Jak mladí vědci v Česku přicházejí o peníze...

Grantová agentura připravuje změny v poskytování podpory postdoktorandům. Chystá se další odliv mozků?

Michael Komm 23.2.2014
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ReutersČeská pozice

KOMENTÁŘ Michaela Komma / Kariéra moderního vědce je poměrně specifická svým takřka hlemýždím tempem, kterým se vyvíjí. Zatímco profesionální tenisté jsou ve 30 letech obvykle již lehce za zenitem svých výkonů, vědci v tomto věku teprve dokončují doktorské studium a jsou na prahu samostatné vědecké činnosti. Než dosáhnou reprezentativního počtu vědeckých výsledků, publikací a citací, může to v závislosti na jejich úspěšnosti a oboru, kterým se zabývají, trvat řadu let. Z tohoto důvodu je důležitá i specifická podpora mladých vědců.

V oblasti grantové podpory základního výzkumu v minulých letech fungovaly takzvané „postdoktorské granty“, které postdokům umožňovaly získat podporu na výzkumný projekt. Dle rozhodnutí Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) z dubna 2013, které v září posvětila vláda, se s vypsáním grantové soutěže pro tento rok nepočítá, naproti tomu se objevuje nová kategorie grantů „juniorských“.

Ty jsou dle tiskové zprávy Grantové agentury ČR (GA ČR) určeny pro „špičkové mladé badatele“ – mají jím pomoci zakládat vlastní skupiny a následně úspěšně žádat o ERC Starting Grants (granty Evropské výzkumné rady). Juniorské granty ovšem kladou pro uchazeče podmínky, které jsou poměrně kuriózní. Jednou z nich je nutnost absolvování minimálně půlroční postdoktorské zahraniční stáže, další věk do 35 let. Tento vývoj obsahuje řadu aspektů, které považuji za problematické.

  • Nahrazení, nebo nikoliv?

Za prvé je zajímavá otázka, do jaké míry juniorské granty nahrazují granty postdoktorské. GA ČR v původní tiskové zprávě tvrdí, že tomu tak je: „Nahrazujeme jimi (juniorskými granty – pozn. red.) tzv. postdoktorské granty,“ říká předseda GA ČR Petr Matějů. V reakci na otevřený dopis našeho Fóra Věda žije! k tomuto tématu se však Matějů k tomu už neznal.

Čerství postdoktorandi přicházejí o specifickou grantovou podporu, přestože právě oni se nacházejí v kritické fázi vývojeV souvislosti s připravovanými juniorskými granty také vědecká rada GA ČR konstatovala, že „nová grantová soutěž o juniorské granty, jejíž vyhlášení se předpokládá na jaře roku 2014, žádným způsobem nenahrazuje současné postdoktorské granty“.

Realita je taková, že jeden typ grantů odchází a druhý přichází a přejímá původní finanční prostředky. Zdá se přitom, že juniorské granty jsou určeny pro jiné publikum – spíše pro vědce a vědkyně, kteří končí svůj postdok a chtějí se plně osamostatnit. Čerství postdoktorandi tak o specifickou grantovou podporu přicházejí, přestože právě oni se nacházejí v kritické fázi vývoje mezi studentskou a vědeckou pozicí.

  • Zaměření na excelenci

Druhý problém se týká excelence. Pokud jsou juniorské granty nově mířeny na excelentní badatele, člověk se musí ptát, komu byly určeny granty postdoktorské. Úspěšnost v grantových soutěžích se v posledních letech trvale snižovala (což bylo způsobeno především zahrnutím mzdových nákladů do rozpočtů grantů) a v loňském roce se podle odhadů Fóra Věda žije! přiblížila k 15 procentům (bylo by pěkné znát přesná čísla, ale GA ČR je bohužel nezveřejňuje). Nestačí takto tvrdý výběr pro rozlišení skutečné excelence? Pro srovnání: úspěšnost zmiňovaných ERC start grantů se pohybuje okolo 12 procent.

  • Hranice 35 let a zahraniční stáž

Třetím a nejzávažnějším problémem jsou podmínky juniorských grantů. Tvrdá hranice 35 let, která podle dostupných informací nerespektuje rodičovskou dovolenou či dlouhodobou nemocenskou ani čas strávený ve vojenské službě, je jednoznačně diskriminační. Pokud by juniorské granty měly obsahovat věkový limit, tak požadavek na maximálně osm let od dokončení doktorského studia je dostatečný. Podobně jsou koncipované i ERC start granty, které jsou určené pro vědce a vědkyně, kteří jsou dva roky až sedm let od dokončení doktorátu (a žádný tvrdý věkový limit neobsahují).

Ve většině oborů je běžné, že doktorandi cestují za účelem získání zkušeností, delší stáže postdoků jsou ale méně častéProblematická je i podmínka zahraniční stáže. Nemám pochyb o tom, že zahraniční stáže jsou důležitým přínosem – vědcům zlepšují rozhled, umožňují pracovat na špičkových zahraničních institucích atd. Nicméně omezení stáží na postdok je dle mého názoru nesmyslné. Ve většině oborů (ten můj nevyjímaje) je běžné, že doktorandi cestují za účelem získání zkušeností, delší stáže postdoků jsou ale méně časté, což souvisí i s tím, že část vědců po dokončení doktorátu zakládá rodinu a cestování už pro ně přestává být snadné.

Pokud už mají juniorské granty obsahovat tvrdý požadavek na zahraniční stáž, bylo by daleko vhodnější, kdyby byly uznány i stáže během Ph.D. studia. Jinak hrozí, že čerství absolventi doktorského studia s vidinou toho, že bez stáže na grant nedosáhnou, raději vycestují na celý postdok – a zpátky se už nevrátí.

Nesmyslnost těchto podmínek mohu ilustrovat na několika případech:

  1. Kolega z Francie, který přišel na pracoviště Akademie věd na postdok, se o juniorské granty ucházet nemůže, protože zřejmě nemá dost zahraničních zkušeností.
  2. Kolegyně, která se po dokončení doktorátu rozhodla pokračovat v bádání na výzkumném ústavu v Indii, aby po půl roce zjistila, že tato instituce je pro ni neperspektivní, naopak o grant žádat může.
  3. Kolega, který se rozhodl absolvovat povinnou vojenskou službu před nástupem na vysokou školu a během studia změnil obor, čímž si studium prodloužil a získal dodatečnou kvalifikaci, o grant žádat nemůže, protože překročil hranici 35 let (ač je čerstvým postdokem).
  4. Kolega, který během studia absolvoval krátké i delší stáže na sedmi zahraničních institucích v EU i mimo ni v celkovém trvání 1,5 roku, o grant žádat nemůže, protože během postdoku zatím půl roku na stážích nenasbíral.
  5. Kolegyně, která před několika lety uspěla v grantové soutěži GA ČR a získala postdoktorský grant, o grant juniorský žádat nemůže, protože její projekt byl vázaný na výzkum v České republice.
  6. Její kolega, který ve stejné soutěži neuspěl, byl nucen hledat uplatnění na Slovensku, a nyní tedy o juniorský grant žádat může.
Nejde o kvalitu, ale o počet...

Podmínky juniorských grantů, tak jak jsou aktuálně nastavené, neslouží k předvýběru kvalitních uchazečů, ale prostě k omezení jejich počtu – což jednak znamená pro GA ČR méně práce s posudky, a hlavně to uměle zvyšuje úspěšnost přihlášek. Jinak totiž hrozí, že úspěšnost žadatelů bude ještě nižší než 15 procent a nejspíš i nižší než u ERC start grantů – juniorské granty budou zřejmě finančně objemnější než granty postdoktorské a přebírají jejich rozpočet, bude se jich tedy udělovat méně.

Juniorské granty budou zřejmě finančně objemnější než granty postdoktorské a přebírají jejich rozpočet, bude se jich tedy udělovat méněAktuální vývoj lze tedy shrnout tak, že postdoktorandi přicházejí o unikátní formu podpory (postdoktorské granty) a jsou naopak motivováni opustit Českou republiku, aby se o pár let později mohli potýkat s diskriminačními a nesmyslnými podmínkami grantů juniorských. Tedy pokud se jim ještě bude chtít vracet.

Otázka je, co se s tím dá dělat. Otevřený dopis Fóra Věda žije! chtěl na toto téma navázat s Grantovou agenturou diskusi, narazil ovšem na odpověď, ze které vyplynulo, že její vedení nic měnit nehodlá. RVVI, která má radit vládě v otázkách vědy, si zjevně možné problémy neuvědomila, čímž potvrdila svůj status dysfunkčního orgánu. Mohu jen doufat, že čerstvý vítr, který má základ v koaliční smlouvě a který slibuje změnit poměry v řízení české vědy, se dotkne i problému podpory mladých vědců.

Prateta3 a domluvil, ministr jeden 19:44 18.2.2014
Prateta3 Štys odměny ... 4:56 18.2.2014
Helena Storchova vrely souhlas!! souhlas!! 10:25 16.2.2014

Počet příspěvků: 81, poslední 28.4.2014 12:54 Zobrazuji posledních 81 příspěvků.