Sobotní Právo přineslo celostránkový rozhovor s Hynkem Kmoníčkem, šéfem zahraničního odboru Hradu – tedy pravou rukou prezidenta Miloše Zemana, pokud jde o zahraničněpolitické otázky. Hovoří se v něm zejména o jednom z nejžhavějších nedávných sporů – prezidenta s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o uprázdněné a vbrzku uprázdněné velvyslanecké posty.
Pokud Zemanovo zadání Kmoníčkovi pro rozhovor znělo, ukaž zuby ve všech případech a v ničem neustupuj, pak ho jeho šého zahraničního odboru Kmoníček splnil – jak se říkávalo za minulého režimu – na 110 procent. Neustoupil v ničem.
Velkorysý kompromis
Kmoníček v rozhovoru jasně řekl, že jde o „velvyslance Miloše Zemana“ (a nikoho jiného), a proto bude spor pokračovat, „než dojde k dohodě ministra Schwarzenberga a prezidenta“. Dle Kmoníčka prý celkem nic nehoří, není kam spěchat, a pokud ano, pak je spěch v zájmu kariérních diplomatů na ministerstvu zahraničí, a tudíž očekává, „že ministerstvo přikročí v zájmu vlastních zaměstnanců k nějakému kompromisu, který musí nutně odrazit základní fakt. A tím je, že prezident republiky se jmenuje Miloš Zeman, nikoliv Karel Schwarzenberg.“
Z Kmoníčkova výroku, že Schwarzenberg si musí uvědomit, že prezidentem je Zeman, vyplývá, co tento kompromis představuje: Schwarzenbergovu kapitulaci. Kompromis to vskutku velkorysý…
Z Kmoníčkova výroku, že Schwarzenberg si musí uvědomit, že prezidentem je Zeman, vyplývá, co je kompromis: Schwarzenbergova kapitulace
Kmoníček svůj výklad o velvyslancích ale ještě vyšperkoval. Rozlišil totiž zvyklost při uvádění velvyslanců do funkce a dle něho obecný právní názor na tutéž věc. V uplynulých 20 letech se stalo zvyklostí, že „ministr zahraničí navrhuje vládě kandidáta, kterého po schválení následně jmenuje prezident“. Jak však říká Kmoníček, „existuje celkem jednotný právní názor, že z Ústavy prezident může jmenovat velvyslance pouze po kontrasignaci vládou. A kontrasignací je podpis premiéra, který ho může, nebo také nemusí, přenést na jiného člena vlády.“
Kmoníček tím dává ministrovi zahraničí Schwarzenbergovi jasně na srozuměnou, že pokud se nedohodne s prezidentem, může se přihodit, že zůstane „jako kůl v plotě“, protože se Zeman domluví s premiérem Petrem Nečasem. To je v době, kdy vztah vladních stran ODS a TOP 09 nemá daleko od otevřeného střetu, poměrně vážná hrozba.
Kmoníček svým popisem jmenování velvyslanců dává Schwarzenbergovi na vědomí, že se sice prezident s ministrem zahraničí mohou držet v šachu, je to ale jen Zeman, kdo může v dlouhodobé partii zvítězit. Zeman může Schwarzenberga obejít přes premiéra, Schwarzenberg však Zemana obejít nemůže. Ministr zahraničí proto zřejmě uhraje maximálně ten Kmoníčkem zmíněný kompromis.
Zemanově zahraniční politice se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích: