Ani tři měsíce po parlamentních volbách nemá Irák novou vládu, což výrazně ztěžuje tažení Bagdádu proti radikálním džihádistům z organizace Islámský stát. Dosavadní premiér Núrí Málikí se po osmi letech v postu odmítá vzdát moci. K opozici proti setrvání tohoto šíitského politika v čele vlády se přitom nejnověji přidal také Írán, jenž ho dosud podporoval.
Prosazování úzkých stranických zájmů na úkor země, agresivní protežování šíitů v neprospěch sunnitů a nekompetentní bezpečnostní politika – to vše vyčítají dosavadnímu premiérovi Málikímu nejen jeho tradiční rivalové, ale teď už i jeho nedávní partneři a zastánci.
Současný irácký premiér Núrí Málikí.
Nevoli nad Málikího způsobem vládnutí už delší dobu diskrétně vyjadřují Američané, v úterý 5. srpna se na místní poměry otevřeně přidal i Teherán. „Dospěli jsme k závěru, že Málikí už není schopný udržet jednotu Iráku,“ vzkázal vysoký íránský představitel. Komentátoři jeho slova dešifrovali tak, že i když byl dosud Málikí důležitým klientem Teheránu, při dnešní chaotické situaci v Iráku už se stal překážkou v íránském zájmu udržet Irák stabilní.
Úprk křesťanů a jezídů
Kritika premiéra Málikího kulminovala v červnu, kdy na severu Iráku zaútočili rebelové z organizace Islámský stát (IS) a postupně začali obsazovat velká města včetně Mosulu, ropná zařízení i největší přehradu v zemi. Ve čtvrtek 7. srpna se dramatická situace vyostřila ještě více. Oddíly IS obsadily největší křesťanské město v zemi Bachdída neboli Karakoš i přilehlou oblast, odkud se spěšně stáhly kurdské jednotky pešmergů.
Před džihádisty se daly do pohybu další desetitisíce lidí – nejen křesťanských obyvatel Karakoše, uprchlíků, kteří v něm už dříve našli útočiště po útěku z Mosulu, ale také tisíce příslušníků náboženské komunisty jezídů, kteří se rovněž cítí ve smrtelném ohrožení ze strany sunnitských extremistů.
Odborníci varují, že tisíce rodin uvízlých v horách jsou ohrožené hladem a nedostatkem vody. Za této situace začalo americké letectvo shazovat do oblasti nejnutnější humanitární materiál, a jak prohlásil prezident Barack Obama, USA jsou připravené zasáhnout ze vzduchu i proti sunnitským rebelům.
Před džihádisty se dali do pohybu nejen křesťanští obyvatelé Karakoše, ale také tisíce příslušníků náboženské komunisty jezídů |
„Opatrným a odpovědným přístupem můžeme odvrátit potenciální genocidu. Schválil jsem proto cílené letecké útoky na pomoc iráckým silám, které se snaží prolomit obklíčení a ochránit uvízlé civilisty,“ prohlásil šéf Bílého domu. K záchraně irácké křesťanské komunity mezitím bijí na poplach i politici dalších západních zemí, například Francie.
Necitlivá politika k sunnitům
Tažení sunnitských extremistů, na které nyní u západního světa doplácejí především křesťané a jezídové, přitom podle mnoha pozorovatelů výraznou měrou přispěl šíita Málikí, jehož náboženskou komunitu má přitom IS na mušce především. Jak tvrdí premiérovi kritici, jeho protisunnitská politika nahnala k extremistům i velkou část iráckých sunnitských kmenů.
Často je zmiňován incident z loňského dubna, kdy ve městě Havídža demonstrovalo za posílení sunnitských práv několik tisíc lidí, ale protest skončil postřílením více než 50 lidí vládními jednotkami. Zatímco Málikího štáb tvrdí, že bylo nutné zasáhnout proti extremistům, podle sunnitů šlo o nevyprovokovanou palbu do nenásilné demonstrace.
Každopádně Málikímu je do velké míry také přičítáno, že nyní se armádě stále nepodařilo postup jednotek IS zastavit. Západní média přitom tažení džihádistů věnují větší pozornost teprve od 10. června, kdy obsadili Mosul. Ozbrojenci IS – tehdy ještě pod původním názvem Islámský stát v Iráku a v Levantě (ISIL) – dobili už před osmi měsíci Fallúdžu a další oblasti provincie Anbár, odkud prakticky vytlačili iráckou vládní moc. A to za podpory velké části místních obyvatel, což je zjevné i v Mosulu.
Iráckému premiéru Málikímu je do velké míry také přičítáno, že nyní se armádě stále nepodařilo postup jednotek Islámského státu zastavit |
„Na hlavu vůdce IS Abú Bakra al-Bagdádího vypsaly USA odměnu deset milionů dolarů, on se ale klidně v Mosulu vydá do hlavní mešity a 20 minut tam vede kázání, to vše v přímé televizním přenosu,“ dokládá irácký analytik sebedůvěru džihádistů na dobytých územích.
Alternativa zatím na obzoru není
Podle původních plánů měl nedávno zvolený irácký prezident Fuád Masúm ve čtvrtek 7. srpna někoho pověřit sestavením příští vlády. Nestalo se to ale – nejen kvůli vyhrocené situaci na severu země, ale i patové situaci v parlamentu. Málikího klíčovým argumentem, proč chce nadále být premiérem, je, že jeho uskupení Právní stát získalo v dubnových volbách nejvyšší počet mandátů.
V jeho neprospěch ale hraje skutečnost, že úřadujícího předsedu vlády už tentokrát odmítají podpořit ostatní členové jeho koalice včetně šíitských stran sdružených v Národní alianci. Ozval se také ájatolláh Sístání – nejvyšší šíitská autorita v Iráku. I podle jeho mínění by měl Málikí odejít.
I kdyby Málikí uvolnil cestu svému nástupci, politik, schopný stmelit zemi na pokraji rozvratu, který by disponoval podporou hlavních politických proudů, se zatím nenašel |
Ukazuje se ale, že i kdyby vzdorující Málikí uvolnil cestu svému nástupci, konkrétní politik, schopný stmelit zemi na pokraji rozvratu, který by disponoval podporou hlavních politických proudů, se zatím nenašel. Situaci komplikuje i nepsané pravidlo, že zatímco prezidentem Iráku je Kurd a předsedou parlamentu sunnitský Arab, premiérem by měl být šíitský Arab. Rozklížená politická scéna proto hraje do karet vůdcům IS.
Sjednocování kritiků
Vše nesledují pouze Američané a Íránci, pro které je Irák už deset let místem vzájemných tichých soubojů, ale kvůli společnému nepříteli v podobě IS se nakonec jejich zájmy začaly v uplynulých dvou měsících sbližovat. Ozývají se i okolní arabské státy. Také Katar a Saúdská Arábie mají diametrálně odlišné postoje například k situaci v Palestině nebo v Egyptě, v kritice iráckého establishmentu se ale shodují. „Nepokoje jsou výsledkem partajničení a zatlačování sunnitů,“ prohlásil nedávno na adresu Málikího katarský ministr zahraničí Chálid Attíja.
Pokud jde o Saúdskou Arábii, její ministr zahraničí princ Saúd dokonce před pár dny podle diplomatických zdrojů poslal svému americkému kolegovi Johnu Kerrymu dopis, v němž varoval, že setrvání Málikího v čele vlády i v třetím funkčním období je pro Rijád „zcela nepřijatelné“.
Katar a Saúdská Arábie mají diametrálně odlišné postoje například k situaci v Palestině nebo v Egyptě, v kritice iráckého establishmentu se ale shodují |
Málikí a další kritici sunnitských arabských režimů naopak varují, že i Saúdská Arábie a Katar mají v Iráku své nečisté zájmy a že právě z těchto zemí a také z Kuvajtu tiše odcházejí značné finanční částky na podporu sunnitských extremistů bojujících nejen v Sýrii, ale dnes už i v Iráku.
Spletitá situace
Situace okolo Iráku je ale natolik spletitá, že Málikímu „mydlí schody“ i politické síly, které ohrožuje tažení IS. Už když minulý týden džihádisté udeřili u Mosulu na kurdské pozice poprvé, Málikí slíbil Kurdům leteckou podporu a součinnost v boji proti rebelům – zatím spíš kurdští pešmergové zaskakovali za ustupující iráckou armádu.
Před měsícem však sami Kurdové umožnili v centru své autonomie v Arbílu konferenci, na které sunnitští vůdci sympatizující s IS spřádali plány proti premiérovi. „Sunnitské oblasti byly osvobozeny od irácké vlády, teď se ozbrojené skupiny snaží osvobodit i Bagdád,“ hlásil šajch Ra’ad Sulajmán, mluvčí Kongresu kmenových vůdců revolučního Iráku. Takto zaměřená konference neunikla kritice Bagdádu, která se stočila zejména na Kurdy, protože na svém území takovou akci vůbec umožnili.
Jak zjistil sever al-Monitor, kurdští činitelé se hájili, že s protivládní akcí nijak nesympatizovali a že ji povolili jen kvůli tradiční pohostinnosti. Faktem je, že další jednání sunnitské opozice už se v Kurdistánu nekonalo – přesunulo se do Jordánska, které samo postup IS napjatě sleduje, protože džihádisté se nijak netají, že i s tamním proamerickým režimem mají své plány.
Tažení bojovníků Islámského státu je jen částí problémů, které ohrožují stabilitu, celistvost i mezinárodní postavení Iráku |
Navzdory tomu se v Ammánu v polovině července sešlo na 150 iráckých opozičních vůdců, kteří otevřeně volali po ukončení mezinárodní podpory bagdádskému vedení. Komentátoři upozorňovali, že umožněním takové konference se od Málikího odklonil i jordánský král Abdalláh II., v Bagdádu mezitím padaly návrhy na zavedení sankcí proti Jordánsku či alespoň na přerušení diplomatických styků se sousední monarchií.
Tažení bojovníků Islámského státu je tudíž jen částí problémů, které ohrožují stabilitu, celistvost i mezinárodní postavení Iráku. Zároveň platí, že IS dnes účelově využívá řada blízkovýchodních hráčů – a to navzdory riziku, že se jednoho dne džihádisté objeví i na prahu jich samotných.
