Investice koncernu Glencore do Setuzy je v ohrožení

Na své investice v Česku může doplatit mezinárodní koncern Glencore. Anglicko-švýcarského kolosu se začíná týkat skandál okolo tajemné firmy Key Investments. Už teď je ohrožen majetek koncernu ve výši desítek milionů korun a situace se může vyhrotit.

Areál bývalé Setuzy v ústecké části Střelkov. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Areál bývalé Setuzy v ústecké části Střelkov. | foto: MAFRA - Iva LhotskáČeská pozice
Areál bývalé Setuzy v ústecké části Střelkov.

O co jde? Glencore přišel do Česka v polovině roku 2011, kdy koupil zbytky po ústecké Setuze. Podle MF Dnes utratil za transakci 45 milionů eur (tehdy 1,12 miliardy korun). Jak známo, mafiánským pozadím poznamenaná Setuza zkrachovala. Část jejích bývalých výrob ale stále funguje a provozují je právě společnosti patřící Glencoru. Díky tomu lze v obchodech stále vídat některé tradiční značky, jako například olej Lukana.

Nesplacené dluhy

Pohrobky zdecimovaného ústeckého podniku odkoupil koncern v jediné transakci, ale od několika společností spojených se skupinou Via Chem Group. Její vlastníci dodnes nejsou oficiálně známí, je ovšem veřejným tajemstvím, že jedním z nich byl (či stále je) Petr Sisák, v minulosti stíhaný a odsouzený za tunelování litoměřických fondů a za machinace spojené s působením v První slezské bance. Jednou z částí bývalé Setuzy byla i výroba a stáčírna jedlých tuků a olejů.

Někteří věřitelé insolvenční správkyni upozornili, že možná vůbec nejcennější majetek Borsay lze snadno nalézt. Je jím právě stáčírna jedlých tuků, kterou dnes vlastní a provozuje Glencore.

Ve zkratce jde o finální část produkce, v které jsou oleje stáčeny do PET lahví, do skla nebo do nákladních aut určených k expedici ze závodu. Dnes tuto linku provozuje společnost Velagria, která patří Glencoru. Jenže nákup této linky financovala Setuza ještě dávno před příchodem Glencoru leasingem od společnosti Borsay. Podle informací ČESKÉ POZICE nebyl leasing nikdy plně splacen, přičemž jak u leasingu předepisuje zákon, dokud leasingové splátky nedoběhnou, majetek náleží leasingové společnosti. V tomto případě společnosti Borsay. Jde o jednu z klíčových společností, která se objevuje v kauze tajemného makléře Key Investments.

Ve zkratce zopakujme, že Key Investments nakoupila svým klientům bezcenné dluhopisy firem Via Chem Group, E Side Property a právě Borsay. Mezi klienty patřily i radnice několika měst, například Prahy 6 nebo Prahy 10, které tak přišly o stovky milionů korun.

Borsay skončila na začátku letošního roku v konkurzu. Nenašlo se přitom její účetnictví, a tedy ani řádný seznam majetku, z jehož prodeje by se mohla klientům Key Investments vyplatit alespoň část jejich pohledávek.

Někteří věřitelé ale insolvenční správkyni upozornili, že možná vůbec nejcennější majetek lze snadno nalézt. Je jím právě stáčírna jedlých tuků, kterou dnes vlastní a provozuje Glencore. A insolvenční správkyně předminulý týden skutečně do majetkové podstaty tuto část výroby zahrnula.

Hra s názvy

Samozřejmě si lze klást otázku, zda takzvaná stáčírna a výrobna RJTO (rostlinných jedlých tuků a olejů) Glencoru je tou samou částí podniku, která byla původně v Setuze. Adresy ale odpovídají. Linka, kterou financoval Borsay, byla umístěna v areálu v Žukovově ulici v Ústí nad Labem. Na stejném místě nyní stáčírnu provozuje Velagria, jak vyplývá z její výroční zprávy. Celý provoz navíc muselo schválit ministerstvo životního prostředí už v roce 2007, a není tedy možné, aby bez jeho svolení na tom samém místě existovala další stáčírna.

Nejasnosti může způsobit zmatek v tom, jak je celý majetek pojmenován. Insolvenční správkyně zahrnula do konkurzní podstaty „výrobu RJTO“, zatímco Glencore si dle všech dostupných materiálů koupil „stáčírnu“. Jak uvádějí zdroje ČESKÉ POZICE obeznámené se situací a jak navíc vyplývá z rejstříku zástav, mělo by se jednat v obou případech o to samé.

Insolvenční správkyně zahrnula do konkurzní podstaty „výrobu RJTO“, zatímco Glencore si dle všech dostupných materiálů koupil „stáčírnu“

Pokud Glencore o stáčírnu přijde, což není nepravděpodobné, bude-li se insolvence firmy Borsay vyvíjet dál stejným směrem, značně to znehodnotí jeho investici do majetku bývalé Setuzy. Prakticky by pak nebylo možné dostat vyrobený olej na pulty obchodů. Jak mohl ale vůbec Glencore koupit majetek od prodávajícího, kterému nikdy nepatřil? Pokud by se nadnárodní koncern chtěl ptát, pak se musí obrátit na osoby ovládající koncern Via Chem Group, který mu zbytky Setuzy prodal.

Samotnou stáčírnu prodala Glencoru společnost Lisovna Ústí nad Labem, jak lze vyčíst z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Této firmě přitom stáčírna nikdy oficiálně neměla patřit. Práva na ni měla mít až do splacení Borsay. Ta navíc leasing uzavřela s jinou společností.

Lisovna byla jednou z dceřiných firem, na které Via Chem Group rozparceloval Setuzu. V té době lisovnu ovládal Ivo Hala, dvorní právník Petra Sisáka (ten je zaměstnancem jeho právní kanceláře). Hala na zaslaný dotaz neodpověděl a sdílný nebyl ani koncern Glencore. Mluvčí sice požádal o zaslání otázek, ale do uzávěrky se nevyjádřil.

Glencore v Česku

  • Anglicko-švýcarský Glencore je aktivní v padesáti zemích. Loni dosáhl celosvětových tržeb 232 miliard dolarů.
  • 1,12 miliardy korun. Za tolik podle MF Dnes odkoupil Glencore zbytky Setuzy v létě 2011.
  • Jeho společnost Ústí Oils vyrábí tradiční oleje Lukana, Ceresol nebo Vegetol.
  • V roce 2012 (poslední veřejně dostupný údaj) skončila společnost Ústí Oils ve ztrátě 173 milionů korun.
  • Tržby v roce 2012 dosáhly více než 1,1 miliardy korun.

Počet příspěvků: 2, poslední 14.9.2014 06:55 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.