Jak ministryně Hanáková vyvolala vzpomínku na Bessera

Cožpak ministr či politik na podobné byrokratické výši neprochází alespoň minimální mediální průpravou?

Ve čtvrtečních Lidových novinách je podrobně zdokumentováno trapné vystoupení ministryně Aleny Hanákové (STAN) v České televizi k problematice církevních restitucí. Děkujeme za ně, protože podobná selhání vysokých státních úředníků se musejí šířit pokud možno všemi mediálními kanály (proto tak činí rovněž ČESKÁ POZICE) i šeptandou, zapisovat do tlusté knihy lapsů a při volbách je třeba předložit účet.

Ministryně Hanáková dokázala být zatím ve svých výstupech pro tištěná média stručná, nic moc neprozradila, nic moc nezkazila, i když z nich bylo patrné, že o problematice resortu, v jehož čele se souhrou floridsko-berounských náhod ocitla, nic moc neví. Živé vysílání pořadu Události, komentáře bohužel odhalilo nepříjemnou realitu, že neví lautr nic přinejmenším o zákonu o církevních restitucích, jehož je předkladatelkou. A navíc to ještě přizná v přímém přenosu! Mohlo to i navodit otázku, o níž by si jeden myslel, že se zjevit nemůže: Proč tam nežvaní radši ten arogantní Besser?

Cožpak ministr či politik na podobné byrokratické výši neprochází alespoň minimální mediální průpravou? Aby věděl, že říkat „nevím, neznám, nemám, nerozumím, neumím vysvětlit“ atd. je prostě tabu? Přitom by stačilo, aby někdo z okolí ministryně řekl: Nejste připravená, nechoďte tam, omluvíme vás. I sdělení moderátora, že ministr „odmítl přijít do studia bez důvodu“, je pro diváka lepší, než aby mu pak bylo stydno, nebo dokonce líto té chudinky, kterou tam „zlý“ moderátor a argumenty vybavený opoziční poslanec grilují.

Je sice pohoršující, když sebevědomý úředník mlží, kličkuje, neodpovídá na otázky nebo třeba dští síru a koulí očima na oponenta, nicméně na body ztrácí míň než človíček, jenž se zakoktá a nakonec z něj vypadne „ehm, já se velmi omlouvám, ale nemám tady podklady“.

To není obhajoba Jiřího Bessera a jemu podobných, jen zoufání nad podceněním podobných situací, nepřipraveností, zřejmě také přeceněním vlastních schopností, a v neposlední řadě nedostatkem soudnosti – obecně řečeno neprofesionalitou. Proč musí řídit ministerstvo kultury začátečnice, která ani nezvládne mediální výstup v televizi? Lze se potom ptát, jak může někdo takový proniknout do problematiky církevních restitucí, operních domů, památek, galerií a dalších netriviálních témat?

Odpověď je nasnadě: Nemůže. Nepronikne do ničeho. Podepíše a odsouhlasí to, co šéfovi předloží schopnější podřízení, kteří jsou více „v obraze“. V TOP 09 a u Starostů by se měli nad obsazením ministerstva kultury znovu zamyslet. Nechceme je podezírat z nějakého skrytého záměru. Ale vypadá to tak, že si z voličů dělají dobrý den.