Na Nový rok vydržel v Egyptě mír pouze pár minut: věřící vycházející z koptského křesťanského kostela v Alexandrii roztrhala bomba. Současně s tím zničila naději, že se v roce 2011 podaří učinit přítrž teroristickým akcím. I přes brutální útoky na křesťany je však na „periferiích“ i nadále mnoho takových, kteří se hrdě hlásí ke své víře. V poslední době vznikla o jejich osudu řada souhrnných studií.
Podlé akce proti křesťanům
Křesťanství je vystaveno největšímu počtu fyzických útoků ze všech náboženství světa. Katolíci, protestanti i pravoslavní jsou den co den nuceni čelit akcím islámských fundamentalistů, zaslepených hinduistů či bojovných marxistů, které mají v zásadě jediný cíl: přimět vyznavače jiné víry k odchodu. Římskokatolický papež Benedikt XVI. ve svém projevu proneseném v polovině prosince vyzval světové politické vůdce, aby udělali vše pro to, aby v „Asii, Africe a na Blízkém východě, včetně Svaté země“ ustaly protikřesťanské tlaky.
Na 200 milionů z celkového počtu téměř dvou miliard křesťanů je kvůli své víře pronásledováno, je jim zabavován majetek, cítí se ohroženi a stávají se oběťmi násilných činů, prohlásil na nedávné konferenci prelát Giovanni Dal Toso z papežské kurie ve Vatikánu. Katolická organizace s názvem Pomoc církvi v nouzi (AED) studuje situaci křesťanů ve 130 zemích světa. Její zpráva z konce listopadu 2010 referuje na téměř 500 stranách o stavu náboženské svobody ve světě. Omezení svobody vyznání po celém světě se v 75 procentech případů týká právě křesťanů, na mnoha místech se jejich situace navíc stále zhoršuje. Na prvním místě seznamu figuruje Blízký východ, podle organizace AED pak tuto oblast následují Severní Korea, Čína, Vietnam, Indie, Pákistán, Súdán a Kuba.
Jiná, tentokrát protestantská publikace vydaná organizací Open Doors došla k podobnému zjištění. Po přezkoumání právní a politické situace zařadila tato společnost do kategorie nejvážnějšího ohrožení Severní Koreu. Tu následuje dalších devět zemí, v nichž dochází k útlaku křesťanů: Írán, Saúdská Arábie, Somálsko, Maledivy, Afghánistán, Jemen, Mauretánie, Laos a Uzbekistán. U 18 dalších států figuruje hodnocení „silné omezení“ a v 21 zemích se lze setkat s opatřeními diskriminujícími křesťany.
Diskriminovaní koptové
Odpor vůči křesťanům samozřejmě souvisí s celosvětovým šířením islámu, vyznavači křesťanské víry stojí v cestě náboženským a politickým záměrům muslimů, nemluvě o fanatických fundamentalistech. Muslimské pásmo, které se rozprostírá od oblasti Maghribu až po Indonésii, tvoří různá kulturní prostředí. Jednu věc však mají společnou, podotýká AED. V zemích s muslimskou většinou náleží plná práva pouze tomu, kdo praktikuje islám. Dokonce i v zemích, jejichž ústava zaručuje svobodu vyznání a kde lze v zásadě svobodně praktikovat křesťanství, provází tato společenství, která jsou považovaná za cosi cizího uprostřed společnosti, zvláštní pozornost úřadů.
Egyptští koptové představují největší náboženskou menšinu na Blízkém východě: vyznavači tohoto starobylého náboženství tvoří zhruba desetinu z 80 milionů obyvatel Egypta. Při prosincových parlamentních volbách se do šestisetčlenné poslanecké sněmovny dostali tři koptové. „Pokud chce někdo vyhodit tuhle zemi do povětří, pak musí vyprovokovat náboženskou válku,“ zhodnotili v Egyptě hrozbu, která plyne z nynějšího atentátu v Alexandrii. Koptové jsou nuceni snášet četná bezpráví, a to dokonce i podle umírněné části muslimů. Trpí nejen tím, že jim schází politická reprezentace. Státní moc je ignoruje nebo naprosto zatlačuje do pozadí. Nedostávají materiální prostředky na obnovu svých kostelů, které jsou – jak jasně potvrzuje atentát z 1. ledna – nedbale střeženy pořádkovými silami, přestože jim bylo již několik měsíců ze zahraničí vyhrožováno bombovými útoky.
Východní církev ztratila pozice
Na Arabském poloostrově a v jeho okolí (Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Katar, Saúdská Arábie, Jemen, Kuvajt) žijí na tři miliony křesťanů, vesměs přistěhovalců z cizích zemí, kteří sem přišli za prací. Ti jsou vystaveni dvojímu opovržení: jednak kvůli svému náboženství, jednak pro své společenské postavení.
Vyznavači křesťanské víry stojí v cestě náboženským a politickým záměrům muslimů.
Blízký východ je kolébkou křesťanství. Právě proto je tak smutné vidět ztrátu pozic východní církve v oblasti. Francouzská expertka na tento region Annie Laurentová o tom ve své nedávno vydané knize Zmizí východní křesťané? referuje následovně: „V 7. století, kdy se islám začal šířit z Arabského poloostrova, byla tato oblast až na několik židovských komunit osídlena výhradně křesťanským obyvatelstvem. Dnes je z 350 milionů obyvatel 17 zemí, jež se v tomto regionu nacházejí, pouhých čtrnáct milionů křesťanů. Počátkem 20. století tvořili křesťané 20 procent obyvatel dnešního Turecka. Dnes představují pouhé jedno procento. To přece nelze nazvat jinak nežli úpadkem.“
V Pákistánu zajišťuje ústava všem občanům rovnost před zákonem bez ohledu na rasu a náboženství. V roce 1996 však bylo vydáno nařízení, které stanovuje trest pro všechny, kdo hanobí Korán. Od té doby bylo na základě tohoto nařízení obviněno již přes tisíc křesťanů; k obvinění stačí svědectví dvou muslimů.
Také iráčtí křesťané si mohou vybrat pouze mezi útěkem nebo smrtí. Zemi už opustilo na sto tisíc křesťanů, výčitky jim ovšem může činit jenom ten, kdo zůstává. Ten, kdo se propůjčí k tak děsivým atentátům, jako byl například poslední říjnový den loňského roku masakr muslimským komandem v bagdádském kostele, který nepřežili dva kněží a čtyřiačtyřicet věřících.
Jakkoliv se domníváme, že je hinduismus mírumilovné náboženství, podle průzkumu organizace AED byla právě Indie, kde je tato víra nejvíc rozšířena, v počtu útoků proti křesťanským věřícím na druhém místě. V mnohých indických státech jsou protikřesťanské projevy, které mohou přerůst v krveprolití jako při nepokojích v roce 2009, brány na lehkou váhu.
Evropa není výjimkou
Ve válce proti křesťanství však zaujímají historicky první místo proudy a hnutí spojené s marxismem. Ne náhodou jmenovaly oba výzkumné ústavy zabývající se křesťanstvím mezi prvními Severní Koreu. V této zemi je totiž jakákoliv náboženská činnost hodnocena jako projev vzpoury proti socialismu. Ačkoliv se můžeme odvolávat na pouhé odhady, je jisté, že ještě dnes pyká několik tisíc křesťanských věřících v severokorejských pracovních táborech.
Komunistická strana Číny, jež se tak skvěle smířila s ideami kapitalismu, že je dnes dovádí přímo k dokonalosti, se v odporu vůči křesťanskému náboženství naopak drží starých dogmatických zásad. Nadále není ochotna uznat svrchovanost Vatikánu v otázce jmenování biskupů. Proto založila vlastní církev, jež udržuje dobré vztahy s komunistickou stranou a která si sama určuje své představené, čímž docílila rozdělení tábora věřících. Jak prozradil jeden čínský katolický kněz zpravodaji francouzského deníku Le Figaro, zvláštní péče ze strany úřadů spočívá v tom, že ho občas vyhledá někdo od policie, dají si spolu čaj a popovídají si o životě, až dosud se však nemusel obávat žádných odvetných opatření.
Koncem loňského roku zveřejnila svou pětiletou zprávu Observatoř projevů intolerance a diskriminace vůči křesťanům v Evropě, která sídlí ve Vídni. Tento dokument shrnuje útoky proti křesťanům a znesvěcení náboženských poutních míst a symbolů, k nimž došlo za poslední období na evropském kontinentu. Počet případů nutí každého k zamyšlení. Nedokážeme-li ochránit tradice a svatá místa křesťanství na svém vlastním světadílu, co potom očekáváme od svých vzdálenějších druhů?