Lidovky.cz

Hauser: Trump je něco jako Nemesis liberálních demokratů

  8:02
Levicový intelektuál Michael Hauser má pochopení pro novodobé populisty. Mluví o nich jako o Nemesis, která přišla vystřídat dlouhou vládu bezstarostné liberálně demokratické hybris.

Filozof Michael Hauser. foto: Richard Cortés, Lidové noviny

Babiš je malá Nemesis. I v České republice se vytvořil politický konsenzus napříč zavedenými stranami a najednou se ukazuje, že konsenzus zaniká, že přichází jiná síla, se kterou se nepočítalo, říká v rozhovoru Michael Hauser.

LIDOVÉ NOVINY: V čem se vlastně liší demokracie a populismus?

HAUSER: V demokracii je vždy přítomen určitý prvek populismu, to je jasné. Už jen proto, že obsahuje slovo démos, tedy lid, a populus není nic jiného než latinský překlad řeckého démos. Populismus nepovažuji za nadávku, považuji ho – podobně jako Chantalle Mouffeová nebo Ernesto Laclau – za neutrální pojem.

LIDOVÉ NOVINY: Tak jinak: je liberální demokracie v ohrožení?

HAUSER: Rozlišme nejprve liberalismus a demokracii, není to totéž. Dnes hovoříme a žijeme nikoliv v demokracii bez adjektiva, žijeme v liberální demokracii, v níž jsou přítomny jak liberalismus, tak demokracie. Zrovna tak dobře si ovšem lze představit liberalismus bez demokracie, stačí se podívat na Chile za Pinocheta, a to s legitimizací, že jde o obranu svobody trhu před demokracií, která svobodu trhu hodlá omezit.

LIDOVÉ NOVINY: Je liberální demokracie v krizi?

Populismus je, skoro bych řekl, pokusem o obnovu základů liberální demokracie v čase její krize.

HAUSER: Ano, liberální demokracie se vyprazdňuje. A právě v době, kdy liberální demokracie prochází krizí legitimity, sílí populismus. Populismus je, skoro bych řekl, pokusem o obnovu základů liberální demokracie v čase její krize – pokud tedy chápeme liberální demokracii nejen jako liberalismus se svobodou trhu a některými dalšími svobodami, ale také jako demokracii.

LIDOVÉ NOVINY: Prosím? Liberální demokraté by měli být populistům vděční?

HAUSER: Samozřejmě, měli by být pravicovým i levicovým populistům vděční za to, že je upozornili na přehlížené prvky a skupiny ve společnosti, což je dobře vidět u Trumpa, ale i třeba u Mélenchona. A také za to, že se snaží opět vytvořit lid, protože na jeho pozici je v současné liberální demokracii prázdno.

LIDOVÉ NOVINY: Co tím chcete říct?

HAUSER: Že lid dnes neexistuje.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to, že neexistuje? V liberální demokracii, která je demokracií zastupitelskou, lid promlouvá ve volbách.

HAUSER: Jenže, a tady bych nesouhlasil s Václavem Havlem, lid nejsou lidi. Havel hlásal, že žádný lid není, jsou jen lidé, ale takové chápání je krátkozraké.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

Lidé začali volby vnímat jako cosi, co ztratilo smysl: Odevzdej, milé individuum hlas, a pak zase pár let mlč! Jenže populisté přišli a řekli: Ne! My chceme obnovit politický boj a ukázat, že ve volbách o něco opravdu jde.

HAUSER: Protože lidi jsou pouze jednotlivá individua – jednotliví voliči, kteří nějak jednají a vyjadřují se, ale nejsou lidem, který je v demokracii jediným zdrojem moci. Populismus lze chápat i jako reakci na tento politický individualismus. Usiluje totiž o obnovu rousseauovského lidu jako společné vůle. A tento populistický požadavek je oprávněný. Dnešní krizi liberální demokracie však lze vysvětlit i tím, že liberální demokracie dlouho paralyzovala náběhy ke zviditelnění lidu.

LIDOVÉ NOVINY: Čím je volební rituál, když ne zviditelněním lidu?

HAUSER: Dlouho byl blokováním vystoupení lidu. Lidé začali volby vnímat jako cosi, co ztratilo smysl: Odevzdej, milé individuum hlas, a pak zase pár let mlč! Jenže populisté přišli a řekli: Ne! My chceme obnovit politický boj a ukázat, že ve volbách o něco opravdu jde.

LIDOVÉ NOVINY: Nebojíte se, až lid promluví? Možná lepší vyprázdněný volební mechanismus, který nicméně garantuje stabilitu. Nemusíte se děsit extrému.

HAUSER: To je stejné, jako byste se mě ptal, jestli se bojím léta nebo zimy. Jedno prostě přichází po jaru a druhé následuje po podzimu. V dějinách to tak zatím vždy bylo, a jak se ukazuje, dějiny zdaleka neskončily.

LIDOVÉ NOVINY: Zníte, jako bychom měli cítit skoro až úlevu z příchodu populismu.

HAUSER: Slavoj Žižek nebo Ernesto Laclau píší o tom, že když se na konci 90. let, možná i o něco dříve, objevili populisté ve Spojených státech, například Pat Buchanan, pocítili tehdejší levicoví liberálové opravdu cosi jako úlevu z toho, že konečně někdo začal hovořit o zásadních věcech, i když s ním třeba radikálně nesouhlasili. Bylo osvěžující, že někdo začal zase mluvit o kapitálu.

LIDOVÉ NOVINY: A o dalších velkých tématech levice…

HAUSER: Jistě, politicky významná levice tím byla nadšená, protože dlouhou dobu o svých velkých tématech mluvit nemohla. Bylo důležité slyšet Buchanana říkat, že co je dobré pro lid, není dobré pro kapitál a naopak.

LIDOVÉ NOVINY: Přivítal jste úspěch Donalda Trumpa?

Trump je něco jako Nemesis. Dlouho tady totiž vládla liberálně demokratická hybris, představa, že ať uděláme cokoliv, nic se nám nestane.

HAUSER: Přivítal jsem ho jako reakci na zabetonovaný mocenský konsenzus ve Spojených státech. Trump je něco jako Nemesis. Dlouho tady totiž vládla liberálně demokratická hybris, představa, že ať uděláme cokoliv, nic se nám nestane.

LIDOVÉ NOVINY: Andrej Babiš je také Nemesis?

HAUSER: Babiš je malá Nemesis. I v České republice se vytvořil politický konsenzus napříč zavedenými stranami a najednou se ukazuje, že konsenzus zaniká, že přichází jiná síla, se kterou se nepočítalo. K Babišovi musí být člověk v mnoha ohledech kritický. Je to oligarcha, má své pochopitelné zájmy, které jsou spjaté s jeho impériem, ale zároveň je třeba i Babiše chápat takříkajíc dialekticky, totiž tak, že rozbíjí zavedený konsenzus, který měl sklon k hybris. A hybris, tedy pýchu a aroganci, trestá právě bohyně Nemesis.

LIDOVÉ NOVINY: Václav Bělohradský říká: hon na Babiše ukazuje, že uzavřená vládnoucí skupina se shlukla ve smečku a pokouší se ze všech sil odstranit nového hráče. Souhlasíte?

HAUSER: Dá se to tak chápat. V souvislosti s Babišem můžeme mluvit i o tom, že Babiš je produktem polistopadové politiky. Je to stejné, jako kdybychom hleděli na prohnilou jabloň s červivým jablkem a rozhodli se problém vyřešit odstraněním právě jen toho jednoho červivého jablka. Problémem je však celý strom. I kdyby Babiš odešel a ANO se rozplynulo, přijde nový Babiš, protože naše jabloň je prohnilá. A reakce všech zavedených stran je hysterická i proto, že si všechny začínají uvědomovat, že typ politiky, kterou dělá Babiš, vyrůstá z jabloně, kterou samy léta vyhlodávaly. Vždy z ní vzejde nějaký Babiš. A všimněte si ještě jedné pozoruhodné věci v souvislosti s letní vládní krizí. Ve většině médií vznikl konsenzus, že Babiš je nepřítelem liberální demokracie. Vytáhly se opět všechny Babišovy kauzy. Jenže jaký byl výsledek? Hnutí ANO preference neklesly, nebo jen nepatrně, zatímco těm, kteří to vytáhli, klesly preference výrazně. I na tom je vidět, že zaběhané mechanismy na odstavení protivníka přestávají zabírat.

LIDOVÉ NOVINY: Jenže výsledkem toho všeho je nepředvídatelný chaos…

Putinovská strategie vytváří dost nepravděpodobný blok. Získává si stoupence na pravici i na levici, mezi konzervativci, mezi radikální levicí, mezi postmodernisty, mezi konzervativními křesťany. To je základní rys vznikajícího populismu a politiky, kterou označuji jako metapopulismus.

HAUSER: Ano, vede to k určitému chaosu. Nový populismus v jistém směru vytváří chaos. Všimněte si, jak noví populističtí vůdci například bez problémů dávají dohromady tradičně pravicová a levicová témata. Nový populismus není nesen jen bojem s uprchlíky a bojem proti menšinám, inspiruje se i klasickými levicovými tématy. To je dobře vidět na Putinovi. Putinovská strategie vytváří dost nepravděpodobný blok. Získává si stoupence na pravici i na levici, mezi konzervativci, mezi radikální levicí, mezi postmodernisty, mezi konzervativními křesťany. To je základní rys vznikajícího populismu a politiky, kterou označuji jako metapopulismus. Je jí získávání sympatizantů, kteří jsou ve vzájemných rozporech, kteří jsou fragmentovaní, kteří jsou radikálně pluralitní, heterogenní. Téhož si můžeme všimnout u stoupenců brexitu. A uvědomme si, že teď se ještě nedá hovořit o konci liberální demokracie jako takové – ani Putin, ani Trump neruší základní instituce liberální demokracie. Neruší a nezruší volby. I další liberálně demokratické instituce budou existovat, avšak zároveň je tu metapopulistický vůdce, který dané liberálně demokratické instituce využívá k tomu, aby v nich rozptýlil své stoupence, což můžeme vidět jak v Rusku, tak v Polsku nebo v Maďarsku a částečně už i ve Spojených státech.

LIDOVÉ NOVINY: Jak pochopit, že lidé, kteří jsou reprezentanty metapopulismu, jsou často miliardáři? Jak mohou právě tito ultrabohatí lidé získat podporu prekariátu s mottem, že všichni kradou a jsou zkorumpovaní lupiči?

HAUSER: Znáte pojem subverzivní legitimizace? Lidé, kteří patří k oligarchii, se mohou legitimizovat a získat příznivce tím, že kritizují oligarchii, i když jsou sami její součástí.

LIDOVÉ NOVINY: Tomu, jak se to děje, rozumím, ale nedokážu z psychologického hlediska pochopit, kde se bere schopnost člověka oddělit jednoho oligarchu, a tomu fandit, od zbylých oligarchů, které bude považovat za nepřátele. Jako by tam byla nějaká touha po nejvyšší autoritě, po královi, který dohlédne na krutou a utlačovatelskou šlechtu.

HAUSER: Subverzivní legitimizace je účinná proto, že neexistuje jiný hlas, který by byl přesvědčivě kritický vůči elitě. Nemyslím si, že by voliči Babiše nebo Trumpa toužili po autoritě. S těmito analýzami nesouhlasím. To není volání po autoritě, čeho jsme dnes svědky. Je to výraz toho, že Trump a jiní vyjadřují určitou subverzi vůči statu quo, že pojmenují něco, co ostatní dosud pojmenovat nedokázali. Nemyslím si, že by se většina podporovatelů Trumpa ztotožňovala s Trumpem jako s osobou. Osobnostně to není jejich člověk. A totéž lze říci o Babišovi.

LIDOVÉ NOVINY: Jejich sympatizanti se do nich neprojektují?

S metapopulistickým vůdcem se jeho voliči bezprostředně neidentifikují tak, jako se například s Hitlerem nebo Mussolinim identifikovali jejich příznivci.

HAUSER: Řekl bych, že většinou ne. S metapopulistickým vůdcem se jeho voliči bezprostředně neidentifikují tak, jako se například s Hitlerem nebo Mussolinim identifikovali jejich příznivci. Souvisí to s tím, co říká Adorno o takzvaném pozdním kapitalismu a co lze vztáhnout na neoliberalismus. V neoliberálním kapitalismu už neplatí Freudova analýza skupinové psychologie, podle níž vzniká libidinózní vazba nebo řekněme bytostná identifikace s vůdcem, jak tomu bylo v masových hnutích ve 30. letech. V neoliberálním kapitalismu to probíhá jinak. Skupinová psychologie je vytvářena pomocí technologií a je v ní určité odcizení. Nenalezli bychom tu žádné masové nadšení a vášeň, jako tomu bylo dříve. Jedná se o distancované přitakání vůdci. Trumpovi nejde o to, aby o něm většina společnosti noc co noc snila.

LIDOVÉ NOVINY: Nehrozí, že jakmile těmto metapopulistickým iluzionistům, kteří stále ještě zůstávají na půdorysu liberální demokracie, dojde dech, přijdou jiní, kteří nebudou jen vyvolávat iluzi, ale opravdu začnou jednat?

HAUSER: Politický vůdce, který možná přijde po těchto iluzionistech, chcete-li jim tak říkat, bude mít nesnadný úkol, totiž názorově a hodnotově sjednotit technologicky fragmentovanou společnost. Zatím nikdo nevymyslel, jak to udělat. Já ale nechci tvrdit, že Trump, Putin nebo Orbán nic neprosadí. To není tak, že by jen mluvili a kouzlili, oni se zároveň snaží jednat, jsou nicméně limitováni fragmentovanou společností. Kdyby příliš prosazovali jeden politický směr, přišli by o většinovou podporu. Vzpomeňme třeba na Tea Party – ta přišla za posledních šest let o polovinu sympatizantů, v roce 2011měla podporu 11 procent Američanů, v roce 2016 to bylo šest procent. Kdyby například Trump začal spoléhat výlučně na rétoriku Tea Party, zkrachuje. Nemůže se spolehnout jen na jeden prvek. Fragmentovaná společnost je podmínkou vzniku metapopulismu a zároveň je to překážka rozvinutí unifikujících diktatur, které známe z minulého století. Základní civilizační a ekologické problémy však metapopulismus vyřešit nedokáže.

Michael Hauser

Trutnovský rodák (* 1972) po gymnáziu nastoupil do jezuitského noviciátu. Už po devíti měsících ale kongregaci opustil a na FF UK vystudoval filozofii. Dnes přednáší na Pedagogické fakultě UK a působí ve Filozofickém ústavu Akademie věd. Naspal knihy Adorno. Moderna a negativita (2005) či Kapitalismus jako zombie neboli Proč žijeme ve světě přízraků (2012). Do češtiny také přeložil texty Slavoje Žižeka, Ericha Fromma, Theodora Adorna či Maxe Horkheimera.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.