Byl to jejich rok. Čeští lobbisté a političtí podnikatelé v uplynulých dvanácti měsících udělali díru do světa, i když ne tak, jak by si představovali.
Ivo Rittig byl třikrát obviněn, přítel expremiéra Mirka Topolánka Marek Dalík stanul před soudem a Roman Janoušek skončil ve vězení. Jiní zase po dlouhé době otevřeně promluvili o svém životě a díle. A jeden z nich-Miroslav Šlouf - dokonce napsal knihu.
Technolog moci 15. věku
Šloufův spisek Jak se dobývá Hrad a jiné taje politiky popisuje cestu Miloše Zemana k vítězství v přímé volbě prezidenta a obsahuje také odkazy na obratného politika v husitské éře Hynce Ptáčka z Pirkštejna. „Jinde se dělají rozhodnutí. Ty řeči, to všechno je hra. Rozhodne se tam, kde jde ruka do ruky,“ cituje českého šlechtice v závěru knihy bývalý šéfporadce expremiéra Zemana. Otázka zní: kde hledají političtí stratégové a zákulisní hybatelé inspiraci? Nebo vycházejí jen z vlastních zkušeností a nápadů, které rozehrávají od začátku 90. let?
Ty řeči, to všechno je hra. Rozhodne se tam, kde jde ruka do ruky. |
Podle Šloufa je technologie moci dlouhodobě neměnná. „Hynce Ptáček žil a tvořil zhruba sto let před Machiavellim. Přitom obecně se říká, že takovým prvním teoretikem moci byl tento Ital. Není to pravda. Kdyby Jiřík z Poděbrad neměl Hynce Ptáčka, nikdy by nebyl českým králem,“ míní Šlouf v odkazu na českého politika, který se na vrchol dostal v první polovině 15. století po konci husitských válek
Opomíjený vítěz
Historik Martin Šandera v knize Hynce Ptáček z Pirkštejna - Opomíjený vítěz husitské revoluce píše, že jen předčasná smrt v roce 1444 zabránila Ptáčkovi dokonat velkolepé politické dílo. „Zahájil vítěznou cestu, na jejímž konci stáli kališníci sjednoceni do jediného politického i duchovního bloku. Na staletí tak jeho jméno pokryl stín úspěšného následovníka Jiřího z Poděbrad a Ptáčkovi v českých dějinách zůstala role ,opomíjeného vítěze‘,“ píše Šandera.
Ptáčkovi se totiž podařilo sjednotit jednotlivé proudy a uklidnit divokou poválečnou situaci v zemi. Jenže ve chvíli, kdy měl sílu na to usilovat o korunu, zemřel.
Hynce Ptáčkovi z Pirkštejna nezajišťoval moc a vliv jasně vymezený úřad či hodnost ani psaná norma, ale síla jeho osobnosti a politická obratnost. |
„Svému nástupci zanechal prověřený mocenský blok i řadu důležitých rozběhnutých procesů,“ píše historik Šandera. Podle něj Ptáčkova síla spočívala ve vytvoření silného východočeského bloku, který byl vedle vojenskosprávního rozměru na rozdíl od dosavadních zkušeností postaven i na prvku politické síly.
„Hynce Ptáčkovi z Pirkštejna nezajišťoval moc a vliv jasně vymezený úřad či hodnost ani psaná norma, ale síla jeho osobnosti a politická obratnost. Byl to on, kdo plně využil možnosti čtvrtého článku landfrýdního zápisu, který hejtmany i rady vyzýval k zachování jednoty a hledání společného postupu,“ dodává Šandera.
Šloufa prý Ptáček zaujal již v mládí. „Řekněme přímo, že jde o předchůdce českých lobbistů. Poznámky z knížkyoHynce Ptáčkovi jsem si dělal zhruba mezi 19. a 20. rokem svého života. Myslím, že to byl můj vůbec první konspekt knihy. Bohužel mi zůstaly jen poznámky, protože když jsem se rozváděl, zřejmě jsem ji zapomněl u své bývalé ženy,“ dodává muž kritizovaný za někdejší napojení na bosse podsvětí Františka Mrázka.
Na straně vítězů
Hynce Ptáček z Pirkštejna se narodil kolem roku 1400. Patřil k vlivnému rodu pánů z Lipé a z Dubé. Původně se hlásil ke katolické víře, později konvertoval ke kališnictví. Mezi husity patřil k umírněnému křídlu, nicméně dokázal komunikovat i s radikály: třeba tábority.
V bitvě u Lipan bojoval na straně vítězů. Královské vojsko pod jeho vedením v roce 1437 obléhalo hrad Sion, který hájil husitský hejtman a jeden z nejbližších straníků Jana Žižky - Jan Roháč z Dubé. Zatímco Roháč skončil na popravišti, hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna, který se v roli velitele osvědčil už v roce 1435, čekaly hvězdné chvíle jeho politické kariéry.
Jde o metody sestavení postupu a analýzu stavu. Tam jsem čerpal inspiraci i já. Jistě nejsem první, jen z lobbingu se stalo sprosté slovo. |
Ptáčkův návod podle Šloufa sice nelze zcela přenést do dnešní doby, určité aspekty v přístupu k jednání s lidmi jsou však aplikovatelné i dnes.
„Jde o metody sestavení postupu a analýzu stavu. Tam jsem čerpal inspiraci i já. Jistě nejsem první, jen z lobbingu se stalo sprosté slovo. Nebojím se však Ptáčka označit skutečně za jednoho z prvních lobbistů,“ dodal někdejší klíčový Zemanův poradce, jehož před dvěma lety odstřihla od Hradu skupina kolem kancléře Vratislava Mynáře a podnikatele s ruskými konexemi Martina Nejedlého.
Šlouf však pro své kroky, z nichž některé (například privatizace významných podniků v době vlády Miloše Zemana) dodnes vyvolávají kontroverze, nehledal inspiraci jen v minulosti. Jeho velkým vzorem je i francouzský expert na evropský lobbing a autor knihy European Lobbying Daniel Guéguen, s nímž se nedávno setkal.
„Sedíme u snídaně, dívám se a povídám: ,Danieli, ty máš stužku Řádu čestné legie, to je jedno z nejprestižnějších francouzských vyznamenání. Za co jsi to dostal?‘ On povídá: ,Ty se divit nebudeš, dostal jsem to od francouzské vlády za lobbing vEvropské unii.‘ Musím říct, že Guéguen mě velice inspiruje. Lobbovat znamená působit na uskutečnění a prosazení nějaké myšlenky,“ popsal Šlouf zážitek ze schůzky.
Vzor Fidel
Podnikatel Roman Jurečko býval důležitým hráčem ODS. Letos v létě se však z politiky stáhl a nyní se věnuje hlavně chovu psů. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil dlouholetou podporou exministra spravedlnosti a dnes europoslance Jiřího Pospíšila. Podle Jurečka se politik bez takzvaných kluků z ulice neobejde.
Někteří tajtrlíci za deset minut slávy vymění skutečnost, že už pak navždy budou v háji. Já budu raději celý život dvojka nebo trojka. |
„Jde o tým. Ve fotbale z Pavla Horvátha neuděláte Petra Čecha. Kdo to chce předělávat, dopadne špatně. Já dobře chytám, ale jasně že by se mi také občas líbilo dát gól. Nestojí mi to ale za to. Někteří tajtrlíci za deset minut slávy vymění skutečnost, že už pak navždy budou v háji. Já budu raději celý život dvojka nebo trojka,“ řekl nedávno v rozhovoru pro LN.
Jurečko příběh Hynce Ptáčka z Pirkštejna neznal, principy držení a vydobytí moci se však prý historicky příliš neliší.
„Občas mě vyděsí, nakolik jde o zajeté mechanismy. Že někdo někde podváděl, někoho nachytal nebo obešel. Všechno je historicky vyzkoušené. Když vidím nějaký dokument nebo čtu knížku, říkám si: ty brďo, to by mě nenapadlo, že takovouhle lest vymyslel někdo už v roce 1526. Často máme starší dobu zakódovanou tak, že lidi tehdy žili pomalu v bahně a umírali na bolavý zub. Přitom ale lstivé věci ovládali skvěle,“ řekl Jurečko, jehož před lety expremiér Topolánek zařadil na seznam takzvaných kmotrů.
Když pak měl jmenovat nějaký mocenský vzor, vypálil jméno kubánského diktátora Fidela Castra.
„On udělal opravdu ďábelskou věc. Když se mu tam objevil Che Guevara, de facto konkurent a populárnější člověk než Castro, poslal ho jako guerrilového vojáka bojovat. Což ho nakonec stálo život (Che Guevaru v roce 1967 nechal popravit bolivijský prezident René Barrientos - pozn. red.). Po jeho smrti se Fidel začal Che Guevary zastávat a udělal z něho symbol. Zbavil se konkurenta a zároveň z něho udělal hrdinu. Castrovi se podařilo zůstat několik desetiletíumoci, přestože pár set kilometrů od Kuby jsou Spojené státy. Al Capone vydržel chvíli u moci v několika ulicích, Castro přes 50 let vládl celé zemi,“ vysvětlil Jurečko.
A dodal, že ho oslovilo i dílo Hitler a Stalin - paralelní životopisy. „Zjistíte v něm, že vládnutí je o jednoduchosti, a vidíte, kde se Stalin oproti Hitlerovi vyvaroval mocenských chyb.“
Těch se v minulosti dopustili i nejvýraznější čeští lobbisté, čímž ukázali slabá místa, a v uplynulém roce si na ně vyšlápla policie a žalobci. V roce 2015 se ukáže, zda tlak ustojí, nebo jejich vliv bude nadále klesat.