V Praze se 12. listopadu konala mezinárodní konference na téma vztahu nových počítačových technologií a právní praxe v oblasti civilních a trestních řízení. LawTech Europe Congress, pořádaný společností E-Discovery Europe s.r.o., byl největší konferencí v oboru elektronických důkazů, forenzního vyšetřování počítačů a technologie pro právníky ve střední a východní Evropě.
V posledních letech dochází ke stále prudšímu vývoji v oblasti počítačových programů, využitelných pro uchovávání digitalizovaných dokumentů, sofistikované vyhledávání v databázích a zpracovávání elektronických důkazů v právních řízeních. Zároveň se výrazně změnil právní rámec pro civilní spory ve Spojených státech a v západní Evropě. Vzniklá odchylka od právního prostředí ve střední a východní Evropě komplikuje spory, jichž se účastní více jurisdikcí.
Cílem LawTech Europe Congress 2012 bylo umožnit setkání právních a technologických odborníků k výměně zkušeností a názorů na překotný vývoj v této doposud poměrně konzervativní oblasti. Přináší současně velké výzvy do budoucna, zejména v oblasti řešení právních sporů, odhalování počítačové kriminality a větší efektivity trestního řízení.
Konference probíhala ve třech liniích, takže nebylo v lidských silách sledovat vše, co se na ní odehrálo. Odborníkům obsah jednání v konferenčních panelech zabývajících se oblastí civilní a administrativní jistě neunikl, my se pro základní informaci zaměříme na linii trestněprávní, a učiníme tak prostřednictvím reflexí některých účastníků.
Monika Forejtová
Odborná asistentka a pověřená vedoucí Katedry ústavního a evropského práva na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Moderovala blok, věnovaný detekování kyberkriminality, archivace důkazů a jejich využití u soudů.
Zdaleka ne všichni právníci jsou podle Moniky Forejtové schopni nových technologií využívat, z čehož vyplývá velký důraz na permanentní vzdělávání právníků, policistů, státních zástupců a soudců. Tento kongres je dle ní prvním svého druhu, přijeli sem odborníci z oblasti angloamerické jurisdikce. Současně probíhají prezentace produktů specializovaných firem, které naznačují, jakým směrem se bude vyvíjet právo, aby mohlo čelit novým výzvám v poměrně nové oblasti páchání trestné činnosti. Výměna zkušeností, kterou tato konference umožňuje, je dobrým předpokladem kvalitní přeshraniční spolupráce, která je klíčová při odhalování a potírání tohoto typu zločinu, neznajícího hranic.
Pavel Zeman
Nejvyšší státní zástupce.
Hovořil například o otázce legálnosti „vzdálených prohlídek počítačů“. Na pozadí stále rychlejšího vývoje technologií jsou nedostatečné nebo dokonce selhávají tradiční formy mezinárodní právní spolupráce. Jakmile je lokalizováno – třeba někde v karibské oblasti – místo, kde byl spáchán trestný čin, vyšetřovatel sepíše a pošle žádost o právní pomoc, aby byl zajištěn procesně použitelný důkaz. Pak jen čeká a doufá, že bude vyřízen, a to ještě v nějaké rozumné době, třeba do půl roku…
Internet však poskytuje neuvěřitelný prostor i pro páchání trestné činnosti. Proto je potřeba usilovat o zefektivnění mezinárodní spolupráce, zejména proto, že řešení těchto problémů nelze očekávat v krátké době. Technologie se vyvíjejí překotně a navíc exponenciálně. Například v roce 2000 byla uzavřena úmluva mezi členskými státy EU o právní pomoci ve věcech trestních, která přinesla jako novou věc regulaci zajišťování odposlechů v zahraničí. Připravována však byla v době počátků rozvoje mobilních telefonů a vstoupila v platnost v okamžiku, kdy trh byl mobilními telefony plně saturován. Proto není překvapením, že v této Úmluvě 2000 naprosto chybí ustanovení, týkající se internetu.
Každopádně je nutné, aby se problémy řešily v národním měřítku, ale je jenom ku prospěchu, když se jednotlivá národní řešení vyvíjejí vzájemně kompatibilním směrem. Tato konference k tomu může velice přispět, už i proto, že se zabývá vyvážeností mezi ochranou osobních dat a možnostmi odhalovat kyberkriminalitu.
Libor Kyncl
Odborný asistent na Právnické fakultě Masarykovy univerzity z Katedry finančního práva a národního hospodářství. Moderoval sekci, zabývající se elektronicky uchovávanými informacemi, podplácením a korupcí.
Libora Kyncla zajímá, nakolik by správně využívané informace v elektronické podobě mohly pomoci snížit celosvětově se vyskytující jev podplácení a korupce, a to i cestou nových legislativních podnětů. Konferenci považuje za poměrně unikátní setkání odborníků, jehož se účastní mnoho zástupců firem a lidí z praxe – a to na rozdíl od podobné konference Cyberspace, pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Té se kromě IT specialistů účastní lidé spíše akademického zaměření (právníci, sociologové, psychologové, religionisté a další odborníci).
Mezinárodní zločin nezná hranic, zatímco státy musejí hledat cesty k zefektivnění mezinárodní právní spolupráce, aby mu mohly účinně čelit. Aby to nevypadalo – Libor Kyncl zde zmínil přirovnání, které uvedl Pavel Zeman ve své řeči – jako boj s mečem proti tanku. Mezinárodní právní spolupráci považuje Kyncl za poněkud formalistickou, snad s výjimkou policejního systému Interpolu (zvaného I-24/7). Státy mnohdy chrání svůj národní charakter a data svých občanů na úkor efektivity boje proti nadnárodnímu zločinu.
Kyncl je však optimista a soudí, že se i v této oblasti podaří dosáhnout pokroku, například v oblasti elektronické výměny dat u celníků. Tím by se značně zlepšila současná situace, kdy si některé státy doposud vyměňují materiály v písemné podobě a lhůty pro vyřízení se pohybují v řádech týdnů (rychleji vyměňované elektronické důkazy nemají vždy povahu zákonného důkazu). Kyncl uvedl, že kritika míří i na Českou republiku, která v nedávné době projevila menší snahu spolupracovat se švýcarskými vyšetřovateli (dodejme: pokud ji vůbec projevila, třeba v případě MUS).
Při mezinárodní výměně dat bude potřeba řešit i otázku kompatibility používaných digitálních formátů. V případě, že by dožádaná země poskytla data ve formátu, který by bylo v cílové zemi potřeba převést, mohl by tento převod poskytnout obhajobě záminku k formální námitce o procesní nepoužitelnosti dat, neboť data soudu předkládaná by již (formátem) neodpovídala těm, která byla pořízena v dožádané jurisdikci. Je nutno si uvědomit, že některá soudní jednání budou mít charakter souboje IT specialistů.
Stanislav Beránek
Projektový manažer Transparency International.
Popsal vztah IT technologií a korupce na třech případech. Prvním je samotné korupční jednání, kterému lze čelit transparentností. Zde je možné využít výhod pokročilých IT technologií, aby akviziční procesy byly zveřejňované v elektronické podobě, dostupné, dohledatelné, přístupné každému.
Druhým případem je manipulace zainteresovaných osob s korupčními penězi. Chtějí zastřít či alespoň znesnadnit identifikaci plátce a beneficienta a účel transakce. U hotovostních peněz se snaží zlegalizovat jejich vložení do finančního systému.
Třetím případem je ochrana whistleblowerů, kteří chtějí oznámit podezření z korupčního jednání, a současně si přejí zůstat v anonymitě. Pokročilé IT technologie umožňují učinit významný pokrok proti prostému jednostrannému oznámení, které neumožňuje zpřesňující dotaz, k jisté formě vzájemné komunikace, zajišťující whistleblowerovu anonymitu.
Zavedení pokročilých technologií znamenalo v minulosti významný posun při potírání zločinnosti. Beránek uvedl dva příklady. Ve dvacátých letech minulého století vybavil prefekt Cesare Mori sicilské četnictvo vysílačkami. Díky zvýšené akceschopnosti pak zaznamenal značné úspěchy v boji s mafií. Podobně J. Edgar Hoover velmi zefektivnil činnost FBI centralizací databází. Na jednu stranu jde o osobnosti dosti kontroverzní, na druhou stranu je jim třeba přiznat jisté vizionářství.
Podobný technologický přelom zažíváme nyní – technologie ovšem umožňují i rychlejší a sofistikovanější páchání trestné činnosti. Boj proti ní je ovšem limitován platnou legislativou, což vyvolává potřebu důrazu na její aktuálnost a flexibilitu.
Richard Susskind
Mimo jiné IT poradce Nejvyššího soudce ve Velké Británii.
Na závěr se zastavíme u úvodního projevu konference, který pronesl profesor Susskind. Jaký dojem učinil tento vizionář na naše respondenty?
Moniku Forejtovou zaujala pasáž, v níž Susskind hovořil o budoucím vývoji právnické profese, ovlivněném explozivní kombinací masivních investic, liberalizací branže a impaktu včera ještě netušených technologií. Liberalizace oboru bude podle Susskinda znamenat zánik právnického řemesla v tradiční podobě a vznik úzkých specializací – na lékařství, média, duševní vlastnictví a podobně. Právní služby budou poskytovány cestou chráněných e-mailů a videokonferencí.
Současně bude s využitím nových technologií nutné přizpůsobit organizaci práce zejména u velkých právnických kanceláří, zejména s ohledem na snižování nákladů a poskytování cenově dostupnějších služeb. Nová výzva „více informací za méně peněz“ bude znamenat rozšiřování trhu v oblasti právních služeb. Fascinující možnosti poskytuje analýza internetového obsahu, což Susskind ilustroval na příkladu Google. Frekvenční analýzou vyhledávaných pojmů došli analytici Google s třídenním předstihem před státními a zdravotnickými orgány k tomu, že přichází chřipková epidemie.
Také Pavel Zeman ocenil pasáž, týkající se zásadní změny právnické profese. Ta dříve zahrnovala víceméně celé spektrum právnických služeb, nyní bude nutně docházet ke specializacím nejen oborovým, ale i co do práce s právnickými texty (zejména rešerše). Podle Susskinda by mělo dojít dokonce až ke změně vzdělávacích programů právnických fakult, což však Zeman nepokládá za nezbytně nutné, protože podle jeho mínění podstatnou věcí právnického vzdělání je naučit adepty právnicky myslet.
Libor Kyncl ze Susskindova projevu zdůraznil pasáž o značné prodlevě, s níž se dostávají technologické novinky do právní praxe. Ocenil, že upozornění na citlivý problém je doprovázeno návrhy na jeho řešení. V této souvislosti by bylo podle Kyncla dobře si uvědomit a docenit dosah Susskindova rozlišení technologií běžně podpůrných od technologií „přelomových“. Příkladem by mohlo být zavedení internetu, e-mailové komunikace, mobilních telefonů – a v současné době zavádění telekonferencí pro soudní slyšení svědků. To by mohlo rapidně urychlit řešení sporů, nicméně bude třeba, aby tato procedura byla zakotvena v právních řádech zúčastněných zemí. Náš občanský soudní i trestní řád, oba původem z šedesátých let, takovýto typ důkazu nepředpokládají.
