Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Indonéská kuchyně 3: Eintopf nezná hranic

  8:08

A také wiener schnitzel či cordon bleu v zemi, která nezná chleba.

Cap cay je pokrm veskrze dietní, neřkuli dětský, protože se koření jen velmi jemně, a to solí, pepřem, případně zázvorem. foto: © archivČeská pozice

Indonéské restaurace neboli rumah makan, o nichž byla řeč v minulém díle, zdaleka nepodávají pouze tradiční pokrmy. Nabízejí i řadu jídel převzatých odjinud. Nabídka závisí na tom, jakému strávníkovi se ten který podnik chce zavděčit, tedy zda chce upoutat spíše místní, či zahraniční labužníky.

Další, dnes už vlastně tradiční specialita, která si přičiněním čínské menšiny získala oblibu po celé Indonésii (a také ve světě), je cap cay. Název, který Indonésané vyslovují čapčaj, pochází z jazyka, jímž se mluví mezi jiným v čínské provincii Fu-ťien, a znamená „všechno smíchané dohromady“. Vzdáleně připomíná jakýsi orientální eintopf, do kterého se nakrájí veškerá zelenina, která je v daném místě a čase k mání, k tomu česnek a cibule. Může se přidat i kuře, či dokonce maso, ale oboje v Indonésii stále platí za poměrně vzácnou ingredienci.

Běžný Indonésan se většinou živí jen obyčejnou rýží a sambalem

Cap cay je pokrm veskrze dietní, neřkuli dětský, protože se koření jen velmi jemně, a to solí, pepřem, případně zázvorem. Přeje-li si turista něco pikantnějšího, zpravidla se mu nabízejí rozličné variace kari na indický či thajský způsob. Při objednávání musí pak jen pamatovat na to, aby dostatečně jasně zdůraznil kouzelné slůvko „pedas“ čili „pikantní“. A stojí-li o skutečný požár na jazyku, stačí zaklínadlo zdvojit: „pedas-pedas“, tedy „hodně pikantní“. A pokud by přece zapomněl, nemusí si hned rvát vlasy. Všude dostane sambal, ostrou pastu, která se připravuje z chilli papriček na bezpočet způsobů a vždy se podává úplně čerstvá. Běžný Indonésan se ostatně většinou živí jen obyčejnou rýží a sambalem.

Pozor, sýr!

Pečená či smažená ryba (ikan bakar či ikan goreng) nebo pečené či smažené kuře (ayam bakar či ayam goreng), tedy vcelku běžné položky restauračních jídelníčků, jsou pro Indonésany mnohdy nedosažitelným luxusem. A takový wiener schnitzel je pro něj jen nevyslovitelná exotika z menu vývařoven pro turisty. Ano, indonéští kuchaři skutečně svedou ledasco, aby vyhověli chutím těch cizinců, kteří se nechtějí vzdát svých Lieblingsspeisen ani za hranicemi všedních dnů. Na vývěskách restaurací se tak v nejrůzněji zkomolených podobách inzeruje nejen klasický řízek, ale i jeho rafinovanější varianta: cordon bleu. Pokud jste na tento pojem francouzské kuchyně ještě nenarazili, vězte, že název, který v doslovném překladu znamená „modrá stužka“, označuje řízek plněný sýrem a šunkou. Oboje přitom v Indonésii představuje pravou vzácnost.

Zahlédnete-li na jídelním lístku podezřele drahou položku, můžete předem podezírat, že bude obsahovat sýr

O skrovném výskytu masa už byla zmínka, ale zatímco maso dostalo v indonéštině své jméno, daging – šunka – coby věc zcela cizí se označuje původním anglickým výrazem ham, což Indonésané k pobavení Čechů vyslovují foneticky. Z mléčných výrobků se v indonéské kulinární kultuře najde jedině přejaté kondenzované mléko, které lze však považovat spíše za sladidlo do kávy. Sýr, v jehož indonéském označení keju jasně vysvítá germánský původ (Käse), představuje exotickou pochutinu, patřičně drahou a mnohde nedostupnou. Za cordon bleu v indonéském podání tedy pěkně zaplatíte. Zahlédnete-li na jídelním lístku podezřele drahou položku, můžete předem podezírat, že bude obsahovat třeba právě sýr, kterým Indonésané zvyšují kvalitu a zároveň cenu i takového ovocného salátu.

Bez sýra se však rozhodně neobejdou další dvě kulinární výpůjčky, jimiž indonéští restauratéři obohacují tradiční nabídku. Jsou jimi pizza a pasta, na něž gastronomický monopol drží dnes Italové. Italská pasta se však zrodila v Číně, odkud ji dle legendy do Evropy přivezl Marco Polo. S trochou nadsázky to lze tedy vnímat tak, že špagety, dnes italské, se vlastně obloukem vracejí do geografického prostoru, ze kterého vzešly.

Tak či onak, i kdybyste vy sami o špagety v Indonésii nestáli, Indonésana najisto potěšíte, když mu jako dárek dovezete pravý parmazán a pravou passatu. Pizza, či spíše její těstový základ, zase může nejednoho zahraničního návštěvníka zachránit před abstinenčními příznaky vyvolanými nedostatkem chleba, který indonéská kuchyně prostě nezná. Nezná ani placky, takže mnohdy opravdu zbývá jen holý pizzový podklad, pokud šel tedy místní kuchař s dobou a dal si postavit pícku s hrdým nápisem PIZZA. A příště si už povíme, jak ukojit hlad či chuť bez restaurace, rovnou na ulici.

Seriál Indonéská kuchyně:

  1. Pro seznámení masakan padang
  2. Základ je nasi goreng a mie goreng

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.