Zhruba sto italských deníků by mohlo v roce 2012 přestat vycházet v důsledku poklesu jejich státní podpory. Je to součástí úsporných opatření italské vlády, jež mají pomoci vyrovnat se s dluhovou krizí země. Snížení celkové finanční podpory deníků ze 170 na 53 milionu eur schválila již předchozí vláda Silvia Berlusconiho, televizního magnáta, který nemá rád tištěná média, jež sám nevlastní. A toto snížení podpory podpořil i současný „úřednický“ kabinet premiéra Maria Montiho, který nastoupil loni v listopadu.
Premiér Monti však dal jasně najevo, že nechce vstoupit do dějin jako „řezník“ deníků. Dle něho jeho vláda sice zachová část podpory deníků, ale stanoví „objektivní kritéria“ pro přidělování finančních prostředků. „Nezastavíme veškerou pomoc, protože zajišťuje pluralitu informací a soužití kulturních a politických proudů, jež jsou pro Itálii životně důležité,“ prohlásil Monti. Dodal však, že deníky s nízkým počtem čtenářů nemohou nadále dostávat státní finanční podporu, a to zejména „v době, kdy stát musí každé vydání eura pečlivě zvažovat“.
Současný kabinet si také uvědomuje, že pouze nízkonákladové deníky – levicové i pravicové – tvrdě kritizují její reformy a úsporná opatření, a proto nechce, aby to vypadalo, že se je snížením podpory snaží umlčet. Následkem poklesu státní podpory by mohly například zaniknout noviny Liberazione, bývalý deník italské komunistické strany L’Unita založený v roce 1924 myslitelem Antoniem Gramscim, nezávislé levicové noviny Il Manifesto vycházející od roku 1969 či populární katolický deník Avvenire.Média, jejichž přežití závisí na státní podpoře, nemusejí být svobodná
Malé deníky poukazují mimo jiné na to, že mainstreamová média, jako jsou Corriere della Sera a La Republica, mají nadále prospěch z nepřímé podpory, například z nezapočítávání DPH v případě předplatného či z nižšího poštovného. Stěžují si i na to, že reklamní trh ovládají dvě společnosti, z nichž jednu vlastní bývalý premiér Berlusconi.
Pro některé kritiky je podpora tištěných médií, jež se v Evropě netýká pouze Itálie, ale rozhodně je v ní nejštědřejší, plýtváním penězi daňových poplatníků, podporují-li se deníky s nízkým nákladem (například Liberazione má náklad pět tisíc výtisků). Pro obhájce státní podpory představují tyto noviny, z nichž většina je lokálních, důležitý zdroj informací, protože publikují témata a názory, které se v mainstreamových médiích neobjevují.
Výhrada vůči státní podpoře však může spočívat i v tom, že oddělení médií od státu je stejně důležité jako státu od církve. Média, jejichž přežití závisí na státní podpoře, totiž nemusejí být svobodná.