Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Internetoví zločinci podle profesora Smejkala

  14:35

Renomovaný právník a informatik v některých ohledech podporuje americkou státní iniciativu směřující k perzekuci nelegálního obsahu na webu.

Z řady vyhraněných reakcí na jednodenní „stávku“ anglické verze Wikipedie a další serverů se poněkud vymyká text profesora Vladimíra Smejkala ve čtvrteční MF Dnes. Informatický expert, právník, si nebere servítky. Americkou iniciativu směřující k perzekuci nelegálního obsahu na internetových serverech v řadě ohledů podporuje. (Právě proti ní byla odstávka Wikipedie zaměřena.) Současnost označuje za dobu opravdových orgií nedovoleného šíření autorských děl. Nelegální nakládání s cizími autorskými díly nazývá krádeží a tvrdí, že s ohledem na přiměřenost, by se zcela jistě „mělo přikročit k masivnímu postihu serverů a služeb, které neslouží k ničemu jinému než k šíření zjevně nelegálně získaných autorských děl“.

Takový pohled má samozřejmě řadu odpůrců. Odvolávají se zejména na neudržitelnost nynějšího pojetí duševního vlastnictví a definice autorských děl, svobodu přístupu k informacím či obavy o snahu oficiální moci ovládnout informační sféru. Nežli dají průchod případnému rozhořčení, měli by si však povšimnout i jiné roviny Smejkalova textu. A to autorova zřetelně formulovaného vědomí, že současné právní normy (normy chránící autorská díla, ale i normy, podle nichž se řídí provozovatelé úložišť) nereflektují dostatečně realitu informační společnosti. „Představa zákonodárců, a to i českých, o tom, že stačí něco zakázat zákonem a bude to fungovat, je – zejména v prostředí internetu – projevem naprosté naivity,“ píše Smejkal.

Souboj mezi držiteli autorských práv a uživateli vykazuje mnoho známek známé situace: skutečnost předstihla zákony. Proti ochráncům pravidel mají vždy náskok ti, kdo je porušují. Smejkal je nazývá zločinci, oni sami mohou své počínání nazývat občanským odporem proti zkostnanělým normám. V této krátké poznámce není místo pro komentář k tomuto střetu. Za povšimnutí však stojí: i reprezentant tvrdě právního pohledu na věc (pohledu, jenž je oprávněný stejně jako pohledy lidskoprávní, filozofické a příbuzné) si uvědomuje potřebu dospět k efektivnějšímu řádu věcí. To může být i druh výzvy všem aktérům tohoto civilizačního střetu. Je to už válka, nebo ještě zbývá prostor pro širší konsenzus?

Některé Smejkalovy právně laděné teze by mohly patřit k významným tématům diskuse a hledání nových definic:

  • Cenzura internetu je nepřípustná, postih nelegálně zveřejněných (a šířených) autorských děl však není cenzurou. (Co znamená pojem cenzura v případě internetu?)
  • Vědomé uveřejňování odkazů na nelegálně uložený obsah by mohlo být chápáno jako návod či pomoc při páchání trestné činnosti. (Téma mnohem přesnějšího rozlišování mezi obsahem uloženým na internet legálně a nelegálně, a to se vztahem k jeho sdílení.)
  • Naopak snaha zasahovat do fungování obecných nástrojů na prohledávání internetu (Google, Seznam atd.) je již zásahem nepřiměřeným a mohla by být vnímána jako útok na svobodu slova a svobodný přístup k informacím. (Jak definovat obecné nástroje, nepostradatelné pro svobodný přístup k informacím?)
  • V  možnostech provozovatelů je nasadit technologické nástroje, například roboty s principy umělé inteligence, kteří budou neustále prohledávat obsah a hlásit podezření či rovnou mazat obsah. (Je nutná redefinice odpovědnosti provozovatelů úložišť?)

Podrobněji k tématu zákonů připravovaných v USA doporučujeme článek Jiřího Peterky Proč byl včera internet v černém? publikovaný  na Lupa.cz.

Autor: