkazkou do knihovny, ale i klíčem k řadě doplňkových služeb vaší vlasti. Nabídne přístup k rychlému podání daňového přiznání nebo také k hlasování o tom, kteří politici vám nejméně pijou krev a mají nějakou vizi. Bylo by to hezké... Ale nejde tak úplně o sci-fi – existuje totiž země, ve které to takhle funguje.
Už je to více než dvacet let, co se zhroutil východní blok. Startovní pozice postkomunistických zemí byla rozličná; porovnávat není lehké. Ale, přece jen... Vezměme si takovou elektronizaci státní správy, o níž se v Česku léta neustále hovoří. Vznikají tu studie, plány, strategie, a pak se zavádějí IT systémy, které následně – různě často – padají. Naopak zemí, která bez nadsázky zaujala pozici světového lídra ve využití výhod internetu, je Estonsko. ČESKÁ POZICE se vydala zjistit, jak, proč a co se tam vlastně stalo.
Českou situaci není třeba příliš představovat. Přes všechny proklamace o potřebě lehkého a efektivního státu, jimiž nás politici zleva doprava zasypávají, realitu známe. Až příliš bolestně. Jen namátkou:
- elektronické zdravotní knížky IZIP nás stály pár giga, a „skutek utek´“;
- novinky v IT systémech ministerstva práce a sociálních věcí děsí uživatele (a také policii), kolaps registru vozidel málem lidem „odstřelil“ ministra dopravy;
- a pak tu máme specifickou kauzu Opencard, která měla nabídnout tolik vymožeností, že jsme nakonec rádi, když funguje alespoň v revizorských čtečkách. Někdy.
Potřebujete více případů? Asi ne, znáte je sami.
Surfování pro prťata i babičky
O to zajímavější je skutečnost, že kousek od Prahy – jen dvě hodiny letu – je metropole zvaná Tallinn, jejíž vlády posunuly sovětského pohrobka mezi země, jež udávají hi-tech tón. Ve službách e-governance (elektronického řízení státu) zaujalo Estonsko v roce 2009 dle zprávy World Economic Forum první příčku na světě a vede globální tabulky v e-bankingu před Norskem či Nizozemskem, neboť až 98 procent transakcí probíhá přes internet (průměr v EU činí podle Eurobarometru asi 48 procent).
Ono ani není divu, když 77 procent Estonců ve věku 16 až 74 let využívá internet pravidelně. „Pro starší spoluobčany to bylo zprvu složitější, ale vzato čistě pragmaticky i jim záhy došlo, že budou mít levnější a pohodlnější služby,“ řekl ČESKÉ POZICI Arvo Ott, ředitel tallinnské e-Governance Academy (e-GA), nevládní a neziskové instituce, která se věnuje tématu elektronizace státní správy a ukazuje příklady dobré praxe dalším zemím. O její poznatky se zajímají vzdálené státy jako Indie, ale i země evropského Balkánu.
Estonská e-prvenství:
- připojení všech škol k internetu;
- zavedení elektronického hlasování ve volbách;
- terč první „kyber-války“ (2007);
- zavedení elektronické identity;
- první funkční e-státní infrastruktura.
Pramen: e-Governance Academy
Pro Estonsko, pobaltskou zemi s nejnižší hustotou osídlení v Evropě, je funkční e-stát jedinou možnou cestou. Z aktuálních 1,3 milionu obyvatel má přes 1,1 milionu Estonců svou elektronicky kryptovanou ID kartu, jejíž výhody byly zmíněny. Navíc je třeba přidat digitální identifikaci, poněvadž počítače, přes něž chcete využít některé e-služby, vyžadují kromě hesel nebo esemeskou zaslaného kódu také vložení karty do čtečky a její PIN.
e-Estonia jako cesta k e-demokracii?
Zajištění dat a identity je také důvodem, proč si lze postupně plnit sny o e-demokracii. První internetové volby se v Estonsku uskutečnily v roce 2005, kdy po webu hlasovalo 9317 lidí. O dva roky později, v parlamentních volbách, už volilo přes internet 30 275 občanů a loni dokonce 140 846 e-volitelů, což bylo 24 procent účastníků v těchto volbách. A mimochodem: volili si vládu, která už v srpnu 2000 navrhla, že její jednání budou bezpapírová a sdílená v elektronickém systému. Jak je vůbec tolik rozumných kroků možných?
Plných 94 procent občanů vyplnilo v Estonsku daňová přiznání přes internet a do pěti dnů měli daňové přeplatky na svých účtech...„E-stát je možný díky politické vůli, důvěře v legální i fiskální transparentnost a také silné ICT architektuře,“ vypráví doktor Ott, když ukazuje, jak se e-Estonia opírá o páteřní digitální infrastrukturu zvanou X-Road, jež spojuje chráněná data občanů se službami státu. Tím nejlepším příkladem jsou dost možná daňová přiznání. Plných 94 procent (sic!) jich bylo letos dle statistik Daňového a celního úřadu (EMTA) podáno elektronicky s tím, že daňový přeplatek přišel občanům v průměru už do pěti dnů po odevzdání...
A u nás? Podle vyjádření Generálního finančního ředitelství ČR pro server Podnikatel.cz je poměr zatím úplně opačný: k elektronickému přiznání sáhlo prý letos jen jedno až dvě procenta fyzických osob.
Asi 71 procent domácností v Estonsku má internet (Eurostat spočítal, že v roce 2010 mělo připojení k internetu 61 procent českých domácností). Samozřejmostí ve městech je tam široké pokrytí bezdrátovou sítí wi-fi. Podle odborného serveru Speedtest.net disponuje Estonsko nejrychlejším internetovým stahováním na světě (40,81 Mbit/s). Na stovku obyvatel navíc připadá 139 mobilních telefonů (v Česku zhruba 128 mobilních čísel na sto lidí), které lze použít také k identifikaci a elektronickému „podepisování“.
Místo lejster opravdová služba!
Ústřední bránou ke všem e-službám je hlavní doména Eesti.ee, přes níž může občan i stát kontrolovat své daně, příjmy, ale i zdravotní údaje. Něco, čím snad měl být v Česku prokletý projekt IZIP, běží v Estonsku od ledna 2010. Pacienti si mohou být jisti zabezpečením citlivých dat, takže e-Health systém zahrnuje diagnózy, v minulosti předepsané léky nebo podstoupené operace. A co víc, v případě běžných nemocí nemusejí choří běžet k lékaři, ale stačí jim zajít do lékárny, protože ta už bude mít e-recept v centrální databázi (Digilugu).
Vypadá to až příliš jednoduše a příliš dokonale. Skutečně to tak funguje? „Dříve jsme potřebovali k vyřízení mateřské asi osm papírů – od sociálky, rodný list, příjmy... Dnes jediné, co musíme udělat, je oznámit číslo účtu, kam chceme poslat peníze,“ řekla ČESKÉ POZICI Estonka jménem Liis. A až jim děti trochu vyrostou, mohou rodiče lépe sledovat jejich školní úspěchy nebo trable – rovněž díky službě jménem e-škola čili e-Kool.
Nezbytná je ovšem důvěra ke státu, jenž s tolika citlivými daty nakládá. I proto má každý z občanů na serveru Eesti.ee možnost kontrolovat, kdy a kdo z úřadů se mu na svěřené údaje díval. Proč se policie dívala na můj řidičský průkaz, když jsem nic neprovedl? Proč se berňák zajímal o mou nemovitost, když je transparentně zaplacená z účtu a řádně jsem si na ní vydělal? Nejde o řečnické otázky, ale eventualitu, jíž každý uživatel může reálně použít. Ovšem v Česku je důvěra ke státu na bodu mrazu, takže by možná ani to nepomohlo.
Jak lze docílit e-úspěchu?
Podle národního webu Estonia.eu je takový úspěch Estonska v IT dán „součinností vizionářské vlády, proaktivního ICT průmyslu a zapojené, techniky lačné populace“. Důkazem, že to zřejmě může fungovat je třeba i inovátorská firma Skype, jejíž e-telefonický software vznikl právě v Pobaltí. Dnes je Estonsko dle Eurostatu jednou z nejméně zadlužených zemí EU a může lákat firmy i tím, že registrace nové společnosti trvá neuvěřitelných osmnáct minut!
Po první kybernetické válce v dějinách, jejímž cílem se Estonsko stalo v roce 2007, si země dává na kyberbezpečnost a data bedlivý pozorPo kybernetických útocích v roce 2007, patrně první „kyber-válce“ v historii, si navíc Estonci dávají na svůj e-stát a ochranu dat bedlivý pozor. Zvláštní zákon z roku 2009 dohlíží na kybernetickou bezpečnost za dozoru nové vládní agentury a v čtyřsettisícovém Tallinnu sídlí též výzkumné centrum NATO pro kybernetickou obranu (Cooperative Cyber Defence Centre of Excellence), z nějž ČESKÁ POZICE přinese v nejbližších dnech exkluzivní reportáž.
Mohl by být populačně maličký stát vzorem Česku? Může elektronická a odlehčená státní správu fungovat i u nás, v zemi s osminásobkem obyvatel? „Proč by ne. Komplexita řešení je stejná. Jen by bylo potřeba větších serverů,“ říká doktor Ott, ředitel e-GA.
Ale jak v Česku víme, nebude to jen o kapacitě serverů a vůli. Kdyby měl být skutečně integrální server typu Eesti.ee (spolu s univerzální ID kartou) spuštěn, stálo by to v našich podmínkách desítky miliard, na jejichž konci by byla série trestních oznámení, žádní viníci, úniky dat, kolapsy systémů a také – to by bylo nejhorší – běžící arbitráže s anonymními vlastníky ústředního webu.
