Jan Hrbáček z týdeníku Euro se v televizních Událostech, komentářích představil jako nekompromisní znalec tajných služeb, jehož výroky jsou „bez diskuse“. Byl tam obhajovat svůj postup, když publikoval jakýsi záznam ze schůzky. Mluví na něm vysoký důstojník BIS, jehož jméno Hrbáček v zásadním rozporu jak s dobrými mravy, tak i s prostou obezřetností zveřejnil. Mluví na něm i lobbista Roman Janoušek. (O úniku nahrávky, který zveřejnil web týdeníku Euro v pátek 30. března, jsme psali v článku Přímý útok na tajnou službu. Kde udělali novináři chybu?)
Hrbáček sice, když záznam publikoval, nevěděl, kdo je kdo, a popletl, co kdo říká, ale nedal se a úporně vedl svou. I když osoby a obsazení se změnily, Hrbáček neochvějně tvrdil, že na podstatě to nic nemění. Tou podstatou tedy docela pozoruhodně nemohl být obsah rozhovoru, ale to, co Hrbáček normotvorně stanovil jako „nadstandardní vztah“ zpravodajského důstojníka a lobbisty. Zpravodajský důstojník se s takovým člověkem nemá stýkat, soudí Hrbáček. A když se s ním schází, tak si s ním nemá tykat. A scházet se s ním nemá proto, protože je vedoucí, tudíž manažer, má sedět v kanclu na řiti a basta fidli. Tolik nové Hrbáčkovy standardy pro činnost tajných služeb.
Sluší se jen podotknout, že Hrbáček se nemá co tajně stýkat s příslušníky zpravodajských služeb. Buďto je jejich práskač, což by novinář být neměl, anebo vyzvídá utajované informace, což by neměl nikdo. Hrbáček přiznal, že čtvrt roku trvalo, než se mu ty zpravodajce podařilo rozmluvit, což už docela smrdí po paragrafech. Doufejme jen, že si s nimi nadstandardně netyká! To by zpravodajcům zejména vzhledem k „Hrbáčkovu kodexu zpravodajských standardů“ neměl dovolit ani omylem. Ostatně, neměl by se s nimi stýkat vůbec. Jako zástupce šéfredaktora by měl sedět v kanclu na manažerské řiti a basta.
Vystoupení Jana Hrbáčka v Událostech, komentářích, novinář nastupuje v čase 13:35.
