České státní instituce pro podporu exportu řeší případy miliardových pohledávek v Rusku. Mají v rukou nějaký trumf, který by jim mohl pomoci?
- Co takhle spojit českou podporu ruské kandidatury – konkrétně města Jekatěrinburg – na pořadatelství světové výstavy World Expo 2020 s požadavkem na větší ruskou vstřícnost při řešení dluhů?
- Zejména v těch případech, kdy dluhy vznikly ve firmách ovládaných státem a projednávají se na politické úrovni?
Podle informací ČESKÉ POZICE se podobný přístup v Praze minimálně zvažuje.
Jak známo, pohledávky souvisejí s úvěry, které poskytla Česká exportní banka a pojistila pojišťovací společnost EGAP v rámci podpory českého vývozu. Úvěry z různých důvodů nesplácí tamní partneři českých firem.
- Nejde pouze o případ skláren nebo projekt baškirského komplexu vápenek a cementáren, o kterých ČESKÁ POZICE informovala už dříve.
- Pak je tu také více než miliardová pohledávka (v korunách), spojená s projektem rekonstrukce strojírenského provozu, který realizovala brněnská společnost Alta v Uralvagonzavodu.
- A řádově podobná pohledávka spojená se stavbou paroplynové elektrárny Krasavino. Tady šlo zase o projekt otrokovické společnosti PSG.
Připomeňme, že celkově jsou právě exportéři investičních celků Alta a PSG na trzích bývalého Sovětského svazu velmi úspěšní.
Logické řešení
O pořadatelství World Expo 2020 se bude rozhodovat elektronicky tuto středu poté, co jednotliví kandidáti v Paříži představí své prezentace. Kromě ruského Jekatěrinburgu kandidují tři města – turecký Izmir, brazilské Sao Paulo a Dubaj za Spojené arabské emiráty. Česká vláda by údajně měla o svém hlasu rozhodnout těsně před hlasováním. Zajímavé je, že ministerstvo zahraniční v čele s Janem Kohoutem si hodlá nechat český postoj posvětit vládním kabinetem.
Není nelogické, když někde v pozadí při řešení česko-ruských obchodních vztahů jsou i záležitosti typu kandidatury JekatěrinburguJe tu však jeden háček – hlasování bude tajné, takže teoreticky je možné naslibovat leccos všem kandidátům. Není nicméně nelogické, když někde v pozadí při řešení česko-ruských obchodních vztahů (a o problémech se skutečně jedná na politické úrovni mezi Prahou a Moskvou) jsou i záležitosti typu kandidatury Jekatěrinburgu. Nebo třeba otázky dostavby Temelína, kde o zakázku usiluje česko-ruské konsorcium MIR.1200.
Na druhou stranu je nutné připomenout, že i když všechno souvisí se vším, ne vždy musejí podobné snahy podmínit „něco něčím“ vyjít. Česká exportní banka v minulých týdnech kupříkladu naznačovala, že pokud Ukrajinci nepřehodnotí podivný přístup při řešení některých českých pohledávek, může jít o další záležitost zpochybňující připravenost Ukrajiny na přidružení k Evropské unii.
Také nedávnou návštěvu Miloše Zemana na Ukrajině, který jednal jak o evropských ambicích Ukrajiny, tak o tamním investorském prostředí, si pozorovatel mohl vysvětlit v podobném duchu. Nakonec to ale byla sama ukrajinská elita v čele s prezidentem Viktorem Janukovyčem, která asociační dohodu s EU odmítla. A uvidíme, jak se po protestech zastánců ukrajinského členství v unii bude situace vyvíjet…
Faktem je jedno. Jestliže se před pár týdny zdálo, že situace v Rusku může být z hlediska českých pohledávek komplikovanější než na Ukrajině, protože Moskva na rozdíl od Kyjeva o žádném přidružení k EU nejedná, dnes se vše jeví jinak.