Kdysi značil hřích hranici mezi dobrem a zlem. Dnes je tomu jinak. Na toho, kdo ve třetím tisíciletí přizná, že „zhřešil“, když nestřídmě jedl, nečeká démon obžerství Belzebub, ale spíše pálení žáhy, kila navíc a vysoká hladina cholesterolu. Až na srdeční infarkt, mrtvici a cukrovku, které hrozí neustále a snadno nás dokážou dopravit na onen svět, je nestřídmost problematikou zcela světskou.
„Přes 70 milionů lidí v Americe trpí nadváhou. Dělá nám starosti bezpečnost leteckého provozu a bojíme se bomb, ale denně do sebe cpeme tučné, přeslazené anebo málo výživné jídlo,“ postěžoval si nedávno dokonce už i proslulý designér počítačových her Ian Bogost.
Ano, rozruch kolem obezity pomalu dosahuje stejných rozměrů jako třeba strach z globálního oteplování. Po finanční krizi, při pohledu do prázdných státních pokladen, nakonec uznali i politici, že je načase s otylostí zatočit, byť jen proto, že ročně stojí zdravotní systémy po celém světě miliardy eur. Dělají to chytře. Sázejí totiž na nesmrtelnost jiného z hlavních hříchů – na lakomství. Rozhodli se, že zavedou daň na nezdravé potraviny a limonády. Démon lakoty Mammon si zajisté už mne ruce.
Daň za kalorie
Na své by si Mammon co nevidět mohl přijít v Německu – tedy alespoň dle zdravotních expertů stran budoucí vládní koalice CDU a SPD. Jsou totiž přesvědčeni, že němečtí tlouštíci potřebují povinnou odtučňovací kůru, a to okamžitě. Na vysoce kalorické pochoutky by tak již brzy mohla být uvalena jakási mimořádná daň. Sociálnědemokratický odborník Edgar Franke lobbuje za příplatek ve výši poloviční sazby DPH na potraviny, které mají na sto gramů víc jak 275 kalorií.Odborník SPD Edgar Franke v Německu lobbuje za příplatek ve výši poloviční sazby DPH na potraviny, které mají na sto gramů víc jak 275 kalorií
„Obezita způsobuje arteriální hypertenzi, onemocnění srdce a krevního oběhu, cukrovku a rakovinu. Daň na mimořádně tučné a sladké potraviny by spotřebitele přiměla se nad svými stravovacími návyky zamyslet a mohla by tak odstartovat celospolečenskou změnu,“ míní člen výboru pro zdravotnictví Spolkového sněmu Franke. Za příklad by si Němci mohli podle něj vzít třeba Mexiko, kde se na kalorické potraviny rozhodli zavést osmiprocentní daň. Dle aktuální statistiky Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) je obézní každý třetí občan Spojených států mexických. Navíc Mexiko vede celosvětový žebříček co do spotřeby limonád. Každý Mexičan jí ročně vypije 163 litrů.
Frankemu prý v první řadě nejde o vyšší příjmy do státního rozpočtu, nýbrž o zdraví občanů. Přesto zdůrazňuje, že Německo utratí ročně za nemoci způsobené obezitou kolem sedmnácti miliard eur. Nově vybrané peníze by tak ze státní kasy měly putovat rovnou do prevence. Návrh přichází právě včas. Nadváhou v Německu trpí téměř 70 procent mužů a přibližně 50 procent žen. Problém se však dnes už netýká pouze dospělých. S nadbytečnými kily se trápí také 15 procent dětí a mladistvých.
Kritici vidí úskalí plánu zejména v tom, že do Frankem navrhované kategorie (275 kalorií na 100 gramů) spadají zcela běžné potraviny. Německá verze onlineových novin The Huffington Post tak tento týden propočítala, co všechno by se po zavedení zmíněné daně zdražilo. A výsledek: ráno, v poledne, večer – sáhnout by si hlouběji do kapsy museli Němci téměř při každém jídle.
Podle The Huffington Post by zdražily například:
- margarín (709 kalorií na 100 gramů)
- buráky (599)
- cereálie (450)
- gumoví medvídci (382)
- gouda (364)
- malá porce nudlí (340)
- gouda (364)
- med (302)
- krůtí salám (296)
- klobása (292)
Červený vykřičník: Děti!
V Česku sice nejnovější průzkumy obezity a nadváhy naznačují, že tlouštíků přestalo přibývat, přesto bychom tento problém neměli opomíjet ani u nás. Červený vykřičník totiž visí zejména nad nárůstem obezity u dětí. Obézních je 21 procent dospělých, nadváhu má 34 procent. Jsou to stejné hodnoty jako v předchozím kole v roce 2010, oznámila nedávno společnost STEM/MARK, která opakované průzkumy dělá v rámci projektu Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Žij zdravě.
„Bohužel tento stav není v žádném případě uspokojivý, protože více než 56 procent dospělé populace má nadměrnou hmotnost,“ upozorňuje i při stagnaci počtů lidí s nadváhou obezitolog Štěpán Svačina, přednosta III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Další pozoruhodná zjištění:
- 86 procent mužů nevnímá svoji nadváhu jako problém; více než čtvrtina obézních mužů zůstává v klidu. Pouze asi 14 procent žen nepovažuje svou obezitu za problém.
- 11 procent kuřáků se bojí skoncovat s kouřením, protože by přibralo.
- 17 procent obézních mužů zahání stres jídlem; stejná motivace žene 33 procent žen.
- 28 procent lidí jí nepravidelně a rychle.
- 42 procent obézních lidí trpí depresemi.
Trend vylepšily zejména ženy. Od předchozího průzkumu klesl podíl žen s nadváhou o procentní bod na 27 procent a obézních o dva procentní body na 19 procent. Naproti tomu mužů s nadváhou přibylo o dva procentní body na 42 procent a s obezitou také o dva body na 23 procent.
Jak již bylo zmíněno, nadbytečné kilogramy podle průzkumu znepokojují muže výrazně méně než ženy. Přispívá k tomu podle autorů průzkumu také obecné mínění – u úspěšné ženy se předpokládá štíhlost, u mužů nikoli. Ženy jsou proti mužům také tolerantnější ke vzhledu svých partnerů. Podle garanta projektu Svačiny však kila navíc nejsou pouze kosmetickým problémem. „Obézní lidé pětkrát častěji trpí vysokým tlakem a šestkrát častěji cukrovkou,“ varuje expert.
Podle průzkumu pak přes dvě třetiny obézních osob nemá žádný pohyb. Oproti roku 2010 klesl podíl lidí, kteří se hýbou až čtyři dny v týdnu. Nezměnil se podíl těch, kteří sportují až sedm dní v týdnu, je to každý desátý.
Svačina doplnil, že normální váhu má podle průzkumu v dospělosti jen 22 procent těch, kteří se potýkali s kily navíc v dětství. Celých 78 procent dětí s nadváhou a obezitou si nadbytečná kila nese do dospělosti. Ženy se s tím podle průzkumu vyrovnají lépe – nadváha přetrvává u 42 procent dívek a u 90 procent chlapců, z nich 63 procent je v dospělosti obézních.„Něco podobného se již zkoušelo v řadě zemí. Problém je v tom, že se přišlo na to, že efekt je zcela krátkodobý,“ odmítá německý experiment obezitolog Svačina
Nesmyslný experiment?
Přesto by doktor Svačina nedoporučoval hledat inspiraci u našich německých sousedů. Speciální daň na kalorické potraviny kategoricky odmítá. „Něco podobného se již zkoušelo v řadě zemí. Problém je v tom, že se přišlo na to, že efekt je zcela krátkodobý. Je to podobné, jako když se zdraží cigarety. Záhy se totiž ukázalo, že motivace spotřebitelů přes ceny v podstatě nefunguje. Nemluvím ostatně pouze o národních experimentech. Lze si dohledat i zcela lokální studie, v jejichž rámci se například v jedné konkrétní kantýně zdražily nezdravé potraviny. I v takovém případě se lidé po týdnu, čtrnácti dnech vrátili zpět ke svým původním stravovacím návykům,“ řekl ČESKÉ POZICI odborník, který německý návrh označil dokonce za nesmyslný.
Pokud bychom chtěli opravdu něco změnit, museli bychom dle Svačiny začít u výchovy dětí. Další kroky by měly směřovat k médiím. „Taková kampaň je sice nesmírně drahá, v Americe ale začíná nést první plody. Faktem je, že se podařilo celou Ameriku proti obezitě vyburcovat a dnes jsou již několik kroků před námi. V Evropě něco podobného zatím ještě ani nezačalo,“ konstatuje obezitolog.
Čeští politici: Důležitá je prevence, ne šílené nápady s daněmi
ČESKÁ POZICE oslovila experty na zdravotnictví jednotlivých politických stran. Zajímalo nás, zda bychom se podobné daně, o níž uvažují v Německu, mohli dočkat i v Česku, případně jakým způsobem s obezitou chtějí zatočit ČSSD, ANO 2011, KSČM a spol.
ČSSD, MUDr. Jiří Koskuba:
„Daň na kalorické jídlo patří do kategorie šílených nápadů, které se nám snaží regulovat život. Začalo to cigaretami, bude se pokračovat bůčkem a kdo ví, jak to celé skončí. Myslím si, že je každého věc, jak se stravuje a neměl by být kvůli své osobní volbě daňově znevýhodněn jen proto, že jeho organismus má rád tlačenku. Z mé strany velký nesouhlas.
Obezita nás ročně stojí mnoho miliard korun, přesto odmítám, aby se tento problém řešil nějakou regulací. Na prvním místě by měla stát osvěta a investice do ní. Zároveň jsem zastáncem modelu, v jehož rámci by například lidé, kteří o své zdraví pečují, měli platit nižší zdravotní pojištění, zatímco těm, kteří opomíjejí prevenci, by měl být udělen malus (zvýšení pojistného). Pokud se nám nějakým způsobem podaří stabilizovat financování zdravotnictví, což je bezedná černá díra, tak by pojišťovny k tomuto kroku přistoupit měly.“
ANO 2011, MUDr. Rostislav Vyzula:
„Zdanění nezdravých potravin nepovažuji za špatnou úvahu. Je to řešení, které si možná mohou dovolit Němci, my rozhodně ne. Nedokážu si představit, že bychom u nás zdražili oblíbené potraviny jako špekáčky anebo gothajský salám. Mně je něco takového kupovat zcela proti mysli. Běžte se ale podívat do obchodů a uvidíte, že lidé tento druh potravin upřednostňují. V Česku je tedy podstatné, aby, než začneme zdražovat, fungovala nějakou dobu edukace. Problematiku je třeba brát komplexně – stejně jako například kouření.
ANO 2011 bude zdůrazňovat význam preventivních programů, které bychom v oblasti zdravotnictví rádi začali zavádět a které by měly hradit pojišťovny. Jakmile jednotlivec bude takové programy pravidelně absolvovat, měl by z toho mít nejen výhodu osobní, ale také finanční. Ta by se měla promítnout ve výši jeho pojistného. Zodpovědní lidé budou za zdravotní pojištění platit méně.“
KSČM, Mgr. Soňa Marková:
„Obecně chceme, aby se DPH na potraviny snížilo. Co se mimořádné daně na nezdravé potraviny týká, domnívám se, že problém je v definici. Kdo by měl určovat, co je ještě zdravé a co už ne. Navíc, když spotřebuji nějakou kalorickou potravinu a vynahradím si to tím, že budu aktivně sportovat či fyzicky pracovat, tak v tom nevidím problém. Je to velmi individuální záležitost. Navíc obezitu nezpůsobuje pouze konzumace nezdravých potravin, ale dnešní způsob života, nedostatek pohybu a podobně.
Musíme se tedy zaměřit na výchovu ve školách, výchovu v rodině, kampaně financované z rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Dobře víme, že každá koruna vložená do prevence se nám vrátí třemi korunami ušetřenými za zdravotní systém. V tomto směru musím říct, že máme na školách výchovu finanční gramotnosti, dopravní výchovu i civilní obranu, ale zatím nic, co by děti vedlo ke zdravému životnímu stylu. Naopak. Školy jsou často zaplaveny automaty na sladkosti a limonády. Přitom tento druh potravin ve vzdělávacích zařízeních nemá co dělat.
Pokusit se lidi usměrnit prostřednictvím zdravotního pojištění považuji za velmi problematické. V minulosti se o tom často mluvilo v souvislosti s pitím alkoholu a kouřením, dnes přibyla obezita. Jak chcete kontrolovat, kdo, kdy, kolik a co pije, kouří, jí? To jsou nápady z říše snů.“
TOP 09, MUDr. Leoš Heger:
„Jde o pokusy na hraně sociálního inženýrství, které se líbí doktorům a lidem z veřejného zdravotnictví. V Dánsku se něco podobného zkoušelo s rozpačitými výsledky, nějakou dobu to funguje také v Maďarsku. Velmi intenzivně se o tom diskutovalo i u nás. Jen léčba diabetiků, jejichž počet se za posledních třicet let zšestinásobil, nás ročně vyjde na něco kolem dvaceti miliard, a to nemluvím o kardiovaskulárních onemocněních. Problém byl v tom, že lidé, kteří se v dřívější koaliční konstelaci zabývali daněmi, byli radikálně proti tomu, aby se spotřeba tímto radikálním způsobem ovlivňovala.
My jsme nakonec do volebního programu dali, že bychom prostřednictvím zdravotních pojišťoven chtěli zvýhodňovat občany, kteří se svým zdravím zacházejí zodpovědně – ve smyslu, že chodí na prevenci, anebo dodržují léčebné režimy. Do daňové oblasti jsme se nakonec neodvážili. U nás ten program hodně ovlivňoval bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a ten pro takové experimenty nemá pochopení. Já osobně bych to jako člověk, který kope za zdravotnictví, podpořil. Nejvíc ze všeho by se zdravotníkům zřejmě líbilo, kdyby existovaly například daňové úlevy na zdravé potraviny, nikoliv tedy sankční zvyšování DPH.
S obezitou by se mělo bojovat marketingovými kampaněmi. Zároveň bychom se měli začít soustředit na podporu fyzické aktivity, podpořit masové sportování, podpořit cyklostezky ve městech, podpořit školní hřiště, odpolední výuku tělocviku a tímto způsobem zvednout kulturu národa. Já sportuji i navzdory tomu, že mi je přes 65 let. Před deseti lety jsem začal veslovat, jezdím na hory a poslední dobou také běhám.“
ODS, MUDr. Přemysl Sobotka:
„To je bezvadný nápad. Nezlobte se, ale já mám pocit, že se nám začíná život organizovat ještě více než za minulého režimu, který se nazýval totalitním. Vůbec se mi to nelíbí. Je to jeden z mnoha nápadů, jež z člověka dělají bytost, která bude pouze poslouchat pokyny mocných. Za chvíli nám budou měřit vitální kapacitu plic a budeme platit daň z vydechovaného kysličníku uhličitého. Je to útok na osobní svobodu jedince.
Právě si zapaluji cigaretu a vůbec se netajím tím, že pokusy kouření zakázat odmítám. Pokud chtějí státy chránit naše zdraví, tak ať prodej tabáku zakážou. V opačném případě by vybrané daně měly přesunout na zdravotnictví a už o tom dále nediskutovat. Vždyť si ten kuřák léčbu tímto způsobem v podstatě předplácí. Jen nerad bych se dožil americké reality, kdy si koupím doutník, jehož cena se ze sedmdesáti procent skládá z daně a pak se s ním musím jít schovat do kotelny.
Obezita bezesporu problémem je, ale myslím si, že se dá řešit i jinou formou. Naprosto rozumím systému, který nějakým způsobem zvýhodňuje lidi, kteří se svým zdravím zachází zodpovědně – jak je tomu například u havarijního pojištění.“
KDU-ČSL, MUDr. Zuzana Roithová:
„V Německu jsou několik kroků před námi. Mám pocit, že úskalí je v tom, rozlišovat, co je zdravé a co nezdravé pouze na základě kalorií. Záleží totiž na tom, kdo si tu potravinu koupí a v jaké kondici ten člověk je. Něco může být nezdravé pro seniory a zároveň zdravé pro sportovce. Ve Velké Británii existují potravinové semafory. O nich se přemýšlelo i u nás. Po dlouhých debatách ale většina poslanců, i ti, kteří se tématem moc nezabývali, pochopila, že tudy cesta nevede. Takové pokusy totiž mohou spotřebitele i dezinformovat. Rozhodně tedy nehrozí, že by se něco podobného zavedlo například na úrovni Evropské unie.
Lidé, kteří chodí potraviny nakupovat, nejsou nesvéprávné osoby. Mám pocit, že povinné údaje jsou dnes zcela dostačující. Ten, kdo si svou dietu hlídat chce, může. Tomu, kdo si to hlídat nechce, jsou semafory, varování a podobně houby platné.“
Úsvit, Tomio Okamura:
„Pokud bychom daněmi chtěli trestat nezdravé chování, pak je na velkou diskuzi, co je a co není zdravé, či co společnosti škodí a co ne. Pravda ovšem je, že litr piva denně sníží riziko srdeční či koronární nemoci o 70 procent a litr mléka či tučného mléčného výrobku riziko razantně zvyšuje. Takže zdaníme více mléko a zrušíme spotřební daň u piva? Cesty, jak lidi motivovat ke zdravému životnímu stylu, jsou různé a je na odbornících, aby posoudili, která z nich je nejschůdnější. Problémem ale není pouze strava, roli hraje dlouhá řada faktorů.
Můžeme samozřejmě zlevnit zdravé potraviny a zdražit ty nezdravé, důležité jsou však rovněž návyky z dětství, propagace fyzické aktivity a celková informovanost společnosti. Přesto tady budou pořád lidé, kteří si budou na bůčku a hamburgerech pochutnávat bez ohledu na cenu. Ostatně fastfoody nepatří k nejlevnějším. Tady musí stát – školy, školky, veřejnoprávní média, osobnosti veřejného života – ovlivňovat naše hodnoty a zvyky. Jenže když pan prezident říká, že nejlepší zelenina je propasírovaná přes prase, tak si nejsem jist, zda ty hodnoty ovlivňuje vhodným směrem.“