Rozhovor překladatele Jiřího Kasla pro ČESKOU POZICI s jedním z nejvýznamnějších žijících představitelů španělské literatury a znalcem islámské kultury.
Jako zájemce o míšení kultur na Pyrenejském poloostrově jsem se nemohl nepotkat s tvorbou Juana Goytisola, především od údobí, kdy se začal přiklánět k arabsko-islámské kultuře. Z rozsáhlého díla tohoto znalce islámu, judaismu a křesťanství jsem před sedmi lety přeložil útlou knížku jeho cestopisných esejů Za Gaudím v Kappadokii a jiné eseje. Skvělou zprávou bylo, když jsem se od organizátorů Festivalu spisovatelů Praha dozvěděl, že Juan Goytisolo bude hostem letošního ročníku. Poprvé jsem se pak osobně setkal se skromným, otevřeným a upřímným jedenaosmdesátiletým mužem.
ČESKÁ POZICE: Přestože jste byl v tranzitu na pražském letišti už před padesáti lety při své cestě na Kubu, k vaší první návštěvě k nám došlo na přelomu září a října 1968 na pozvání Svazu československých spisovatelů. Cílem bylo poznat situaci v zemi po invazi „bratrských“ vojsk. Teď jste se vrátil do velmi odlišné Prahy, abyste se zúčastnil mezinárodního festivalu spisovatelů a převzal cenu Spirose Vergose za svobodu projevu. Jaká pouta vás pojí s naší zemí a s jejími literáty?
GOYTISOLO: V prvé řadě bych chtěl zmínit Osudy dobrého vojáka Švejka. Nejprve jsem je četl ve francouzštině a pak existuje velmi dobrý španělský překlad Moniky Zgustové. Je to výjimečný pikareskní román o tom, jak přežít uprostřed války. To je moje první pojítko s českou literaturou. Nemluvme o Kafkovi, který je univerzálním autorem. Velmi dobrý vztah mám s Milanem Kunderou. Znám ho dlouhá léta a psal jsem o jeho díle. S ním a s jeho manželkou Věrou nás pojí dobré přátelství.
ČESKÁ POZICE: Letošní ročník Festivalu spisovatelů Praha je zaměřen na budoucnost. Ve světle vašeho posledního eseje vydaného velmi nedávno ve španělském deníku El País by bylo možné říct, že jste optimista, alespoň pokud jde o budoucnost románu.
GOYTISOLO: Myslím, že ano. Dnes se hodně mluví o tom, že vlivem nových technologií román možná zanikne. Zhruba před sty lety se tvrdilo, že ho zničí film, ale nestalo se tak. Film změnil rytmus románu. Romanopisci 19. století jako Balzac a další velcí spisovatelé věnovali velkou pozornost popisu svých postav. Filmový obraz je zachytí v jednom okamžiku. Nový román Sarrautové nebo Robbe-Grilleta vytvořil úplně novou výrazovou formu, která prohloubila pohled filmové kamery.
Mě zajímala nejvíc tvorba autorů, kteří se soustředili na funkci jazyka. Romány, jež jsem napsal už jako mladý, nejsou dějovými romány. Počínaje Makbarou v nich zaznívají hlasy – tak trochu v linii Guimaraese Rosy, Carla Emilia Gaddy, Joyce nebo Célina. To, co mě zajímá, je literární záměr a jazyk. Všechno, co píšu, je určeno k hlasitému čtení. Důležitá je prozódie, rytmus a možnost měnit tón podle hlasu, který se v románu ozývá.
ČESKÁ POZICE: Ve vztahu k událostem, které loni otřásly arabským světem, jste vyjádřil určitou naději. Máte ji i ve světle posledních událostí?
GOYTISOLO: V roce 1789 byla ve Francii vyhlášena Deklarace práv člověka a občana, ale o čtyři roky později zavládl v zemi teror, gilotina a ukrutnosti. Ale jak prohlásil Kant, rok 1793 nezrušil rok 1789. Principy roku 1789 zůstaly. Arabské národy o ně usilovaly v době osvobozování, ale zůstaly nesplněny. Dnes usilují o nové sociální uspořádání.
ČESKÁ POZICE: Pokud jde o nová sociální hnutí, nejsou snad výrazem širší antiautoritářské tendence?
Vládli tam diktátoři, kteří měli svůj lid tak rádi, že proti němu posílali vrtulníky, letadla a tankyGOYTISOLO: Je třeba mít na paměti poměry, jaké arabské země zažily. Vládli tam diktátoři, kteří měli svůj lid tak rádi, že proti němu posílali vrtulníky, letadla a tanky. Při svých návštěvách v těchto zemích jsem zjišťoval, jak se zvyšuje útlak a prohlubuje chudoba. Přesvědčil jsem se o tom v Egyptě, kde jsem byl před deseti lety a vrátil se tam o sedm let později.
Když jsem byl počátkem roku 2011 v Tunisku, kde právě probíhala revoluce, novináři se mě ptali, zda si myslím, že se revoluce rozšíří i do jiných zemí, a zda tou další bude Alžírsko. Odpověděl jsem, že se rozšíří a že tou další zemí bude Egypt. Za pět měsíců tam vypukla revoluce. Ptali se mě znovu, kdo mi řekl, že k té revoluci dojde. Odpověděl jsem, že nikdo, že to bylo evidentní a čekalo se jen na moment jakéhosi souběhu okolností, protože situace a útlak byly nesnesitelné. Je také pravda, že všechny sociální sítě, Facebook, Twitter, mobilní telefony a televize al-Džazíra velice napomohly, aby se arabské lidové hnutí rozšířilo.
ČESKÁ POZICE: Není pochyb, že v heterogenní a multikulturní Evropě je třeba najít nějaký vzorec soužití. Měli by lidé přicházející zvenčí přijmout zákony liberální společnosti a měla by jim tato společnost na oplátku umožnit zachování jejich kultury?
GOYTISOLO: Nejsem zastáncem toho, čemu se říká multikulturalismus, ale přimlouvám se za určitou formu inteligentní integrace, která by lidem umožnila spojit dvě kultury. Vždycky jsem říkal, že mít dva jazyky a dvě kultury je lepší než mít jednu, mít tři je lepší než mít dvě, mít čtyři je lepší než mít tři. Jde o neustálou snahu spojovat. Sčítání je lepší než odčítání. Emigrace v dobách krize je nezastavitelná. Z celých dějin lidstva je evidentní, že nejsme stromy, máme nohy a putujeme.
Moje učitelka Šahrazád z Příběhů tisíce a jedné noci říká jednu velmi krásnou větu. O této knize jsem vedl univerzitní kurz – a výuku jsem si nikdy neužíval tak jako v tomto případě. Šahrazád říká toto: „Svět je domovem těch, kteří ho nemají.“ To je podle mě ta nejkrásnější věta o emigraci. Já nevěřím v bibli ani v korán, mojí biblí jsou Příběhy tisíce a jedné noci. To je moje svatá kniha, v tu věřím.
ČESKÁ POZICE: Současný islám není homogenní náboženství. Existují v něm různé liberální proudy, z nichž některé se snaží otevřít dveře obnově. Myslíte si, že je možná modernizace islámu?
Na Kubě nebo v Brazílii uctívají různé bohy a bohyně, což se mi líbí. Člověk s nimi může diskutovat, nechají se podplatit a umluvit.GOYTISOLO: Každé náboženství se muselo nějakým způsobem adaptovat, modernizovat. Jeden segovijský biskup při kázání prohlásil, že od jednoho kardinála dostal zprávu, že existuje tajný plán organizace UNESCO na to, aby do dvaceti let byla polovina lidstva homosexuální. Když mně poslali článek s tímto kázáním, myslel jsem si, že to bylo napsáno jako parodie. Já sám jsem polyteista a všechna polyteistická náboženství mě okouzlují. Na Kubě nebo v Brazílii lidé uctívají různé bohy a bohyně, což se mi líbí. Člověk s nimi může diskutovat, nechají se podplatit a umluvit.
ČESKÁ POZICE: Ještě k modernizaci: myslíte si, že v tomto ohledu mohou nějakou úlohu hrát muslimské ženy?
GOYTISOLO: Postavení ženy je neudržitelné. A není to nic výlučného pro muslimský svět, stačí se podívat například na poměry v Indii. V každém náboženství se najde nějaká diskriminace žen. Například papež nedovolí, aby za kněze byly svěceny ženy. Diskriminace pořád existuje a je třeba proti ní bojovat.
ČESKÁ POZICE: Může nositel španělské kultury, který působí ve sféře kultury arabsko-islámské, přispět k odstranění stereotypů?
Bohužel dnešní fundamentalisté chtějí uchovat islám „čistý a přísný“GOYTISOLO: Celý život jsem se snažil odstraňovat stereotypy v postojích španělské společnosti vůči arabské kultuře. Islám je jakýsi patchwork, jedna látka, ale sestavená z různobarevných kousků. Když jsem byl například v Mali, viděl jsem tam mnoho muslimských žen chodit s obnaženými ňadry. V saúdské teokracii by byly zadrženy během několika vteřin. Bohužel dnešní fundamentalisté chtějí uchovat islám „čistý a přísný“.
ČESKÁ POZICE: Když se hovořilo o „znameních totožnosti“ Juana Goytisola, byl jste označen za obhájce rebelství a míšení, za nomáda, bludaře a podobně. Jisté je, že si udržujete důsledný kritický postoj vůči západní civilizaci a totalitarismům a autoritářství všeho druhu. Jaké hodnoty jsou pro vás nejdůležitější?
GOYTISOLO: Je velmi obtížné mluvit obecně. Můžu jedině říct, že jsem zastáncem života v otevřených společnostech, v nichž každý člověk může důstojně žít a projevovat se. Žijeme ale v době zhoršujících se poměrů, především v Evropě. Myslím, že vrcholným momentem byl Rooseveltův New Deal a až do rozpadu Sovětského svazu existoval systém sociální demokracie. Dnes se tohle všechno rozpadá. Aby třeba ve Španělsku existovalo bohatství, musela existovat bída. Ve Francii je v současnosti hodně chudých lidí. Stát blahobytu se rozpadá.
Kapitalistický svět nemá pokračování. Musí dojít ke změně systému a zatím nevíme, jaký systém vznikne.
Díky cestě do Sovětského svazu v roce 1965 jsem si uvědomil, že takový stav nemůže pokračovat. Tamní realita byla v naprostém protikladu k tomu, co tvrdili. Byl to naprostý nesoulad mezi ideologií a realitou. A dnes je vidět, že kapitalistický svět nemá pokračování. Musí dojít ke změně systému a zatím nevíme, jaký systém vznikne. Tenhle systém ale nefunguje, jako nefungoval sovětský systém.
ČESKÁ POZICE: Vaše dílo – které se velice proměnilo od realistických počátků až k experimentální próze – začalo znovu vycházet ve Španělsku po Frankově smrti a už sedm let se v Barceloně publikují vaše sebrané spisy. V roce 2008 jste dostal španělskou Národní cenu za literaturu...
GOYTISOLO: Byl jsem právě v Mexiku, když jsem se dozvěděl, že jsem tuto cenu dostal. V tu chvíli jsem si řekl, že je to neštěstí. Spisovatel přece není národním statkem. Jednou jsem prohlásil, že moje národnost je cervantesovská a mojí vlastí je jazyk.
ČESKÁ POZICE: Jaký význam pro vás má návrat do rodné země a jakou důležitost připisujete uděleným cenám?
GOYTISOLO: Téměř všechny ceny jsem dostal venku: cenu Europalia, Nelly Sachsové, Octavia Paze, Juana Rulfa. Některé jsem odmítl, jako například před třemi lety, kdy jsem se dozvěděl, že mně jakási arabská porota udělila mezinárodní cenu za románovou tvorbu spojenou s odměnou 150 tisíc eur. Po otázce na původ ceny mně bylo řečeno, že je od Kaddáfího. Okamžitě jsem tu cenu odmítl.
ČESKÁ POZICE: Žijete v marockém Marrákeši a díky vám a dalším aktivistům vyhlásilo UNESCO roku 2001 tamní náměstí Džamá al-Fná (náměstí Mrtvých) „orálním dědictvím lidstva“. Udržuje se ještě silná tradice vypravěčů příběhů, lidových muzikantů a dalších lidí, kteří tomuto náměstí vtiskují takovou jedinečnost?
GOYTISOLO: Ta tradice se ještě udržuje. Musím ale říct, že lidé, kteří mě obklopovali, mě bohužel opustili. Na všechny byl ze strany městských úřadů vyvíjen nátlak. Po vyhlášení náměstí dědictvím lidstva se však velké projekty postavit pod ním obrovské podzemní parkoviště a obchodní centrum zastavily. To byl můj úspěch a jsem na to hrdý. Obyvatelé Marrákeše to vědí. Až tam přijedete, zeptejte se na Juana. Všichni budou vědět, kde mě hledat.
Více o životě a tvorbě španělského spisovatele si přečtěte v článku Juan Goytisolo: Kritik západní civilizace.