Lidovky.cz

Hliník se odstěhoval do Detroitu aneb Goldman Sachs na scéně

USA

  19:00

Americká investiční banka přišla na spolehlivý recept, jak vydělat miliardy dolarů nesmyslným přesouváním hliníku z místa na místo.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

V autě, kuchyni, na stavbách, v „cédéčkách“ či jízdních kolech a koneckonců i v populárním českém filmu Marečku, podejte mi pero se lze na každém kroku setkat s klíčovým chemickým prvkem – hliníkem. Jeho široká uplatnitelnost z něj dělá zajímavou investiční příležitost, tudíž obchodníci na komoditních trzích jeho cenu bedlivě sledují.

Americký list The New York Times (NYT) přinesl před pár dny fascinující příběh, co vlastně cenu hliníku na trzích mimo jiné ovlivňuje. Story začíná v roce 2010 v americkém Detroitu a končí tím, že američtí spotřebitelé pravděpodobně v uplynulých třech letech zaplatili zbytečně navíc okolo pěti miliard dolarů. A hlavní hrdina celého příběhu, i když v tomto případě spíše padouch? Investiční banka Goldman Sachs.

Tam a zase zpět

V roce 2010 koupila Goldman Sachs jednoho z největších amerických provozovatelů skladů kovů – firmu Metro International Trade Services. A právě v 27 průmyslových areálech této společnosti v Detroitu se od té doby odehrává den co den zvláštní podívaná. Všechny přepravní mechanismy jsou k dispozici a přesouvají mnohdy i několikrát denně obrovské hliníkové ingoty z jednoho skladu do druhého.

Tato zdánlivě nesmyslná činnost má zcela pragmatický základ, jehož dopady značně trápí firmy, které hliník potřebují ke své produkci. Zatímco do roku 2010 čekaly na dodávku suroviny průměrně okolo šesti týdnů, v současnosti čekací doba mnohdy přesahuje 16 měsíců! A proč vlastně skladiště vlastněná Goldman Sachs přesouvají „zmateně“ hliník ze skladu do skladu? Jednoduše proto, že odběratelé platí za jeho uskladnění. A čím delší je doba skladování, tím vyšší je poplatek. V důsledku toho putují ročně na účty Goldman Sachs miliony dolarů.

Veškeré machinace při výrobě čehokoli zaplatí vždy a za všech okolností spotřebitelObecně vzato, veškeré machinace při výrobě čehokoli, ať už jde o podobné zdržování skladových dob nebo o nějakou formu zdanění, vždy a za všech okolností zaplatí spotřebitel. A nejinak je tomu v případě hliníku. Podle NYT se v USA ročně spotřebuje 90 miliard plechovek z tohoto materiálu. Deník spočítal, že cena jedné plechovky vinou Goldman Sachs stoupla o 0,1 centu. Připočte-li se k tomu hliník používaný v autech, elektronice či stavebnictví, jsme na částce okolo pěti miliard dolarů (asi sto miliard korun), která zmizela v uplynulých třech letech z kapes amerických spotřebitelů. „Jsou to zcela umělé náklady. Brzdí to ekonomiku a každý za to platí,“ řekl listu Jorge Vazquez, generální ředitel konzultační firmy z oblasti komoditního trhu Harbor Aluminum Intelligence.

Vše v souladu s pravidly (našimi)

Otázkou zůstává, proč vlastně dochází ke zmíněnému, zdánlivě nesmyslnému přesouvání hliníku mezi jednotlivými sklady, když by teoreticky stačilo nechat tam hliník jen tak ležet. Princip je triviální – existuje totiž regulační předpis, který nutí sklady expedovat minimálně tři tisíce tun kovu každý den. A sklady v majetku Goldman Sachs to skutečně dělají – jenže příjemcem není zákazník, nýbrž jiný sklad v majetku téže firmy.

Goldman Sachs jakékoli pochybení odmítá. Všechno se podle jejích představitelů děje zcela v souladu s pravidly komoditního trhu London Metal Exchange (LME). Samotná společnost Metro International Trade Services pro NYT odmítla cokoli komentovat, přičemž v minulosti zpoždění v dodávkách sváděla na problémy s logistikou či na administrativní komplikace. Deník ale udělal řadu rozhovorů se zaměstnanci, z nichž vyplynulo, že skutečnou příčinou zpoždění je právě přesouvání hliníku ze skladu do skladu s cílem navýšit zisky Goldman Sachs.

Navíc je třeba zmínit, že pravidla London Metal Exchange je nutné brát s jistou rezervou. Tato burza, jež dohlíží na 719 skladišť po celém světě, získává jedno procento ze všech poplatků, které sklady inkasují. Navíc ještě do nedávné doby byla LME spoluvlastněna právě Goldman Sachs a dalšími podobnými skupinami. 

Není úniku

Velcí odběratelé, jako je Coca-Cola, jsou nyní de facto v pasti. Řada z nich se sice snaží kupovat hliník uskladněný jinde než u Goldman Sachs, ale není jim to nic platné. Kvůli zvláštnímu způsobu výpočtu ceny hliníku na trzích se totiž cena této klíčové komodity zvyšuje plošně. Tím pádem sice odběratelé mohou kupovat jinde uskladněný hliník, ale vyšší cenu platí tak jako tak.

Další investiční banky, jako je JP Morgan či Morgan Stanley, provádějí často podobné operace s ropou, pšenicí, bavlnou a dalšími komoditamiGoldman Sachs přitom podle deníku NYT není jedinou společností, která něco takového dělá. Další investiční banky, jako je JP Morgan či Morgan Stanley, provádějí často podobné operace s ropou, pšenicí, bavlnou a dalšími komoditami. Cílem je zpravidla rozkolísání jejich cen na světových trzích, protože z volatility mají tyto společnosti obrovské zisky.

Klíčem k pochopení příčiny je deset let staré rozhodnutí americké centrální banky Fed, která komerčním bankám umožnila obchodovat s fyzickými komoditami. Do té doby se obchodovalo jen s komoditními deriváty. Tím pádem dnes mohou banky vlastnit suroviny, které slouží jako podklad pro deriváty, s nimiž rovněž obchodují.

Zasáhne Fed?

Trnem v oku se tento jev stává i vládním institucím. Podle NYT jen v uplynulém roce federální úřady obvinily tři velké banky z manipulací s cenami elektřiny. Princip je opět podobný jako u hliníku – banky skoupily důležité infrastrukturní body, například rafinérie, a pomocí různých triků ovlivnily ceny. Jednou z těchto bank je JP Morgan, která vyjednává o výši pokuty s federálním úřadem pro regulaci energetického trhu. Hrozí jí sankce v řádu stovek milionů dolarů.

Před pár týdny navíc Fed oznámil, že precedent, který komerčním bankám umožnil obchodování s fyzickými komoditami, prochází revizí. „Federální rezervní systém pravidelně monitoruje komoditní aktivity společností pod dohledem a nyní přezkoumává zjištění z roku 2003, že určité komoditní aktivity jsou komplementární k finančním aktivitám, a tudíž přípustné pro bankovní holdingy,“ sdělila agentuře Bloomberg mluvčí Fedu Barbara Hagenbaughová.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.