Hlavní investice katolické církve: Cenné papíry a nemovitosti

Letos se začaly rychleji přesýpat hodiny, které odměřují čas do chvíle, kdy se církve definitivně finančně odloupnou od státu – poprvé se snižoval příspěvek na mzdy duchovních, což se bude opakovat každý rok. Až se v záhlaví kalendářů objeví číslovka 2030, bude už jenom na církvi, aby utáhla svůj provoz a mohla plnit veřejnou službu v neztenčené míře. Loni stát katolíkům na mzdy poslal 892 milionů, což je minimální částka, k níž se církevní hospodáři potřebují dostat. Výnosy po zdanění v roce 2015 činily 108 milionů.

„Hlavní směr investic jsou nemovitosti, protože podle církve představují základ dlouhodobé stability. Modely ukazují, že při rozumném hospodaření je možné vygenerovat potřebný zisk, aby církev mohla pokračovat v práci,“ uvedl Karel Matyska, ekonomický poradce České biskupské konference.

Konzervativní fond

Pro největší náboženskou organizaci v zemi je zveřejňování hospodaření novinkou, katolíci tak chtějí odbourat nevraživost, kterou politici, zejména z řad KSČM a ČSSD, kolem restitučního narovnání vytvořili. Z čísel vyplývá, že největší díl investic loni směřoval do Katolického fondu, který církvi spravuje ČSOB.

V něm se nakupují cenné papíry, část generuje výnos, část vydělaných prostředků se znovu investuje. Jde o konzervativní fond, protože duchovní si nemohou dovolit odvážnými spekulacemi o vrácené majetky přijít, a také se přísně prověřuje, s jakými akciemi se obchoduje – například zbrojní průmysl je vyloučený.

Na druhém místě jsou nákupy polí, lesů a budov. „Hodně peněz vkládáme do toho, aby se restituované lesy ozdravily, nedostali jsme je v dobrém stavu. Zatím hlavně část prodáváme a část kupujeme, abychom scelili plochu, na které hospodaříme. Na jednom místě, kde je pohromadě významnější část polí, jsme založili statek a budeme hospodařit sami – jinak většinu dáváme do nájmu či pachtu třetím osobám,“ řekl olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Regionální úroveň

Nejbarvitější příběhy se odehrávají na regionální úrovni, kde se farnosti, kláštery nebo diecéze pouštějí do podnikání. Často jsou to minipivovary a ubytování. Třeba brněnská diecéze se rozhodla využít koncentrace vinařských stezek a cyklistů v regionu a část nepotřebných far přebudovala na ubytovací centra, k projektu se pak přidala i další biskupství.

V Olomouci zase mimo jiné založili firmu Kristýn služebník, která zvládá farníkům smluvit výhodnější tarif u telefonního operátora nebo distributorů energií. Arcibiskup Graubner uznává, že jeho diecéze patří k těm obdařenějším, v restitucích se jí vrací významný objem polností a lesů. Zajistit si stabilní budoucnost ale musejí všechna biskupství.

K těm, které to budou mít obzvlášť těžké, patří litoměřická diecéze. V majetkovém narovnání tam nedostali skoro nic, území spadá pod Benešovy dekrety. Takže diecéze je odkázána na náhradu od státu, a to malou, protože se rozděluje podle počtu „obsluhovaných“ katolíků. Celkově náhrada za nevydané majetky v roce 2015 činila 1,282 miliardy, na litoměřický obvod připadlo 115 milionů. Výplata náhrad končí roku 2043.

Prvenství ve městě

I v této diecézi na sever od Prahy sázejí především na lesnictví a pronájmy budov, ale loni spustili přímo v Litoměřicích také vlastní minipivovar. V roce 1865 budova sloužila jako diecézní dům pro hluchoněmou mládež, pak to byla škola, sídlil tu i kněžský seminář. Po záplavách roku 2002 diecéze dům nabídla těm, kdo kvůli vodě přišli o svůj, k tomu ho otevřela i poutníkům a turistům.

O šest let později už tu církev spustila hostel s restaurací. S pivovarem se litoměřičtí inspirovali u bratří z Oseku a Strahova. V restauraci navíc instalovali samovýčepy, čímž si v této zákaznické atrakci vydobyli prvenství ve městě. Přitom ale v diecézi nezapomínají ani na službu, která je základním posláním církve.

V Liběšicích u Žatce pečuje o farnost kněz Vilém Marek, spadá pod něho 43 obcí, ze kterých farář třikrát týdně sváží děti k sobě. V některých vesnicích není škola, takže chybí kroužky, kde by děti mohly trávit čas. „Tohle je oblast s velkou bídou a nezaměstnaností. Já jsem tu navázal na misionáře Jaroslava Sattlera, jehož krédo bylo, že děti musíme převálcovat pozitivními zážitky,“ popsal kněz.

Vedle toho pro své obce pořádá hody, velikonoční nebo svatomartinské slavnosti a spoluzaložil pobočku potravinové banky v Říčanech. Část rodičů nemá peníze, aby přispívala na benzin do aut, jimiž se děti svážejí a zase rozvážejí – farář to říci nechce, ale starosta, s nímž se zná 15 let, dodává, že aktivitu kněz dotuje z vlastních peněz.