Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Horší varianta Klausova postoje k odposlechům: stát řídí vyšší zločinecký level

  11:31

Co se může skrývat za tvrzením prezidenta, že odposlechy ničí naši demokracii a vše ostatní je druhotné?

Václav Klaus měl bezpochyby zásadní vliv na raketový politický nástup Pavla Béma. foto: © ČTKČeská pozice

Prezident Václav Klaus se vyjádřil ke zveřejněným odposlechům exprimátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška. Citujme z televizního šotu: „Já myslím, že odposlechy jsou strašlivě nešťastná věc, která ničí naši demokracii, a to je můj zásadní pocit z toho. Všechno ostatní je druhotné, jestli ty odposlechy jsou přesné, nepřesné, věrné tomu, co se řeklo, nevěrné, pozměněné, nepozměněné, autentické, neautentické, to už je úplně všechno jiná role...“ Má prezident Klaus pravdu? A pokud ano, co by se mohlo skrývat za jeho vyjádřením?

Obecně – na rozdíl od prezidentova mínění – se právem jeví, že demokracii zdaleka tolik neničí odposlechy, respektive jejich úniky, jako ty nedůstojné příšernosti, které odkrývají. Samozřejmě, nikdo nepokládá za dobré, aby se úniky tajně pořízených nahrávek staly normou.

Nicméně publikované obsahy oněch odposlechů zatím dávají whistleblowerům jisté rozhřešení. Ano, pouze částečné, protože materiály měly jít buď přímo do médií, nebo měly zůstat v trezorech. Whistleblowing totiž nezná zprostředkovatele, který je nejen komerční, ale navíc s politikou velmi intimně srostlou entitou. Tady už zní varovné tóny.

Mnozí zřejmě považují za neadekvátní dávat obsah odposlechů co do důležitosti až na druhé místo. Po právu však podotkněme, že i druhé místo je někdy dobré. Klaus neřekl, že by obsah vůbec nebyl důležitý.

Ví prezident víc?

Proč tedy má Klaus „odposlechy“ (snad bude v jeho intencích upřesnění, že jde asi spíše o „uniklé odposlechy“) za prioritní problém? Že by existoval nějaký zatím skrytý, velmi závažný důvod? Protože jinak by Klaus vypadal, že chce zakrýt, chránit nechutný obsah těch odposlechů. A že ty hrůzy dokonce ztotožňuje s „demokracií“, kterou ony odposlechy ničí!

Klaus je ve významném ústavním postavení. To, co by u jiných bylo spekulací, je zde zcela legální možností. Klaus opravdu může vědět podstatně víc. Co když ví něco tak závažného, že ho to opravňuje zdůraznit jako prioritní problém, vážící se na manipulaci s uniklými odposlechy, přičemž zveřejněný obsah některých z nich považuje až za druhotný (ne tak hrůzný)?

Tušení zbytku ledovce

Z celé odposlechové záležitosti známe asi jen špičku ledovce. Víme, že někdo poslouchal telefonní hovory, vedené mezi třemi osobami. Neznáme však původ odposlechů, ani zda byly pořízeny legálně. Neznáme ani objem oněch odposlechů, koho všeho se adresně týkaly, a kdo všechno do nich náhodně či zákonitě „spadl“ tím, že zavolal dotyčným, na něž byl odposlech nasazen. Nevíme ani, jaká část pořízených odposlechů byla předána médiím k případnému zveřejnění. O důvodech a časování onoho doručení médiím neznáme ani náznak.

Jestli BIS nebo policie „rozpracovávala“ lobbisty, pak jistě nezůstala jen u jednohoNevíme ani, jakou dobu ty odposlechy pokrývají (mluví se o šesti až sedmi měsících). A je-li to pravda, pak už vůbec netušíme, proč tak „výživné“ odposlechy byly ukončeny. Shledal snad soudce, že uvedené podezření, pro něž odposlech povolil, se nijak za půl roku nepotvrdilo? Nebo snad bezpečnostní či zpravodajská složka utrpěla tím posloucháním šok a radši šla sama dobrovolně od válu? Nebo se nejdříve pokusila ty hrůzy někomu sdělit, a ten „někdo“ jí poradil, aby byla shovívavá, že to vůbec o ničem nevypovídá, a ona bezpečnostní či zpravodajská složka vyměnila adrenalin za poklidné vegetování na státní útraty? A že by nelegální hacker sám opustil zlatou žílu, to se ani věřit nechce.

Vaří se smolná lázeň?

Rozšíříme-li cvičně uvažovaný kontext, můžeme snadno dospět k závěru, že obsah dosud zveřejněných odposlechů mohl být jen ouverturou, po níž může přijít až wagnerovsky dlouhý a temný opus. Ta ouvertura by pak měla takový rozehřívací efekt: dávala by tušit, jak vroucí je smolná lázeň pro ty, o nichž (zatím) v odposleších nebyla řeč. Jejich okruh je asi nejvíce zřejmým těm, kteří si volali s Janouškem. A s jemu podobnými, protože jestli BIS nebo policie „rozpracovávala“ lobbisty, pak jistě nezůstala jen u jednoho.

A co sám prezident Klaus? Vždy měl „Pavku“ Béma nedaleko. Měl bezpochyby zásadní vliv na Bémův raketový politický nástup, přímo cyklistický trhák. Staří zasloužilí otcové zakladatelé ODS zůstali koukat, jak se Bém po jejich zádech vyšvihl. Že by v tušení oné smolné lázně snad dnes Klausovi nebylo dobře po těle?

Škodlivá je hra s odposlechy

Tento rozšířený kontext, který by Klausovu výroku dával smysl, je však doménou velmi nevybíravých způsobů, vydírání a ultimát – prostě her s odposlechy, jaké si člověk dovede sotva představit. A zdaleka už přitom nemusí jít jen o tuzemské hráče, jimž se tito odposlechy zkompromitovaní „mrťafové“ dostali do spárů!

Jestliže by se správa státu měla nadále odehrávat v tomto „vyšším zločineckém levelu“, a nikoliv mezi utrápenými rádoby politiky a korupčníky jako dosud, pak to je skutečně důvod, proč označit to zatím nevyslovené v „kauze odposlechy B+J“ za závažnou hrozbu demokracii.

Proto je velmi nepříjemnou varianta, že onen hrozný Klausův výrok je oprávněný, protože prezident přinejmenším může tušit, jaké konsekvence tyto (možná původně v dobré víře!) uniklé odposlechy mohou mít. Že třeba ten obsah dosud uniklých odposlechů není ničím proti tomu, co se zde ještě bude dít.

Relativně lepší zpráva nakonec. Celé kompro se mění na prach, když dotyčný kompromitovaný politik nebo úředník jde buď do vězení, nebo do kotelny, či stepuje nezaměstnaný před úřadem práce. K té devalvaci kompromitujícího potenciálu uniklých odposlechů by tudíž mělo dojít co nejdříve, než budou republice způsobeny mnohem závažnější škody.

Autor: