Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Hongkongští občané chtějí svou metropoli nadále svobodnou

  8:39
Role Hongkongu jako okna Číny do světa se za více než 150 let příliš nezměnila. Ve městě skvěle funguje nezávislé soudnictví a státní správa. Strach, že to v roce 2047 zmizí, až se Hongkong stane jedním z mnoha čínských velkoměst, je příčinou protestů.

Hongkong. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Obyvatelé Hongkongu po sobě po demonstracích zanechají buď obrovský nepořádek, nebo vzorně uklidí. Buď po nich zůstanou polámané deštníky a umělohmotné pásky na svazování kovových zátaras na barikády jako v roce 2014, nebo zafungují jako vysavač a ulice jsou ještě čistší než před demonstrací. Žádné rabování ani ničení.

Po největší demonstraci v moderních dějinách Hongkongu od roku 1997, kdy byl prohlášen za „zvláštní samosprávné území“, zůstalo letos 16. června po demonstrantech obrovské množství prázdných PET lahví, ale úhledně naskládaných kolem recyklačních kontejnerů. Demonstrace v Hongkongu se dnes podobají logistickému cvičení, protože se změnila nejen jejich organizace, ale i věk demonstrantů.

Slzný plny není v posledních dnech v ulicích Hongkongu výjimkou.

Netypická vysoká účast

To, co v roce 2014 začalo jako studentská blokáda během okupačního hnutí Occupy zorganizovaná lidmi ve věku okolo 30 let, je letos něčím zcela jiným. „Protestu 16. června se zúčastnilo poměrně dost teenagerů, což mě překvapilo,“ říká jedna z demonstrantek středního věku, která podobně jako mnoho z těch zapojených do Occupy 2014 nechce uvést své jméno.

Média jsou totiž pro hongkongskou policii jedním z nástrojů ke sledování demonstrantů – k jejich identifikaci a zatýkání. Oproti roku 2014 jsou letos obyvatelé Hongkongu mnohem opatrnější. V hongkongské městské hromadné dopravě se sice běžně jezdí na čipovou kartu s kreditem, ale během demonstrací se tvořily dlouhé fronty na papírové lístky – nikdo nechtěl zanechat elektronickou stopu.

Obyvatelé Hongkongu ukázali, že se dokážou zmobilizovat. Tak vysoká účast byla doposud netypická. Na největší červnový protest přišlo dva miliony lidí – téměř třetina obyvatel města. Možná proto, že policejní zásahy proti demonstrantům v prvních letošních protestech byly mnohem tvrdší, než v roce 2014, kdy studenti 70 dní blokovali hlavní dopravní tepny Hongkongu.

„Nově se na demonstracích objevily matky a také příslušníci křesťanských církví, což jsem v průběhu Occupy 2014 nezaznamenala. (Čínští katolíci a protestanti tvoří 12 procent obyvatel Hongkongu – pozn. red.) Většina obyvatel považuje křesťany za nudné a staromódní, ale díky jejich vysoké účasti na demonstracích jim ohromně stoupla prestiž,“ dodává zmíněná žena. Jejich přítomnost pak do jisté míry vysvětluje, proč se v tak krátkém čase demonstracemi tolik dosáhlo.

Obyvatelé Hongkongu ukázali, že se dokážou zmobilizovat. Tak vysoká účast byla doposud netypická. Na největší červnový protest přišlo dva miliony lidí – téměř třetina obyvatel města. Možná proto, že policejní zásahy proti demonstrantům v prvních letošních protestech byly mnohem tvrdší, než v roce 2014, kdy studenti 70 dní blokovali hlavní dopravní tepny Hongkongu.

Současné demonstrace mimo jiné ovlivnilo, že po dvou měsících byl z vězení propuštěn Joshua Wong, 22letý neoficiální lídr hnutí Occupy 2014 odsouzený za výtržnost. Přitom studentská blokáda neměla velkou podporu veřejnosti. „Ještě než šel v květnu do vězení, jsem ho potkal v autobuse. Bylo to smutné, byl zrovna na cestě do školy a lidé v autobuse mu nadávali. ,To kvůli vám to teď v Hongkongu nestojí za nic,‘ řekla mu nějaká paní.“ říká jeden z účastníků hnutí Occupy 2014.

Pronásledování a obvinění

Mohlo by se zdát, že obyvatelé Hongkongu nevidí svůj problém v širších souvislostech. Například na tiskové konferenci po tvrdém zásahu policie se pouze diskutovalo o tom, zda protestní akci považovat za výtržnost nebo za demonstraci. Žádný novinář se nezeptal hongkongské guvernérky Carrie Lamové, jestli už mluvila s generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem nebo jinými vrcholnými čínskými politiky.

Obyvatelé Hongkongu se obávají, že Peking časem přijde s velkou represí jako po hnutí Occupy – od roku 2014 jsou jeho účastníci pronásledováni, a mnoho z nich bylo obviněno, aby se nemohli účastnit dalších demonstrací

Znalec čínské společnosti však ví, že nekonečné debaty o nepodstatné, a většinou procedurální záležitosti často slouží k zakrytí problému, přičemž tuto taktiku používají obě diskutující strany, a to i ve svůj neprospěch. Uvést protivníka do rozpaků konfrontačním dotazem se považuje za velkou provokaci, protože poté lze od něho čekat buď odvetu, třeba násilnou, anebo přestane komunikovat, aby zachránil svou čest.

Tomu odpovídá i momentální situace. Obyvatelé Hongkongu se obávají, že Peking časem přijde s velkou represí jako po hnutí Occupy – od roku 2014 jsou jeho účastníci pronásledováni, a mnoho z nich bylo obviněno, aby se nemohli účastnit dalších demonstrací.

Postkoloniální postoje

V únoru 2018 údajně zabil hongkongský občan Chan Tong-kai svou těhotnou přítelkyni Poon Hiu-wing na dovolené na Tchaj-wanu. Poté se vrátil do Hongkongu a její rodiče podali oznámení o pohřešované osobě. Tchajwanská policie našla její tělo a Chan byl v Hongkongu zatčen a přiznal se k vraždě. Byl však obviněn pouze z praní špinavých peněz – po smrti své přítelkyně používal její kreditní kartu. Nemůže být obviněn z vraždy v Hongkongu ani vydán na Tchaj-wan.

Navzdory přání Pekingu zůstávají postoje obyvatel Hongkongu postkoloniální, což například ukazuje častý výskyt britské vlajky na demonstracích. Jsou stále silně spojení s koloniální minulostí, která jim sice neumožňovala hlasovat o vládě, ale přinejmenším jim poskytovala fungující soudnictví, právní stát a komunální volby.

Podle současného zákona o vydávání podezřelých Hongkong nevydává na Tchaj-wan, do Macaa ani do pevninské Číny a Chan, poté, co si odsedí trest za praní špinavých peněz, může být propuštěn. Změna zákona má takovým případům zabránit. V hongkongských věznicích je například mnoho Afričanů a především Tanzanci organizují překupnictví drog z Hongkongu na pevninskou Čínu s vědomím, že nebudou po zatčení a uvěznění v Hongkongu vydáni, a tudíž jim nehrozí trest smrti.

Čínsko-britská deklarace podepsaná na konci roku 1984 připravila cestu pro návrat Hongkongu pod čínskou kontrolu 1. července 1997 v rámci politiky „jedna země, dva systémy“. Bylo dohodnuto, že Hongkong se stane „zvláštním samosprávným územím“ Čínské lidové republiky (ČLR), přičemž život a místní instituce musejí zůstat 50 let nezměněny. Navzdory přání Pekingu zůstávají postoje obyvatel Hongkongu postkoloniální, což například ukazuje častý výskyt britské vlajky na demonstracích.

Jsou stále silně spojení s koloniální minulostí, která jim sice neumožňovala hlasovat o vládě, ale přinejmenším jim poskytovala fungující soudnictví, právní stát a komunální volby. Za 28 let se Hongkong stane jedním z mnoha čínských velkoměst a jeho obyvatelé mají pocit, že navrhovaná změna zákona o vydávání podezřelých mezi Čínou a Hongkongem, přestože se zdá logická a nutná, je jen dalším krokem porušujícím jejich práva a nenápadným zkracováním této doby.

Zmrazení majetku zbohatlíkům

Jedním z důvodů, proč Peking chce změnit zákon o vydávání podezřelých, je, že by změna umožnila zmrazit majetek zbohatlíkům, kteří do Hongkongu z ČLR uprchli, případně těm, kdo se znelíbili čínské komunistické straně, nebo byli v ČLR vyšetřováni kvůli korupci. Peking tvrdí, že pozměňovací návrhy se týkají jen závažných trestných činů, nikoli politických ani těch, kde by následoval trest smrti, a že na svobodu projevu ani na některé finanční zločiny nebudou mít dopad. Tomu však Hongkongští občané nevěří.

Jedním z důvodů, proč Peking chce změnit zákon o vydávání podezřelých, je, že by změna umožnila zmrazit majetek zbohatlíkům, kteří do Hongkongu z ČLR uprchli, případně těm, kdo se znelíbili čínské komunistické straně, nebo byli v ČLR vyšetřováni kvůli korupci

Například v roce 2015 byl čínskou stranou zorganizován únos majitelů hongkongského knihkupectví Causeway Bay Booksellers do pevninské Číny. „Knihkupectví prodávalo jen bulvární pomluvy o čínských politicích a jejich milostných pletkách,“ říká 20letý občan Hongkongu. „Únos lidi dost překvapil, protože publikace nebyly proti politice pevninské Číny. Ale dotyční politici asi věděli, že je prezident Si Ťin-pching může uvrhnout do korupčního skandálu. Báli se, a proto zorganizovali únos.“

Peking se prostřednictvím loutkové hongkongské vlády zaměřuje i na místní disent. Šéfredaktoru asijské sekce britského deníku Financial Times Victoru Mallettovi bylo zrušeno vízum, protože umožnil hongkongskému separatistovi promluvit na přednášce v Klubu zahraničních korespondentů v Hongkongu.

Hongkongská vláda také často používá občany Hongkongu k provokacím. V roce 2014 ohrožovala anonymní skupina místní novináře sekáčky na maso a příslušníci hongkongské mafie měli násilnými provokacemi vyvolat rozkol mezi studenty při demonstracích ve čtvrti Mongkok.

Laxní policie

Otázka provokace se objevila po násilné demonstraci na začátku července. Poté, co se demonstrantům 16. června podařilo projednávání novely zákona o vydávání podezřelých odložit na neurčito, 1. července radikální skupina aktivistů násilím vnikla do budovy hongkongského Zákonodárného shromáždění, přičemž policie se příliš nesnažila jim v tom zabránit – vystřelila jen jeden granát se slzným plynem. Následně tvrdila, že nechtěla narušit pokojnou demonstraci na hlavní třídě, protože byl státní svátek.

Radikálové po vniknutí do budovy na stěny nastříkali různá hesla, například „k čertu s hongkongskou vládou“. Přítomni byli i novináři ve žlutých vestách s nápisem Press a akce je zachycena na mnoha videozáznamech. Jeden svědek ji popsal následovně:

Poté, co se demonstrantům 16. června podařilo projednávání novely zákona o vydávání podezřelých odložit na neurčito, 1. července radikální skupina aktivistů násilím vnikla do budovy hongkongského Zákonodárného shromáždění, přičemž policie se příliš nesnažila jim v tom zabránit. Existuje domněnka, že se policie zachovala laxně, aby se radikálové chytili do „společenské“ pasti, která by je očernila jako násilníky.

„Aktivisté se uvnitř sdružovali a radili, co dál. Situace byla napjatá, protože bylo jasné, že pokud proti nim policie zasáhne, pak buď střelbou gumovými projektily, nebo slzným plynem, a v malém prostoru místnosti, kde se právě nacházeli, nebude úniku. Člověk měl pocit, že pokud policie přijde, bude z toho masakr jako v Pekingu v roce 1989, ale tentokrát před zraky médií.“ Existuje domněnka, že se policie zachovala laxně, aby se radikálové chytili do „společenské“ pasti, která by je očernila jako násilníky.

„Napětí se zvyšovalo a policie stále nikde. Radikálové se rozhodli parlamentní budovu opustit a nečekaně se všichni vrhli k východu. Později se ukázalo, že čtyři z nich se nechtěli ani za cenu života z místa hnout, ale ostatní aktivisté se jich chopili a křičeli, musíme utéct společně, proto ten úprk. Ještě než radikálové budovu opustili, postavili z kovových zábran barikády a nahoru umístili deštníky, aby to vypadalo, že tam jsou schovaní lidé. Když tam pak policie vtrhla a zaútočila slzným plynem, zjistila, že útočí na neexistující dav,“ říká zmíněný svědek.

A dodává: „Policisté byli zklamaní, že není koho zbít. Rozebrali tedy barikády a uklidili. Krátce po půlnoci už bylo místo prázdné, nikde žádný policista, zatýkání ani odvážení v antonech. Jako by se aktivisté policii vysmáli a ztrapnili ji. Nechali ji rozehnat neexistující dav.“ Navíc radikálové sice budovu poškodili, ale nic z ní zřejmě neodcizili. Dokonce na poličku s mezinárodními dary jeden z nich připevnil cedulku „Nesahat!“ A na jednacím stole nechali košík s penězi za nápoje, kterými se občerstvili, se vzkazem: „Protestujeme, nekrademe!“

Pečlivě připravený plán

Co za akcí bylo, si každý vysvětluje podle své národnosti, společenské třídy či toho, co má za sebou. Ital, který žije v Hongkongu čtyři roky a má za manželku hongkongskou Číňanku, to vidí italsky: „Je to součástí velkého spiknutí a bylo to jen na efekt.“ Podle 25letého Číňana z Hongkongu „se Čína snaží ovládat Hongkong skrytě, proto ji obyvatelé Hongkongu vyzývají: pokud nás chceš ovládnout, přijď a ovládni nás, máš-li na to. Pekingu se však nechce“.

Australan žijící v Hongkongu 20 let se domnívá, že čínským obyvatelům Hongkongu se líbí staré koloniální instituce založené Brity a nechtějí o ně přijít (Anglosasové tvoří pouze necelé procento obyvatel Hongkongu – pozn. red.). A říká: „Zvolenými symboly radikálové Peking provokovali. Například po vniknutí do Zákonodárného shromáždění prostřeli na předsednický stůl starou koloniální vlajku Hongkongu.“

Podle čínských obyvatel Hongkongu radikálové své požadavky přehnali, protože na základě předchozích pokojných protestů guvernérka Carrie Lamová novelu zákona o vydávání podezřelých stáhla. Současně jsou však na ně v podstatě hrdí, že ztrapnili policii. Měli pečlivě připravený plán, což bylo nové.

Třicetiletý Číňan z Hongkongu konstatuje: „Symboly jsou v Číně důležité a mocné. Aby pevninskou Čínu naštvali, napsali radikálové graffiti ,Hongkong není Čína‘. Podle jednoho z pekingských byznysmenů, který se nechal slyšet v místní televizi, panuje v pevninské Číně názor, že to byl útok na ČLR.“

A dodává: „Naopak v pokojných demonstracích hesla proti pevninské Číně nebyla, ani proti prezidentu Si Ťin-pchingovi. Většina se vymezovala proti současné hongkongské vládě a guvernérce Lamové. Dokud nebude v Hongkongu demokracie, kdy o šéfovi správy budou hlasovat voliči, nebo jimi volení zástupci, nic jiného kromě protestů politiky nedonutí chovat se podle ,hlasu lidu‘.“

Podle čínských obyvatel Hongkongu radikálové své požadavky přehnali, protože na základě předchozích pokojných protestů guvernérka Carrie Lamová novelu zákona o vydávání podezřelých stáhla. Současně jsou však na ně v podstatě hrdí, že ztrapnili policii. Měli pečlivě připravený plán, což bylo nové.

Změna způsobu protestu

Na konci blokády Occupy 2014, kdy už soud rozhodl, že demonstranti musejí vyklidit svá stanoviště, protože brání firmám v provozu, se pozdě v noci také konala násilná demonstrace, proti níž policie nezasáhla. „Byla jsem svědkem, jak se v pokojné demonstraci začaly ozývat hlasy proti demonstrantům, což vyvrcholilo roztržkou, kdy ti, kdo rozdmýchali nesvár, se pokusili rozbít sklo dveří do Zákonodárného shromáždění, ač byli nabádáni, aby to nedělali.

Policie se stále chová, jako by zasahovala proti blokádě Occupy 2014, ale způsob protestu se změnil. Bylo by obtížné dnes aktivisty infiltrovat, muselo by to být provedeno důmyslně, protože demonstranti se poměrně dobře znají. Během akce jednala masa lidí ,jako jeden muž‘, byli dobře organizovaní. Při Occupy 2014 se zřejmě infiltrace odehrála, ale velmi primitivní.

A stejně jako letos nebyl ani tehdy široko daleko žádný policista, aby zasáhl, a po celou dobu akce, která trvala zhruba do jedné hodiny ranní, se žádný neobjevil. Na druhý den se pak, podobně jako letos, spekulovalo, zda to byla provokace, jejímž cílem bylo očernit demonstranty jako násilníky, protože nikdo nechápal nečinnost policie,“ říká 45letá žena, která se tehdy náhodně na demonstraci ocitla.

Občan Hongkongu ve středních letech proti provokaci namítá: „Policie se stále chová, jako by zasahovala proti blokádě Occupy 2014, ale způsob protestu se změnil. Bylo by obtížné dnes aktivisty infiltrovat, muselo by to být provedeno důmyslně, protože demonstranti se poměrně dobře znají. Během akce jednala masa lidí ,jako jeden muž‘, byli dobře organizovaní. Při Occupy 2014 se zřejmě infiltrace odehrála, ale velmi primitivní.

Příslušníci Triád (hongkongské mafie, která vznikla z nejchudších vrstev, a dnes působí především v lokální námořní dopravě – pozn. red.) sami přiznali, že byli zaplaceni. Jde o jediné obyvatele Hongkongu, kteří se s Pekingem přátelí, protože jim to vynáší.“ Tomu odpovídá i incident před třemi týdny, kdy skupina provokatérů zbila vracející se demonstranty a ostatní cestující v metru ve čtvrti Yuen Long, aniž by policie včas zasáhla.

Morální zkorumpovanost

Peking je morálně zkorumpovaný a dává čínským občanům najevo, že pokud nebudou zlobit, budou se mít dobře, zejména materiálně. Umožní jim zbohatnout, pokud se nebudou vymezovat vůči jeho nemorálnosti, čímž činí všechny zúčastněné stejně morálně zkorumpované. To však nemůže dlouho vydržet.

Peking je morálně zkorumpovaný a dává čínským občanům najevo, že pokud nebudou zlobit, budou se mít dobře, zejména materiálně. Umožní jim zbohatnout, pokud se nebudou vymezovat vůči jeho nemorálnosti, čímž činí všechny zúčastněné stejně morálně zkorumpované. To však nemůže dlouho vydržet.

Podobá se to normalizaci v Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Všem bylo jasné, že vláda, která souhlasí se vstupem cizích vojsk, to s lidem nemyslí dobře, není to socialismus s lidskou tváří. Podobně to začalo být jasné Číňanům po masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu na začátku června 1989. Nikdo už komunistické straně nevěřil, že je pro lid, že je „lidová“.

Ukázalo se, že jde o autoritativní režim, který dal lidu najevo, že když se proti masakru nebude vymezovat, bude se mít materiálně dobře. ČLR od té doby o komunismus neusiluje. Zemi ovládají oligarchové a zbohatlíci – u většiny členů politbyra se posty předávají z otce na syna.

Obchodní základna

Jedinou oficiální reakcí Pekingu na násilnou demonstraci 1. července je, že šlo o občanskou neposlušnost. Připomíná to dobu v Československu těsně před listopadem 1989, kdy vládnoucí moc byla natolik slabá, že kolaps a změna systému byly na spadnutí. Pevninská Čína vypadá silná, ale ve skutečnosti je slabá. Momentálně je v obchodní válce s USA, a pouze Hongkong by se mohl stát centrem čínského mezinárodního obchodu, pokud si chce Čína nějaký udržet.

Říká se, že Peking s Hongkongem a jeho svobodou „zatočí“, ale zdá se, že nemá odvahu, protože stejně jako jiné nedemokratické režimy jedná vláda pevninské Číny tajně. Těsně před masakrem na náměstí Nebeského klidu umlčela média, která by o něm mohla informovat. Kromě záběru, na němž tanky zastavuje Číňan s nákupní taškou, a jednoho filmového dokumentu, neexistují žádné ověřitelné údaje, co se stalo, a kolik lidí zemřelo. Kdyby se Peking pokusil o totéž v Hongkongu, a jedním zásahem zavraždil deset tisíc lidí, okamžitě by se o tom celý svět dozvěděl.

Peking potřebuje Hongkong více než kdy jindy, protože současná obchodní válka eskaluje. Zahraniční korporace a banky, které chtějí obchodovat s Čínou, si volí za svou základnu Hongkong.

Peking potřebuje Hongkong více než kdy jindy, protože současná obchodní válka eskaluje. Zahraniční korporace a banky, které chtějí obchodovat s Čínou, si volí za svou základnu Hongkong. Do roku 2008 se čínskou měnou renminbi nedalo platit mimo Čínu a před rokem 2004 nebyl povolen ani její vývoz. Čína by chtěla z renminbi udělat měnu obchodní a časem i rezervní, kterou bude možné použít na všechny obchodní transakce – podobně jako americký dolar.

Kromě pevninské Číny existují i jiná místa na světě, kde lze renminbi ukládat do banky, přestože v dané zemi není oběživem. Jedním z nich je Hongkong, který má vlastní měnu hongkongský dolar. Rezervy renminbi v Hongkongu tvoří téměř 80 procent celkové světové zásoby.

Jeho největším konkurentem je Londýn, který drží něco přes pět procent. Díky otevřeným a dobře regulovaným kapitálovým trhům, silné institucionální podpoře a soudnictví, které může vymáhat smlouvy, je Hongkong, jenž má pátou nevětší burzu na světě, čínským obchodním uzlem par excellence.

Podnikání v Číně téměř za trest

Role Hongkongu jako okna Číny do světa se za více než 150 let příliš nezměnila. Dokonce za kulturní revoluce v šedesátých letech 20. století tehdejší čínský vůdce Mao Ce-Tung nechal Hongkong na pokoji, protože byl cenným zdrojem tvrdé měny. Panuje sice názor, že stále více globálně propojená Čína již nebude potřebovat Hongkong jako okno do světa, ale každý, kdo navštíví některou z jedenácti zón volného obchodu v ČLR (takzvané speciální ekonomické zóny), vidí, že tato doba je v nedohlednu.

Velké západní korporace mívají pobočky v některé metropoli pevninské Číny – zejména v Pekingu nebo v Šanghaji –, ale bývá to jen reprezentativní rezidence. Skutečný obchod se odehrává v Hongkongu, kde se nemusejí potýkat s dopravními zácpami, blokovaným internetem a regulovanými médii. Podnikání v Číně je pro mnoho zahraničních společností, které na počátku 21. století doufaly, že vydělají na čínském boomu, téměř za trest.

Oblast Binhai v provincii Tchien-ťin byla v minulosti považovaná za čínský „Manhattan“, ale ve skutečnosti je plná prázdných kancelářských budov. Je zde sice registrováno více než 20 tisíc společností, protože si díky úlevám mohou snížit daně skoro o polovinu, ale podle místních informací si sem přijedou tisíce lidí jen zařídit daňové záležitosti, a poté se hned vracejí do Pekingu a podnikají jinde.

Velké západní korporace mívají pobočky v některé metropoli pevninské Číny – zejména v Pekingu nebo v Šanghaji –, ale bývá to jen reprezentativní rezidence. Skutečný obchod se odehrává v Hongkongu, kde se nemusejí potýkat s dopravními zácpami, blokovaným internetem a regulovanými médii. Podnikání v Číně je pro mnoho zahraničních společností, které na počátku 21. století doufaly, že vydělají na čínském boomu, téměř za trest.

Obchodní pravidla se v pevninské Číně mění bez varování, nová nařízení jsou často přenášena jen ústně a licencování podniků je neskutečně pomalé a musí se provádět na každém úřadu zvlášť. Navíc se západní firma musí potýkat s endemickou korupcí. V Číně je typické, že některá oddělení na úřadech, které je třeba obeslat kvůli licenci, předepíší nové firmě natolik přísná pravidla, že nakonec nemá jinou možnost než úplatek, na což pak dokonce dostane potvrzení.

Nárůst odvahy

V Hongkongu skvěle funguje státní správa, což je pozůstatek britské byrokracie. Dobře placení státní úředníci s vysokou morálkou dokážou vyřešit složité daňové a licenční problémy za několik minut, přičemž ve Velké Británii je taková efektivita minulostí. Česko si o tom může nechat jen zdát.

Odvaha občanů Hongkongu roste. Pokud Čína nechá Hongkong na pokoji, hegemonii Čínské komunistické strany to nijak neohrozí. Naopak, může to být její jediná šance na přežití.

Strach, že toto vše v roce 2047 zmizí, až se Hongkong stane „jedním z mnoha čínských velkoměst“, jak Peking neustále zdůrazňuje, proto vytáhl tolik lidí do ulic. Peking chce volný trh, ale chce ho přísně kontrolovat. Hongkongské právní instituce, nízké daně a sofistikované kapitálové trhy jsou prostředníkem mezi Čínou a západním kapitalismem a současně Číně umožňují zachovat si svůj politický systém bez ztráty „tváře“.

Hongkongská vláda prohlásila, že projednávání novely zákona o vydávání podezřelých odložila na neurčito, což lze považovat za „navždy“, a politici, kteří sympatizují s Pekingem, tvrdí, že nebylo nutné opět demonstrovat. Radikálové však požadovali, aby se k novele zákona už nikdy nebylo možné vrátit a aby guvernérka Hongkongu Carrie Lamová odstoupila. V tuto chvíli však už je nejnovějším požadavkem plná demokracie.

V Hongkongu už nepřevládá pocit, že odložení novely zákona je nejvyšší reálná meta, jíž bylo možné za současné situace dosáhnout, a že je třeba Pekingu umožnit zachovat si „tvář“. Odvaha občanů Hongkongu roste. Pokud Čína nechá Hongkong na pokoji, hegemonii Čínské komunistické strany to nijak neohrozí. Naopak, může to být její jediná šance na přežití.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!