Lidovky.cz

Jak by měly zpravodajské služby bojovat s terorismem

Evropa

  13:21
Jedním z důvodů, proč se každoroční konference v Bratislavě věnovala potenciálu zpravodajských služeb v boji proti mezinárodnímu terorismu, spočíval v povrchnosti politiků a médií referujících o jeho příčinách a souvislostech. Setkali se na ní představitelé akademické, politické a zpravodajské sféry.

Zpravodajské služby. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Tématem deváté konference, kterou uspořádala slovenská Asociace bývalých zpravodajských důstojníků (ABSD) ve spolupráci s bratislavskou Paneurópskou vysokou školou, byl potenciál zpravodajských služeb v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Jedním z hlavních důvodů, proč bylo toto téma zvoleno, spočíval podle doyena slovenské zpravodajské komunity a předsedy ABSD Igora Cibuly v povrchnosti politiků a médií referujících o příčinách a souvislostech takových jevů, jako byl několikanásobný teroristický úder loni 13. listopadu v Paříži.

Konference, která se konala loni 1. prosince v Bratislavě, byla opět významným setkáním představitelů sféry akademické, politické a zpravodajské. (Lze si jen postesknout, kolik let zpoždění musejí podobné kruhy v Česku nabrat, než si uvědomí prospěšnost takového fóra.)

Maďarská zkušenost

První přednášející, emeritní maďarský zpravodajec Lajos Taba, snad ani nemohl pojmout svůj příspěvek jinak, než jako možnou korelaci rostoucí hrozby terorismu a neregulované migrace do Evropy. Rostoucí počet žádostí o azyl v Maďarsku je signifikantní – v roce 2012 to byly dva tisíce osob, za rok 2015 je odhad stonásobný. Žadatelé pocházejí ze 79 zemí světa (přičemž žadatelů ze Sýrie je 16 procent), nicméně téměř všichni přišli přes Turecko a žádost zdůvodňují válkou v Sýrii.

Rostoucí počet žádostí o azyl v Maďarsku je signifikantní – v roce 2012 to byly dva tisíce osob, za rok 2015 je odhad stonásobný. Žadatelé pocházejí ze 79 zemí světa, nicméně téměř všichni přišli přes Turecko a žádost zdůvodňují válkou v Sýrii.

Taba zmínil studii Kelly M. Greenhillové Zbraň masové migrace z roku 2011 a dovodil, že současný jev není utečeneckou vlnou, ale řízenou migrací. Kriticky konstatoval, že zpravodajské služby nedisponují informacemi, které by jev hloubkově osvětlily. Nicméně se shodují s médii, že jde o akci manipulativní, psychologicky podpořenou, organizovanou ve spolupráci s převaděčskými bandami a těžící z nepřipravenosti bezpečnostních orgánů zemí schengenského prostoru, jejichž legislativa je vhodná pro normální, nikoliv pro mimořádnou situaci.

Migranti po překročení hranic zahazují dokumenty. Jsou mezi nimi „cestovatelské příručky“ usnadňující migraci, různé dokumenty i syrské pasy. To je pozoruhodná okolnost, protože se syrským pasem by měl migrant snazší přijetí do Evropské unie a po registraci by mohl bezproblémově pobývat v Německu tři roky.

Jediným vysvětlením je, že majitel pasu se obával odhalení svého vztahu k nějaké teroristické organizaci. Tomu odpovídá i časté odmítání poskytnout otisky prstů. Z toho vyplývá bezpečnostní vykřičník, o němž Lajos Taba mluvil.

Nábor extremistů

Nezávislý expert Evropské komise pro extremismus a radikalismus Pavol Draxler kritizoval neodborné a nepřiměřené vládní reakce na terorismus a radikalismus. Společnost je paralyzovaná, zastrašená – a ovlivnitelní jedinci se radikalizují. A přesně to chtějí teroristé.

Dosavadní metody profilování budoucích teroristů jsou neúčinné, protože radikalizace je velmi individuální proces. Může se však odehrát velmi rychle.

Draxler zdůraznil důležitost prevence, přičemž konstatoval, že dosavadní metody profilování budoucích teroristů jsou neúčinné, protože radikalizace je velmi individuální proces. Může se však odehrát velmi rychle – a to dokonce v řádu hodin, podle síly prožité nespravedlnosti nebo po smrti blízkých osob, zejména příbuzných.

Problémy s radikalizací přistěhovalců ve Francii jsou důsledkem ústupu od integračních programů v osmdesátých letech. Nadále se však radikalizuje jen mizivý zlomek z celkového počtu migrantů. Důvodem je frustrace druhé a třetí generace migrantů, kteří nikdy neměli pouto k zemi svých rodičů, a nový domov je nepřijal. Tím jsou otevřenější případnému oslovení profesionálními náboráři radikálů, kteří tak činí dvojím způsobem – přes internet, nebo osobním kontaktem.

Pokud jde o Islámský stát (IS), nejde o hordu fanatiků, ale o strukturu v podstatě státní, tvořenou i zkušenými státními úředníky a profesionály ze silových a zpravodajských složek.

Současný svět islámu

Arabista, pak dlouhé roky topič a řidič autobusu a posléze slovutný zpravodajec Peter Púčik začal skeptickým konstatováním, že terorismus je sice starý jako zpravodajské služby, ale zůstává na něm stále něco neznámého.

Islám najdeme ve více než 50 státech různého politického uspořádání, vyznává jej ještě více národů a národností, celkem přes půldruhé miliardy osob

Jak se vyznat v současném světě islámu? Najdeme jej ve více než 50 státech různého politického uspořádání, vyznává jej ještě více národů a národností, celkem přes půldruhé miliardy osob. Islám sám jako víra nemá centrální autoritu, nicméně většinoví sunnité jsou mnohem stejnorodější než menšinoví šíité.

Kontext muslimského Blízkého východu dotvářejí další náboženské (křesťanské, jezídské, drúzské) a jazykové (arabská, západoíránská, turecká) skupiny. Navíc se náboženské hranice nekryjí s jazykovými. Velkou roli hraje sociální postavení, protože jednotlivec může být společensky zařazen odlišně od společenského statutu širší rodiny.

To všechno musejí brát zpravodajské služby v úvahu, chtějí-li se dostat k relevantnímu informačnímu zdroji. Znalost těchto specifik může mít překvapivě pozitivní důsledky při získávání informací. (Samozřejmě, že hraje velkou roli respekt a důstojnost, hodnoty Západem často přehlížené.)

Primární cíl

Pokud jde o předchůdce dnešního islamismu, je jím Muslimské bratrstvo založené v reakci na společenskou a politickou krizi zhruba před 90 lety. Cílem bylo očistit islám od nánosů modernismu a obnovit víru z doby Proroka. Jeho hlavním protivníkem byla nacionální a socializující arabská hnutí. S podporou několika bohatých monarchií se Muslimské bratrstvo vrátilo na scénu jako „krátkodobý vítěz arabského jara“.

Primárním cílem islamistů není Západ, ale základní přeměna vlastních zemí, protože islám má význam nejen náboženský, ale i právní, morální, politický – je to koncept „cesty životem“

Primárním cílem islamistů není Západ, ale základní přeměna vlastních zemí, protože islám má význam nejen náboženský, ale i právní, morální, politický – je to koncept „cesty životem“. Práva a svobody v západním pojetí jsou v islámském světě téměř bez odezvy. Klíčovými hodnotami jsou spravedlnost, bezpečí, sociální ukotvenost a solidarita.

Z toho vyplývá zásadní problém při získávání spolupracovníků západních zpravodajských služeb v islámském světě. Jisté souznění může nastat u konzumně orientovaných osob, ty však stěží budou pocházet ze zájmového prostředí radikálů a teroristů. Jedinou schůdnou cestou je důstojný obchod s informacemi, prostý urážení a ponižování, kdy protihodnotou mohou být jak peníze, tak protislužby.

Získané informace je však třeba zpracovat bez politického tlaku, aby nenastaly stejné chyby jako v reakci na 11. září 2001. Politické zadání, důraz na technický sběr informací a oslabení operativní práce tehdy vedly k tomu, co Robert Baer nazval největším zpravodajským fiaskem USA.

Sváteční teroristé...

Ladislav Csipák se v době své aktivní služby ve Slovenské informační službě (SIS) specializoval na terorismus. Svůj příspěvek proto zaměřil na zvláštní stránku teroristických útoků – na jejich načasování a případný souběh s muslimskými svátky a významnými dny. Nejprve provedl exkurs do muslimského kalendáře. Už zde vyvstaly první potíže, protože libyjský kalendář se liší o jedenáct let, navíc v Libanonu není dnem pracovního klidu pátek, nýbrž neděle.

V pozadí pěti teroristických činů z roku 1994 je nějaká pro sunnity významná náboženská či politická událost

Csipák analyzoval časový kontext pozadí pěti teroristických činů z roku 1994 a u každého z nich našel nějakou pro sunnity významnou událost náboženskou či politickou. Tato metoda však může vést k poměrně skeptické poznámce, zda je nějak významná, protože takových významných dnů v historii a v náboženství lze najít zřejmě dostatek ke krytí teroristické akce téměř v jakýkoliv den v roce. Jenom sám přednášející uvedl ve své prezentaci 293 svátků a významných dní v průběhu roku.

Nicméně při sledování specifické komunity může být tento poměrně zanedbávaný aspekt poměrně zajímavou nápovědou, bude-li však odborně pojednán. A to, jak Csipák ozřejmil, není vůbec jednoduché.

Důsledek digitální revoluce

George Busby nastoupil v osmdesátých letech na britské ministerstvo zahraničních věcí a specializoval se na problematiku Balkánu a terorismu. Nyní působí jako bezpečnostní konzultant. Svůj příspěvek zaměřil na riziko myšlenkového zaostávání zpravodajských a bezpečnostních institucí.

Digitální revoluce poskytla teroristům netušené možnosti, jak motivovat, radikalizovat a verbovat nové bojovníky, koordinovat svou činnost a v neposlední řadě přímo útočit

Digitální revoluce změnila v průběhu jedné generace zájmové prostředí k nepoznání. Poskytla teroristům netušené možnosti, jak motivovat, radikalizovat a verbovat nové bojovníky, koordinovat svou činnost a v neposlední řadě přímo útočit.

Na druhou stranu neuvěřitelně zrychlila práci obranných agentur a poskytla zajímavé příležitosti výzvědné. S tím souvisí rozvoj, a především donedávna nepředstavitelné zpřístupnění technologií využitelných v operativní činnosti, které vymazaly výhodu, již si státy jejich blokováním dosud udržovaly.

Tlak veřejnosti

Britské zpravodajské služby se „právně“ narodily až po pádu železné opony. Rozvědná MI-6 tehdy začala s jedním právníkem na částečný úvazek. V současnosti zaměstnává celý tým právníků, kteří se snaží v souladu se zákonem udržet rovnováhu mezi ochranou občanských svobod a efektivitou služby.

Tlak veřejnosti na kontrolu činnosti služeb je nutí utajovat pouze nejnutnější informace, o čemž musejí přesvědčit parlamentní kontrolu a soudy, které řeší žádosti o poskytnutí informací ze strany médií a veřejnosti

To má vazbu na změněné společenské postavení zpravodajských služeb, které počátkem devadesátých let začaly „vystupovat z příšeří“ a otvírat se veřejnosti (například publikačně, jejich ředitelé dokonce zveřejnili svá jména a tváře). Tlak veřejnosti na kontrolu činnosti služeb je nutí utajovat pouze nejnutnější informace, o čemž musejí přesvědčit parlamentní kontrolu a soudy, které řeší žádosti o poskytnutí informací ze strany médií a veřejnosti.

Pravicové nacionalistické strany jsou v Evropě na vzestupu. To posiluje restriktivní přístup ke sdílení zpravodajských informací, což může být z hlediska jejich utajení prozíravé, současně to ale koliduje s nutností efektivně čelit společným hrozbám. To vyžaduje vypracovat nová bezpečnostní paradigmata.

Příčiny ani kořeny

Karel Randák, bývalý ředitel české civilní rozvědky – Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) –, nyní působí jako bezpečnostní konzultant a člen správní rady Nadačního fondu proti korupci. Ve svém příspěvku se zaměřil na hlavní faktory ovlivňující činnost zpravodajských služeb v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Zpravodajské služby by se neměly věnovat příčinám vzniku terorismu, ani by neměly přemýšlet o jeho kořenech, ale soustředit se pouze na vlastní boj proti terorismu a jeho projevům

Randákův postoj, z nějž problematiku nahlíží, je formulován trochu provokativně: zpravodajské služby by se neměly věnovat příčinám vzniku terorismu, ani by neměly přemýšlet o jeho kořenech, ale soustředit se pouze na vlastní boj proti terorismu a jeho projevům.

Na to existuje oprávněná námitka, že těžko lze efektivně potlačovat jev, jehož kořeny a příčiny nejsou do maximální možné míry analyzovány, ať již se výsledná zjištění líbí, nebo nelíbí. Randákovu postoji tedy lze porozumět v tom smyslu, že analýza kořenů a příčin vzniku terorismu by neměla spočívat výhradně ve zpravodajských službách, ale naopak, mělo by při ní být využito expertů, především – nikoliv však výhradně – z akademické oblasti.

Šíření islamofobních nálad

Randák charakterizuje současný terorismus jako globální, jenž využívá extrémních ideologií, zkušeností guerillové války i spektakulárních akcí, hrozí použitím nekonvenčních zbraní a vyznačují se iracionálním chováním útočníků z řad neasimilovaného obyvatelstva. Z tohoto výměru vyplývá, že za terorismus nepovažuje fenomén izolovaných násilníků (USA, Izrael) útočících většinou bez explicitně vyjádřeného motivu, jimž leckdy padne za oběť víc osob než při teroristických útocích.

Šíření islamofobních nálad přispívá k další radikalizaci dosud umírněné části muslimské komunity

Randákem vysledovaný vývoj terorismu spočívá ve sjednocování teroristických skupin, dosud nezávislých nebo jen velmi volně se hlásících k al-Káidě, pod vlajkou IS. Jeho aktivity eskalují zejména ve využívání kyberprostoru (šíření ideologie, radikalizace, nábor). A šíření islamofobních nálad přispívá k další radikalizaci dosud umírněné části muslimské komunity.

Tento Randákův akcent je velmi cenný a je nutný jej důrazně opakovat. Vychází ze zkušeností zpravodajské a bezpečnostní komunity, které jsou natolik dlouhodobé a průkazné, že je nezbytné věnovat jim příslušnou pozornost. Jaká protiopatření považuje Randák za žádoucí? Především izolaci výkonných teroristických buněk od logistické podpory a ztížení jejich mobility.

Preventivní opatření

Preventivní opatření jsou vždy nejúčinnější, přestože jejich efektivitu nelze snadno vyčíslit (těžko argumentovat útoky, jimž bylo zabráněno). Současně však tento požadavek vede znovu k naléhavosti studia kořenů a příčin vzniku terorismu, aby bylo možné účinně zeslabit logistickou podporu terorismu obyvatelstvem.

Preventivní opatření jsou vždy nejúčinnější, přestože jejich efektivitu nelze snadno vyčíslit

Randák dále navrhuje zlepšovat ochranu potenciálních cílů teroristických útoků. Takto formulovaný cíl lze zpochybnit poukazem na nepřeberné množství potenciálních cílů, zesíleným ekonomickou stránkou věci. Lépe bude rozumět tomuto návrhu ve smyslu kvalitnější ochrany kritické infrastruktury.

Tomu může pomoci jak zpřesněná legislativa, tak pozornost obyvatelstva. To však nesmí být bičováno mediálními záchvaty, po nichž totiž logicky přichází kritická období všeobecné laxnosti až otupělosti.

Eskalace asymetrického konfliktu

Velmi provokativní je Randákova formulace jeho dalšího návrhu protiteroristického opatření: „Převést konfrontaci s teroristickými skupinami, která je v podstatě asymetrickým konfliktem nízké intenzity, na konflikt vyšší intenzity umožňující využít výhod pravidelné armády. Za tím účelem přizpůsobit strukturu ozbrojených sil pro jejich využití jako sil intervence a rychlé reakce.“

Eskalovat asymetrický konflikt s terorismem má nesmírně závažné úskalí – plní přání teroristů vyprovokovat brutální odvetu, která by zasáhla i nezúčastněné obyvatelstvo, v němž by pak teroristé našli mnoho nových, velmi motivovaných spojenců

Eskalovat asymetrický konflikt s terorismem má nesmírně závažné úskalí – plní přání teroristů vyprovokovat brutální odvetu, která by zasáhla i nezúčastněné obyvatelstvo, v němž by pak teroristé našli mnoho nových, velmi motivovaných spojenců. Tento efekt by byl v přímém rozporu s tím, co Randák navrhuje předtím – maximálně omezit logistickou podporu terorismu.

Formulační konflikt lze zřejmě vyřešit – při vědomí preference protiteroristických opatření charakteru zpravodajsko-policejního – zřejmě tak, že legislativně i organizačně je průchodnější budovat jednotky tohoto typu v rámci armády, jak ostatně Randák navrhuje, a že formulace o „zintenzivnění konfliktu“ má pouze pomoci vyřešit spor mezi resorty vnitra a obrany, kde takové jednotky budou organizačně začleněny.

Práva, povinnosti a pravomoci

Petr Zeman, rovněž bývalý ředitel ÚZSI a nyní „bezpečnostní pedagog“, se zaměřil na nejpalčivější místa při hledání efektivního protiteroristického „modu operandi“. V úvodu promluvil o pravomocích zpravodajských služeb. U těch českých jsou podle Zemana nastaveny na dobu „hlubokého míru“.

V řadě zemí je uzákoněno, která práva a povinnosti jsou za výjimečných stavů suspendovány a které pravomoci represivních, regulatorních a zpravodajských orgánů posíleny

V řadě zemí je přitom uzákoněno, která práva a povinnosti jsou za výjimečných stavů (například nouzový, ohrožení státu, válečný, kybernetického nebezpečí, výstrahy před terorismem) suspendovány, a které pravomoci represivních, regulatorních a zpravodajských orgánů posíleny. Zeman však považuje i v době migrační krize za nevhodné dávat zpravodajským službám kompetence trestněprávních orgánů.

Pokud jde o vnitřní organizaci činnosti služeb, je Zeman až pro oddělení kontrateroristických útvarů od ostatních. Dospívá totiž k závěru, že specifika této problematiky vyžadují možnost mnohem rychlejšího kolektivního rozhodnutí. Tam hraje ústřední roli věrohodnost informací a k jejímu bleskovému vyhodnocení je třeba kolektivní znalosti informačních zdrojů (agentů). To je ovšem modus operandi pro „klasickou“ kontrarozvědnou práci zcela nepřijatelný.

Například CIA již ohlásila vznik specializovaných kontrateroristických „hybrid units“ složených z operativců (kteří řídí agenty), analytiků, specializovaných informatiků a dalších profesí.

„Hromadný sběr“ informací

Co se týká zaměření sběru informací, po Snowdenově aféře se stala dosavadní metoda „hromadného sběru“ informací (bulk collection) předmětem zkoumání, nakolik je nezbytnou. Zeman ji má za zdůvodnitelnou v oblasti kontraterorismu, ale připouští, že „pažravost“ (lačnost po datech) svedla zpravodajské služby k používání této metody i v oblastech (například politické) bez přímé vazby na národní bezpečnost.

Lačnost po datech svedla zpravodajské služby k používání metody „hromadného sběru“ informací i v oblastech bez přímé vazby na národní bezpečnost

Celý systém pak Zeman považuje za vhodné doplnit novou kontrolní institucí komisařů, kteří by prováděli opakované předem nehlášené kontroly využití nasbíraných dat – zřejmě by šlo o vnitřní kontrolní mechanismus služby.

Zeman pojednal téma otevřeně, s explicitním závěrem, že přinese více otázek, než sám položil. To je velmi moudré a prozíravé a asociuje starý příběh o muži, který přišel za zázračným rabínem s otázkou po smyslu všehomíra. Od rabína však dostal pohlavek, a proto zapíjel svůj žal v krčmě. Tam mu to rabínův žák vysvětlil – pohlavek dostal, protože chtěl vyměnit dobrou otázku za nějakou odpověď. Metodicky shrnuto – bravo, Petře Zemane!

Slovenská muslimská komunita

Závěrečný příspěvek měl tradičně Igor Cibula. Promluvil o Slovensku a problematice terorismu, aktuálně eskalované migrační vlnou. Riziko terorismu je na Slovensku – podobně Česku – na nízké úrovni. Je to dáno geograficky – malé státy, malý potenciál – i historicky – teroristé využívali území bývalého Československa jako vhodné pro logistiku, skrývání se a pro to, aby si „lízali rány“, utržené jinde. V tomto ohledu se mnoho nezměnilo.

O vlastním podílu součinnosti slovenských zpravodajců v boji proti terorismu nelze hovořit, protože zde je ochrana utajovaných informací důvodná, a tedy i dodržovaná. Nicméně když něco zveřejní britský tisk (The Telegraph), a týká se to britsko-slovenské spolupráce při zadržení tří irských teroristů v Piešťanech, kam v roce 2001 přijeli nakupovat zbraně, není důvod se nepochlubit.

Slovenská muslimská komunita je velmi umírněná, její představitelé kategoricky odmítají extremismus Islámského státu. Pozoruhodné je, že ženy tvoří čtyři pětiny všech osob, konvertujících na Slovensku k islámu.

Slovenská muslimská komunita je velmi umírněná, její představitelé kategoricky odmítají extremismus Islámského státu. Pozoruhodné je – zejména v souvislosti s aktuálním diskursem o postavení žen v islámu –, že ženy tvoří čtyři pětiny všech osob, konvertujících na Slovensku k islámu.

Samostatnou kapitolou – opět v pozoruhodném kontextu slovenského odmítání běženců – je osud Slovenskem dobrovolně přijatých vězňů z Guantánama. Radikální projevy přízně k IS však veřejně vykazuje pouze jeden, a je tedy zpravodajsky a policejně pod neustálou kontrolou. Udržuje kontakty se zahraničím, na Slovensku se od něho muslimská komunita distancuje.

Závěrem Igor Cibula připomněl výstižnou metaforu známého zpravodajského analytika a geopolitického vizionáře George Friedmana: „Sledování a identifikování teroristů je jako sbírání známek. Pomalé, obezřetné, zacílené na rozličné exempláře. Bez zbytečného spěchu něco prodat nebo koupit. Je to tichá, hloubavá práce.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.