Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Írán je blíže získání jaderné zbraně. Už zase?

  15:13

Západní média se při informování o íránském jaderném programu začínají podobat mýtickému Rádiu Jerevan, píše Jan Schneider.

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. foto: © ReutersČeská pozice

Agentura Reuters s odvoláním na „důvěrnou“ zprávu Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) uvedla, že Írán urychluje svůj jaderný program. V návaznosti na to již některá média hovoří o tom, že Írán je zase blíže získání jaderné zbraně, a někteří politici potěšeně hysterčí, jaký že to je satanský režim, ten Írán.

Rozhodně stojí za to se detailněji podívat, jak ty věci jsou. Zda se ona média nezačínají spíše podobat mýtickému „Rádiu Jerevan“.

V citované důvěrné zprávě MAAE se praví, že Írán uvedl do provozu dalších 180 centrifug, jež by mohly v případě úspěšného provozu zvýšit množství obohaceného uranu. Írán tvrdí, že uran obohacuje pro mírové účely, Západ se však obává, že by ho mohlo být použito pro výrobu jaderné zbraně.

Podle citované důvěrné zprávy Írán zvýšil skladované množství uranu, obohaceného na 20 procent, takže nyní disponuje 167 kilogramy.

Podtrženo a sečteno, Írán nedisponuje takovým množstvím nízkoobohaceného uranu, který by dostačoval k výrobě jaderné bombyAgentura Reuters však ve stejném článku cituje odborníky, že pro výrobu jedné jaderné bomby je potřeba tolik uranu obohaceného na 90 procent, že k jeho získání je potřeba 240 až 250 kilogramů uranu obohaceného na 20 procent.

Podtrženo a sečteno, podle „důvěrné“ zprávy MAAE Írán nedisponuje takovým množstvím nízkoobohaceného uranu, který by dostačoval k výrobě jaderné bomby. Skladované množství uranu, obohaceného na 20 procent, by musel zvýšit o polovinu, aby měl (po jeho obohacení nejméně na 90 procent) dostatek materiálu k výrobě jedné jediné jaderné pumy.

Odhlédněme od toho, že Írán nemá zkušenosti s výrobou atomové zbraně. Pomiňme i to, že nemá odzkoušený nosič takové zbraně. Předpokládejme, že by se íránským vědcům podařilo jadernou bombu vyrobit a odzkoušet. Co by bylo výsledkem? Sice by dokázali, že jadernou zbraň „umí“, ale už by si to nezopakovali. Neměli by totiž už žádný obohacený uran.

Zvoní zvonec a pohádky o světový mír ohrožujícím Íránu je konec.

Vědomé matení veřejnosti?

Vraťme se však ještě k tomu Rádiu Jerevan, které se zřejmě přestěhovalo někam na Západ. Je tu totiž ještě jedna zajímavost, která celý problém docela příhodně ilustruje.

Agentura Reuters se odvolává na jakousi „důvěrnou“ zprávu Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Podíváme-li se však na její webové stránky, po žádné důvěrné zprávě tam pochopitelně není ani stopy.

Najdeme tam však regulérní zprávu týkající se Íránu. Poslední je z 16. listopadu 2012. A není nezajímavá. Co se uranu obohaceného na 20 procent týče, uvádí se v ní, že Írán disponuje téměř 240 kilogramy! Vzhledem k výše uvedeným vyjádřením expertů by to znamenalo, že by se z tohoto množství již dalo dlouhodobým úsilím odstředit tolik uranu (obohaceného na 90 procent), že by to stačilo na výrobu jedné jaderné bomby.

V diskrétním režimu je uvedeno menší množství, kdežto v oficiální zprávě je uvedeno větší množství obohaceného uranuDalší závěry jsou však k uzoufání stejné – Íránci by si tu jednu bombu zkušebně odpálili a zase by neměli nic. Celý rozdíl mezi „důvěrnou“ a oficiální zprávou je tedy v detailu, v dosažení psychologické hranice. Nejen jak jsou Íránci s odstřeďováním daleko, ale hlavně, jestli vůbec mají nebo nemají dost uranu k výrobě – byť jedné jediné, utrápené bomby.

Pozoruhodné na této nesrovnalosti je však to, že ona údajně „důvěrná“ zpráva hovoří o menším (!) množství uranu obohaceného na 20 procent. Přitom se lze důvodně domnívat, že ona „důvěrná“ zpráva by měla být čerstvějšího data než ona z loňského listopadu.

Za předpokladu, že cosi jako ona „důvěrná“ zpráva existuje, a že média z ní citují přesně, by bylo možné odvodit toto: V diskrétním režimu je uvedeno menší množství, kdežto v oficiální zprávě je uvedeno větší množství obohaceného uranu. Z toho se dá vysoudit jediné: veřejnost je vědomě matena a strašena, zatímco odborníci si uvádějí reálnější hodnoty.

Můžeme tedy doplnit skládačku západního „honu na Írán“ o další docela zajímavý moment. Severní Korea si přitom odpaluje každé tři roky jednu pumu, ale to „tak nějak“ nevadí. Pochybuje snad ještě někdo, že se tu hraje úplně jiná hra?

Autor: