Hrátky se špiony zvedly v Německu vlnu antiamerikanismu

Odhalení amerických agentů v německé tajné službě BND a na ministerstvu obrany bylo pověstnou poslední kapkou, kterou přetekl pohár trpělivosti se všetečným spojencem, který neváhal odposlouchávat ani soukromý mobil kancléřky Merkelové. Německo zažívá novou vlnu antiamerikanismu a požaduje v chování svého spojence zásadní změny.

Situace se přiostřila

Začátkem července vykonala policie na pokyn státního zastupitelství domovní prohlídku u zaměstnance Spolkové zpravodajské služby (BND). Jednatřicetiletý Markus R., původem z Mnichova, byl vzápětí zatčen a dán do vyšetřovací vazby. Je obviněný z toho, že prodal Američanům více než dvě stovky tajných dokumentů. Podle dostupných informací fungoval jako špión Washingtonu v německé výzvědné centrále v Pullachu od roku 2012 a za svoji činnost zkasíroval celkem 25 000 eur (asi 685 000 korun).

Při prohlídce jeho soukromých věcí vyšetřovatelé prý našli USB flash disk s inkriminovanými dokumenty. Obviněný se ke své ilegální činnosti přiznal a jeho slova potvrdili médiím anonymně i někteří jeho kolegové. Ti rovněž odmítli, že by motivací dvojitého agenta mohla být touha po penězích. Spíše se prý snažil být důležitý a chorobně toužil po uznání. Týden nato byl odhalen další údajný americký agent, tentokrát na německém ministerstvu obrany.

Reakce německých oficiálních míst byly zpočátku celkem umírněné. Vrcholní politici se vyjadřovali v tom smyslu, že pokud se podezření potvrdí, bude mezi oběma spojenci vážně narušena důvěra a jejich vzájemné vztahy citelně utrpí. Padly návrhy na posílení kontrarozvědky. S energičtějšími podněty pak přicházeli zejména poslanci Spolkového sněmu. Ze strany CDU/CSU zazněl požadavek na vyhoštění několika amerických diplomatů ze země, z řad koaliční SPD v souladu s heslem, že nejlepší obrana je útok, iniciativa k zahájení aktivní výzvědné činnosti v USA. Opoziční Linke navrhla zmrazení rozhovorů o vzniku zóny volného obchodu TTIP mezi USA a Evropskou unií. Zdálo se ale, že ve skutečnosti se toho odehraje jen málo.

Situace se ovšem brzy přiostřila. Spolkový prezident Joachim Gauck zdůraznil, že to už ze strany Washingtonu stačí, a kancléřka Angela Merkelová byla dotlačena, aby distanci k americkému spojenci vyjádřila v průběhu své návštěvy Číny. Ironií osudu v zemi, kterou původně chtěla kritizovat za její rozsáhlé špionážní aktivity, namířené mimo jiné proti německým firmám.

Nejsilnější gesto přišlo vzápětí, kdy spolková vláda vyzvala amerického diplomata zodpovědného v SRN za výzvědnou činnost, aby zemi opustil. K takto silnému kroku se Němci ve vztahu k USA zatím nikdy neodhodlali. Komentátoři se dosud dohadují, zda byl přiměřený. Někteří jej vzhledem k aktivitám NSA v Německu a plošnému sledování tamních občanů považují za příliš mírný, jiní naopak za přehnaný až hysterický.

Pochopitelná touha po sběru dat

Přímo s americkým prezidentem Barackem Obamou hovořila Merkelová po telefonu až dva týdny po vypuknutí aféry. Z toho, že její mluvčí nezveřejnil obsah rozhovoru a mluvil o něm jen v náznacích, se dalo usoudit, že k žádnému průlomu v řešení nastalé situace nedošlo. Teprve později přišla zpráva, že Němci a Američané společně vypracují politické směrnice, kterými by se spolupráce jejich tajných služeb měla nadále řídit. Zda to situaci zásadně změní, těžko říct.

Němci doufali i po loňské nepříjemné aféře kolem NSA, že Washington své výzvědné aktivity v Německu utlumí. Po ní se ale zřejmě nestalo vůbec nic. Pokud vše proběhlo tak, jak líčí vyšetřovatelé, Američané sledování svých spojenců rozhodně neomezili. Naopak se zřejmě pokusili získat informace o činnosti parlamentního vyšetřovacího výboru, který se už od jara snaží zmapovat jejich špionážní aktivity v Německu. Podle Angely Merkelové je to kontraproduktivní. Američané podle ní při špehování spojenců pouze plýtvají silami, které by měli společně s nimi napřít k řešení nejvážnějších globálních problémů – situaci v Sýrii a Iráku, na Blízkém východě či na Ukrajině.

Z jistého pohledu je touha po sběru dat všeho druhu pochopitelná. Výzvědné služby právě k tomu slouží. Rozum však zůstává stát nad tím, proč to Američané prováděli tak nešikovně. Jak prohlásil ministr financí Wolfgang Schäuble, „nad takovou hloupostí může člověk jen zaplakat“. Mladý, relativně nezkušený a nízko postavený agent mohl USA jen stěží dodat takové informace, kvůli kterým se vyplatilo riskovat roztržku s dobrým a velmi loajálním spojencem.

Američané navíc pravděpodobně mohli dotyčné dokumenty, pokud je skutečně tak naléhavě potřebovali, získat jinou, méně riskantní cestou. A ne přes člověka, jenž se podle mediálních informací sám odhalil tím, že po letech špiclování pro Američany nabídl své služby po e-mailu (!) ruské výzvědné službě...

Jak zdůraznil v komentáři deník Süddeutsche Zeitung, současná aféra rozhodně nevrhá na činnost amerických zpravodajců dobré světlo. Vypadá to, že jsou to diletanti, kteří dobře nechápou kontext a důsledky svých činů a kteří nejsou schopní zabránit tomu, aby jejich pracovní postupy nepronikaly na veřejnost. Podobně mají máslo na hlavě i jejich němečtí kolegové, kteří si léta nevšimli, že jim pod rukama někdo kopíruje tajné dokumenty. Zároveň není jasné, zda se o „krtkovi“ v německé BND vědělo v nejvyšších patrech washingtonské administrativy. Pokud ne, ocitly se tajné služby evidentně mimo demokratickou kontrolu. Pokud ano, znamená to, že Spojené státy přestaly na Německo brát ohledy a svým způsobem o něj ztratili zájem.

Washington si zahrává. Ale ví to vůbec?

Skutečně ve Washingtonu vůbec nechápou, jaké škody jejich image loni v Německu v souvislosti s aférou NSA utrpěla? Nebo je jim to lhostejné? Američané zřejmě neporozuměli prezidentu Gauckovi, který jim připomínal, že jeho spoluobčané jsou na cizí odposlechy a porušování svého soukromí kvůli historii velmi hákliví. Nepochopili, že Němci mají na fungování tajných služeb po skončení studené války zásadně odlišný názor a že se zřejmě necítí být v každodenním životě natolik ohroženi, aby byli ochotní akceptovat omezování své svobody. Nebo Washington nad výhradami Berlína prostě mávl rukou?

Zahrávat si takto s náladami v zemi, kde má antiamerikanismus od dob odporu proti kulturní coca-colonizaci, válce ve Vietnamu či intervencionismu prezidenta George Bushe mladšího silnou tradici, je celkem riskantní. Jednání Washingtonu nezůstává bez důsledků nejen pro Německo, ale i další evropské spojence. Nedůvěra a vzájemné špiclování může oslabit soudržnost NATO, bezohledný postup dobré jméno USA v západním světě.

Jako varování lze v tomto směru číst nedávný průzkum týdeníku Spiegel, v němž se 57 procent německých respondentů vyslovilo pro to, aby Berlín v mezinárodní politice agitoval nezávisleji na Washingtonu, a skoro 70 procent lidí prohlásilo, že jejich důvěra v USA v poslední době poklesla. Plných 40 procent dotázaných se navíc vyjádřilo v tom smyslu, že je třeba navázat bližší spolupráci s putinovským Ruskem. Se státem, který před nedávnem ilegálně anektoval Krym, aktivně přispívá k destabilizaci Ukrajiny a hrubě porušuje lidská práva.

Nezbývá než doufat, že se tato čísla nepromění v trvalý trend a celá aféra bude jen „bouří ve sklenici vody“. Německo Spojené státy potřebuje, mimo jiné je zcela závislé na jejich informacích o hrozbách islámského terorismu. Reakce berlínských oficiálních míst jsou vzhledem k rozvášněnému veřejnému mínění stále ještě celkem mírné a velká část pragmatických politiků své pohoršení nad zahraniční špionáží poněkud přehrává. Nikdo nepočítá s tím, že by Američané svoji výzvědnou činnost v Německu ukončili úplně. Ze strany Obamovy administrativy by Němcům stačilo relativně málo – aby svými špionážními aktivitami spojence přímo nezesměšňovala.

Spolková republika, která dnes hrdě prohlašuje, že 25 let po pádu Berlínské zdi už není žádným americkým vazalem, ale nezávislým státem, by měla naopak zapracovat na posílení vlastní bezpečnosti a opatřeních proti úniku citlivých informací. Jen tak se může zbavit závislosti na Washingtonu a vyhnout se mnohem závažnějším rizikům.

I nadále totiž platí, že tam, kde poslouchají spojenci, mohou poslouchat i nepřátelé.