Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Háky, krev, rozřezané jazyky i elfí uši... Rostou noví divoši?

  15:14

Je v roce 2011 zavěšování lidí na háky rituálem přechodu, cestou z nudy, adrenalinovým zážitkem, perverzí či hledáním sebe sama?

Když v polovině 19. století portrétoval malíř George Catlin siouxské Indiány, jistě netušil, že v dalších stoletích se budou za kůži věšet i Evropané. Dokonce i ti v Praze. foto: © Hell.cz / murhaayaČeská pozice

U stropu „tančí“ dvě levitující štíhlé dívky, jejichž rudé hábity vlají za podmanivé hudby nad ječícím davem. Skoro až éterický zážitek nabourává detail; dámy mají v zádech napíchnuty háky. Takřka jako oběti. Nebo kývající se kus masa na porážce, chcete-li... Po nějaké chvíli si šest ocelových „ozdob“ vpravuje do krajiny břišní i další křehká kráska. Trochu sykne, když to dělá poprvé, podruhé i pošesté. Zvědavci zírají, jak se kůže napíná za zvuků industriální kapely Front Line Assembly a tělo rázem létá vzduchem. Co se dámě, která se již usmívá, máchá nohama a shlíží na dav v černých tričkách, parukách i latexu, asi honí hlavou?

Co se asi honí hlavou dámě visící za háky?Tak probíhalo pobuřování maloměšťáků, díl šestý. V libeňském klubu Abaton, což je mimochodem staroegyptský výraz pro posvátný oltář, se v sobotní podvečer 16. dubna srotily hloučky zvědavé na svéráznou zábavu okořeněnou krví, bičíky, vůní kůže, kérek, BDSM, gayi i alkoholem. Už pošesté se konala vizuálně působivá Hellparty, jíž organizuje pražské „body-tuningové studio“ Hell.cz – nejspíše domácí jednička v extrémnějších úpravách těla, které sahají od dnes již obligátního tetování přes jizvení a propichování genitálií až po raritní techniky...

Pověšeni na hák. I pod Řípem

Helláci jsou jedineční ještě v jedné disciplíně – v zavěšování přátel a známých na háky, anglicky suspensions. Co je k tomu vede? Nudí se, nebo neví, co ještě podniknout jakoby VÍC? „Pro řadu z nich jde vlastně o osobní rituál přechodu; adrenalinový zážitek, introspekci, hledání prožitku zevnitř, přesahů a vnímání změněného stavu vědomí skrze bolest,“ řekl ČESKÉ POZICI řezač a vrchní piercer Fousage (civilním jménem ing. Jiří Sedláček).

Prvního „viselce“, jak se iniciovanému jedinci přezdívá, zavěsili členové Hell.cz za kůži v roce 2004 a dle interních odhadů se za tu dobu účastnila workshopů, které se konají třikrát čtyřikrát ročně (dokonce i v přírodě, protože se už věšeli i na Řípu), asi stovka jedinců; někteří se již šli pověsit poněkolikáté. Dle viselců i těch, kteří věší, může jít u suspensions o vnitřní „rituální“ významy až u sedmdesáti procent lidí.

„Adeptům, zesláblým hladem, žízní a čtyřmi dny bez spánku, byly nožem vyříznuty otvory do masa ramen či prsou. Pomocí řemenů a špalíků byli za otvory vyvěšeni z ústředního sloupu medicinského stanu. Pomocníci s dlouhými bidly roztáčeli visící těla velkou rychlostí, dokud adept, pokrytý prýštící krví, neomdlel, jeho kouzelný váček nevypadl z bezvládné ruky a tělo nezůstalo viset viditelně bez života.“ To není popis další show z Hellparty, ale dobový zápis ze slavnosti prérijních Indiánů Mandanů, který uvádí antropolog Peter T. Furst. Je třeba dodat, že adepty tento rituál nestál život.

Vyhnání adrenalinu, nebo obřad krve?

Kolik dnešních viselců si uvědomuje archaický původ těchto obřadů? Vědí lidé, že podobné rituály praktikovali mladí válečníci Siouxů v rámci pověstného Tance slunce? „Strašně málo. Spíše to lidé viděli v našich show; někdo si tím chce vyhnat adrenalin, pro někoho jde o překonávání tělesného šoku, zkoumání prožitku bolesti, ale zřejmá je snaha zvyšovat si svou laťku. Po začátečnických polohách, chcete víc a nové věci – přidat třeba ještě lotos nebo kolena,“ vysvětluje Fousage. Jediným, kdo prý o indiánském obřadu O-kee-pa hodně věděl, byl jeden z členů Hellu, jenž si sám bez asistence háky vpíchl a vytáhl se také do výšky! Obřad detailně popsal malíř George Catlin (1865), jehož kniha v PDF je zde ke stažení.

Zavěšování za háky, podobné mandanským rituálům, má řadu variant.V oblasti zavěšování za kůži na háky, blízké siouxským rituálům, existuje několik základních typů:

  • suicide (zavěšenec vypadá jako oběšenec; je vytažen za kůži na zádech v oblasti lopatek, obvykle 2 až 6 háků),
  • superman (člověk v letu; háky v párech na vršku zad, spodku zad, stehnech i lýtkách, asi 6 až 12 vpichů),
  • koma (podobné supermanovi, také horizontální poloha, ale čelem vzhůru; háky na prsou, břiše, stehnech a někdy i holeních),
  • resurrection (člověk visí v prohnuté poloze s nohami směrem dolů; háky na břiše a prsou, 4 až 6 kusů),
  • knee (závěs za kůži na kolenech; mnoho variant napíchnutí a pověšení – často dochází k vytržení háku),
  • lotos (kromě hlavních háků umístěných ve vrchní části zad jsou další ve stehnech a lýtkách, které zvedají nohy),
  • torso (podobné jako resurrection, ale háky jsou umístěny na břiše; viselec je tak zavěšen do tvaru obráceného písmena C).
  • Pro nadšence je tu i varianta s prozaickým pojmenováním ass. Visí se nikoliv v poloze osla, ale za zadek.
Pro kérky přes knihovnu? Asi ne.

Na uvedené „fajnšmekry“ by asi pasoval termín Modern Primitives, který v roce 1967 zavedl legendární Fakir Musafar, jenž tak označoval „ne-kmenovou osobu, která reaguje na prvotní nutkání a provádí něco se svým tělem“, přičemž rituální tělesné modifikace zároveň slouží jako drastický prostředek v duchovní transformaci a jsou cestou ke spirituální citlivosti.

V tuzemsku je však definování složitější: i lidé, kteří v Česku neberou svá tetování či skarifikace pouze jako estetický, povrchní doplněk jen zřídkakdy tíhnou k podobné esoterice či přechodu k transcendentu skrze svá „zdobení“ – každý má své velmi individuální důvody.

A za druhé: jen okrajová část (i velmi poučené části komunity) má nějaké ponětí o existenci subkultury tzv. Modern Primitives: „Víš, jen málokdo si dnes jde pro svou kérku přes knihovnu... O tom, že pro akademiky a intelektuály existují nějací Modern Primitives, tady neví fakt skoro nikdo,“ uvedl pro ČESKOU POZICI jeden zkušený tatér.

Asi je též pravdou, že se v 21. století stává lidské tělo v první řadě „orgánem spotřeby, konzumu a mírou jeho náležitého stavu je schopnost absorbovat a přijmout všechno, co konzumní společnost nabízí. Postmoderní tělo je především odběratelem prožitků. Konzumuje i stravuje zážitky. Je nástrojem rozkoše, protože využívá přirozenou schopnost reagovat na podněty,“ jak píše sociolog Zygmunt Baumann v knize úvah o době postmoderní.

Genitální peklo, verze 6.0

Premiérová Hellparty před šesti lety byla akcí uzavřené „body-mod“ komunity z diskusního serveru Nyx.cz, na kterou přišlo asi 150 lidí. Na druhý ročník se dostavily již čtyři stovky zájemců – více se jich do sálu nevtěsnalo – a na třetí pokračování do klubu Bordó zavítala půltisícovka fandů.

Vrcholem byl patrně čtvrtý ročník s půlnočním penisovým duelem...Na čtvrtý díl „do Abatonu se čtyřmi prostory se už vešli všichni, kdo přišli, to znamená na 900 lidí. Jsme velice spokojeni, zejména z velmi pozitivních zpětných vazeb. Kvantita není vše,“ řekla před dvěma lety týdeníku Euro Aneta Vojtěchová alias Annie, koordinátorka akce, která byla možná dosavadním vrcholem propichovacích parád. Půlnoční penisový duel, kdy dva Helláci viseli u stropu s navzájem řetězem propojenými genitálními piercingy, vzbudil nadšení fanynek, ale i bolestný odpor nefanoušků.

I takové piercingy mají domorodé vzory. Takzvané ampallangy (způsob propíchnutí pyje) si dělali třeba Dajakové z Bornea. Jde zde o etnickou inspiraci? „Vůbec ne. To nikdo netuší. Spíše než o nějaký antropologický, načtený spodek, jde asi o archetypální lidskou touhu se nějak ozdobit – a u propíchnutí penisu chtějí být muži prostě více chlapem. Dokázat si to,“ říká jeden z pražských piercerů.

V oblasti genitálních úprav vedou ženské piercingy; experty odhadovaný poměr je 60 až 70 procent všech zákroků. Druhy genitální úprav jsou různé: christina (vertikální šperk končící v klitorisu), fourchette (vertikální piercing stydkých pysků), dyode (v okraji žaludu), ampallang (horizontální piercing žaludu), apadravya (vertikální piercing žaludu), hafada (piercing šourku) či Prince Albert (piercing žaludu či trubice). Trendovou novinkou je tzv. beading čili vkládání kuliček do těla pyje, takže dojde ke zvětšení objemu – podobně jako to už dávno činili „primitivní“ Batakové na Sumatře.

S hadími jazyky a bez bradavek

Přímé etnovzory jsou nejčastější u tetování: pořadí vedou zejména motivy z indiánského Severozápadu čili tribal tatuáže ve stylu Haidů, Tlingitů nebo typické maorské spirály moko – ovšem ne v obličeji. Jinak tomu bude u dalších extrémních zákroků. Jen málokdo si přinese fotku, dejme tomu z Čadu nebo od amerických Botokudů, že by chtěl retní terč či špunt. Ale i tak už Hell.cz, zřejmě nejprogresivnější „tělo tunící studio“ v ČR, provedlo pět takových operací.

Zhruba stejný počet je splitů jazyka; jde o podélné naříznutí jazyka na způsob hadího. Celkem běžný je cutting (vyřezávání ornamentů do kůže, třeba drsňáckých jizev v obličeji) a branding (vypalování), dle expertů v poměru asi 90:10. Nicméně zajímavostí je, že někteří ozdobenci s vyřízlým obrazcem si prý kůžičky schovávají na památku...

Když se mě někdo zeptá, zda chci být člověk nebo elf, tak je to přeci jasný, že elf!Stále oblíbenější jsou implantáty pod kůži, včetně růžků. „Prvně jsme teď dělali zkusmo i elfí uši, natažené do špičky. Máme na ně dalšího testovacího týpka – půjde o náš nový produkt, od kterého si hodně slibujeme. Když se mě někdo zeptá, jestli chci být člověk nebo elf, tak elf, to je přeci jasný,“ směje se Fousage.

Nejtrendovější bodmod technikou jsou asi mikrodermály – vkládané předměty z titanu, které získávají rovnoprávnou pozici vůči piercingu. V tetování se dosti experimentuje s UV barvou, která je viditelná třeba jen v nočních klubech, v cizině se zkouší dokonce tetování očního bělma, ale nejextrémnější tuzemskou úpravou je – kromě kompletní změny pohlaví – vyjmutí prsních bradavek včetně žláz.

Nový kmen z Hellošovic = Hellíci

Subkultura? Mísení hodnot? Moderní primitivové? Podivíni? Úchyláci? Soudit, nálepkovat a paušalizovat není nutné, sociologové a antropologové to udělají za nás. Jeden z nich, Michel Maffesoli, píše o takzvaném neotribalismu, o vzniku nových kmenů, které spojuje osobité prožívání každodennosti: „Móda, hédonismus, kult těla, převaha imaginace, obrazu; to všechno se proměňuje ve formy společenského sdružování.“

Filozofové přišli s ideou, že odpovědí na přesycenost politikou a racionalismem jsou vzniky nových kmenů.S ideou, že v naší společnosti vznikají uskupení podobná domorodým kmenům, přišli filozofové Felix Guattari a Gilles Deleuze. Ti považují „nepřiměřený růst narcismu a cynismu“ za odpověď na neúprosný technicko-ekonomický racionalismus a přesycenost politikou. Vznikají nové mytologie, lidé utíkají k obřadnosti, drogám a esoterice, psychedelii, druží se v potřebě vřelého dotyku a pospolitosti, oživují pradávné rituály či způsoby meditace. Je tu návrat archaismu.

A jeden z divokých kmenů – včetně každoroční slavnosti a sešlosti zvané Hellparty – se průběžně rodí v pražských Holešovicích, vlastně Hellošovicích, kde vás rádi „iniciují“. Čím začnete?