Já jsem politik, proto si budu dělat, co chci!

Opravdu české zákony umožňují, aby státní zaměstnanec rozhazoval peníze za nesmysly nebo předražené zakázky? ptá se Lukáš Wagenknecht.

Policisté v dubnu obvinili bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Podle vyšetřovatelů protiprávně rozhodl, že leteckou záchrannou službu budou mít na starosti dvě soukromé firmy – DSA a Alfa Helicopter –, čímž státu údajně vznikla škoda 792 milionů korun. Exministr se trestnímu stíhání brání, podal proti němu stížnost. K případu se vyjadřuje expert na finanční řízení a interní audit ve veřejné sféře Lukáš Wagenknecht.

Kauza Julínek vyvolala bouřlivou diskusi politiků a právníků, jestli politik vůbec odpovídá za svá rozhodnutí, pokud jsou špatná. A tak jsme se dozvěděli, že pokud policie neprokáže ministrovi zisk výhody jemu nebo jiné blízké osobě, nerespektování odborného stanoviska či nepřípustné ovlivňování veřejného řízení, nejde o trestný čin.

To by ovšem znamenalo, že pokud stát uzavře předraženou zakázku na nějaký nesmysl, je to „pouze“ politické rozhodnutí, které politik může udělat. Zkrátka „jde buď o dobré, nebo špatné politické rozhodnutí, ale to nemůže být předmětem trestního stíhání“.

Řečeno jinak, ministr si může dělat, co chce. A pokud mu někdo neprokáže úmysl krást, o nic nejde. Nějaká miliarda sem, nějaká tam. Daňový poplatník to stejně zaplatí. Vypadá to spíše jako nějaká džungle než efektivní veřejná správa.

Není to všechno trochu jinak?

Není ale ministr náhodou osobou, která pracuje pro stát, jelikož je placen ze státního rozpočtu? Není náhodou stát prostřednictvím svých zaměstnanců povinen dělat pouze to, co zákon povoluje? Je opravdu podle českých zákonů možné, aby státní zaměstnanec rozhazoval peníze za nesmysly nebo předražené zakázky?

Ale co kdyby existoval zákon o finanční kontrole, který říká, že ministr je povinen nastavit systém finanční kontroly, jehož hlavní cíle jsou prověřovat:

  • dodržování právních předpisů a opatření přijatých orgány veřejné správy v mezích těchto předpisů při hospodaření s veřejnými prostředky k zajištění stanovených úkolů těmito orgány;
  • zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům způsobeným zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností;
  • včasné a spolehlivé informování vedoucích orgánů veřejné správy o nakládání s veřejnými prostředky, o prováděných operacích, o jejich průkazném účetním zpracování za účelem účinného usměrňování činnosti orgánů veřejné správy v souladu se stanovenými úkoly;
  • hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy.

Pokud kritéria pro hodnocení uvedených hledisek nestanoví právní předpisy, technické nebo jiné normy, musí být předem stanovena ministrem na základě objektivně zjištěných skutečností.

Co z toho vyplývá? Pokud se rozhoduje o zásadním výdaji v řádu miliard, musí ministr předem stanovit postup pro prověření nehospodárného, neúčelného a neefektivního vynaložení veřejných prostředků. Jak to udělá, je na něm. Ale pokud to neudělá, poruší zákon!

Proč se tomuto tématu věnuji? Jednoduše proto, abychom už přestali slýchat od politiků, že za politické rozhodování nenesou žádnou odpovědnost. To zkrátka není pravda. Naopak, pokud politik na postu ministra rozhodne špatně bez jakéhokoliv předchozího posouzení efektivnosti, účelnosti a hospodárnosti, jak mu ukládá zákon, měli bychom se ptát, jestli tím neporušil povinnosti při správě cizího majetku, byť třeba z nedbalosti.

Pár slov na závěr

Pokud nám budou právní experti tvrdit, že politik v postu ministra může rozhodovat, aniž by za špatná rozhodnutí v řádech miliard odpovídal, bylo by skvělé, aby nám ukázali paragraf zákona, který to politikům umožňuje. Já jsem bohužel žádný takový doposud nenašel.

Všem těmto odborníkům bych také vzkázal, aby si přečetli – byť již překonaný – zákon o finanční kontrole. Zákon, na který podle slov jednoho vysoce postaveného politika všichni s… Třeba bychom mohli dospět k tomu, že pokud ministr jen tak rozhodne, ale chybí předem vytvořený cenový posudek, analýza nákladů a výnosů nebo studie proveditelnosti k miliardovému předraženému tendru, mohl někdo opomenout zákonnou povinnost při správě cizího majetku a měl by se za to trestně zodpovídat.