Lidovky.cz

Havla dnes uctívá skoro každý. A Jan Fischer nesmí chybět.

  11:10

Kandidát na prezidenta Jan Fischer uctí Václava Havla. Proč by ne? Dnes ho přece uctívají (skoro) všichni, tak nemůže postávat v koutě.

Jan Fischer dnes uctí památku Václava Havla. V podvečer bude spolu se studenty stavět srdce na Václavském náměstí. Dokonce to jeho volební tým anonymně oznamuje prostřednictvím sms zpráv, takže se jedná zřejmě o významnou věc, kterou se má Fischer veřejnosti představit jako kandidát v jistém smyslu na Havla navazující. Je to šance trochu se přihřát u symbolu prvního porevolučního prezidenta, tak proč jí nevyužít.

Friedrich Nietzsche kdysi napsal, že co ví každý, všichni zapomenou, a ještě k tomu připsal, že kdyby nebylo noci, kdo by ještě věděl, co je vůbec světlo. Václav Havel je mrtev a najednou se ze dne na den proměnil v konsenzuálně přijímanou postavu, vůči níž se kriticky stavějí pouze poťouchlíci nebo blázni. Stal se z něj symbol státnosti. Vzpomeňme ještě na jeho pohřeb před rokem a vskutku státnický projev Václava Klause.

Havel se tak vymkl z obecného diskurzu. Nediskutuje se o něm, ale staví se mu srdce, sochy, pojmenovávají ulice, dokonce i pražské letiště. Protože se z něj stala modla, vůči níž se vymezují takřka pouze „dvorní šašci“, jak německý Die Welt pojmenoval Petra Hájka, musejí se i všemožní další lidé ohřát u jeho ohně.

Obecný konsenzus nad Havlem

Nebylo by Havlovi stokrát milejší, kdyby o něm někdo mluvil vážně a třeba i kriticky, než aby mu stavěl kýčovitá srdce?

Konsenzuální modlu lze pouze uctívat, jinak se člověk vylučuje z dobré společnosti. Jan Fischer je jen dalším v řadě, jenž se protlačuje k jeho kultu. Někdy ale přivlastňování modly působí méně trapně, někdy více. Fischer má ten dar, že dokáže zcela zapomenout na svou minulost, sebereflexi nechat stranou, a tu odmítne jmenovat vládu s podporou komunistů, tu se chce podílet na stavbě srdce pro Václava Havla.

Když budu příkrý, tak u Fischera samotného to ani tak nevadí. Proč by normalizační člen KSČ koneckonců nemohl uctívat Václava Havla? Člověk se neustále vyvíjí a může se s ním v průběhu let udát leccos. Jednou máte rád Beethovena, jednou Mozarta, jednou jste levičák, podruhé pravičák, kdo by se za uplynulých čtyřicet let netransformoval, neobrousil si hrany své individuální paměti. Havla dnes veřejně uctívají takřka všichni, tak o jednoho Jana Fischera méně či více je nepodstatné.

Horší ale je onen obecný konsenzus nad Václavem Havlem. Ten totiž právě vede k nutnosti nepokrytě se ohnout, přerodit se, zapomenout na svou minulost jako třeba v případě Jana Fischera a dalších a dalších lidí. O Václavu Havlovi je třeba mluvit kriticky jako o komkoli jiném, nikdo není svatý a nedotknutelný krom pozlaceného Ježíše v katolických kostelích.

Václav Havel sám ukazování absurdna uzavřených názorů na svět měl po dlouhou dobu svého života jako své krédo. Myslím a doufám, že by mu bylo stokrát milejší, kdyby o něm někdo mluvil vážně a třeba i kriticky, než aby mu stavěl kýčovitá srdce. Doufám také, že poklony od Jana Fischera by mu přišly stejně směšné jako vpravdě „pekelné“ osočování Petra Hájka.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.