Když se počátkem března objevily v některých zahraničních médiích zvěsti, že Chameneí umírá v nemocnici na rakovinu prostaty, ukázalo se zanedlouho to, co v minulosti už mnohokrát: že jde buďto o planý poplach, nebo spíš o myšlenku, jejímž otcem je přání. Chameneí totiž brzy vystoupil na veřejném shromáždění a ani stovky přítomných, ani televizní kamery nezaznamenaly, že by vůdce šíitské teokracie stál nad hrobem – vypadal přiměřeně svým 75 rokům věku a faktu, že počátkem 80. let přežil teroristický útok proti íránskému vedení se zchromlou pravou rukou.
Důležití znalci
To ale nic nemění na skutečnosti, že vůdce neboli rahbar trpí řadou neduhů a že Írán bude muset dříve či později řešit, kdo převezme klíčový podíl moci po Chameneím. V době, kdy se sociálními sítěmi šířily spekulace či dezinformace o umírajícím, či dokonce mrtvém vůdci, se přitom hřiště pro boj o nástupnictví vykolíkovávalo i v čistě politické rovině. Podle ústavy vybírá rahbara takzvané Shromáždění znalců, orgán volený jednou za osm let íránskými voliči, kteří budou shodou okolností moci hlasovat už příští rok v únoru.
V případě náhlého úmrtí Chameneího by právě předseda Shromáždění znalců dočasně převzal jeho pravomoci |
Shromáždění znalců v optimálním případě čítá 86 členů, avšak kvůli jejich vysokému věku jich obvykle bývá o několik méně. Loni v říjnu zemřel i předseda shromáždění Mohammad Rezá Mahdaví Kaní a právě předminulý týden shromáždění volilo jeho nástupce. Osm desítek ajatolláhů se fyzicky schází obvykle jen dvakrát do roka, přesto byla volba velmi důležitá hned ze dvou důvodů: jednak v případě náhlého úmrtí Chameneího by právě předseda Shromáždění znalců dočasně převzal jeho pravomoci, jednak i při této volbě došlo na již notorický, avšak vždy neformální a nepsaný střet dvou křídel uvnitř íránského establishmentu – umírněných pragmatiků a konzervativců.
Za ty první se chtěl předsedou náhle důležitého orgánu stát bývalý prezident a kontroverzní velkopodnikatel Alí Akbar Hášemí Rafsandžání. Skončil tak, jak už několikrát při různých příležitostech v posledních letech: debaklem. Dvojnásobným počtem hlasů ho porazil konzervativní 83letý klerik Mohammad Jazdí. A zatímco ještě nedozněly radostné komentáře konzervativních novinářů nad dalším ponížením miliardáře Rafsandžáního, potkala tohoto šíbra s bílým turbanem další pohroma: jeho syn Mehdí dostal minulou neděli 15 let vězení za korupci a neupřesněné zločiny v bezpečnostní sféře.
Čekání na lepší post?
Druhé vysvětlení pak spočívá v tom, že Šáhrúdí nekandidoval do čela orgánu volícího vůdce proto, aby se dříve nebo později mohl sám stát přímo nejvyšším vůdcem |
Dlouho se přitom předpokládalo, že do hry o předsednictví ve Shromáždění znalců vstoupí i jiná těžká váha – bývalý šéf justice Mahmúd Hášemí Šáhrúdí, jenž shromáždění prozatímně vedl po úmrtí Kaního. Šestašedesátiletý klerik se však z volby stáhl s odůvodněním, že je „příliš mnoho kandidátů“, a to v době, kdy byli čtyři. Spekuluje se proto o dvou možných skutečných důvodech: jednak se v opozičních médiích objevily zprávy o vyšetřování rozsáhlé zpronevěry v íránském Červeném půlměsíci a podloudných obchodů, v nichž může figurovat právě Šáhrúdí.
Druhé vysvětlení pak spočívá v tom, že Šáhrúdí nekandidoval do čela orgánu volícího vůdce proto, aby se dříve nebo později mohl sám stát přímo nejvyšším vůdcem. Šáhrúdí je skutečně v této souvislosti zmiňován asi nejčastěji a v kuloárech koluje teze, že si ho za nástupce už před lety vybral samotný Chameneí, a to k nelibosti konzervativního tábora. Mluví se ale i o jiných duchovních, například o šéfovi justice Sádekovi Lárídžáním.
Rahbarův postoj k jádru
Íránský politický systém je komplikovanou pavučinou ústavních i neformálních vztahů, v němž nemají šanci odpůrci režimu jako takového, který však zároveň umožňuje často i velmi tvrdou kritiku a mocenské boje mezi různými křídly establishmentu. Tyto složitosti se promítají i do otázky, která dnes zajímá světové diplomaty asi nejvíce: do postoje Teheránu k rozhovorům o íránském jádru a k Západu.
Nynější nejvyšší vůdce Chameneí na jedné straně pokračuje v tradiční protiamerické rétorice a vedle toho trvá na tom, že i Íránci mají právo na svůj jaderný program |
Zmíněný ajatolláh Rafsandžání je například konzervativci velmi často kritizován proto, že navrhuje pragmatické sbližování s USA. Nynější nejvyšší vůdce Chameneí na jedné straně pokračuje v tradiční protiamerické rétorice a vedle toho trvá na tom, že i Íránci mají právo na svůj jaderný program. Na druhé straně je ale jasné, že k rozhovorům zahrnujícím i předpokládané ústupky Teheránu nemá zásadní výhrady; jinak by íránské emisary do Ženevy vůbec nepouštěl.
„Chameneího nyní čeká nejzásadnější rozhodnutí za 26 let v čele země,“ řekl americký analytik íránského původu Karim Sadjadpour k faktu, že ačkoli se světovými mocnostmi jedná vládní tým z administrativy prezidenta Hasana Rúháního, poslední slovo v takto strategické záležitosti nakonec bude mít právě rahbar. „Bude zajímavé sledovat, jak Chameneí doma ,prodá‘ nukleární dohodu coby součást boje, a nikoli jako kompromis,“ shrnul trefně roli politika, který v rámci stability íránské teokracie musí vyvažovat mezi znepřátelenými tábory, a ještě nesmí viditelně neuhnout od svých plamenných protiimperialistických proslovů.
Vyjednávače ocenil i eventuální příští vůdce Šáhrúdí: podle něj slouží rozhovory íránským státním zájmům a je nutné je podporovat.
