Na neděli 7. dubna, jednu hodinu po poledni, svolává Holešovská výzva demonstraci na pražské Václavské náměstí. Loni v březnu se této občanské iniciativě podařilo přilákat na protestní akce proti vládě do Prahy a většiny krajských měst desetitisíce nespokojenců. Pozdějších akcí už se jich sice zúčastnilo méně, ale na první dubnovou neděli plánují nyní Holešovská výzva a další občanské iniciativy masovou účast.
Z Ostravy přiveze účastníky demonstrace speciální vlak, přičemž jízdné budou mít zdarma, lépe řečeno příslušné náklady uhradí nějaký sponzor. Těžko odhadnout, bude-li to předseda a poslanec Věcí veřejných (VV) Vít Bárta, ale právě on ČESKÉ POZICI řekl: „Máme celou řadu společných zájmů… a nevidím důvod, proč je nezasponzorovat. Jde o dobrou věc.“ O Holešovskou výzvu v nedávné době projevili zájem rovněž senátor Tomio Okamura a uznávaný ekonom nebo člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Pavel Kohout, což má svou váhu, ale zároveň je trochu s podivem.
Cílem nedělní demonstrace nazvané „Soumrak kmotrů“ je podle webových stránek Holešovské výzvy dosáhnout „demise vlády, výměny zkorumpovaných politiků, ale i státních zástupců, soudců, vedení policie, manažerů státních podniků, atd.“. Holešovští nejsou žádní troškaři!
Absurdní požadavek
Podobně razantní býval předseda republikánů Miroslav Sládek neblahé paměti, který chtěl tehdejší establishment „naházet do Vltavy“ a poté konečně nastolit pořádek. Ve volbách 1998 však skončil v mimoparlamentním propadlišti, když většinu dosavadních příznivců SPR-RSČ, prý „zdivočelých sociálních demokratů“, mu pod křídla ČSSD odlákal její tehdejší šéf Miloš Zeman.
Kam se ale na nějaké „koupele ve Vltavě“ hrabe scénář nedělní demonstrace Soumrak kmotrů. „7. 4. 2013 bude na Václavském náměstí ustavena dočasná občanská vláda. Vyjednávací tým bude pověřen jednáním s nelegitimní vládou Petra Nečase o termínu, kdy opustí vládní budovy a předá vedení země dočasné občanské vládě. Prezident Miloš Zeman, který byl také pozván na Václavské náměstí,“ čteme v „Popisu demonstrace“ zveřejněném jejími organizátory, „bude požádán, aby jmenoval premiéra dočasné vlády.“
Jakousi „dočasnou občanskou vládu“ nelze ustavit na Václavském ani jiném náměstí, poněvadž by to byl protiústavní puč
To, čeho si žádá pan Slávek Popelka (pokud je autorem i tohoto dokumentu Holešovské výzvy), potažmo „štáb“ nedělní demonstrace, je absurdní, poněvadž je to prostě nemožné. Vládě Petra Nečase sice nedůvěřuje téměř devět desetin veřejnosti, která ji nejspíš považuje za zralou k výměně, ale toho lze docílit jen ústavní cestou – buď demisí vlády, anebo vyslovením nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou, a následně jmenováním nového premiéra a na jeho návrh členů vlády prezidentem republiky.
Jakousi „dočasnou občanskou vládu“ nelze ustavit na Václavském ani jiném náměstí, poněvadž by to byl protiústavní puč, proti němuž by orgány státu včetně represivních byly povinny zasáhnout. Představa, že by premiér Nečas vyjednával s pučisty, dokdy on a další ministři opustí vládní budovy, a že by prezident Zeman na přání pučistů jmenoval premiéra „dočasné občanské vlády“, je buď důsledkem určité diagnózy, anebo absolutní politické nevědomosti.
Nejsme v Petrohradu, nepíše se 7. listopad 1917, na Vltavě nekotví Aurora a nějaký český Lenin není zaplaťpánbůh na dohled. Žádná funkční „dočasná občanská vláda“ 7. dubna na pražském Václavském náměstí prostě ustavena nebude. A co se stane pak?
Realita zklame
V takovém případě má Holešovská výzva za lubem blokovat příští týden ministrům přístup do Strakovy akademie, jak pravil ve čtvrtek 4. dubna novinářům osobně Slávek Popelka. Dovolíme si nejen jemu připomenout, že drtivá většina ministrů sídlí v budovách ministerstev, jež řídí, a do Strakovy akademie, sídla Úřadu vlády ČR, přijíždějí pouze jednou týdně na zasedání kabinetu, přičemž nemusí použít hlavního vchodu.
Chystá-li se někdo do Prahy za povyražením blokace vládních budov, realita ho notně zklame
Blokování Strakovky, rozlehlého a dobře stráženého objektu, ale nebude ani jednoduché, ani efektivní. A pro blokování budov jednotlivých ministerstev nebude mít patrně pan Popelka k dispozici dostatek zarputilců. Chystá-li se tedy někdo do Prahy za povyražením tohoto druhu, realita ho notně zklame. Naděje na vznik „dočasné občanské vlády“ je opravdu zanedbatelná. A zaplať pánbůh za to! V opačném případě by se totiž nutně začal odvíjet scénář s drastickým koncem.
„Po ustavení dočasné občanské vlády počítáme s výměnou zkorumpovaných politiků, soudců, vedení policie, justice, státních úřadů, manažerů státních podniků, atd.,“ uvádí provolání Holešovské výzvy. Plurál „počítáme“ ale nevěstí nic dobrého!
- Měli bychom v takovém případě počítat s jakýmisi revolučními výbory či lidovou samosprávou, neboť přímá demokracie je „svátostí“ Holešovských?
- Prostřednictvím koho a jaký komitét či lid by stanovil, kdo je zkorumpovaný a kdo byl ještě „pod míru“ a může setrvat?
- A ono „čištění chlévů“ by se konalo postupně, anebo ve všech oblastech současně? Druhá varianta by ovšem znamenala totální rozvrat státu a obecný chaos. Čeká nás to?
Další představy
Postupme však k dalším představám Holešovských. Zrevidovat klíčové kauzy privatizace, prošetřit tunelování národního majetku, potrestat viníky, posílit pravomoc a nezávislost policie a leckterý jejich další požadavek má racionální jádro a kdekdo by si na něj přisadil. Leč není ani jen naznačeno, jak těchto bohulibých cílů dosáhnou. Tím pádem zbývá jen populistická slupka a pod ní asi už nic.
Stejně zmatené a nerealistické představy, které ční ze scénáře nedělní pražské demonstrace Soumrak kmotrů, vykazuje i dokument Naše cíle, 36bodový program Holešovské výzvy. Vlastně toho času už 40bodový, neboť za programovým bodem číslo 36 už kdosi připsal čtyři další.
Stejně zmatené a nerealistické představy, které ční ze scénáře pražské demonstrace Soumrak kmotrů, vykazuje i program Holešovské výzvy
Mimochodem na internetu jsou vyvedeny různými typy písma, což činí text nepřehledným a posiluje ve čtenáři dojem, že „teoretici“ Holešovské výzvy tvoří její program stylem „píšeme, co nám táhne hlavou“, a že co další spanilý nápad, to prostě další přílepek. Celek je pak koláž, z níž lze nicméně vytušit, že Holešovská výzva si představuje jiný typ státu a politického systému, než jaký zde existoval v minulých 23 letech.
Cestu k totálním změnám má otevřít přechod k přímé demokracii, a to bez sentimentálních ohledů na nyní platnou Ústavu. V ústavních a jiných širších souvislostech však většina účastníků nedělní demonstrace na Václavském náměstí asi uvažovat nebude. K vyjádření protestu vůči nedůvěryhodné Nečasově vládě si vystačí s jednoduchými hesly, jež má každé populistické hnutí vždycky po ruce.
Odstup komunistů
Holešovská výzva se zformovala zkraje loňského roku a ve spolupráci například s radikálními odboráři uspořádala v březnu první protesty. Tehdy dostala víceméně automaticky cejch levicových populistů, neřkuli extrémistů. Co se však nestalo?
Iniciativa ProAlt, blízká sociálnědemokratickým intelektuálům, Spojenectví Práce a Solidarity s vazbami na KSČM a některé další nepochybně levicové iniciativy si Holešovskou výzvu začaly držet na distanc a odmítaly být s ní házeny do jednoho pytle. Proč ten odstup?
Z krize současné politické struktury, jejíž alfou a omegou jsou politické strany včetně KSČM, mají nejspíš obavy i komunisté
Důvody komunistů (a asi nejen jejich) vyložil ve středečních Haló novinách místopředseda KSČM Jiří Dolejš: „Nikdy… nepodporujeme akce chaotické, nebo dokonce podezřelé.“ Koho že má na mysli? Zejména Slávka Popelku, jehož považuje za chaotického antikomunistu, zatímco podezřelý je mu s kladenskou Poldovkou spjatý neúspěšný podnikatel Vladimír Stehlík, původně neoliberální ekonom Pavel Kohout anebo šéf VV Bárta.
Dodejme Tomia Okamuru (toho Dolejš neuvádí), jehož senátorská volební kampaň a rejdění kolem prezidentské kandidatury bylo také výlupkem „lidovosti“, a máme před sebou jisté specifické osobnosti. Toho času jim sice „pšenka nekvete“, leč možná by jim opět mohla „začít kvést“, kdyby současné politické struktury selhaly a populistická hnutí typu Holešovské výzvy dostala zelenou a potřebovala k volebnímu úspěchu jejich rétorické vlohy.
Z krize současné politické struktury, jejíž alfou a omegou jsou politické strany včetně KSČM, mají nejspíš obavy i komunisté. Jinak by asi Jiří Dolejš nepovažoval za nutné v Haló novinách zdůraznit: „Kdyby došlo pod záminkou demokratického odporu vůči vládě k útoku na Ústavu, tak KSČM jako strana demokratická a respektující právní řád by se vůči tomu musela jednoznačně ohradit…. Odpor musí vždy ústit do nějakého řešení. A to řešení mohou přinést jen a pouze volby do parlamentu.“ Tahle zlatá slova čelného představitele KSČM si rozhodně zapamatujme!
Stagnace politických stran
Teď zpět k Soumraku kmotrů. Trvající chladné počasí podobným podnikům, jako jsou demonstrace pod širým nebem, příliš nepřeje. I kdyby ale ta nedělní na pražském Václavském náměstí měla k masové účasti daleko, neberme ji na lehkou váhu. Není náhoda, že Holešovská a další více či méně protivládní iniciativy se viditelně rozmáhají až v minulých ani ne dvou letech. Důvod je zřejmý: nespokojenost občanů s vládou a jejich nechutenství vyvolávané politikou a politiky dosáhly už téměř kritického bodu.
Je varující, nedůvěřuje-li devět desetin dotázaných občanů vládě a víc než polovina populace považuje předlistopadový režim za lepší než ten současnýJe varující, jestliže devět desetin dotázaných občanů vládě nedůvěřuje a víc než polovina populace považuje předlistopadový režim za lepší než ten současný. Politické strany, o nichž jsme se dlouho domnívali, že na nich jako na pilířích spočívá naše parlamentní demokracie, stagnují, anebo se dokonce hroutí.
Levice – ČSSD a KSČM – ne a ne najít svoji novou „velkou ideu“, která by „zapalovala jiné“, což je pro strany „neprivilegovaných vrstev“ zásadní problém. A pravice, zejména ODS, jako by svoji „velkou ideu“ už ani nehledala, poněvadž prioritním problémem, umrtvujícím elementem zdejší pravice, se staly klientelismus a korupce. TOP 09 je na tom zatím lépe, protože existuje teprve chvíli a nestačila se náležitě infikovat.
A teď malý výhled. Pokud by ODS v příštích volbách neuspěla, „kmotři“ by do ní přestali investovat a přeorientovali by se právě na „topku“ a ovšem také na ČSSD, poněvadž za „oposmlouvy“ měli i s ní funkční vztahy. Tím jsme u jádra problému!
Jakmile by se za rok ve volbách sesunul některý z pilířů našeho politického systému, což nelze vyloučit (ale zdaleka to ještě není jisté, ani pokud jde o ODS!), část oné pomyslné budovy se propadne, poněvadž zbývající pilíře už její statiku nezajistí. TOP 09 je mladá slečna, opakovaně neprošla mlýnicí voleb, má členů spíše jako klub než strana a nedostatek „kádrů“ nejen na střední ale i nejvyšší úrovni. Nelze se proto spolehnout na to, že kdyby se zhroutil pilíř ODS, unesla by pravou část politického spektra „topka“ sama.
Intelektuální kuriozity napravo
Nejspíš by se ona budova zčásti zbortila a vznikla průrva ať už napravo, anebo nalevo. Do sněmovny by se tím uvolnila cesta pro „novou krev“, a to včetně stran a hnutí populistických či dokonce extrémistických. Napravo zejména pro Suverenitu Jany Bobošíkové, jíž v květnu 2010 chybělo k zisku poslaneckých mandátů jen půl procenta odevzdaných hlasů. Suverenita svými vůči Evropské unii extrémně kritickými názory poté, co zeslábl hlas Václava Klause, ono půl procento hravě dožene.
Intelektuální kuriozity napravo neohrožují stát ani jeho parlamentní demokracii, anžto se za nimi netyčí masová hnutí schopná demokracii ohrozit
Bobošíkové strana (a podobně Machovi Svobodní, kteří jsou ale velmi málo „sexy“) zastávají sice z určitého zorného úhlu až extrémní názory, nicméně nejde o protirežimní síly zpochybňující Ústavu, soutěž politických stran a nedotknutelnost občanských svobod. Napravo však číhá na svou příležitost ještě jedna síla – Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS). Původně se jmenovala Dělnická strana a byla rozpuštěna pro své koketování s fašistickou ideologií a xenofobní, ba pro vysloveně rasistické, zejména protiromské excesy.
V celostátním měřítku se extremistická DSSS pohybuje okolo jednoho procenta preferencí, ale v komunálních volbách pronikla do zastupitelstev v etnicky a také sociálně komplikovaných regionech. Ekonomika České republiky by se musela nadlouho propadnout do ještě hlubší recese, než je ta současná, aby DSSS její obhrouble xenofobní populismus vnesl do Poslanecké sněmovny.
A všechno další napravo, například výlevy exvicekancléře Petra Hájka o souměřitelnosti EU s Protektorátem a prezidenta Zemana s kolaborantem Emilem Háchou, jsou už spíše než extrémy intelektuálními kuriozitami. Ty neohrožují stát ani jeho parlamentní demokracii, anžto se za nimi netyčí masová hnutí schopná demokracii ohrozit.
Reorganizace podniku
Něco jiného však jsou hnutí, jež dokáží zaplňovat náměstí. Třeba Holešovská výzva, pokud by shromáždila „masy“ nejen na pražském Václaváku, a ne jednou, ale dvakrát, třikrát, desetkrát… Její „program“ je do té míry vnitřně různorodý a zároveň mnohoznačně neurčitý, že může být přijatelnou vizí pro nespokojence tendující jak doleva, tak doprava. To ostatně nebývá u populistických hnutí důležité: i ta neblaze proslulá, totalitní a brutální přesahovala programově zprava doleva a zase nazpátek.
Šikovní rétoři a matadoři z různých oborů, kteří se okolo Holešovské výzvy náhle objevují, to stěží činí nezištně
Vůbec tím nemá být řečeno, že Holešovská výzva je plagiátem takových hnutí. Z toho, co písemně produkuje, se nicméně zdá, že v ní nyní dominují bezbřezí, naivní snílci, lidé nejen politikou samotnou, ale ani jen základními vědomostmi o jejich pravidlech nedotčení. Možná, že jsou to upřímní idealisté a co jim táhne hlavami, upřímně a bezelstně zveřejňují. Je-li tomu tak, možná si ani neuvědomují, že by mohli být jednoho dne využití, ba zneužití.
Šikovní rétoři a matadoři z různých oborů, kteří se okolo Holešovské výzvy náhle objevují, to stěží činí nezištně. Senátoru Okamurovi za 5,5 roku vyprší mandát, a nenajdou-li jeho politické ambice lepší uplatnění, Holešovská výzva třeba ráda využije jeho popularity a výmluvnosti, a on naopak jí coby odpalovací rampy k novým politickým metám. Politický manažer Bárta nejspíš příští rok zjistí, že projekt Věci veřejné selhal a pocítí potřebu nějak se po této neúspěšné investici „zahojit“. S reorganizací podniku jménem Holešovská výzva by si jistě hravě poradil!
Příležitost pro populistu
O Holešovskou výzvu však může projevit zájem i jiná čeládka – nějaký autoritář, dosud nám neznámý „vlastenec“ anebo prostě jen demagog. Byl-li by to náležitě charismatický typ a bezskrupulózní populista v jedné osobě, zmatené „programové teze“ Holešovské výzvy by patřičně „zredigoval“, a poněvadž to jsou namnoze slupky bez obsahu, vyplnil by je obsahem vlastním.
Česká politická scéna stále ještě nezažila svého Jörga Haidera. Pokud se zdejší politická scéna brzy nepovznese z marasmu, možná se nějakého takového Haidera dočkáme v osobnosti budoucího „hybatele“ Holešovské výzvy anebo některé jiné, zatím zcela neškodné iniciativy populistického ražení.
