Ministryně kultury Alena Hanáková odvolala ve středu 17. dubna po necelých dvou letech generálního ředitele Národní galerie Vladimíra Rösela. Podle Hanákové neprokázal, že rozumí poslání galerie a není zárukou pro její rozvoj. Jaké je vlastně poslání našeho nejvýznamnějšího muzea umění a kdo by ho měl vést? Odpovídá vizuální umělec Jiří David.
Čím vším by měla být
Národní galerie (dále jen NG) by měla fungovat jako komunikační uzel a kulturní křižovatka. Vedle svého prioritního poslání v souvislosti s výtvarným uměním musí umět být vstřícná i lidem mimo umění. Což znamená, seznamovat s uměním, vyvolávat diskuze o umění a nacházet vztah ke společnosti. NG musí umět poskytnout mimo nespornou odbornost i vášeň, intelektuální a estetickou kultivaci i příjemné prostředí pro potkávání se i pro návraty: kavárny, čítárny, studovny, muzejní obchody, ale i kreativní dětské koutky.
NG se musí proměnit na instituci, která bude české výtvarné umění komplexně představovat v mezinárodních souvislostech a to nejen doma, ale i v zahraničí. Musí připravovat erudovaný výstavní program, který dokáže přitahovat zájem finančně silných korporací i jedinců. NG se musí stát respektovanou institucí díky výsledkům vlastního vědeckovýzkumného bádání, které bude přitažlivé pro přední teoretiky a kurátory.
NG musí v pravidelných časových horizontech umět obhájit koncepci rozvoje, a to jak před odbornou veřejností, tak i před politickou reprezentací
Z NG se musí stát viditelná instituce, ve které bude ctí být jejím zaměstnancem v jakémkoliv pracovním zařazení. Díky spolupráci pozitivně motivovaných zaměstnanců bude budována významná, nepřehlédnutelná a konkurenceschopná instituce, která si vydobyde významnou pozici na mapě evropské muzejní a výstavní scény.
Je však zároveň nezbytně nutné otevřít nebojácnou, širokou diskuzi s odbornou veřejností o fungování a poslání NG. To mimo jiné znamená například debatu o eliminaci roztříštěnosti NG v množství budov. Pochopit výjimečnost Veletržního paláce coby sídla moderního a současného umění. NG jako celek musí v pravidelných časových horizontech umět obhájit koncepci rozvoje, a to jak před odbornou veřejností, tak i před politickou reprezentací.
Nesmí se zapomínat na atraktivní dramaturgii NG – kromě kurátorsky připravovaných výstavních projektů se zde musejí konat nejrůznější koncerty, divadla, kina, projekce, nebo diskuzní fóra. To vše předpokládá účinnou sponzorskou strategii NG, která by kromě jiného zajistila i možnost bezplatného vstupu do dlouhodobých expozic. Kromě státních dotací by měla NG vytvářet finanční zázemí nezbytné ke zkvalitnění akviziční politiky, zvláště v sektoru současného umění.
V dnešní ekonomické situaci to nejsou vůbec jednoduché úkoly. Nebude ani jednoduché po předchozích letech charakterizovaných zbytečným a arogantním zpřetrháním domácích i mezinárodních kontaktů navázat se svým okolím zase vztahy důvěry. To vše nebude jednoduchý úkol i s ohledem k současné politické situaci, kdy nejsou stanoveny priority státu v kulturní politice, v době, kdy se vzdělání a kultivace takřka výhradně zaměňuje za zábavu, jež si na sebe musí komerčně vydělat.
Vidím vhodnou osobnost
Jiří Fajt je osobnost tvořivá a nápaditá, která dokáže svým příkladem strhnout a pozitivní energií stmelit tým NG
Proto v dnešní situaci doufám v osobnost s jasnou vizí, pozitivním myšlením, vzděláním a hlubokými zkušenosti na mezinárodní scéně, člověka s nekonfrontační povahou, silným však argumentačně. Chci otevřeného člověka, jenž dokáže na evropském poli důstojně a s přehledem komunikovat, znalého jazyků a místních zvyklostí a rozsáhlých přirozených kontaktů, charakterově jasného, výrazného, nezkaženého zdomácnělými zákulisními hrami, tedy člověka s noblesou na vysoké úrovni, jednajícího přímo z očí do očí. Věřím v osobnost tvořivou a nápaditou, která dokáže svým příkladem strhnout a pozitivní energií stmelit tým NG.
Tímto je pro mě osobně výběrovými komisemi opakovaně doporučovaný a politickými okolnostmi zase zavrhovaný významný český, v Berlíně působící kunsthistorik Jiří Fajt. Je to člověk s nezpochybnitelnou odborností, organizačním talentem a letitými zkušenostmi z prostředí velkých světových muzeí, jenž pravidelně publikuje vědecké články a knihy především v zahraničí, kde již řadu let učí na univerzitách (Berlín, Lipsko a Praha).
Doufám tedy, že na třetí pokus se už ministerstvo kultury nespokojí s pouhou politickou záplatou, ale že bude chtít nalézt silnou, charismatickou osobnost skutečného odborníka (jsem zjevně stále plný iluzí!). Doufám, že se poradní grémium bude rozhodovat na základě skutečných potřeb NG a že ministryně kultury najde politickou sílu doporučeného jedince jmenovat. Jakkoliv je kulturní veřejnost polarizovaná a její názory bývají značně pestré, na nutnosti mít v čele naší nejvýznamnější sbírkové instituce nezpochybnitelnou, silnou a mezinárodně renomovanou osobnost se – mám za to – shodne.