Jak dostat internetové sázení pod kontrolu?

V celosvětovém měřítku řada států sázkové hry po internetu již reguluje, a to tak, že sázení po internetu povoluje, či na druhé straně výslovně zakazuje. Jsou i země, kde internetové sázení zatím regulováno zákony detailněji není, což je i případ České republiky. Nicméně připravuje se nový zákon o sázkových hrách, který by měl pravidla pro internetové sázení precizněji upravovat i u nás.

V současné době legalizovalo a reguluje internetové sázení kolem 85 států, mezi nimi Velká Británie, Francie, Itálie, některé kanadské provincie (očekává se, že se k nim letos přidá i Ontario). Přestože je internetové sázení v několika západních zemích povoleno a regulováno, jeho nejvýznamnější provozovatelé mají sídla a obdrželi licence na offshorových ostrovech jako Gibraltar, Malta, Isle of Man a Alderney.

Legální, nebo nelegální?

Pro představu, o jak velkém trhu je řeč: podle H2 Gambling Capital, významného mezinárodního konzultanta v oblasti herního průmyslu, dosahují celosvětové příjmy z internetového sázení ročně téměř 30 miliard dolarů. Z nich má zhruba 15 procent původ v USA. Při sázení do zahraničí utratí více než milion Američanů ročně přes tři miliardy dolarů a internetové sázení poskytuje práci přibližně 22 tisícům Američanů.

Do roku 2011 panovaly ve Spojených státech pochybnosti, či dokonce neshody, zda je v nich internetové sázení legální, nebo nelegální. Důvodem byla existence zejména dvou federálních zákonů a jejich interpretace. Oba byly považovány přinejmenším za určitou překážku pro internetové sázení.

První z nich – Wire Act (zákon o dálkovém přenosu) – pochází již z roku 1961 a zakazuje sázení při využití telekomunikačních technologií překračujících hranice jednotlivých států Unie a Unie jako takové. Třebaže Wire Act internetové sázení nezakazuje výslovně, americké ministerstvo spravedlnosti léta zastávalo názor, že se vztahuje na veškeré druhy internetového sázení.

Druhým zákonem je Unlawful Internet Gambling Enforcement Act (UIGEA, zákon o platbách z nezákonného internetového sázení) z roku 2006, který zakazuje finanční transakce související s nelegálním internetovým sázením. Bankám, kreditním společnostem a jiným podobným institucím zakazuje provádět finanční transakce (placení sázek, výplatu výher a podobně), jde- li o nelegální internetové sázení, tedy zejména u offshorových provozovatelů.

Kromě těchto zákonů je třeba zmínit ještě dva, byť se netýkají výlučně internetového sázení, ale nelegálního hazardu vůbec. Illegal Gambling Business Act (zákon o nezákonném podnikání v oblasti sázení) označuje za trestný čin řízení, financování a provozování nelegálního hazardu a dohlížení na něj. Nelegální sázkové podnikání znamená takové podnikání, které 1) porušuje právo státu, kde je podnikání provozováno, 2) zahrnuje pět nebo více osob, které se na něm účastní, 3) jde o systematickou či pravidelnou činnost po dobu delší než 30 dnů nebo mající hrubé příjmy vyšší než dva tisíce dolarů v jednom dni. Travel Act (zákon o cestování) pak považuje za trestný čin účast na některých přeshraničních aktivitách propagujících zakázané činnosti, včetně sázení.

Od roku 2011 se v USA zájem o internetové sázení zvyšuje zejména proto, že ministerstvo spravedlnosti změnilo názor na interpretaci Wire Act – a to tak, že nově se bude vztahovat již jen na sportovní (kurzové) sázky. Ty jsou tak podle všeho v USA dokonce postihovány a hodnoceny přísněji než jiné hry, což je i určitý rozdíl oproti situaci v České republice (v současnosti má u nás licenci k provozování on-line kurzového sázení osm společností). Díky novému výkladu již nejsou dle Wire Act takto nepřímo zakázány internetový poker a internetové sázkové hry provozované v kasinech. V důsledku této změny začaly některé státy Unie uvažovat o legalizaci a regulaci internetového sázení a výsledky se dostavily poměrně záhy.

První trojka

K významnému posunu došlo zejména v roce 2013, kdy se možností legalizace internetového sázení začalo intenzivněji zabývat postupně osm států Unie, a trend pokračuje i letos, přičemž rozsah regulace bude v jednotlivých státech různý. Některé hodlají legalizovat jen internetový poker, jiné zvažují i legalizaci jiných druhů sázkových her jako sázení u stolů (v podstatě sázkové hry provozované v kasinech) či typy her provozovaných na výherních přístrojích.

Dosud nicméně internetové sázení na svých územích legalizovaly jen tři z padesáti států Unie. Není divu, že se jedná o ty, kde má hazard mnohaletou tradici a proslulost: Nevadu, byť legalizovala jen internetový poker, New Jersey (tam se nachází další místo proslavené hazardem – Atlantic City), kde bylo povoleno internetové sázení nejen u pokeru, ale též pro stolní hry a výherní přístroje, a Delaware, který schválil internetové sázení u pokeru, stolních her i videoloterijních her.

Důvod, proč je v Nevadě povolen jen internetový poker, je zřejmý: chránit klasická či kamenná kasina, jichž je v tomto státě více než 250. Online poker takové nebezpečí pro kasina nepředstavuje a některá již prostory, kde se dosud hrál „naživo“, dokonce uzavřela. Díky kamenným kasinům má stát, ale i jiní podnikatelé další příjmy, například za ubytování, stravu, ale i jinou zábavu, která se návštěvníkům v těchto místech nabízí.

Zcela jiný postoj zaujalo osm států (Illinois, Indiana, Louisiana, Montana, Oregon, South Dakota, Washington a Wisconsin), v nichž bylo internetové sázení výslovně zakázáno speciálním zákonem. Takový postup ale nebyl nezbytný, neboť pokud online sázení není povoleno, je automaticky zakázáno. Ve Washingtonu bylo nedávno internetové hraní pokeru kvalifikováno zákonem dokonce jako závažný trestný čin.

Co musí hráč a co provozovatel

Všechny tři státy Unie, které internetové sázení legalizovaly, mají podobné požadavky na hráče i provozovatele. Aby hráč mohl v kterémkoliv z těchto tří států sázet online, musí mu být alespoň 21 let a fyzicky se nacházet na jeho území (možnost hrát tedy mají nejen rezidenti daného státu). Provozovatelé sázkových her po internetu musejí ověřit jak věk či identitu hráče, tak skutečnost, že se nachází ve státě, kde je internetové sázení povoleno. Nejběžnější je povinnost předložit provozovateli doklad „Know Your Customer“ (tedy Poznej svého zákazníka), který je kombinací ověření totožnosti a konkrétního pobytu hráče v místě a čase. Tyto služby pro provozovatele zajišťují specializované firmy, které používají nejmodernější technologie.

Aby se hráč mohl zalogovat na internetové stránky a začít hrát, musí po ověření totožnosti ještě zadat svůj PIN kód podobně jako u platební karty a odpovědět na dvě otázky. Vyspělé technologie hráčům dále umožňují nastavit si „protigamblerská“ omezení. Například stanovit si limity pro výši sázek, pro zálohy plateb, časové limity a podobně, při jejichž dosažení jsou z další hry automaticky vyloučeni. Omezení může platit jeden rok, pět let nebo po zbytek života. Hráči s kriminální minulostí (například ti, kteří spáchali trestný čin, kde hrozil trest odnětí svobody vyšší než šest měsíců) mohou být vyloučeni z účasti na internetovém sázení i z moci úřední.

Různé jsou i podmínky pro udělení licencí k provozování internetových sázkových her a jejich počet. V New Jersey mohou obdržet internetovou licenci jen kamenná kasina, počet licencí je tedy omezen jen na dvanáct kasin působících v Atlantic City. Internetové sázkové hry na místech k tomu učených pak na rozdíl od kasin provozují spolupracující firmy jako Ultimate Poker, WSOP a Party Poker. Existujícím kamenným kasinům jsou licence udělovány rovněž v Nevadě a i tam kasina spolupracují s provozovateli online pokeru. V Delaware je internetové sázení provozováno prostřednictvím státního loterijního systému, který zde zabezpečuje jediný operátor. Výše poplatků za udělení licencí se liší, například v New Jersey je to 400 tisíc a v Nevadě 500 tisíc dolarů. Platí se i za obnovování či prodlužování platností licencí, zpravidla o rok, a to zhruba 250 tisíc dolarů.

Daně a tresty...

Jak jsou příjmy provozovatelů z internetového sázení zdaňovány? Na federální úrovni vůbec, nicméně výhry hráčů zdaňovány jsou a musejí být zahrnuty do jejich ročních daňových přiznání. Provozovatelé musejí platit daň z příjmu z internetového sázení tomu státu, který jim udělil licenci, a to v zákonem stanovené procentuální výši: v Nevadě činí 6,75 procenta, v New Jersey 15 procent (na rozdíl od osmi procent z příjmů dosažených v klasických kasinech a hernách). Delaware zdaňuje příjmy z videoloterijních terminálů 43,77 procenta a z ostatních sázkových her (včetně těch na internetu) ve výši 29,4 procenta.

Příjmy do rozpočtu států z těchto aktivit nejsou zatím příliš vysoké, nicméně mají vzestupnou tendenci. Do nevadské státní pokladny přinesly tři licence (pouze na online poker) za první rok provozování přibližně osm milionů dolarů. V New Jersey je situace ještě slibnější, k nárůstu dochází každý měsíc: zatímco v prosinci 2013 činily příjmy z daně 7,4 milionu dolarů, v březnu 2014 to bylo již 11,9 milionu. Podstatně nižší jsou příjmy v Delaware (má jen 917 tisíc obyvatel, Nevada 2,7 milionu a New Jersey 8,8 milionu), ale i tam rostou: v listopadu 2013 činily 111 tisíc a v březnu 2014 již téměř jednou tolik – 206,8 tisíce dolarů. V Delaware je dosud registrováno 6000 hráčů, zatímco v New Jersey 200 tisíc (v Nevadě počet hráčů nezvěřejňují). Očekává se, že počet hráčů by se mohl v roce 2014 dokonce až ztrojnásobit.

Za porušení zákazu účasti na nelegálním internetovém sázení hrozí hráčům poměrně značné tresty. Kromě vyloučení z možnosti sázení jsou to i peněžité tresty, propadnutí výher, ale i vězení. Sankce hrozí samozřejmě i provozovatelům, pokud tyto služby nabízejí bez platné licence. Jako příklad je možno uvést New Jersey. Společnostem, které nabízejí internetové sázení bez povolení a přijímají sázky od hráčů z New Jersey, může být uložena pokuta až 200 tisíc dolarů a dále pokuta ve výši 1000 dolarů za jeden den a jednoho hráče.

Státní orgány se snaží postihovat zejména offshorové provozovatele. A Spojené státy jsou v boji proti nelegálnímu hazardu poměrně důsledné. Například v roce 2011 bylo obviněno 11 osob ze tří největších internetových provozovatelů pokeru (PokerStars, Full Tilt Poker a Absolute Poker/ Ultimate Bets) z porušení amerických zákonů, neboť tyto společnosti pokračovaly v přijímání sázek od amerických občanů v rozporu se zákonem UIGEA, provozovaly nelegální internetové sázení a dopouštěly se i praní špinavých peněz.

Přidají se další?

Byť jsou USA de facto na počátku rozvoje internetového sázení, lze očekávat, že se tento způsob hraní bude rozšiřovat. V současné době posuzuje možnost povolit některý z druhů sázkových her po internetu jedenáct států (Kalifornie, Pensylvánie, Massachusetts, New York, Havaj, Illinois, Iowa, Mississippi, Texas, Oregon a Colorado) a stále více Američanů zvažuje, že si ve svých státech otevře účty pro internetové sázení. Delaware a Nevada navíc nedávno podepsaly první „mezistátní“ dohodu, díky níž mohou provozovatelé v obou státech umožnit jejich občanům hraní po internetu v kombinovaném hráčském poolu. Novinka by měla přispět ke zvýšení příjmů z internetového sázení v obou státech, ale sloužit i jako model i pro státy další, které se rozhodou jít stejnou cestou.

Je však třeba zmínit, že boj nevzdávají ani odpůrci internetového hraní. Již v minulosti bylo předloženo několik zákonů, které by ho zcela zakázaly, nicméně nikdy se je nepodařilo prosadit. Naposledy se o to pokusili 26. března senátor Lindsey Graham a kongresman Jason Chaffetz, když předložili návrh zákona „Restoration of America‘s Wire Act“ (Obnovení amerického zákona o dálkovém přenosu), který by měl zajistit jednotnou interpretaci původního zákona v tom smyslu, aby se aplikoval na veškeré sázkové hry, a nikoli jen na sázky kurzové. V podstatě by tak zakázal veškeré internetové sázení, včetně pokeru, na celém území USA.

I když jejich návrh získal určitou podporu u obou hlavních politických stran, republikánů i demokratů, těžko říci, jaký bude jeho další osud. Je totiž málo pravděpodobné, aby v letošním roce, který je volební, byl tak kontroverzní zákon přijat, zejména měl-li by zakázat, či alespoň výrazně omezit možnost internetového sázení, které je již na vzestupu. Navíc je v USA poměrně silná i sázková lobby, která usiluje naopak o rozšíření možnosti internetového sázení a jeho právní úpravu – i z obavy, že v případě úplného zákazu by došlo k bujení černého trhu. Změna se ale příliš nezamlouvá ani státům, které se již vydaly cestou legalizace. A s tím souvisejícím zdrojem příjmů do svých pokladen.