Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Írán: Prezident Rouhání usiluje o zlepšení vztahů se Západem

  16:46
Na íránské politické scéně kulminuje otevřený mocenský střet mezi prezidentem Hasanem Rouháním a jeho konzervativními protivníky a bezpečnostním aparátem. Zdá se, že Rouhání dráždí konzervativce, píše Břetislav Tureček.

Íránský prezident Hasan Rouhání. foto: Reuters

Na začátku loňského prosince íránský prezident Hasan Rouhání v televizním projevu prohlásil: „Soustředění zbraní, peněz a sdělovacích prostředků v jedné instituci vede ke korupci, i svatý se nechá zviklat.“ A dodal: „Korupci způsobují monopoly. Vše, co nemá konkurenci, nebo je řízeno z jednoho místa, je pokřivené.“

To, co může znít netrénovanému uchu jako banální mravokárná poučka, má značný náboj v kulisách Islámské republiky. Rouháního prosincový projev se týkal gigantických korupčních skandálů, které otřásají íránskou politickou i ekonomickou sférou, navíc prakticky nikdo nepochybuje, že když mluvil o koncentraci médií, ozbrojených složek a financí v jedněch rukou, nemohl mířit na nikoho jiného než na Armádu strážců Islámské revoluce, neboli na Revoluční gardy.

Kritika Revolučních gard

Právě tyto Revoluční gardy totiž zasahují coby „stát ve státě“ prakticky do všech sfér íránského systému, řídí a využívají řadu průmyslových odvětví, developerských projektů, a samozřejmě i bezpečnostního aparátu. A s gardami je také spojena velká část těžko prokazatelných zvěstí o ohromujícím rozkládání státních peněz.

Projev íránského prezidenta Hasana Rouháního o defraudacích a koncentraci moci byl jen jedním z řady, jimiž přivádí do varu své odpůrce

Prezidentův projev o defraudacích a koncentraci moci byl jen jedním z řady, jimiž přivádí do varu své odpůrce. Počátkem ledna Rouhání prohlásil, že se jeho země musí vymanit z mezinárodní izolace. „Naše zkušenost ukazuje, že pokud je země izolovaná, nemůže dosahovat žádoucího růstu,“ uvedl prezident, a naznačil, kudy by se mohl ubírat vzhledem k převaze konzervativní opozice v parlamentu – k institutu referenda, které ústava skutečně umožňuje, byť se nevyužívá.

„Referenda by se mohla týkat důležitých otázek, které mají dopad na životy lidí,“ podotkl prezident. Domácí analytici okamžitě začali spekulovat, že teoreticky by takto šéf vlády mohl zkoušet prosadit věci, na které by sám nemusel mít síly. Rouhání výslovně upřesnil, že by mohlo jít o „klíčové otázky nejen ekonomické, ale i sociální, politické a kulturní“.

Meze prezidentské moci

Když se v létě 2013 prezident Rouhání ujal úřadu, mnozí západní komentátoři ho hodnotili jako pouhou loutku nebo fíkový list režimu s tím, že se politika Teheránu nebude v zásadě lišit od osmileté éry jeho kontroverzního předchůdce Mahmúda Ahmadínežáda. Faktem je, že Rouhání si je zjevně vědom mezí své reálné moci – v Íránu zaznívá, že Revoluční gardy může popichovat jen do určité míry, aby se nedostal do přímého konfliktu s nejvyšším vůdcem země ajatolláhem Alím Chámeneím.

V Íránu zaznívá, že Rouhání může Revoluční gardy popichovat jen do určité míry, aby se nedostal do přímého konfliktu s nejvyšším vůdcem země ajatolláhem Alím Chámeneím

Například když v prosinci čelil skandování studentů, aby už konečně po čtyřech letech byli z domácího vězení propuštěni hlavní opoziční lídři Mír-Hosejn Músaví a Mehdí Karrúbí – věznění už od Ahmadínežádovy vlády – nynější prezident jen opatrně prohodil, že si je „vědom svých slibů“. Kauza Karrúbího, Músavího a jeho rovněž perzekvované manželky Zahry Rahnavardové přitom rozděluje íránskou společnost a politické elity bez ohledu na příslušnost k některé skupině.

Nedávno kupříkladu rozčeřil vody poslanec Alí Motaharí. Ten je sice známou tváří konzervativců a proslul například velmi rigidními postoji k zahalování žen na veřejnosti, ale v otázce opozičních lídrů zastává podobné názory jako jeho liberální kritici. Proto 11. ledna vystoupil v parlamentu s projevem, že věznění tří politiků poškozuje pověst země, a především je v rozporu s ústavou.

Dle Motaharího by prý Músaví, Rahnavardová a Karrúbí měli být buď postaveni před soud, nebo z domácího věznění propuštěni, protože jejich čtyřleté šikanování je výsledkem zvůle, nikoli justičního rozhodnutí.

Odpor konzervativců

Odbojný zákonodárce nestačil ani domluvit, a už řečnický pult obklopil houf jiných konzervativních poslanců a někteří podle všeho Motaharího i fyzicky napadli. To vše s cílem zabránit mu v dalším projevu, protože Karrúbí a Músaví dle konzervativců podněcovali nepokoje a v roce 2011 byli podrobeni domácímu vězení, protože Íránce pobízeli k napodobení arabského jara.

Rouhání také navrhl, aby se v Íránu rozšířila vysokoškolská výuka v angličtině. Asi i proto konzervativní většina v parlamentu na podzim dvakrát zamítla jeho kandidáta na post ministra pro vědu a vysoké školství.

V sobotu 17. ledna, tedy necelý týden po incidentu, se pak na stole předsednictva paramentu sešla hromadná stížnost 50 poslanců, podle kterých nepoškozuje pověst a zájmy země věznění disidentské trojice, ale naopak svými projevy jejich kolega Motaharí.

V mantinelech podobných debat se pohybuje i prezident. Už loni v říjnu Rouhání vyzval k otevření íránských vysokých škol světu – argumentoval, že mezinárodní výměna studentů i akademiků bývá oboustranně výhodná a že obohatí íránskou společnost. Navrhl rovněž, aby se v Íránu rozšířila vysokoškolská výuka v angličtině. Asi i proto konzervativní většina v parlamentu na podzim dvakrát zamítla prezidentova kandidáta na post ministra pro vědu a vysoké školství, a to se stejným argumentem, s nímž v létě sesadila toho posledního.

Ministr Rezá Faradžídáná byl v srpnu odvolán s odůvodněním, že nechal na univerzitách působit některé opoziční aktivisty z nepokojů před pěti lety – v obecné rovině, že dával příliš velký prostor reformátorům a liberálům v akademickém světě. (Stojí za zmínku, že i v této věci konzervativec Motaharí otevřeně podpořil prezidenta z opačného tábora.)

Spor o dohodu se Západem

Klíčové kroky v domácí i zahraniční policie by však prezident Rouhání podle zasvěcených hlasů nemohl dělat, aniž by mu je alespoň v tichosti neposvětil vůdce Chámeneí. Týká se to i uvolňování vztahů se Západem a probíhajících mezinárodních rozhovorů o jaderném programu. Ty měly skončit – po prodloužení lhůty od loňského léta – v listopadu podpisem konečné dohody. To se nestalo, a nyní je novým termínem konec letošního června.

Konzervativní média a politici v zásadě vystupují proti jakékoli dohodě představující ústupky Západu

Konzervativní média a politici, kteří v zásadě vystupují proti jakékoli dohodě představující ústupky Západu, nešetřili škodolibostí a slovy zadostiučinění. „Prodloužení lhůty je důkazem, že rozhovory selhaly kvůli nadměrným americkým požadavkům,“ napsal deník Vatane Emrúz a list Džaván napojený na Revoluční gardy nazval čas zbývající do červnového termínu „sedmi měsíci umělého dýchání pro jadernou diplomacii“.

Oproti tomu reformátorská média práci vládního týmu chválí. Například deník Šark uvedl: „V uplynulých 15 měsících převládl věcný přístup. Ukázalo se, že Írán není součásti osy zla, jak si Američané představovali, a že mezi USA a Íránem nejsou neřešitelné problémy.“

Rozhodující role Chámeneího

Do těchto nálad tedy poslal íránský prezident Rouhání počátkem ledna konzervativcům zastřené varování referendem, které by se mohlo týkat i jaderné dohody. Převažuje totiž názor, že většina Íránců by kompromis zahrnující i zrušení protiíránských sankcí a uklidnění vztahů se Západem podpořila.

Konečné stanovisko Teheránu k rozpracované mezinárodní dohodě bude odrážet i hlavní domácí roli vůdce Chameneího – zažehnávání střetů mezi znepřátelenými křídly íránského establishmentu

Konečně rozhodnutí ale nakonec každopádně bude na nejvyšším vůdci Chámeneím. Ten rozhovory opakovaně podpořil, čímž podpořil prezidenta. Zatím poslední Chámeneího výroky k jaderným otázkám ale naopak jako by dávaly za pravdu konzervativcům. „Američané otevřeně říkají, že i když Írán ustoupí, sankce nebudou zrušeny najednou. Jasně to ukazuje, že se jim nedá věřit,“ prohlásil před dvěma týdny.

Konečné stanovisko Teheránu k rozpracované mezinárodní dohodě proto bude bezesporu odrážet i vůdcovu hlavní domácí roli – zažehnávání střetů mezi znepřátelenými křídly íránského establishmentu.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!