Historická návštěva prezidenta USA na Kubě nemá vítěze

Během přelomové návštěvy Kuby prezident USA Barack Obama v přímém přenosu vyzval svého protějška Raúla Castra, aby se nebál názorů vlastních občanů. Ten na to však není připraven.

Obama a Castro na tiskové konferenci. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Obama a Castro na tiskové konferenci. | foto: Reuters
Obama a Castro na tiskové konferenci.

Seděli na tribuně při baseballovém utkání a jako staří kibicové si hodinu bez zastavení vyměňovali názory. Nejspíše to nebylo o kvalitách pálkaře z Tampy Bay ani o schopnostech nadhazovače kubánské reprezentace.

Nevíme, o čem spolu prezident USA Barack Obama a jeho kubánský protějšek Raúl Castro v hledišti rozprávěli. Svou družností na sportovišti během posledních hodin Obamova pobytu však zahladili rozpaky, které doprovázely historickou cestu amerického prezidenta 20. až 22. března na znepřátelenou Kubu. Politické tání ve Floridské úžině proto může pokračovat.

Nejzavilejší nepřítel

Cesta končícího amerického prezidenta, který s sebou přivezl početnou delegaci podnikatelů, je zatím vrcholem oteplování vztahů USA a Kuby. Obama ho nečekaně ohlásil 17. prosince 2014 poté, co se na něm shodl se svým kubánským protějškem v hodinovém telefonickém rozhovoru.

Jaderná katastrofa se naštěstí v říjnu 1962 neodehrála, ale Havana se stala nejzavilejším nepřítelem „amerického imperialismu“ v rozvojovém světě

Stezku k němu proklestily vyjednávací týmy, které za zprostředkování Kanady a Vatikánu nejdříve začaly kolíkovat terén při debatě o výměně zajatců. Brzy se ukázalo, že na obou stranách je zájem o průlom ve vztazích, které revolucí na přelomu roku 1958 a 1959 zmrazili rebelové pod vedením charismatického vůdce Fidela Castra.

Kuba tehdy byla de facto kolonií USA a její samostatnost spíše papírová než reálná. Fidel Castro se tomu postavil včetně znárodňování majetku amerických firem. Následovala prudká protireakce Washingtonu, která měla zabránit vývozu cukru do USA, a tím podlomit ekonomiku ostrova.

Vousatého komandanta se zastal Sovětský svaz a jejich spolupráce i ve vojenských otázkách vedla ke kubánské raketové krizi, během níž se lidstvo v říjnu 1962 ocitlo nejblíže jaderné katastrofě. Naštěstí se neodehrála, ale Havana se stala nejzavilejším nepřítelem „amerického imperialismu“ v rozvojovém světě.

Fidel proti oteplení

Zatímco na východní polokouli skončila studená válka na přelomu osmdesátých a devadesátých let, na západní dosud trvá. Jak Obama během svého televizního projevu sdělil, právě proto přijel na Kubu: „Pohřbít její poslední zbytky a zahájit éru přátelství.“ Sám se totiž narodil až poté, co bratři Castrové získali moc.

Oteplení mezi Kubou a USA by nenastalo, kdyby byl u moci starší z bratrů Castrů Fidel, ale v červenci 2006 musel podstoupit těžkou operaci a od té doby mu zdraví nedovolovalo plně se věnovat řízení Kuby

„Dějiny znám, ale nechci být jejich vězněm,“ prohlásil ve vystoupení americký prezident, který už je jedenáctým mužem v Bílém domě potýkajícím se se sourozeneckým duem. Tuto větu mu autoři jeho projevů nejspíše nevložili do řeči náhodně. Je z ní cítit narážka na 89letého Fidela Castra, jehož nejslavnější citát zní: „Dějiny mi dají za pravdu.“

Oteplení mezi Kubou a USA by nenastalo, kdyby byl u moci starší z bratrů Castrů Fidel, ale v červenci 2006 musel podstoupit těžkou operaci a od té doby mu zdraví nedovolovalo plně se věnovat řízení Kuby. Proto předal žezlo o pět let mladšímu bratrovi, který začal postupně uvolňovat komunistickou ekonomiku soukromému podnikání. Zda je to s požehnáním comandanteho, anebo mu to Raúl, který byl v mládí mnohem kovanějším komunistou, dělá navzdory, není jasné.

Další kritika

Současný Fidelův vliv se v neprůhledné struktuře kubánského mocenského aparátu těžko odhaduje. Každopádně vetchý kmet, který se na fotografiích objevuje v teplácích na invalidním vozíku, ve svých článcích do deníku Granma často vydává prohlášení, jež je v rozporu s oficiálními postoji režimu. Stejně jako v případě normalizace vztahů s USA.

Další kritiku otiskl deník Granma necelý týden po Obamově návštěvě, v níž Fidel Castro k keho smířlivému vystupování napsal: „Kuba nepotřebuje od impéria žádné dary“

K tématu se ozval jen jednou dopisem, který byl v lednu 2015 přečten v televizi. „Nevěřím politice USA, neprohodil jsem s nimi ani slovo,“ zaznělo v protikladu se smířlivými slovy Raúla. Další kritiku otiskl deník Granma necelý týden po Obamově návštěvě, v níž Fidel Castro k Obamovu smířlivému vystupování napsal: „Kuba nepotřebuje od impéria žádné dary.“

Obama přijel na ostrov jako první americký prezident po 88 letech a ani nepřemýšlel, že by se s ikonou latinskoamerické levice sešel, jak to třeba před rokem učinil francouzský kolega v úřadu François Hollande nebo v září papež František. To by bylo pro občany USA symbolem porážky. Podání ruky s Raúlem, jehož tyranie po ztrátě nejdříve sovětského a nyní i venezuelského mecenáše nutně potřebuje peníze, není pro americkou hrdost tolik bolestivé.

Postupné kroky

Kroky k návštěvě, o kterou Obama značně usiloval, protože mu po neúspěších ve vztazích s Ruskem či v muslimském světě zajistí zápis do učebnic, byly postupné. Nejdříve přišla výměna zajatců, stažení Kuby ze seznamu zemí podporujících terorismus, otevření ambasád, setkání ministrů zahraničí. To vše doprovázely výpravy sportovců, umělců, politiků, byznysmenů a také turistů, které pomalu rozleptávají téměř 60 let budovanou zeď nedůvěry. Jenže dosud pevně stojí.

Kroky k návštěvě, o kterou Obama značně usiloval, protože mu po neúspěších ve vztazích s Ruskem či v muslimském světě zajistí zápis do učebnic, byly postupné

Když se Obama v neděli 20. března krátce po příletu vydal do historické Havany, aby se tam setkal s obyčejnými Kubánci, na žádné nenarazil. Nemohl za to jen silný déšť, ale také pořádkové síly, které do jeho blízkosti pustily jen cizince. Z plánovaného setkání s lidem proto zbyly jen útrpné záběry, jak se společně se svým doprovodem vyhýbá loužím.

Nicméně díky tomu alespoň vyniklo, že Obama tentokrát přibral na „výlet“ nejen manželku, ale i dospívající dcery Maliu a Sashu a dokonce tchyni. Zpravodaj BBC v Havaně Will Grant to chválí jako správné využití „family diplomacy“, která na rodině smýšlející Kubánce zapůsobila, protože cesta nevypadala jako „studená a vypočítavá diplomatická mise ke starému nepříteli“.

Násilné potlačování opozice

V pondělí 21. března Obama pod dohledem obřího portrétu Che Guevary položil stejně jako jiné návštěvy Havany věnec k pomníku lídra místního hnutí za nezávislost Josého Martího. Následovala schůzka prezidentů. Jejich řeč těla byla mnohem méně napjatá, než když se v uplynulých měsících setkali při bilaterálních jednáních během summitu amerických států v Panamě a na schůzi OSN v New Yorku.

Diktátor Raúl Castro jako by ani nepočítal s tím, že se ho v době „oblevy“ ve Floridské úžině někdo zeptá na násilné potlačování opozice

Poté se uskutečnila tisková konference, na níž oba odpovídali. To bylo velké překvapení, protože kubánský vůdce se dotěrným otázkám preventivně vyhýbá. Diktátor jako by ani nepočítal s tím, že se ho v době „oblevy“ ve Floridské úžině někdo zeptá na násilné potlačování opozice.

Udělal to dlouholetý reportér CNN Jim Acosta, který jé kubánského původu: „Proč máte politické vězně a proč je nepropustíte?“ Raúl Castro rozčileně zareagoval: „Jací političtí vězni?“ A překotně dodal: „Dejte mi jejich jména. Pokud máme politické vězně, budou propuštěni ještě dnes večer.“. Na výzvu po jménech sice nereagoval Bílý dům, ale americká média seznamy podle informací kubánských exilových organizací ochotně nabízela. Není známo, že by někdo z těch na nich byl neprodleně poslán na svobodu.

Zjevení

Obama potěšil Kubánce prohlášením, že je pro zrušení 50 let trvajícího obchodního embarga proti ostrovu. To režim proti plánu neoslabilo, ale naopak posílilo, protože dalo Castrům možnost dávat všechny problémy k zodpovědnosti gringům. Prezident USA však dodal, že s tím nemůže nic dělat, protože tuto ožehavou otázku musí rozhodnout Kongres, který se jí určitě nejméně do listopadových voleb zabývat nebude: „Embargo jednou skončí, ale nejsem si vůbec jist kdy.“

Američtí diplomaté dostali Obamu na pódium Velkého divadla v Havaně, kde promluvil k národu, přičemž jeho projev živě přenášela televize a rozhlas. Pro Kubánce to bylo něco jako zjevení.

Když se tiskovka chýlila ke konci, Raúl chytil neočekávaně Obamu za paži a vystrčil ji nahoru, aby fotografům zajistil „vítěznou momentku“. Moc se mu to nepodařilo. Rozpačitě se tvářícímu Američanovi takové gestu přišlo příliš, a proto jeho Castrem tažená ruka zůstala ve vzduchu viset jako mrtvá ryba.

Americkým diplomatům, kteří ve spolupráci s hostiteli připravovali itinerář cesty, se podařil skvělý kousek. V úterý 22. března dostali Obamu na podium Velkého divadla v Havaně, kde promluvil k národu, přičemž jeho projev živě přenášela televize a rozhlas. Pro Kubánce, z nichž naprostá většina nezažila u kormidla nikoho bez příjmení Castro, to bylo něco jako zjevení. A když se k tomu přidá, co prezident USA říkal...

Mistr rétoriky

Obama ukázal, že je mistrem rétoriky, pro což mají Kubánci vytrénovaní posloucháním mnohahodinových květnatých proslovů Fidela Castra uznání. Mluvil bez poznámek půlhodiny, občas vložil vtípek, v důležitých výrocích použil španělštinu bez akcentu, střízlivě USA nevychvaloval, ale ani si nesypal popel na hlavu. Netlačil na pilu, ani nevyzýval Kubánce k revoluci proti tyranii. Ale zároveň jim v přítomnosti jejich diktátora, který projev sledoval v hledišti, předvedl ódu na demokracii.

Obama ukázal, že je mistrem rétoriky, pro což mají Kubánci vytrénovaní posloucháním mnohahodinových květnatých proslovů Fidela Castra uznání. Mluvil bez poznámek půlhodiny, občas vložil vtípek.

Z jeho úst například zaznělo: „Ideály jsou odrazovým bodem každé revoluce – americké revoluce, kubánské revoluce, osvobozeneckých hnutí po celém světě. Věřím, že tyto ideály dojdou svého největšího naplnění právě v demokracii.“ A také: „Věřím, že občané by měli mít možnost bez obav vyjadřovat své mínění, organizovat se, kritizovat svou vládu a mírumilovně protestovat. Právní stát nesmí povolit svévolná zatčení těch, kdo tato práva uplatňují.“

Obama se také obrátil přímo na lídra a další přítomné členy komunistické honorace: „Věřím, že byste se neměl bát odlišných názorů kubánského lidu, jeho schopnosti mluvit za sebe, scházet se a volit vlastní vůdce.“ Španělsky k tomu dodal: „Budoucnost Kuby musí zůstat v rukou Kubánců.“ Když americký prezident skončil, Raúl jen pro formu o sebe jednou plácl dlaněmi a rychle z lóže odešel. Za potlesku pochlebovačů v jeho doprovodu.

Setkání s disidenty

Následně se Obama sešel s třinácti disidenty, aby ukázal, že navzdory rozmrazování vztahů Američané lidská práva nezavrhli. Papež František a francouzský prezident Hollande si při svých návštěvách ostrova svobody na bojovníky za demokracii čas nenašli. Tímto setkáním Obama napravil neobratné vyjádření na tiskové konferenci v pondělí 21. března, které mu vytýkali konzervativní komentátoři.

Setkáním s třinácti disidenty Obama napravil neobratné vyjádření na tiskové konferenci v pondělí 21. března, které mu vytýkali konzervativní komentátoři

Prezident USA při snaze o obrušování hran řekl: „Cílem dialogu o lidských právech není to, že USA budou Kubě diktovat, jak si má vládnout. Doufejme, že se při něm můžeme poučit jeden od druhého.“ Z kontextu přitom bylo zřejmě, že kubánská inspirace v lidských právech se týkala výhradně zdravotnictví a vzdělání, v nichž má ostrovní stát skutečně dobré výsledky.

Na závěr pomohl uklidnit emoce baseball, národní sport USA i Kuby. Obama vzal na stadion celou svou rodinu a několik vlastních příbuzných mu tam na oplátku představil i Raúl Castro. Po hodině „fanouškovského klábosení“ svůj protějšek vyprovodil až na letiště, odkud americká delegace vyrazila do Argentiny.

Zápas skončil 4:1 pro Tampu. Ani jeden politik však nevydržel až do konce, a proto se vyhnuli popichování, a nejspíše i dalším rozpakům, pro koho tato historická návštěva skončila vítězně.

Počet příspěvků: 2, poslední 3.4.2016 01:14 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.