Jestli chceme být právním státem, je znovuotevření církevních restitucí nepřijatelné, říká biskup Tomáš Holub.
LIDOVÉ NOVINY: Jak se díváte na debatu o opětovném otevření restitucí a danění finančních náhrad za nevydaný majetek?
HOLUB: Usmívám se. Byl jsem u jednání, společně se zástupci jak z ČSSD, tak ANO. Jejich výsledky jsou na internetu. Skončila tím, že ANO řeklo, že s tím nechce mít nic společného. A ČSSD sama tu věc nechala vyznít doztracena. Rozumím tomu, že znovu otevírat restituční téma může být populisticky velmi sympatické. Takže z pohledu politického pragmatismu to chápu, ale v okamžiku, kdy chceme mít alespoň minimální ambici zůstat právním státem, je to nepřijatelné. A smutné je, že toto mezi čtyřma očima říkají všichni. Bohužel v dějinách je mnoho případů, kdy nějaký stát přestal být státem právním a ztratil svoji svobodu.
LIDOVÉ NOVINY: Je možné, že by celý spor skončil u Ústavního soudu?
HOLUB: Tohle je věc, kterou rozhoduje Česká biskupská konference, nikoli já. Asi bychom se pokoušeli všemi legitimními a civilizovanými prostředky vysvětlovat, že porušovat spravedlnost a právo je řezání si větve pod celou společností. Jestli by se nám to podařilo, je věc druhá.
LIDOVÉ NOVINY: Otevření restitucí požadují komunisté. Je jejich vliv na novou vládu rizikem?
Asi bychom se pokoušeli všemi legitimními a civilizovanými prostředky vysvětlovat, že porušovat spravedlnost a právo je řezání si větve pod celou společností. Jestli by se nám to podařilo, je věc druhá. |
HOLUB: Je to cesta, která směřuje k ohrožení základních hodnot demokratické společnosti.
LIDOVÉ NOVINY: Byl jste při návratu ostatků kardinála Berana do vlasti. Ve stejnou dobu, kdy se za něj konala mše, prezident Zeman měl projev na sjezdu KSČM. Jak jste jeho gesto vnímal?
HOLUB: Bylo to adekvátní gesto, které nepřekvapilo. Aspoň ne mne. Myslím, že pan prezident je v těchto věcech skutečně integrální.
LIDOVÉ NOVINY: Hodně církevních hodnostářů se vyjadřovalo ke kontroverzní divadelní hře Naše násilí, vaše násilí. Sledoval jste dění kolem této hry?
HOLUB: Ano. Musím říci, že vidím jako velmi zásadní, aby to neskončilo jen u forem protestů nebo u radikalizace na jednu nebo druhou stranu. Důležité je, aby to otevřelo otázku nesmírně složitého dilematu mezi svobodou, které je třeba, a respektem vůči hodnotám, které společnost vytváří. To, že tuhle debatu tady nemáme otevřenou, natožpak kultivovanou, ukázala i situace kolem zmíněné hry.
LIDOVÉ NOVINY: Viděl jste v té hře něco, co už pro vás bylo za hranou?
HOLUB: Neviděl jsem ji, jen ukázky. Myslím si, že tam určitě byly věci, které by minimálně měly vést k diskusi, kde hranice toho, co je ještě v pořádku, leží. Hra určitě obsahuje momenty, které bych nikdy vidět nechtěl. Ale je důležité rozlišovat vnímání osobní a vnímání obecné. V evropském prostoru tato diskuse není nová, protože do značné míry byla otevřena už tragickými událostmi kolem Charlie Hebdo.
LIDOVÉ NOVINY: Na „aféře“ se přiživila politická skupina Slušní lidé. Přinejmenším část jejích členů vzešla z prostředí fotbalových chuligánů, ale dnes se hlasitě hlásí k obraně křesťanských hodnot. Je to z vašeho pohledu v jejich případě uvěřitelné?
Myslím si, že tam určitě byly věci, které by minimálně měly vést k diskusi, kde hranice toho, co je ještě v pořádku, leží. Hra určitě obsahuje momenty, které bych nikdy vidět nechtěl. Ale je důležité rozlišovat vnímání osobní a vnímání obecné. |
HOLUB: To je jedna z věcí, na které jsem upozorňoval už mnohokrát. Vnímám ji jako velmi nebezpečnou, a to například v kontextu SPD. Jedna z taktik určitých skupin je, že si vyberou jednu nebo dvě křesťanské hodnoty a za ně potom schovají věci křesťansky nepřijatelné. To jsou rizika, na která je třeba jednoznačně upozorňovat.
LIDOVÉ NOVINY: Měla by církev na toto nebezpečí upozorňovat; vést osvětu mezi lidmi, aby viděli, že mnohdy jde jen o zástěrku politiků?
HOLUB: Já se k tomu vyjadřuji jednoznačně a snažím se, abychom tyto věci – tam, kde jsem pastýřem – brali skutečně vážně.
LIDOVÉ NOVINY: Dominik Duka oslavil 75 let, v dohledné době tak opustí post pražského arcibiskupa. Kdo by ho měl nahradit?
HOLUB: Nejsem tady od toho, abych měl tipy. Je to věc, která není v rukou nás, to nechávám na Hospodinovi a prakticky na nunciovi a na těch, kdo budou mít zodpovědnost hledat.
LIDOVÉ NOVINY: Chápu, že nechcete jmenovat. Ale kdo by to měl být typologicky?
HOLUB: Církev má neskutečné množství dokladů, že typologie u papežství vždycky selhaly. Klasickým příkladem je Jan XXIII. Typologicky zcela kompromisní papež před Druhým vatikánským koncilem, který nakonec radikálně zasáhl do života církve. Nebo Jan Pavel II. Vytvářet typologii znamená mýlit se, tak ji radši nevytvářím.
LIDOVÉ NOVINY: Objevuje se i vaše jméno. Troufl byste si na tuto roli?
V životě jsem se v církvi díky Bohu nikam nehlásil. Vždycky mi bylo řečeno, co mám dělat. Teprve v okamžiku, když jsem byl k něčemu vyzván, jsem začal přemýšlet, jestli je správné to přijmout. Mám to tak i nyní. Jsem v plzeňské diecézi a nemám zatím důvod přemýšlet nad jinou variantou. |
HOLUB: Nejste první, kdo se mě na to ptá. V životě jsem se v církvi díky Bohu nikam nehlásil. Vždycky mi bylo řečeno, co mám dělat. Teprve v okamžiku, když jsem byl k něčemu vyzván, jsem začal přemýšlet, jestli je správné to přijmout. Mám to tak i nyní. Jsem v plzeňské diecézi a nemám zatím důvod přemýšlet nad jinou variantou.
LIDOVÉ NOVINY: Jako nováček v roli biskupa jste se učil, jak navázat na předchozí generaci biskupů a přitom nepopřít, že jste o dvacet let mladší. Už to umíte?
HOLUB: Člověk našel nějaké záchytné body. Jako když lezete na skálu a hledáte hmaty, které vás posunou někam dál. Některé jsem nahmatal a zkusil se jich chytnout, jestli drží. Některé z nich drží. Jeden z klasických je, že opravdu nemohu pověsit na hřebík sport. Není pro mne také možné vzdát se věcí, které jsou spojené s neformálním stylem života, protože by to mohlo ohrozit mé psychické zdraví. Další takový chyt, který jsem objevil, je, že musím docela striktně hlídat časy odpočinku. Jinak bych byl ve službě trvale, protože vždycky se najde důvod, proč škrtnout další den dovolené.
LIDOVÉ NOVINY: Kde je linie ve vnímání zásadních otázek církve mezi generací vaší a vašimi předchůdci?
HOLUB: Je jasné, že každá generace víru jako vztah žije jinak. Protože jinak žije vztahy. Nová generace biskupů, která přichází, nemá jako středobod přechod z komunismu do svobodné společnosti. To si myslím, že je významná změna. Protože svobodná demokratická společnost už pro nás je v pastýřské službě vlastně docela samozřejmost. A tedy není možné opírat se o komunismus jako o tu negativní odrazovou plochu. To si myslím, že se hodně mění.
LIDOVÉ NOVINY: Hledáte si nové výzvy?
Je to situace, ve které opouštíme novověkou jistotu, že zásadní věci včetně klimatu a zdraví jsme schopni ovládnout, a kdy se to stane, je jen otázkou času. Toto znejistění v základních věcech, na kterých záleží naše lidství, je potřeba vzít vážně. |
HOLUB: Jednoznačně. Vnímám církev jako tu, která je neustále na cestě. S tím souvisí řada změn, které v současnosti probíhají. Nechci teď jít do diskutovaných migračních problémů, ale myslím, že třeba naprosto zásadní výzvou je nedostatek vody. Je to něco, co bude velmi ovlivňovat vnímání světa. A proto je třeba ji vzít vážně i duchovně. Co znamená, že se mění věci, o kterých jsme si mysleli po celá staletí, že se nikdy nezmění? To jsou obrovské výzvy. Protože mohou vést buď k probuzení nějakých radikálních směrů, jež to zneužijí, nebo k tomu, že budeme nově nahlížet realitu, ve které hledáme dobro.
LIDOVÉ NOVINY: Co s tím církev může dělat? Je prvním krokem apel na skromnost a neplýtvání zdroji?
HOLUB: Je to jedna z charakteristik. Ale pro mě je mnohem hlubší. Je to situace, ve které opouštíme novověkou jistotu, že zásadní věci včetně klimatu a zdraví jsme schopni ovládnout, a kdy se to stane, je jen otázkou času. Toto znejistění v základních věcech, na kterých záleží naše lidství, je potřeba vzít vážně. Je otázka, jakou roli tam potom hraje víra. Je jen vějičkou, nebo je to nová dimenze naděje, která není založena na našich schopnostech, ale na někom Jiném? A znovu zdůrazňuji, jsou to výzvy, ve kterých je neskutečné nebezpečí radikalizace. A myslím, že některé politické skupiny, o kterých jsem mluvil, to velmi dobře vycítily. Úkolem církve je změny nazvat pravým jménem, ale zároveň říci, že řešení nejsou někdy zcela jednoznačná a musí se s pokorou hledat.
LIDOVÉ NOVINY: Jsou to témata, která nyní v církvi rezonují?
HOLUB: Papež František tím nerezonuje, on tím přímo křičí celým svým bytím. Je tak velkým průvodcem pro tyto otázky ve světě.
LIDOVÉ NOVINY: Pro vás je otec František velkým vnitřním kompasem, že?
Pro církev je důležité hledat poselství evangelia dnes a tady. František to dělá. |
HOLUB: Ano, papež František je pro mě skutečně mužem, který mě nesmírně inspiruje. A to jak myšlenkami, tak společnými osobními setkáními. Myslím, že on se umí dotýkat svými slovy i svým bytím něčeho zásadního.
LIDOVÉ NOVINY: Jak moc je pro církev náročné, aby jeho myšlenky vstřebala? Přece jen je proti němu i solidní vnitřní opozice.
HOLUB: Pro církev je důležité hledat poselství evangelia dnes a tady. František to dělá. To znamená: je velkou výzvou, abychom to společně a jím inspirováni také dělali. Ano, jeho myšlenky jsou dnes určitě velkou výzvou pro církev.
LIDOVÉ NOVINY: Je právě přijetí či nepřijetí jeho myšlenek tím, co kreslí dělicí čáru mezi starší a mladší církevní generací?
HOLUB: Vůbec si nemyslím, že to je starší–mladší. Podle mého názoru se tady otevírá dvojí pojetí církve. Jedno, o kterém jsem přesvědčen, že skutečně vychází z evangelia, je spojeno s tím, že jsme poutníci na cestě. To druhé, které nám chtějí vnutit někteří političtí podnikatelé, je založeno na obraně milosti jako hlavním úkolu církve. Diskuse se vede přesně v tomto duchu a pozice v ní není otázkou věku ani politického náhledu pravého nebo levého, ale je otázkou pochopení evangelia.