Mluvme bez obalu o vydírání státu profesními skupinami, které jsou jím placené a jež na něj vytvářejí nátlak tím, že si berou veřejnosti jako rukojmí. Cílem skupiny lékařů se zajištěným zaměstnání a platem ve státním zdravotnictví je vymámit z chudého státu v potížích a s dědictvím více než 50 let podvázaného rozvoje víc peněz - bez ohledu na příjmy ostatní populace. Ta prožívá společně s naší ekonomikou její krize i úspěchy. Státní zaměstnanci, v tomto případě lékaři, však s dobou a spoluobčany stejný vzduch dýchat nechtějí.
Akci lékařů, s mimo jiné akčním heslem Můj odchod – tvoje smrt nepodporuje 59 procent lidí. Standardních lidí, „pacošů“, jak se říká v lékařském slangu. Žijeme totiž v Česku, a nikoli ve Švýcarsku. Všechny profese by si přály švýcarské platy, ale máme českou rozpočtovou realitu.
Dle údajů resortu zdravotnictví se oproti roku 2000 zvýšil počet lékařů zhruba o třetinu, síť nemocnic je hustší než v západní Evropě, státní práci chce každý lékař. Nestěžují si lékaři, kteří se ve svobodné společnosti rozhodli podnikat v oboru – privátní ambulantní specialisté, praktici, soukromé kliniky. Přitom nedostanou od státu ani korunu na investice, na vyrovnání schodku. Padni komu padni se v tomto případě nazývá „cash flow“.
Korupce
Vychází najevo, že největší úniky finančních prostředků ve zdravotnictví jdou na vrub korupce. Nejde už jen o klasické obálky rozklepaných a smrtí vyděšených babiček. Nejde ani o balíčky kávy, bonboniéry a pugéty. Jde o mrhání prostředky na nákupy lékařské techniky často předražené o víc než sto procent. O uplácení farmaceutickými firmami, tedy o únik peněz prostřednictvím předražených a zbytečně předpisovaných léků. O studijní semináře a konference na francouzské Riviéře a jiných „životu obtížných“ místech.
Největšími lékařskými křiklouny nejsou kapacity, ale šedý průměr pracující za státní gáže
To vše absolvují lékaři sami. Kdyby se dostalo i na zdravotnický, středoškolsky vzdělaný personál, kastovní systém nemocnic by se otřásl v základech. Proto neprotestují zdravotní sestry a středoškolští „plebejci“.
Všude se na rozhodnutích podílejí především lékaři, kteří jsou většinou zaměstnaní v rozpočtových zařízeních. Privátní lékař ani majitel většího soukromého zařízení nebude s dodavatelem vyřizovat „úplatek“ k vlastní škodě. Každá historicky překonaná zdravotnická jednotka však nemá právo na existenci jen kvůli noblese lékařského stavu. Dalším odtokovým kanálkem financí jsou vedlejší soukromé praxe nemocničních lékařů, podnikatelských nehrdinů.
Přesčasy
Zajímavé je, že největšími křiklouny nejsou kapacity, ale šedý průměr pracující za státní gáže, který se ohání přesčasy. Ty však absolvuje 20 let po pádu komunismu téměř každý, kdo pracuje – ať jako živnostník nebo zaměstnanec v ostatních profesích. A většinou nežádá jejich proplacení. Padla mají „v padla“ jen magistrátní úředníci. Nikdo jiný. Vysokoškoláci, například v justici či státní správě, jsou také dlouhou dobu čekateli. Takový je život. Mladý strojař čeká na šanci i deset let, ale neuteče, aby se stal dealerem farmaceutických firem.
Některé skutečné české lékařské veličiny se k situaci zajímavě a často diametrálně odlišně vyjádřili. Většinou však nikoli stejně razantně jako odboráři. Světově známý transplantační chirurg z IKEMu, profesor Jan Pirk, to vidí realisticky. Jeho výpovědi v médiích z minulých měsíců je dobré si přečíst, neboť přinášejí pounaučení nejen lékaři, jenž ctí svou privilegovanou profesi, ale i laikovi. Zkušenost a čest Pirkovi velí s akcí nesouhlasit.
Vzpomínka na Reagana
Co vláda a další zodpovědní? Premiér Petr Nečas a jiní ministři, zejména thatcheristé v ODS, by si měli vzpomenout, že letos by se dožil sta let jeden z nejvýznamnějších amerických prezidentů 20. století Ronald Reagan. Kromě porážky komunismu řešil a vyřešil podobnou krizi, v níž USA vydírali letečtí dispečeři. Zemi ochromit nenechal. Jednal. Povolal armádní dispečery a nestávkující odborníky a sabotérům doživotně zakázal práci ve funkcích citlivých pro národní bezpečnost USA. Dodnes to funguje.
Španělský socialistický premiér José Luis Rodríguez Zapatero loni podobně za několik dní vyřešil vydírání leteckými dispečery. I Česko v minulosti pohrozilo svým rádoby stávkujícím dispečerům nástupem Makedonců. Je však pravdou, že premiér Václav Klaus svého času příliš rychle podlehl železničářským odborům. A ve funkci prezidenta vyšel vstříc i vydírajícím dovozcům daňově fixlovaných ojetých automobilů, kteří si v doznívajících vzpomínkách na veksláctví dovolili na Hlávkově mostě inzultovat pražského policejního prezidenta.
Již před několika týdny měla být místa odcházejících lékařů obsazena například cizinci. I jednorázově a nesystémově.Nelitovat se, nechodit jako tělo bez duše a nedoufat, že to někdo nějak vyřeší. Akce Děkujeme, odcházíme vznikla loni na jaře, rozhodujícím datem pro výpovědi „protestujících“ lékařů je 28. únor. Již před několika týdny měla být místa ohrožená výpovědí obsazená prostřednictvím náboru cizinců – jakkoli a za cokoli – a ochotných lékařů. I jednorázově a nesystémově. A lékaři, kteří podali výpověď, by neměli být přijati nazpět. Lepší šanci pro nezbytnou redukci počtu zdravotnických zařízení a lékařských míst nemohla reformní vláda mít.
Uvidíme zítra, pozítří. Poslední únorový den je stále víc než za měsíc. Dá se udělat hodně. V Bibli je napsáno vaše slovo budiž ano-ano, ne-ne. Snad to platí i ve Strakově akademii.
Související článek: Profesoři Pirk a Pafko o pracovní době lékařů
